Městský soud v Praze na konci srpna vyhlásil tříměsíční moratorium na českou oděvní značku Blažek. Bylo to na její vlastní žádost. Zavedená firma, známá hlavně pánskými obleky, bojuje s důsledky koronakrize a jarních vládních opatření. Kvůli nucenému zavření svých obchodů a propadu tržeb potřebuje stabilizovat svůj byznys a také ochránit před věřiteli.

Jak v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus říká majitel firmy Ladislav Blažek, i podzim bohužel řadě podnikatelů, i jeho firmě, přináší krušné chvíle.

Ochranná lhůta, v které nyní jste, znamená to, že věřitelé po tři měsíce nemohou žádat splácení dluhů a společnost nemůže skončit v úpadku. První měsíc je za vámi, dýchá se vám jako podnikateli volněji?

Ten měsíc byl hodně intenzivní, hodně pracovní. Moratorium nám dává čas, je to takový time-out a my jsme v něm chtěli zjistit, jak se bude chovat trh, zda přijde nová vlna pandemie, nová opatření, roušky… Bohužel se naše obavy potvrdily, roušky jsou opět tady a samozřejmě to velmi negativně ovlivňuje náš byznys, protože pro zákazníky je velmi nepříjemné si zkoušet nové oblečení v rouškách, řešit v nich krejčovské úpravy a je to velmi znát.

Mám teď tři měsíce…

I když centrálně vláda zatím žádná omezení ekonomiky a povinné zavírání obchodů nevyhlásila, cítíte už nyní ten nový propad zájmu?

Pro nás v módní branži jsou vždy důležité Dny Marianne, které zahajují sezónu. Vyšly už na dobu, kdy roušky byly nařízeny, a propad tržeb byl v porovnání s loňským rokem obrovský.

Soud může moratorium případně prodloužit o další tři měsíce. Využijete toho?

To je zatím předčasná úvaha. Vytvořili jsme speciální tým zahrnující právníky a ekonomické poradce a chceme to zvládnout i v tom daném tříměsíčním čase.

Měl jste nějaké indicie o snaze o nepřátelské převzetí vašeho podniku?

Blažek je bezpochyby na českém a slovenském trhu velmi oblíbená značka, s tradicí skoro třicet let, a samozřejmě by se něco takového mohlo stát. Jedním z důvodů žádosti o moratorium byla tedy i určitá prevence. Snažím se vždy věci řešit dopředu a díky moratoriu máme situaci v našich rukou a situaci pevně řídíme, což je myslím dostatečná ochrana před tím, aby nedošlo k nějakým nekalostem.

Psalo se o tom, že propad vašich tržeb dosáhl jen na jaře 100 milionů. Odpovídá to realitě?

To odpovídá realitě. My jsme zaznamenávali propady tržeb v řádu desítek procent už od poloviny února, kdy přicházely první informace z Itálie a Číny. Pak přišla půlka března a s ní úplný knock-out, každý den nula. To bylo nepředstavitelné – celá naše maloobchodní síť vykazovala dlouhých deset týdnů nulu.

Neuvažoval jste o tom, že byste náhradu škody vymáhal po státu?

Nevylučuji to. Nicméně podobné spory trvají vždy velmi dlouho, jsou velmi drahé a s nejistým výsledkem a já mám teď čas tři měsíce. Soustředím se tedy na jinou cestu a tuhle myšlenku zatím necháváme stranou.

Máte to státu za zlé – to jarní zastavení života, nebo to vidíte tak, že to nešlo jinak?

Státu se nedá upřít snaha tu situaci aktivně řešit. Byla to situace nová, bezprecedentní, nikdo s ní neměl zkušenosti. Dovedl bych si ale představit, že pomoc, která pak přicházela, mohla být určitě sofistikovanější, lepší a rychlejší. My jsme využili pomoc v případě příspěvků na mzdy pro náš personál a příspěvky na nájem. Oboje ale bylo nastaveno tak, že to člověk nejprve musel zaplatit a pak mohl žádat o peníze. V situaci, kdy je cash-flow úplně rozhozené nulovými příjmy, si myslím, že se to dalo řešit jinak. A jak ukazuje příklad Slovenska, šlo to dělat lépe.

Takže pomoc přišla v nedostatečné výši a pozdě?

Hlavně pozdě. Byla to i obrovská administrativní zátěž a dodnes to není vypořádané.

Bude to na roky

Vaše firma existuje už 28 let, stále rostla, byl jste někdy v podobně nepříjemné situaci jako teď?

Tohle je bezprecedentní situace. Krizí jsme samozřejmě zažili několik, ale vždy to byly cyklické krize. Tohle je něco úplně nového, s ekonomickým cyklem to nemá nic společného. Byla to věc, která se najednou objevila a během několika málo týdnů jsme měli úplně zavřenou ekonomiku. U cyklických krizí běžně dochází k propadům tržeb na úrovní třeba dvacet, pětadvacet procent. Ale nula? To je příšerná věc.

Politici teď ujišťují, že tohle úplné zavření ekonomiky už podruhé nechtějí připustit. Jenže neznamená to hlavně to, že, i když podnikatelé zase budou mít těžké problémy, tak stát vzkazuje – s další pomocí už nepočítejte?

Strach se mezi lidmi zase šíří. Léto proběhlo s úsměvem a dnes jsou čísla alarmující. Nikdo si samozřejmě nepřeje, aby tu došlo ke kolapsu nemocnic a zdravotního systému, což by byl průšvih pro nás pro všechny. Stát také není bezedná pokladnice. Dostáváme se tedy do situace, kdy na stát už moc spoléhat nemůžeme a holt si to budeme muset vyřešit v obchodní rovině, s obchodními partnery a s bankami sami. Jiná možnost už asi není.

Jste optimista?

Náturou jsem optimista, ale to, co se děje letošní rok, je velmi vážné. Z ekonomických a celospolečenských dopadů se budeme dostávat několik let.

Poslechněte si rozhlasovou verzi pořadu.