KOMENTÁŘ. Václav Klaus a Tomio Okamura za pár dní vystoupí na konferenci Alternativy pro Německo o svobodě projevu v Berlíně. Je to dobrá příležitost zrekapitulovat, jak se za posledních deset let vyvíjel vztah předních českých sympatizantů AfD k této straně, která aktuálně zažívá historický vrchol v průzkumech preferencí a sahá i po vítězství – a vládě – v některých spolkových zemích. Aniž by se odstřihla od extremistů uvnitř partaje.

Pro Václava Klause bude berlínské vystoupení v jistém smyslu návrat. Téměř přesně před deseti lety se v německé metropoli projel lodí po řece Sprévě a cestou na palubě pohovořil k účastníkům setkání na téma masová migrace a budoucnost Evropy.

Pochvaloval si „vlídné, souhlasné publikum, radující se z toho, že někdo z ‚velké politiky‘ má názory, které jsou jim blízké“. A dodal, že v Německu prý nikoho takového nemají.

Mládežníci AfD také letos stáli na počátku pozoruhodné roztržky mezi SPD a Alternativou pro Německo kvůli Sudetoněmeckým dnům v Brně. Okamurovo hnutí v týdnech před květnovou akcí mobilizovalo své voliče ostrými výpady proti sudetským Němcům, ale i Německu jako takovému.

Krátce se zmínil i o tom, kdo ho na loď do Berlína vlastně pozval: „Spolek pro udržení právního státu a občanských svobod, který formálně nemá s AfD nic společného, ale je jí názorově blízko,“ tvrdil tehdy Klaus.

O deset let později už víme, že to bylo jinak. Zmíněný – tehdy teprve čerstvě založený – spolek vedený v té době 31letým Davidem Bendelsem měl podle německých médií sloužit jako zástěrka pro skryté financování předvolebních kampaní ve prospěch AfD v řádech milionů eur.

Kdo platil účet za Klause

Týkalo se to plakátů nebo bezplatně rozdávaných tiskovin, které podporovaly Alternativu pro Německo a oficiálně je platil právě zmíněný spolek. Dlouholeté mediální rešerše nakonec odhalily platby od švýcarské reklamní agentury Goal AG. Kdo peníze poskytl původně, je ale nejasné dodnes.

Rezervaci berlínské lodě, na níž mluvil Václav Klaus, tak sice poptával Bendelsův spolek, oficiálně jen sympatizující s AfD, konečný účet na částku přes šest tisíc eur za akci ale platila právě firma Goal AG.

Václav Klaus se však zřejmě po původu peněz, za něž se dvě a půl hodiny projížděl na lodi Berlínem, neptal. Stejně jako Institut Václava Klause nikdy seriózně nezkoumal, jak vážným problémem je pravicový extremismus uvnitř exprezidentovy oblíbené strany AfD.

HlídacíPes.org se v roce 2019 tehdejšího Klausova mluvčího a dnes ministra zahraničí Petra Macinky ptal na opakovanou účast Klause na uzavřeném jednání spolku Jagsthausener Kreis.

Na upozornění, že spolek dlouhodobě sdružuje aktéry krajně pravicové scény z Německa i Rakouska, z nichž někteří v minulosti také na jeho akcích vystoupili, reagoval Macinka takto:

„Je to totéž, jako by měl být problém, když jsme byli na prezidentské návštěvě v bavorském Bayreuthu a obědvali v místním hotelu, kde jsme v pamětní knize našli podpis Hermanna Göringa. Taky nebyl žádný důvod lustrovat, jestli všichni hosté 300 let starého hotelu byli z dnešního politicky korektního pohledu vždy ‚přijatelní‘.“

„Terorista“ z AfD v rodinném albu Okamurovců

Sám Klaus to v roce 2024 v komentáři pro MF Dnes shrnul jasně: „Mluvil jsem jako řečník na mnoha akcích AfD, našel jsem tam náladu, emoce a elán jako na našich politických mítincích v počátku 90. let. Extremismus jsem tam neviděl.“

A realita? Kromě toho, že extremismus v AfD dlouhodobě vidí na zemské i celostátní úrovni německá kontrarozvědka, která tak stranu a její složky včetně mládežníků dlouhodobě označuje, neustále přibývá konkrétních případů, kdy členové a funkcionáři AfD koketují s neonacismem.

Kdysi byla šancí na změnu(…), ale dodnes není skutečnou politickou stranou. Je spíš hnutím bez jasné struktury. Čekal jsem od ní víc…,“ řekl Klaus o AfD v roce 2023 v rozhovoru pořízeném na konferenci ultrakonzervativců CPAC v Budapešti.

