Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: TASR / Profimedia
,

Z Pekingu do Pekingu. Od minulé olympiády Čína v porušování lidských práv ještě přitvrdila

Před dvaceti lety Peking jako kandidát na pořádání letních olympijských her sliboval občanské svobody a lidská práva, včetně zlepšení podmínek v Tibetu. Letos na prahu zimní pekingské olympiády jsou však represe v Číně tvrdší než kdy dříve, a to zdaleka nejen v Tibetské autonomní oblasti.

V roce 2001 získala Čína své první olympijské hry pro rok 2008. Mezinárodní olympijský výbor odůvodnil svoje rozhodnutí čínskou politikou otevírání se světu a důvěrou, že pořádání her v Pekingu napomůže jejímu rozvoji směrem k demokracii a kulturní, náboženské a etnické toleranci. Čína se zavazovala zlepšit svobodu tisku a úroveň ochrany lidských práv, stejně jako ochranu životního prostředí.

Wang Wej, tehdejší generální tajemník Výboru pro získání olympijských her v Pekingu, řekl ve svém projevu 12. července v Moskvě, den před rozhodnutím Mezinárodního olympijského výboru: „Myslím, že médiím poskytneme plnou svobodu při vysílání zpravodajství z Číny (…). Za toto jsme se zaručili v kandidátním spise, a tak média z celého světa budou v Číně vítána (…). Jsme přesvědčeni, že příchod her do Číny napomůže nejen ke zlepšení naší ekonomiky, ale také ke zlepšení všech sociálních podmínek včetně vzdělávání, zdravotnictví a lidských práv…“

Kandidátní spis předložený Mezinárodnímu olympijskému výboru se však o lidských právech nezmiňuje, pouze vyzdvihuje ekologický plán a skutečně slibuje i nulová omezení pro novináře pokrývající olympijské hry. Součástí předmluvy kandidátního spisu je také dopis tehdejšího premiéra Ču Žung-ťiho, který uvádí, že čínská vláda se zavazuje jednat v souladu s Olympijskou chartou.

Zmínka o lidských právech chybí i v oficiální zprávě k olympijským hrám z roku 2008. Místo lidských práv se zde vyzdvihuje všeobecná podpora čínského lidu, včetně příslušníků všech etnických menšin, což rezonuje s dlouhodobou snahou Číny navodit jak na národní, tak na mezinárodní úrovni dojem celkové občanské spokojenosti. Skutečná situace však byla a je odlišná. Ilustrovat to může postavení tibetské menšiny.

Místo etnické tolerance vojáci do Tibetu

Před prvními olympijskými hrami v Pekingu by se celková situace v Číně dala označit jako náznak politického uvolnění — a to bylo patrné i v tibetských oblastech. Rok 2008 se v tomto ohledu stal zlomovým, nikoliv však způsobem, který představitelé Číny slibovali, když se snažili pořadatelství olympijských her získat.

Místo očekávané podpory etnické tolerance a uplatnění demokratických principů nastal pravý opak. Zásadně posílily represe vůči jakýmkoli projevům, které neodpovídaly oficiální rétorice zdůrazňující přínosy socialistického zřízení a jednotu národností pod vedením komunistické strany a většinového etnika Chanů.

V březnu 2008 Tibeťané v masivním měřítku projevovali nespokojenost s čínskou správou tibetských oblastí. Z obavy, aby takovéto projevy veřejného mínění v olympijském roce nenarušily dojem harmonické Číny a spokojeného obyvatelstva, tak čínská vláda výrazně zpřísnila kontrolu tibetské populace.

Okamžitě po protestech se do tibetských autonomních regionů i mimo vlastní Tibet přesunul velký počet vojenských jednotek. Velmi rychlý přesun umožnila nová síť infrastruktury v západní Číně, kterou vláda v Pekingu propaguje jako součást „daru rozvoje tibetskému lidu“. Armádní jednotky v tibetských oblastech už zůstaly natrvalo.

