KOMENTÁŘ. Ještě koncem loňského roku se zdálo, že vláda Andreje Babiše nebude do sudetoněmeckého sjezdu v Brně „házet vidle“ – alespoň ne oficiálně. Dnes se poslanci koalice ve sněmovně předhánějí v očerňování sudetských Němců a hledání pohrobků nacismu tam, kde nejsou. A také v přehlížení skutečného extremismu, který podminovává česko-německé vztahy.

Název „Witikobund“ zazněl v uplynulých dnech od řečnického pultu v Poslanecké sněmovně opakovaně. Poslanec SPD Jindřich Rajchl ho zmiňoval jako důkaz radikálních proudů v sudetoněmeckém landsmanšaftu a nepřímo i jako důvod, proč by se sudetoněmecký sjezd neměl konat v Česku. V minulosti argumentoval Witikobundem proti sudetským Němcům i Tomio Okamura.

Jak by se Jindřichu Rajchlovi asi líbila usměvavá Okamurova fotka s členem Witikobundu pořízená v centru Prahy? Jednu takovou vzápětí připomeneme. Nejdřív ale některá fakta.

Chcete znát souvislosti, historická fakta i méně známé okolnosti poválečného Československa? Pořiďte si naši knihu.

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Okamura a ruská spojka

Witikobund coby jedna z organizací založených po druhé světové válce vyhnanými sudetskými Němci měl skutečně personální vazby na někdejší nacistický režim. Postupně se ale v rámci Sudetoněmeckého landsmanšaftu stal zcela marginálním a zásluhu na tom má i současný předák sudetských Němců Bernd Posselt.

Ten prosadil před deseti lety změnu stanov landsmanšaftu, z nichž tehdy zmizela zmínka o „právním nároku na domovinu a její znovuzískání“. Rozuměj o nároku na okřídlené české „chalupy“, které si už desítky let prý chtějí vyhnaní Němci vzít zpět. Právě Witikobund se proti této změně stanov tehdy vehementně bránil a podnikal právní kroky.

Europoslanci AfD loni vydali stanovisko, v němž přímo tvrdí, že „AfD je dnes jedinou politickou silou, která se věrohodně zasazuje za záležitosti vyhnanců“, tedy i sudetských Němců. Neuhodnete, kdo je citován jako autor těchto slov – ano, Petr Bystroň, který Jindřicha Rajchla ujišťoval, že s Benešovými dekrety není v AfD žádný problém

Dalo by se čekat, že samozvaní čeští bojovníci za národní suverenitu, kteří si z Witikobundu udělali univerzální zaklínadlo proti sudetským Němcům, se s touto radikální – a marginální – odnoží sudetoněmeckých zástupců nebudou vůbec stýkat. Jenže místo toho vznikla fotka, o níž jsme chtěli mluvit.

Píše se rok 2017 a Okamura dává v centru Prahy rozhovor šéfredaktorovi německého krajně pravicového časopisu Zuerst! Manuelu Ochsenreiterovi. Ten má pověst ruské spojky německé strany AfD a šíří myšlenky kremelského ideologa Alexandera Dugina. Ve svém životopise sympatizanta krajní pravice má právě i členství ve Witikobundu.

Okamura se s Ochsenreiterem vyfotí a v rozhovoru mimo jiné odmítne to, že by snad byl anti-německý jen kvůli tomu, že kritizuje politiku kancléřky Angely Merkelové.

O Ochsenreitera se média začala pořádně zajímat až zhruba o rok později, v souvislosti s jeho možným angažmá ve žhářském útoku na kulturní centrum maďarské menšiny v ukrajinském Užhorodu – a možnou ruskou stopou tohoto incidentu, namířeného jako operace pod falešnou vlajkou proti ukrajinské vládě. Ochsenreiter zemřel v roce 2021 v Moskvě.

Rajchl: Benešovy dekrety mám písemně

Nejde přirozeně jen o jednu devět let starou fotografii. Podstatnější je, co tyto kontakty Tomia Okamury a SPD ukazují dlouhodobě. Ochsenreiter byl spolupracovníkem Markuse Frohnmaiera, poslance Alternativy pro Německo (AfD), s níž Okamurovci pěstují kontakty už řadu let.

Sázejí přitom na to, že se v této rádoby bratrské atmosféře českých a německých nacionalistů ztratí některé propastné rozdíly – třeba odmítání Benešových dekretů ze strany AfD, obhajoba zájmů sudetských Němců některými tvářemi AfD nebo právě jejich členství v organizacích typu Witikobundu.

Poslanec AfD Andreas Winhart, který dlouhodobě stejně jako celá bavorská AfD požaduje zrušení Benešových dekretů, chválil dlouhodobý přístup města Brna k otázce česko-německého smíření, který tento týden kritizovali poslanci české vlády ve sněmovně.

Jeho členem byl ostatně i další někdejší politik AfD Andreas Kalbitz, kterého kvůli extremistickým škraloupům strana v roce 2020 vyloučila.

