Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Demonstrace iniciativy Chcípl pes, únor 2022. Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia
,

Agresivity ve společnosti přibývá. Narostl počet vražd, hrozeb i fyzických útoků

Jen za první čtyři měsíce letošního roku evidovali policisté v Česku 54 vražd, o 14 více než za loňský rok. Za celý rok 2021 bylo spácháno 105 vražd. Média pravidelně referují i o řadě dalších útoků. Jen z poslední doby jde například o řadu napadení nožem či tvrdé fyzické ataky často kvůli banálním sporům či zcela bezdůvodně. Společnost se mění a agresivity přibývá, potvrzují i experti.

Titulků, které spadají do pomyslného žánru černá kronika, nabízejí tuzemská média víc než dost: Útočník pobodal na Kladensku muže ve sběrně palet, Pobodání mladého řidiče v Brně: Policie hledá cyklistu, Agresivní mladík za volantem střílel na ženu s dětmi v autě, Mladík chtěl po ženě na nádraží cigaretu. Když neuspěl, zbil ji, Brutální napadení na Vyškovsku. Agresor zmlátil muže a poštval proti němu psa, Agresor napadl nožem ochranku v obchodním centru. Hledá ho policie…

Stoupá pocit ohrožení

Statisticky vzato v loňském roce kriminalita v Česku snížila, na míru kriminality měla podle Nejvyššího státního zastupitelství vliv koronavirová pandemie. Ta ale zároveň ale podle expertů přispěla k tomu, že ve společnosti narostly jiné problémy – zejména projevy násilí a agresivity a to jak na veřejnosti, tak v domácím prostředí.

Na to, že přibylo případů domácího násilí upozorňují provozovatelé SOS linek organizací, které se domácím násilím zabývají i experti v oboru. „Na základě práce s klienty jasně vidím, že v době pandemie došlo k nárůstu agresivity i v rodinách, kde se doposud nic takového neobjevovalo,“ říká Hana Alblová, psycholožka online poradny MOJRA.cz.

Agresivní projevy v souvislosti s opatřeními proti šíření koronaviru zaznamenali na vlastní kůži například i zdravotníci, či pracovníci obchodů.

Výskyt duševních poruch v populaci vzrostl podle dostupných údajů jen v pandemickém roce 2020 o třetinu. Národní ústav duševního zdraví však odhaduje, že psychická zátěž v důsledku pandemie se může projevit i později. Na část populace pak může mít negativní vliv válka na Ukrajině, ale i rostoucí ekonomické obtíže spojené s navyšováním cen energie a obecně růstem životních nákladů.

„Stoupá pocit ohrožení v soupeření o zdroje, případně frustrace ve vztahu k budoucnosti a strach ze zhoršování kvality života,“ říká internistka a systemická psychoterapeutka Kateřina Cajthamlová.

Redakce HlídacíPes.org oslovila několik dalších psychologů, psychoterapeutů i psychiatrů s žádostí o jejich pohled na to, zda agresivita ve společnosti skutečně roste, co je její příčinou a nakolik je spojena například právě s dříve nepoznanými omezeními související s šířením nemoci covid-19.

Potřebujeme se vymezit

Na to, že se agrese ve společnosti, zdaleka nejen české, hromadí už dlouho, upozorňuje psychoterapeutka, psychiatrička a zakladatelka organizace PROGaudia, jež poskytuje psychickou podporu vážně nemocným a zdravotníkům, Olga Kunertová:

„Žijeme už několik desetiletí pod hrozbou globální krize. Pod hrozbou přelidnění planety, nedostatku zdroje energií, zahlcení vlastními odpadky… Když hrozí nedostatek zdrojů, vede to lidi k boji o ně. Humanismus jde stranou, když bojujeme o vlastní život.“

Covid podle ní rozhodně nezpůsobil všechny problémy, jimiž čelíme, mnohé ale obnažil. „Ukázal například, jak moc nás ohrožuje, když si někdo myslí něco jiného, vyznává jiný názor,“ upozorňuje Kunertová.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


 

„Potřebujeme mít pravdu, abychom si mohli připadat, že jsme OK, v pořádku. Potřebujeme se vymezit. Ostatně i většina PR a politických kampaní je na tom postavená. Ti druzí jsou blbci, nevzdělanci, zabedněnci, ti, kteří ohrožují naše zdraví, případně naše občanská práva. Záleží na tom, na které straně barikády zrovna stojíte,“ doplňuje.

