Zdraví ruského prezidenta Vladimíra Putina je od začátku války na Ukrajině opakovaně předmětem spekulací. Pro tvrzení, že umírá nebo má rakovinu, však chybějí důkazy. Jde o další z řady nepodložených historek o špatném zdravotním stavu či dokonce smrti diktátorů a kontroverzních politiků. Ty se v minulosti týkaly Fidela Castra, Kim Čong-una i českého prezidenta Miloše Zemana. „Spekulace naopak upevňují jejich politickou pozici,“ říká politolog Karel Páral.

Ruský prezident Vladimir Putin na dubnové schůzce s jedním ze svých generálů křečovitě sedí na židli a bolestí údajně svírá okraj stolu. Podle uživatelů sociálních sítí i některých médií jde o možný důkaz, že je nemocný či dokonce umírá. Na základě toho mají v Kremlu probíhat přípravy Putinova svržení.

Putin má mít také rakovinu. V dubnu o tom alespoň informoval, prý na základě vlastního pátrání, ruský opoziční deník a v červnu i americký týdeník Newsweek s odvoláním na zdroje z CIA a vojenské rozvědky DIA. Kreml to odmítá a šéf americké CIA zpětně uvádí, že „neexistují důkazy Putinova špatného zdravotního stavu“.

Zbožná přání a politický boj

O špatném zdravotním stavu ruského prezidenta se mluvilo již mnohem dříve – v roce 2014 měl mít rakovinu slinivky, v roce 2015 se na týden „ztratil“ a už se spekulovalo o jeho smrti. V roce 2020 pak k rakovině měla přibýt Parkinsonova choroba.

Zmíněná šokující tvrzení mají společné rysy – absenci důkazů a snahu dodat na věrohodnosti odkazem na údajné zdroje nepodložených informací. Těmi bývají především západní tajné služby, média či zástupci ruské opozice. Obvykle ale ve stylu toho, jak reagoval na aktuální báchorky britský admirál Tony Radakin: „Jde pouze o zbožné přání.“

Prostor pro spekulace na jednu stranu vytváří sám Kreml, když se dlouhodobě snaží z Putina dělat silného, fyzicky zdatného lídra, který hraje hokej, je šampionem v judu, potápí se, létá s jestřáby nebo loví ryby. O jeho nemocech nebo zdravotních komplikací z oficiálních zdrojů příliš informací neproudí.

Na druhou stranu může jít podle politologa a mediálního experta Karla Párala z Katedry mediálních a kulturních studií a žurnalistiky v Olomouci o snahu Západu a Putinových kritiků ovlivnit veřejný obraz ruského prezidenta.

„Problém je, že příliš spekulací může paradoxně vést k utvrzení toho obrazu, který vytváří Rusko. Lidé to uvidí a řeknou si: ‚Už měl umřít tolikrát a vždycky to přežil.‘ Potom, když se něco bude fakt dít, budou ještě více skeptičtí a vůči tomu, jak ho média kritizuji, nedůvěřiví,“ říká pro HlídacíPes.org.

A žije ještě Usáma bin Ládin?

Putin v tom samozřejmě není sám. Novinových titulků obsahujících nepodložené informace o umírání diktátorů je plná moderní mediální historie.

Podle Párala je to logické: „Jak v showbyznysu, tak v politice a obecně ve zpravodajství je smrt vždycky nejpřitažlivější téma. To je jeden z důvodů, proč je bulvár nejčtenější – téma smrti dokáže vytěžit do poslední kapky.“

Za příklad dává teroristu Usámu bin Ládina. „Jeho smrt se bude připomínat i deset let poté a bude se diskutovat o tom, kdo ho zabil, jak a jestli vůbec. Některá média tu hru rády rozehrají, protože si uvědomují sílu toho tématu,“ vysvětluje Páral.

Právě bin Ládin, vůdce teroristické organizace Al-Káidy, je jedním z řady případů politických vůdců, o jejich smrti se spekulovalo dávno před tím, než skutečně zemřel.

Od roku 2001, kdy se odehrály teroristické útoky z 11. září, měl bin Ládin zemřít postupně při bombardování úkrytu v Afghánistánu, při cíleném teroristickém útokem či měl podlehnout různým nemocem, jako například tyfu.

Pro všechna tato tvrzení se vždy našel někdo, kdo to “zaručeně” potvrdil, ať už šlo o politiky, tajné služby nebo média. Ve skutečnosti byl ale bin Ládin zabit až v květnu 2011 při operaci amerických speciálních jednotek.