SPD a spol. se snaží vytvořit dojem, že jejich spojenci z AfD sice měli s Benešovými dekrety dříve problém, teď to ale překryla pragmatická vidina česko-německé spolupráce třeba v energetice nebo dopravě. Připomeňme si to znovu krátkým návratem do sněmovny tento týden:

„Mám písemně od nich napsáno, že prostě Benešovy dekrety, nemají s nimi žádný problém. Můžu vám to doložit, můžu vám to tady ukázat. Mluvil jsem s Petrem Bystroněm (europoslanec AfD českého původu, pozn. red.) osobně před pár týdny. Nemají s tím žádný problém,“ tvrdil poslanec Jindřich Rajchl.

Ponechme stranou, že Petr Bystroň je aktuálně vyšetřován kvůli podezřením z braní úplatků z Ruska v kauze Voice of Europe. Ať už Jindřichu Rajchlovi řekl – nebo jak Rajchl naznačuje, dokonce napsal – cokoli, fakt je, že AfD Benešovy dekrety řeší, a nadále striktně odmítá.

Když AfD chválí Brno

Loni v létě to při zasedání bavorského parlamentu předvedl tamní poslanec AfD Andreas Winhart, který dlouhodobě stejně jako celá bavorská AfD požaduje zrušení Benešových dekretů. Paradoxně přitom chválil právě dlouhodobý přístup města Brna k otázce česko-německého smíření, který tento týden kritizovali poslanci české vlády ve sněmovně.

Winhart tehdy obhajoval usnesení, kterým bavorští poslanci AfD znovu chtěli vyzvat bavorskou vládu, aby na Česko při každé příležitosti tlačila kvůli zrušení Benešových dekretů. Usnesení, nakonec nepřijaté, mimochodem požadovalo i to, aby spolková země Bavorsko ve svých úředních dokumentech používala výhradně historické německé názvy českých měst – například Aussig místo Ústí nad Labem, Karlsbad místo Karlových Varů či Reichenberg místo Liberce.

„Po osmdesáti letech jsou někteří čeští politici výrazně dál než mnozí z nás. Uznávají toto bezpráví. Město Brno například při 70. výročí pochodu smrti (…) jako jedno z prvních použilo slovo vyhnání. Tyto upřímné omluvy musíme uznat. Musíme tento způsob českého vyrovnání se s minulostí ocenit, podat jim ruku a neutápět se ve falešném německém pocitu viny. Potřebujeme to v zájmu smíření a porozumění mezi národy,“ řekl Winhart.

Ještě jednou a znovu – tato slova zazněla loni v červenci, nejde tedy o žádné „vyhaslé“ téma v AfD. Těžko si lze navíc představit, že by tuto chválu na brněnské usmiřování se sudetskými Němci ocenili partneři Alternativy pro Německo v české SPD a spol.

Anebo další výmluvný příklad. Loni v parlamentních volbách si Alternativa pro Německo do programu napsala větu že „německé dějiny je třeba ctít v celé jejich šíři“ a kromě „propadů se zaměřovat i na jejich vrcholy“.

Jinými slovy, z pohledu AfD třeba skoncovat s kultem německé viny za druhou světovou válku a nekonečným omlouváním se a odčiňováním toho, co nacistické Německo způsobilo.

A do třetice – europoslanci AfD loni vydali stanovisko, v němž přímo tvrdí, že „AfD je dnes jedinou politickou silou, která se věrohodně zasazuje za záležitosti vyhnanců“, tedy i sudetských Němců. Neuhodnete, kdo je citován jako autor těchto slov – ano, Petr Bystroň, který Jindřicha Rajchla ujišťoval, že s Benešovými dekrety není v AfD žádný problém.

Česko-německy, bez extremistů

A nakonec to nejpodstatnější. AfD má dlouhodobý problém s extremismem, od mládežnické organizace – která se kvůli tomu musela rozpustit a znovu založit – až po nejvyšší stranická patra. Kvůli tomu také stranu dlouhodobě sleduje německá kontrarozvědka.

Právě proto má také AfD zákaz vstupu na akce Sudetoněmeckého landsmanšaftu, jak před časem v rozhovoru pro HlídacíPes.org potvrdil Bernd Posselt.

V minulém funkčním období německého Bundestagu kvůli tomu dokonce vznikla neformální skupina poslanců, která se chtěla věnovat česko-německým vztahům na neformální bázi mimo klasické parlamentní skupiny – s vyloučením extremistických stran. Pozvánku do skupiny tehdy nedostala AfD a česká SPD.

Okamura a spol. však raději extremisty a protičeské živly hledají uvnitř sudetoněmeckého landsmanšaftu a straší jeho brněnským sjezdem. Naopak jejich němečtí přátelé z AfD by dost možná do Brna i rádi jeli – jde přece o stranu hájící sudetoněmecké zájmy. Kdyby ovšem neměli v landsmanšaftu už dávno vstup zakázán.