Jde podle ní ale o celosvětový vývoj. „Žijeme v postmoderní době, která je charakterizovaná mimo jiné tím, že žijeme uprostřed spousty protichůdných vlivů, zahlceni informačním balastem. Mluvíme o krizi hodnot, ale v krizi jsme my, lidé. Jsme nuceni si své hodnoty aktivně hledat, dávat svému životu sami smysl a to nás nikdo neučil,“ říká Kunertová.

Ve společnosti, kde je všechno možné, je podle expertů paradoxně mnohem složitější najít své místo, smysluplně se uplatnit a uspět: „To vede k řadě úzkostí. Lidé, kteří se pak sami cítí jako oběti tím získávají možnost omluvit si před sebou prakticky cokoli – selhávání v práci, zanedbávání dětí, užívání drog, agresivitu vůči svému partnerovi či komukoliv jinému,“ konstatuje Kunertová.

Agrese jako reakce na ohrožení

„K tomu zda se opravdu něco ve společnosti děje nemám komplexnější data a mohu tak soudit pouze z pozorování. Na základě tohoto pozorování bych řekl, že větší agresivitu ve společnosti také vnímám,“ říká individuální, párový a rodinný terapeut Michal Klíma. Odpověď na otázku proč tomu tak je, podle něj není snadná.

„Z psychologického pohledu je agrese emocionální reakcí na ohrožení. Toto ohrožení nemusí být reálné, stačí pokud je toto ohrožení vnímáno subjektivně. Je tedy možné, že se část společnosti cítí ohrožena a vyplývá to i ze sociologických dat. Lidé se mohou cítit ohroženi ekonomicky, zdravotně a mohou i prožívat ohrožení svých svobod. Pokud pomineme, zda toto ohrožení je či není reálné, pak se agrese – jako emoce – stává přirozenou reakcí,“ vysvětluje.

Je však podle něj nutné rozlišovat právě mezi agresí v podobě emoce a v podobě konkrétního projevu: „Toto dělení mi přijde důležité pro pochopení celého fenoménu. Je totiž v pořádku, že mne něco či někdo naštve – této emoce se nelze zbavit, je nám vrozená a jejím cílem je naše ochrana. Není však v pořádku pokud projevem agrese je to, že někoho zmlátím.“

Svůj podíl na projevech agrese podle Klímy nesou i sociální media a jejich algoritmy – lidé se na nich snadno utvrzují v tom, že jejich postoj, názor či rozčilení je na místě, spravedlivé a že jej sdílí s řadou podobně smýšlejících osob.

Jak ale upozorňuje Hana Alblová, psycholožka online poradny MOJRA.cz, rostoucí agresivitu ve společnosti (nebo naopak její pokles) lze jen velmi těžko objektivně měřit. „Nárůst agresivity úzce souvisí s tím, co se v dané společnosti odehrává. Velkou roli sehrávají média, která ne vždy objektivně informují o tom, co se reálně děje. Honba za senzacemi a nestandardním přístupem, „žhavá“ témata a bulvár často lidi matou,“ říká.

„Zvyšuje se vulgární styl komunikace, závislost dětí na pornografii, násilí v rodinách i v projevech souvisejících s politizováním některých témat. Rostoucí agresivita ve společnosti je prokazatelná, ale nemusí být nutně chápána pouze v negativním slova smyslu. Některým jedincům či skupinám prostě nezbývá, než se „ozvat“,“ dodává.

Málo péče o duševní zdraví

„Lidé jsou podráždění, když čelí nejistotám. Uplynulé roky jich přinesly nespočet. Svět se otočil naruby. Spousta lidí pocítila existenční potíže. A my všichni, až už si to připouštíme, nebo ne, jsme se dotkli citlivého tématu smrti a strachu z ní,“ říká psychoterapeutka pracující s dospělými i s dětmi Lenka Hlavičková.

Napětí podle ní vzrůstá i vlivem pocitu ztráty smyslu nebo v důsledku toho, že jsme byli, například právě v období lockdownů, velmi snadno připraveni o podstatnou část osobní svobody, spousta z lidí naplno pocítila „ponorkovou nemoc“, kdy nezbylo mnoho způsobů, jak se odreagovat.