Zemská organizace AfD v Severním Porýní-Vestfálsku momentálně vnitrostranickým soudem řeší, co dál s radikálním poslancem Bundestagu Matthiasem Helferichem, který se už dříve sám označoval za „přátelskou tvář nacismu“ a ve straně má řadu zastánců.

U soudu v Drážďanech zase kvůli terorismu stojí skupina takzvaných „Saských separatistů“, kteří chtěli podle obžaloby provést na východě Německa ozbrojený převrat po nacistickém vzoru včetně etnických čistek.

Jeden z nich, Kurt Hättasch, se v roce 2023 zúčastnil společné akce s českou SPD v Ústí nad Labem. Na dodnes veřejně dostupné společné fotce s potenciálním teroristou jsou tak lidé z vedení SPD Praha, dnešní poslanec Josef Nerušil, kandidát na primátora Prahy Milan Urban, zákulisní hráč pražské SPD Jan Čížek nebo další tvář pražské organizace Okamurovců Olga Tietz.

Zmíněné setkání v Ústí bylo výsledkem intenzivního několikaletého networkingu české SPD se saskými mládežníky AfD. Někdejší mládežnická organizace Junge Alternative se loni sama rozpustila právě kvůli přibývajícím extremistickým excesům. Její nástupkyně – „Generace Německo“ – však personálně staví na stejných základech a je podobně radikální.

Sudetoněmecká roztržka

Právě mládežníci AfD také letos stáli na počátku pozoruhodné roztržky mezi SPD a Alternativou pro Německo kvůli Sudetoněmeckým dnům v Brně. Okamurovo hnutí v týdnech před květnovou akcí mobilizovalo své voliče ostrými výpady proti sudetským Němcům, ale i Německu jako takovému.

Mládežníci AfD a následně i další tváře Alternativy pro Německo za to svého dosavadního spojence Okamuru veřejně kritizovali a psali o „šovinismu“. Vedení mládežníků AfD také osobně vyrazilo do Pohořelic na vzpomínkovou akci k památce vyhnaných Němců z Brna.

Během vypjatých květnových týdnů na ose SPD–AfD se z německé strany také objevila opakovaná kritika Benešových dekretů. SPD se snažila tyto výroky bagatelizovat v tom smyslu, že česko-německá minulost včetně Benešových dekretů není pro AfD téma a jde jen o výkřiky jednotlivců. Ve skutečnosti takových ohlasů byla řada, napříč AfD a napříč Německem.

Celé nedávné Sudetoněmecké dny v Brně s účastí řady českých i německých politiků přitom měly jasný podtitul česko-německého smíření. Odpůrci akce byli ve výrazné menšině vůči účastníkům a příznivcům sudetoněmeckého sjezdu.

O co víc byla SPD v protiněmecké rétorice radikálnější před Sudetoněmeckými dny, o to rychleji ztichla po nich. Vzápětí vyšlo najevo, že Tomio Okamura má jet do Berlína řečnit na zmíněnou AfD konferenci s Václavem Klausem.

Když i Klaus spolkne kritiku

Scénář berlínské akce proto není těžké si představit. Všichni zúčastnění budou dělat, že výroky z května se vůbec nestaly a česko-německá „vlastenecká“ fronta je pevná jako dřív.

AfD sahá v celostátních průzkumech po třicetiprocentní podpoře a v září má šanci na dvojité vítězství v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku a Meklenbursku, v prvním případě dokonce možná i s absolutní většinou mandátů.

V takové situaci čeští fanoušci AfD, kteří německou stranu vidí řadu let i jako výtah ke svému vlastnímu zviditelnění v Evropě, leccos spolknou.

Možná i Václav Klaus zapomene, že před třemi lety AfD kritizoval – shodou okolností v rozhovoru pro web Deutschland Kurier Davida Bendelse zmíněného v úvodu, jehož spolek s nejasným financováním českého exprezidenta před lety hostil na lodi v Berlíně.

„Kdysi byla šancí na změnu(…), ale dodnes není skutečnou politickou stranou. Je spíš hnutím bez jasné struktury. Čekal jsem od ní víc…,“ řekl Klaus v roce 2023 v rozhovoru pořízeném na konferenci ultrakonzervativců CPAC v Budapešti.

Za pár dní v Berlíně – ve světle aktuálních preferencí – možná uslyšíme něco o tom, že AfD přece jen není tak špatná.