Že chtěl Štrougal elektřinu v železné oponě vypnout? Jen výmluva, říká historik Pavel Žáček

Napsal/a Robert Malecký 23. února 2017
FacebookTwitterPocketE-mail

Státní zástupci polského Ústavu národní paměti (IPN) zahájili trestní řízení v případech polských uprchlíků zabitých elektřinou pod vysokým napětím na československé státní hranici. Hlavní žijící zodpovědnou osobou je podle historiků letos třiadevadesátiletý bývalý ministr vnitra, pozdější člen politbyra a československý premiér Lubomír Štrougal.

Štrougalovo vyšetřování šlo v Česku do ztracena; Úřad pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu loni v únoru rozhodl, že Štrougal nebude stíhán kvůli promlčení případu.


PSALI JSME: Zločiny komunismu: Polský Ústav národní paměti zahájil řízení kvůli smrti „na drátech“, podezřelý je Štrougal


Poláci teď kauzu znovu otevírají kvůli svým obětem na československé hranici. Podle výzkumu provedeného Platformou evropské paměti a svědomí je bývalý člen československého politbyra Lubomír Štrougal zodpovědný za smrt minimálně šedesáti lidí.

Ten se hájí, že chtěl už od roku 1961, kdy nastoupil do funkce ministra vnitra, napětí v drátech vypnout. Zdržela to ale prý politická jednání a personální změny. „Klasická výmluva. Ale historickým faktem je, že ani relativně mocný ministr vnitra nebyl schopen nějak zásadně změnit nastavený represivní systém,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org historik Pavel Žáček.

  • Jaké dáváte nynějšímu vyšetřování šance, když byla věc podle českého trestního řádu odložena kvůli promlčení?

Vzhledem k tomu, že polské vyšetřovací orgány budou postupovat v rámci vlastní jurisdikce, i za pomoci současných právních nástrojů využitelných v Evropské unii, můžeme být ještě překvapeni. Pochopitelně záleží zejména na míře kooperace českých úřadů – archivů, policie i státních zástupců.

  • Je to „chytrý“ krok – obnovit vyšetřování na smrti polských občanů, i když jde o hranici bývalého Československa?

Někdejší železná opona byla hranicí celého komunistického bloku. Při její ochraně bezpečnostní složky jednotlivých států spolupracovaly, byl to jejich společný úkol. Československé pohraniční orgány zajišťovaly, aby do svobodného světa neunikli nejenom občané Československa, ale i dalších komunistických států, včetně Polska.

  • Jaký předpokládáte další vývoj? Je možné, pokud věc dospěje k obvinění, že budou Poláci žádat o vydání ke stíhání? Je možná cesta nějaké právní pomoci?

žáček

Pokud budou české orgány v rámci právní pomoci postupovat nepodjatě a dostatečně rychle – například Úřad dokumentace a vyšetřování poskytne výsledky svého šetření, můžeme se dočkat i trestního stíhání. Připomeňme ovšem fakt, že příslušné orgány České republiky nebyly schopné v případě Lubomíra Štrougala nastolit spravedlnost. Tak jen doufejme, že nebudou bránit aktuálnímu polskému pokusu. Osudy mrtvých – nutno říci všech národností – ze železné opony by měl být pro nás stále zavazující.

  • Štrougalova reakce je známa z loňska: Chtěli jsme elektriku vypnout, byl jsem přesvědčen, že vysoké napětí nemá být použito k ochraně státní hranice, zdržela to ale politická jednání a personální změny. Jak tuto obhajobu hodnotíte?

Klasická výmluva. Ale historickým faktem je, že ani relativně mocný ministr vnitra nebyl schopen nějak zásadně změnit nastavený represivní systém. Proč by to také dělal? Nikdo to od něj nečekal.

  • Byl Štrougal spíš jakýmsi „architektem opony“, nebo technokratickým ministrem, kterého by bylo možné považovat za umírněného? Jaká byla jeho role?

Domnívám se, že ho příliš vnímáme prostřednictvím jeho „reformní“ role za normalizace. V první polovině šedesátých let šlo o mocného ministra vnitra, s výraznou sovětskou podporou, který ve funkci nahradil ještě mocnějšího Rudolfa Baráka. Z titulu své tehdejší funkce nemohl být příliš umírněný. I když rozdíl mezi ním a Barákem bezesporu existoval. Především však vracel bezpečnostní aparát – včetně Státní bezpečnosti – pod kontrolu vedení komunistické strany.

  • Na nynějším vyšetřování se podílejí na slovenské a polské straně ústavy paměti národa, veřejné instituce, kdežto roli českého ÚSTR supluje nevládní organizace – Platforma evropské paměti a svědomí. To je trochu smutný konec toho, co zde začalo v roce 2007…

Ano, v gesci polského IPN jsou i vyšetřovací pravomoci. Vzpomínám, když jsme zakládali Ústav pro studium totalitních režimů, tak bylo možné ho zkonstruovat podle polského vzoru, tj. včetně lustrací převzatých od ministerstva vnitra a s vyšetřovacím úsekem – připojením Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Vzhledem k tomu, že jsem byl poměrně detailně seznámen s jejich aktuálním stavem, tak jsem se k tomuto spojení neodhodlal. Jak bylo vidět, tak pro českou politickou a společenskou realitu úplně stačilo propojení ÚSTR s Archivem bezpečnostních složek (ABS). Máte pravdu, po 25 letech existence ÚDV a skoro deseti letech existence ÚSTR je situace v této oblasti poměrně tristní. Což je patrné právě ve srovnání s našimi zahraničními partnery. Jako bytostný optimista však vidím světlo na konci tunelu.


Pavel Žáček je historik a novinář. Patří ke studentským vůdcům z roku 1989. Od roku 1993 pracoval na Úřadu dokumentace a vyšetřování činnosti StB, pozdějším Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Působil i jako šéfredaktor čtvrtletníku Pamäť národa ve slovenském Ústavu pamäti národa. V Česku byl zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archivu bezpečnostních složek (ABS). V roce 2014 neúspěšně kandidoval za ODS do Senátu.


  • Jak je mezi evropskými institucemi vnímán v této souvislosti současný ÚSTR, který jste spoluzakládal a vedl?

Poměrně kriticky. Zejména vnímají rozpad řady společných projektů, personální čistky a také aktuální malé až nicotné výsledky ve vědecké a publikační činnosti. Polští přátelé jsou dokonce přesvědčeni, že ÚSTR opanovali komunisté. Rozpadla se úzká spolupráce, těžce odpracovaná v zakladatelské éře ÚSTR i ABS. Objektivně vzato není divu, že nejpozitivněji byla ÚSTR prezentována zahraniční cesta do Albánie…

  • Ředitelka platformy Neela Winkelmannová tvrdí, že ke stíhání na české straně nebyla ochota. Jak byste to formuloval vy – i jako bývalý pracovník ÚDV?

Myslím, že s tím lze souhlasit. Když už byli vyšetřovatelé ÚDV schopni kvalifikovaně zahájit trestní řízení (hlavně před čistkou v roce 1998, ale částečně i poté), tak se proti stavěli státní zástupci. A pokud se se závěry vyšetřovatelů ztotožnil státní zástupce, vyjádřili i v jasných kauzách – např. vlastizrada – svůj nesouhlas soudci. Myslím si, že tato neschopnost do určité míry zkomplikovala utváření právního státu a také vyslala negativní signál všem budoucím potenciálním uzurpátorům totalitní moci: Demokracie je slabá a není schopna potrestat politicky motivované zločiny funkcionářů totalitního režimu.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)