„Byli jsme a stále jsme ve střehu, musíme se přizpůsobovat situaci, improvizovat. I to je únavné. Vztek si pak máme tendenci vybíjet tam, kde je to „bezpečné“, tedy na snadných cílech. Jsem ale přesvědčená o tom, že k agresivitě ve společnosti velmi přispívá agresivní a arogantní rétorika některých politických představitelů,“ říká Hlavičková.

„Za nezvládnutou považuji komunikaci odpovědných autorit vůči občanům, postrádala jsem v ní v době covidu psychologický aspekt, nějaký zklidňující apel. Podpora péče o duševní zdraví také není prioritou, stejně rozvíjení psychické odolnosti a psychohygiena nejsou v kontextu vzdělávání v Česku tématem,“ dodává.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

22 komentářů

  1. Dr. B napsal:

    Nezbytná opatření proti tomuto trendu jsou, jako ostatně vždy, celkem jasná. Bohužel se do jakýchkoli změn nikomu z odpovědných nechce. Jako ostatně vždy 🙁
    1. Zásadní zlepšení psychologické/psychiatrické péče. Ta stávající je zcela nedostatečná a v porovnání s ostatními medicínskými disciplínami lze s nadsázkou říci, že zamrzla někde ve středověku.
    2. Překlopení trestního práva směrem ke zvýšení trestů za násilné činy vs činy majetkové. Je nepochopitelné, že pokud někoho zmlátím do bezvědomí, obvykle odejdu od soudu s podmínkou, ale když způsobím majetkovou škodu, odcházím často do kriminálu. Trestní právo tak podvědomě staví hmotné statky nad zdraví/život.
    3. Vložení výuky etiky a morálních hodnot do školství. Myslím, že je to výrazně důležitější a společensky přínosnější než například to, aby každý maturoval z matematiky. Zde by taktéž měla figurovat výuka alespoň základní mediální a ekonomické gramotnosti. Ta by bezpochyby přispěla ke snížení popisovaných nejistot ve společnosti, které pak zvyšují napětí mezi lidmi.
    4. A v neposlední řadě by měly všechny elity národa (ať už politické, či jiné) jít příkladem. Bohužel když máme za prezidenta sprosťáka a opilce, když si v přímém přenosu nadávají politici a předhání se v tom, kdo bude k oponentovi agresivnější, pak nám ani splnění všech předchozích bodů nebude nic moc platné. Vždyť ruku na srdce, takhle nechutně se nechovali na veřejnosti ani bolševici (alespoň u nás).

    • A. S. Pergill napsal:

      1- Té psychiatrické péče bych se bál, to páchne oním zneužíváním psychiatrie za socialismu. A ještě by to stihly dělat kádry, za toho socialismu vyučené.
      2- Více-méně souhlas
      3- Pitomost, je mi líto. Etika není nic objektivního. Plyne ze světonázoru a ten je individuální. Etiky mohou být jistě sobě blízké (u lidí s velmi podobným světonázorem), ale i odlišné až protichůdné (u lidí s odlišnými až protichůdnými světonázory.
      4- V tom máte do jisté míry pravdu. Problém je, že to, co máme v čele poslanecké sněmovny a na dalších podobných postech vedle elity ani neleželo.

      Možná ještě jedna věc k té agresivitě a sprostotě mezi lidmi:
      Když jsem byl školák, tak nám češtinář vysvětloval sprosťáctví hostinského Palivce ze Švejka tak, že dotyčný věděl, že mu tam sedí policejní agent, který ho na konec sebere, ta situace byla pro něj nesnesitelná a neřešitelná, a tak si ji kompenzoval onou sprostotou.

      • Jiří Choun napsal:

        ad 3) Promiňte, Vaše pitomost, je mi líto. V našem kulturně-historickém prostoru lze najít společný obecně platný průnik. Nebo si snad myslíte, že už neplatí Masarykovo Nebát se a nekrást nebo většina desatera, ať už jsme křesťany nebo ateisty? Možná, že budete argumentovat jiným, než naším kulturně-historickým prostorem, například muslimským světem. Ani tam bych ovšem nesouhlasil, násilné skupiny či jednotlivci se najdou všude. Sám jsem prožil kumulativně několik let mezi muslimy, od Maroka až po Indonésii, navázal tam řadu přátelství a až na malé výjimky jsem nezaznamenal žádnou agresivitu. Na druhou stranu jsem byl hned druhý den po svém návratu z Íránu (velmi přátelští lidé, ale příšerný režim) jsem byl fyzicky napaden v pražské tramvaji.
        ad4) Je zajímavé, že argumentujete vedením poslanecké sněmovny, od které jsem žádné sprosťárny nezaznamenal, ale nekomentujete Zemana s jeho slovníkem 4.cenvé skupiny. Dost to o Vašem politickém názoru vypovídá.

