Ilustrační foto: Pixabay

Afghánka popisuje, jak jí návrat Tálibánu změnil život. Úspěšná žena se bojí pomsty

Napsal/a Tereza Engelová 28. října 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

Když islamistické hnutí Tálibán získalo koncem srpna kontrolu nad Afghánistánem, jeho mluvčí na první tiskové konferenci prohlásil, že ženy budou mít stejná práva jako muži. Dva měsíce poté už je jasné, že to byla lež. Většina žen, které byly před nástupem Tálibánu veřejně aktivní, se teď musí skrývat. Tálibánci se svými „seznamy hanby“ obcházejí jejich domy a rodiny, a ženy se tak opět po dvaceti letech stávají ve společnosti neviditelnými.

Khadíja (jméno redakce změnila kvůli bezpečnosti, pozn. red.) měla ještě před několika měsíci vyhlídky na nadějnou kariéru. Stoupala po žebříčku afghánské státní správy, za svou práci získala i několik ocenění. Od převzetí moci Tálibánem se ale její sny i plány sesypaly jako domeček z karet. Je prakticky neustále na útěku.

„Amnestie, kterou Tálibán udělal, je neuvěřitelný trik. Propuštění vrahové a násilníci se snaží pomstít. Nárůst vražd bývalých státních zaměstnanců je enormní,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org Khadíja.

Vyřizování účtů

Popisuje tak situaci, kdy propuštění zločinci v rámci vyřizování účtů vyhledávají především žalobce a soudce, které pak buď rovnou zabijí nebo jim smrtí alespoň vyhrožují. Tálibán se tak prostřednictvím amnestovaných zbavuje pro něj nepohodlných představitelů bývalého „západního“ režimu.

„Tálibán nás označil jako západní otroky. Vládli jsme a soudili podle zákonů, které jsou podle nich v rozporu s islámskými hodnotami. Podle prohlášení Tálibánu je tedy legální nás zabíjet,“ popisuje Khadíja. Několik jejích kolegů už Tálibán odvedl z domu a nikdo neví, co se s nimi stalo. Další byli rovnou zavražděni.

Podle Khadíji není velká naděje, že by se situace zlepšila, Tálibán totiž tvrdí, že zprávy o násilí páchaném na bývalých státních zaměstnancích nejsou pravdivé, stejně jako pronásledování žen, které byly profesně aktivní. Jenže stejně tak Tálibán po převzetí moci sliboval, že zachová ženám právo na vzdělávání a povolí jim pracovat alespoň v profesích jako je zdravotnický personál nebo školství.

V současné chvíli můžou dívky navštěvovat školu do šesté třídy. Od sedmé třídy výš se zatím studentky do lavic vrátit nemohly. Stejně tak se většina žen nemohla vrátit do práce,“ upozorňuje Khadíja na rozpory mezi tím, jak situaci navenek prezentuje Tálibán a jaká je realita.

Matku zbičovali

Sama má velmi špatné vzpomínky už na první období vlády Tálibánu v druhé polovině devadesátých let.

„Otec byl tehdy asi šest měsíců ve vězení a matka nesměla pracovat mimo domov. Když Tálibán zjistil, že moje matka v našem domě tajně učí dívky, přišli tam, studentky zbili a mou matku zbičovali. Vyhrožovali, že zabijí celou rodinu, pokud neuposlechne jejich pravidel,“ vzpomíná Khadíja. Ženy tehdy nesměly ven z domu bez příbuzného mužského doprovodu – tzv. muharramu, obličej i tělo jim musela zakrývat burka.

„V říjnu 1996 Tálibán ženě amputoval palec, protože na něm měla lak na nehty. Tentýž rok bylo v Kábulu zatčeno 225 žen, které potrestali za nošení nevhodného oblečení. Když například taxikář vezl ženu bez muharramu, hrozilo mu vězení,“ popisuje Khadíja omezení, která ženám velmi komplikovala život za předchozí vlády Tálibánu a která se podle ní s nynějším ovládnutím Afghánistánu islamisty vrací zpět.

„Zatím je situace následující: ženy nesmí pracovat a univerzity jsou pro dívky zavřené. Když proti tomu ženy protestovaly, Tálibánci demonstrace rozehnali a protestující ženy a novináře zbili. Obáváme se, že nová pravidla zavedená současným režimem Afghánky znovu zbaví možnosti vzdělávat se, stejně jako účastnit se chodu společnosti politicky, společensky nebo ekonomicky,“ říká Khadíja. Na venkově je podle ní situace ještě horší než ve městech.

„V Tacháru Tálibové ukamenovali tři ženy za to, že nenosily burku. Zvěsti kolují také o ženách, které mučili jen proto, že nešly s muharramem. Pořád nám to připadá jako nějaký zlý sen, ze kterého bychom se chtěly rychle probudit,“ popisuje žena pocity z rychlé proměny atmosféry v zemi. Podle ní je nejhorší ztráta hodnot, které se za velkých obětí a úsilí mnoha lidí podařilo v Afghánistánu za posledních dvacet let vybudovat.

Cesta časem nazpět

„Ačkoliv jsme čelili spoustě problémů a možná se to zvenku ani tolik nejevilo, Afghánistán se za těch dvacet let ohromně posunul. Především v oblasti ženských práv, ale nejen v nich. Nicméně pokud budu jmenovat, co se vydobylo pro ženy, prakticky všechny státní samosprávy měly ženské zaměstnankyně, ženy řídily auta, pracovaly jako novinářky, moderátorky, poslankyně, ministryně ve vládě, směly chodit ven samy, aniž by byly obviňovány z kažení morálky. Ten posun byl obrovský,“ vypočítává Khadíja. Pokrok byl podle ní po dvaceti letech vidět všude.

„Teď se najednou vracíme do historie. Rok 2021 je jako rok nula. Jakoby předchozích dvacet let zmizelo. A mám obavu, že bude trvat velmi dlouho, než se naše země zase vrátí k nějakým hodnotám,“ odhaduje.

„Tálibán se nám teď snaží zavřít ústa, umlčet nás a my máme pocit, jako by se k nám svět otáčel zády. Je hrozně důležité, aby na nás svět nezapomněl. Vy teď musíte být naším hlasem, aby nás bylo alespoň vaším prostřednictvím slyšet,“ apeluje na ostatní země Khadíja. Jaký bude její další osud, sama neví. Skrývat léta se nedokáže a vycestovat ze země je teď téměř nemožné.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)