Mají diktátoři devět životů?

Obdobné nepotvrzené informace obecně kolují nejčastěji u kontroverzních politických figur, diktátorů či politických nepřátel. „Irácký prezident Saddám Husajn trpí rakovinou mízních uzlin a jeden ze svých paláců přeměnil na zotavovnu,“ napsal například v roce 2000 irských deník The Irish Times. Husajn byl popraven v roce 2006 v Bagdádu, to, že by v tu dobu zároveň trpěl rakovinou se nepotvrdilo.

Kubánský prezident Fidel Castro měl zase v roce 2006 ve svých osmdesáti letech zdravotní potíže a tak státu dočasně vládl jeho bratr Raúl. Americký týdeník Time informoval o tom, že důvodem absence je rakovina v terminálním stádiu a americká vláda se nechala slyšet, že „nelze očekávat, že se Castro dožije příštího roku“.

Prezident „Ostrova svobody“ měl ale tuhý kořínek a rezignoval na funkci až v roce 2008 a zemřel o dalších osm let později; rok poté, co se objevily další spekulace o tom, že je již po smrti.

Z aktuálnějších příkladů je na místě zmínit také spekulace o možné smrti či silných zdravotních obtíží severokorejského vůdce Kim Čong-una. Ten v roce 2020 na několik měsíců zmizel z veřejného života, aby se vrátil hubenější než před tím – a dal tak další prostor pro spekulace o jeho zdraví.

Politolog Karel Páral ale připomíná, že debaty o špatném zdravotním a umírání jsou běžné i u demokratických politiků, a to především před volbami. „Vzpomeňme si na americké volby a Joe Bidena nebo Hillary Clintonovou. Když kandidovali, hojně se řešilo, jestli jsou vůbec schopni vykonávat úřad a často to bylo postaveno na nějakém videu nebo fotografii,“ říká. Podobně se karta zdravotního stavu a schopnosti vykonávat funkci vytahovala i v prvních přímých českých prezidentských volbách – proti Karlu Schewarzenbergovi.

„Zdraví se využívá v politickém boji běžně. Ale často jde o výsek reality, který se zobecní. Je to podobné, jako když se využívají šokující vyjádření regionálních politiků v Rusku a dělá se z v podstatě toho stanovisko celého Ruska,“ dodává Páral.

Umírání Miloše Zemana

Výjimkou není ani české prostředí. Když jde o možnou smrt nebo závažné onemocnění politika, těžko se taková zpráva z pozice novináře ignoruje. Zdraví vysoce postavených politiků je téma ve veřejném zájmu, především pokud jsou stále ve funkci.

V České republice byl již několikrát centrem takového mediálního pozdvižení prezident Miloš Zeman. I proto, že o jeho zdraví se toho veřejnost z Kanceláře prezidenta republika oficiálně moc nedozví.

A tak nastupují spekulace. Před prezidentskými volbami v roce 2018 tehdejší radní městské části Brno-střed Svatopluk Bartík řekl, že Zeman má rakovinu a mnohočetné metastáze. Údajně mu zbývalo tři až sedm měsíců. Jeho prognóza se nenaplnila a za svůj výrok se musel Zemanovi omluvit a zaplatit mu 250 tisíc korun odškodné.

Psychiatrička a bývalá ministryně za lidská práva Džamila Stehlíková v roce 2021 pro Seznam Zprávy diagnostikovala Zemana na dálku: „Má hluboce poškozený mozek, což značně komplikuje výkon jeho prezidentské funkce. Víme, že prezidenta léčí gastroenterolog, který léčí jaterní cirhózu, která je doprovázená ascitem.“

O pár dnů později, 10. října, byl Zeman převezen do Ústřední vojenské nemocnice, kde byl přes měsíc a půl a novináři, politici a veřejnost začali řešit, zda je schopen nadále vykonávat prezidentský úřad. Senát ho dokonce chtěl připravit o pravomoci a podnikl k tomu základní legislativní kroky. Dnes ale Zeman nadále funkci prezidenta vykonává.

„Je to podobné jako u Putina, paradoxně ho tak mohou dělat silnějším a sebe znevěrohodnit. On to nazve pučem, což zabírá, bude se soudit nebo tím vyhrožovat a mediálně si upevní svou pozici. Mnohem horší by pro něj bylo, kdyby jeho hospitalizaci nikdo neřešil,“ upozorňuje Páral.