        • A. S. Pergill napsal:

          Píšu obecně. To, že se k vám někdo chová přátelsky, neznamená, že vás nepodřeže, pokud to bude v souhlasu s jeho vírou. Nebo nesežere (pokud ještě někde zbyli kanibalové).
          Jeden čas v tramvajích v Brně působily gangy německy mluvících kapsářů. Zda byli z Německa nebo Rakouska, jsem nepátral.

      • petrph napsal:

        Jestli bych si dovolil jednu poznámku. Jak sám píšete v  3- Etiky mohou být jistě sobě blízké (u lidí s velmi podobným světonázorem),
        Čímž je ale vysvětlen ten omyl Vašeho učitele ohledně Palivce.
        Palivec jistě že nechtěl být zavřen, (což ostatně říká při zatčení sám , „Ale proč co já?“ „Já byl přece tak vopatrnej.“), Palivec mluvil sprostě, protože mu to pravidla etiky v jeho vrstvě dovolovala. Takto mluvila i řada jeho zákazníků.

        Zatímco pan profesor Masaryk /už v té době politicky činný) se pohyboval v naprosto jiné společenské vrstvě, kde platila jiná pravidla etiky. Těch sociálních vrstev, které uznávají různá pravidla etiky je dodnes řada.
        A že taky připomenout, že se mezi těmi vrstvami se pohybovala řada těch, kteří se tu etiku pokoušeli jen kopírovat, aniž by jí rozuměli. Takovou oblíbenou chybou sloužících, bylo překládání německého zdvořilostního „Sie sind“ do českého „Oni jsou“, čímž ale projevovali ještě mnohem větší míru servility, než bylo eticky požadované .

        Neřkuli už o vrstvě práskačů, pro které nebylo nic proti etice, aby udávali rakouské policii své bližní.. Což tedy nebyli jen ti zmínění policejní agenti (které už Hašek popisoval jako spíše groteskní postavy) ale i řada lidí z honorace.

      • Dr. B napsal:

        Možná, že by místo slova etika bylo výstižnější slovo slušnost. Vezměte si nás dva. I když máme někdy vysloveně protichůdné názory, nijak se v našich debatách neuchylujeme ke sprostotám. Není důležité, aby jeden z nás na konci diskuze přesvědčil toho druhého o své pravdě (byť se o to oba do jisté míry snažíme), ale jde hlavně o to, že se dokážeme i hádat v podstatě slušně. Bez sprosťáren, bez agrese. A věřím, že to někdy stojí nás oba i trochu sebezapření, ale dokážeme to. Asi jsem měl tou etikou na mysli něco takového.
        Prostě i když mám někdy chuť někoho „praštit klackem po hlavě,“ neudělám to, protože prostě nejsem jen tupé zvíře, co vás kousne, když se mu nelíbíte. Řešit problém tím, že kousnu je výsadou právě zvířat, lidé by měli mít na víc.

        • A. S. Pergill napsal:

          Myslím, že nikoli. Etika je o tom, jestli ho zabiju nebo ne, slušnost je o tom, jestli ho zabiju bezbolestně, nebo tak, aby se trápil.

  2. petrph napsal:

    Bohužel, jest to tak.
    Že o tom mluvím podobnými slovy popisovala před pár dny nabadatele.net psychiatrička duševní rozpoložení otce a syna Jelínkových ze známého případu Studna (jež se opravdu, koncem šedesátých let u nás stal).

    Na to že jsme opustili od té doby temné období totality vydali se skrze sametovou revoluci cestou pravdy a lásky až k současné jásavé všeprávní Unii, jest to smutné srovnání..

    • Richard Švehla napsal:

      Dovolte mi, vážený „petrph“, abych Vám gratuloval k Vašemu obecnému vzdělání.

      Je jedno z nejlepších, jež mohla získat starší generace roduvěrných Čechů: Třicet případů mjr. Zemana & současná česko-ruská, zdravě slovansky národně-socialistická agitace proti EU (+ NATO).

      Všechna čest stranou!

      • Horymír napsal:

        A já musím pogratulovat Vám k neobyčejné znalosti případů majora Zemana,neboť pan petrph se o této perle naší kinematografie nezmínil ani slovem. To Vy jste si rázem spojil otce a syna Jelínkovi s normalizačním seriálem.
        Všechna čest.
        Opravdu!

      • petrph napsal:

        Víte, bohužel jste postřehl jednu mojí větu – „jež se opravdu, koncem šedesátých let u nás stal“ .
        A z od tohoto skutečného případu a z dostupných zápisů z  jeho vyšetřování se dodnes odvijí další bádání v tomto směru.

        Jestli Vy osobně máte ty znalosti pouze ze sledování majora Zemana, tak to je Váš problém, ne můj..

      • A. S. Pergill napsal:

        Pane Švehlo, bohužel, stále více se jeví mnoha lidem, že náš vstup do EU byl vstupem do jakéhosi B-týmu SSSR. Alespoň těm, co ten SSSR a jeho vládu nad námi zažili.

        • Jiří Choun napsal:

          Mnohým ano, mnohým ne. Sám patřím mezi ty druhé, ač jsem v minulém režimu prožil stále ještě víc než polovinu svého života.

          • A. S. Pergill napsal:

            Asi záleží na konkrétním prostředí i zkušenostech. Řada lidí přestala v několika vlnách podnikat pro stále se zvyšující socializaci ekonomiky. A na ní má jednoznačně podíl vliv EU.

        • Horymír napsal:

          Bohužel,díky geniálnímu vyjednavači Teličkovi,jsme do EU nevstoupili,ale spíše se připlazili po kolenou. Přesto bych vstupu nelitoval,kdyby EU zůstala aspoň taková,jaká byla při našem vstupu. Pokud má EU přežít,musí se vrátit ke kořenům,tedy k svazku zemí,spolupracujících na na principu vzájemné výhodnosti a pomoci.

          • A. S. Pergill napsal:

            Spousta lidí se domnívala, že vstupují do přejmenovaného EHS. A netušili, či tušit odmítali, že vstupují do čehosi zcela kvalitativně jiného, v podstatě velmi blízkého předlistopadovému režimu.

  3. petrph napsal:

    Jestli dovolíte
    1] Netvrdil bych, že pomůže navýšení počtu těchto lékařských profesí, protože jejich péče končí u dveří ordinace. V  mnohem větším měřítku by byla potřeba sociální péče v terénu. Aby tito dokázali pomáhat těm lidem s jejich problémy i konflikty, ihned a pomáhat jim je prakticky řešit. Pro některé skupiny to existuje, v nějakém počtu. Chtělo by to mnohem víc.
    2) Proč to tak u soudů je, zjistíte pohledem do tr.zákoníku, od § 140 až k  § 148. Že tedy existuje asi deset různých trestných činů , ke kterým může soudce obžalovaného odsoudit v případě násilných činů vůči zdraví a životu . Dle různé intenzity (jednoduše řečeno). Asi Vás nepřekvapí, že dle právních principů, které naše západní společnost uznává, vyjádřené slovy In dubio pro reo , by měl ten soudce prakticky vždycky vybrat ten nejmírnější možný trest…
    3) Žel i těch různých etických hodnot je spousta, od požadavků multikulturní společnosti, přes uznávání práv LGBT, až k ideologické podpoře globl.otepl. Odučit tohle všechno, tak se ani k těm odborným předmětům nedostanou.
    Pokud jde o mediální gramotnost – 3 minuty výuky práce s Googlem.
    Pokud jde o ekonomickou gramotnost, s přihlédnutím na současné triky šmejdů, by to chtělo tak několik semestrů ekonomie práva a ještě pár praktických hodin asertivity
    4) Jasně že, by elity měly jít příkladem, ale nejdou. Už jsem spíš otrávenej s tím jak to oficální média všechno hážou na Zemana. Stačí si trochu rozšířit mediální obzory, a zjisíte že sprostťaků, opilců, podvodníků i lhářů je v politice plno a ve většině stran..
    Btw, zvláštní je otázka ohledně bolševika, a že spousta lidí to zažila.
    Jasně, v  médiích se o tom nemluvilo vůbec – neb jsme i tenkrát měli tu jednu jedinou správnou televizi.

    Ale vzhledem k tomu, že komunisti měli buňky ve všech institucích, školách, fabrikách, atd,, tak se aspoň trochu starali aby jejich členové nebyli lidem přímo na očích pro vostudu a pro srandu.
    Jasně že na ty nejvyšší papaláše dosáhnout nemohli (totáč byl totáč), ale právě že spousta komunistů na nižších pozicích se museli podrobit hluboké soudružské sebekritice, jak se tomu tehdy říkalo…:))))))

    • Jiří Choun napsal:

      Prezident je titulárně náš nejvyšší ústavní činitel a měl by být jakýmsi majákem i v oblasti etiky. Dovedete si snad představit, že by např. TGM mluvil jazykem 4.cenové skupiny nebo že by uplácel své voliče (tehdy poslance) a svou kampaň financoval pomocí fiktivních dárců?
      ad soudružská sebekritika: tak ta fungovala zejména u „pomýlených“ po r.1968. U hospodářských trestných činů se to často zametalo pod stůl.

      • petrph napsal:

        Ad 1) Doufám že jste si toho všiml, tak u nás máme dokonce čtyři nejvyšší ústavní činitele, takže by to chtělo u každého požadovat, aby byl doslova a vždy majákem i v oblasti etiky? Ono, i když zůstaneme u těch vulgarit, tak i z úst pana premiéra Fialy, se ozvaly a média je nahrála a prezentovala, že? Jenomže, když půjdeme v širším smyslu etiky, taky mluvit jen pravdu, neurážet jiné lidi kolem sebe, uznávat (ale všechny) zákony, názory ostatních?atd.. Nebudu hájit Zemana, on i v tomhle řadu chyb dělal,, ale když budete podrobně sledovat všechny projevy těch ostatních??
        No a když půjdeme o kus dál, nemyslíte si že by byl nemístný luxus, požadovat aby ta pravidla etiky dodržovali třeba ale pořád i všichni ministři? Ale zase píšu všichni, za všech vlád..

        A k tomu druhému, těžko se jednotně popisuje celých 40 let totality, která procházela různými stádii. Tak si třeba připomeňme že v padesátých let byl soudruh Husák (náš pozdější prezident) obviněn z  . buržoazního nacionalismu a hrozila mu šibenice. Takže se nebojte, soudruzi si to uměli opravdu „kriticky“ rozdat i mezi sebou.

        A ještě k tomu „z hospodářských trestných činů“. Tak si prosím stále musíme uvědomovat, že prakticky všechen hospodářský majetek patřil jen a jenom státu. Tudíž, a záleželo jen a jen na státu, jestli se rozhodne proti pachateli který mu ukradl jeho majetek, postupovat tvrdě, mírně, nebo vůbec. Docela zajímavě se tomu věnoval rozhlasový seriál Historie českého zločinu, kde se popisovaly i hospodářské zločiny v tomto období. I když to policie snaživě vyšetřila (a prosím, jistě chápete, že i mezi policisty byli komunisté) tak stejně pak dostali „seshora“ pokyn aby toho nechali. Ani ne že by šlápli na nějakého komunistu, ale protože tam nahoře ten bordel nikomu nevadil a nechtěl řešit.

        A když se dnes podíváte na řadu případů rozkrádání a způsobených škod ve státní správě, tak zjistíte skoro to samé..

  4. A. S. Pergill napsal:

    Bylo by zajímavé vědět, o kolik bojovníci proti „virtuální agresivitě“, která nikomu z podstaty věci uškodit nemůže, zvyšují (pro nemožnost vybití agresivity neškodným způsobem) agresivitu reálnou, skutečně škodící.

  5. A. S. Pergill napsal:

    Byla by rovněž zajímavá statistika, která by odhalila podíl cizinců, pohybujících se po EU, na těch násilných činech, vč. cizinců ze zcela odlišných kulturních okruhů, jejichž etika se s tuzemskou naprosto míjí, pokud ovšem není protichůdná. Ono by to do jisté míry pomohlo vyhodnotit přínos či škodlivost EU v širším kontextu.

Přidávání komentářů není povoleno