Mizející lidé

Následně proběhlo hromadné zatýkání nejen účastníků demonstrací, ale i mnoha veřejně působících intelektuálů a osob z kulturních kruhů, kteří se demonstrací neúčastnili. Důvodem pro zatčení mohl být například jen obrázek tibetské vlajky v počítači, který ani nebyl sdílen. Lidé mizeli bez oficiálního obvinění, nikdo nevěděl kam, a jejich rodiny zůstávaly beze zpráv o tom, zda se ještě vrátí. Tato praxe je běžná dodnes.

Zatčení byli zadržováni mimo oficiální detenční či vazební objekty, na utajených místech. Byli vystaveni opakovaným a dlouhým výslechům, byl jim odpírán spánek a měli zakázáno mluvit mezi sebou tibetsky. Zadržovaní lidé pak byli po několika měsících propouštěni, ale jen za podmínky splacení vysoké kauce, kterou si mnozí nemohli dovolit. Propuštění bylo podmínečné s šestiměsíční lhůtou, během níž měli dokázat změnu svého smýšlení, jinak hrozilo obvinění z vlastizrady.

Volný pohyb osob omezily kontrolní stanice na silnicích vedoucích do tibetských oblastí, na život uvnitř měst pak začal dohlížet komplexní kamerový systém. Tibeťané cestující do Tibetské autonomní oblasti z jiných částí Číny byli zadržováni a při vstupu na její území jim byly dočasně zabavovány doklady. Cizincům byl zakázán přístup do mnoha oblastí obývaných tibetskými komunitami i mimo Tibetskou autonomní oblast.

Tibeťany neubytováváme

Brutální a násilný postoj čínských ozbrojených sil se projevoval i po skončení březnových demonstrací. Například mniši, kteří během dubna 2008 v provincii Čching-chaj žádali propuštění svých nedávno zatčených kolegů, byli zbiti ozbrojenými jednotkami.

V některých tibetských městech ozbrojené síly demonstrovaly autoritu čínského státu výjezdy nákladních vozů obsazených vyzbrojenými vojáky, které se opakovaly každou hodinu. Státní zaměstnanci patřící k tibetskému etniku měli zakázáno vzít si dovolenou a museli být v práci i během víkendů, aby mohli zůstat pod dozorem. Tibetské slavnosti a tradiční shromáždění byly zakázány ještě několik let poté.

Stranické a státní orgány začaly cíleně podněcovat čínskou veřejnost proti Tibeťanům, které nazývají separatisty, nevděčníky a narušiteli čínské sociální a ekonomické harmonie a označují je za brzdu rozvoje a modernizace. Za hlavního vůdce „teroristických operací proti čínskému státu“ čínské úřady označují dalajlámu.

Následkem této kampaně se veřejné mínění po celé Číně obrátilo proti Tibeťanům. Ti se pak začali setkávat s komplikacemi, například při cestování po Číně, kdy je jim odpíráno ubytování v hotelech.

Poučení z roku 2008

Protesty v roce 2008 vedení v Pekingu překvapily a následná tvrdá opatření měla zajistit, aby nic nepokazilo pozitivní obraz Číny během olympijských her. Od té doby uplynulo téměř čtrnáct let, během nichž vedení Čínské lidové republiky vynaložilo mnoho energie, aby podobným „překvapením“ předešlo.

Zpřísněná kontrola tibetské populace spočívá v absolutním dohledu nad pohybem obyvatel, kontrole přísunu finančních zdrojů do oblastí, kde žijí tibetské komunity, a v regulaci vzdělání a náboženské praxe. Výrazné zpřísnění můžeme pozorovat od roku 2017, kdy čínský prezident Si Ťin-pching vyhlásil, že budoucnost Číny patří rozvoji společnosti s „čínskými rysy“. „Počínštit“ se tak má i náboženská praxe a každodenní život.

Náboženské instituce jako centra autority se i mimo tibetské oblasti staly jedním z terčů cíleného počínšťování. Všechna náboženství praktikovaná v Číně musí být podle oficiálních míst „více čínská a sloužit zájmům socialismu“.

Před každým tibetským klášterem nyní vlaje rudá vlajka. Představení klášterů se musí účastnit kurzů takzvané vlastenecké výchovy, vstup do mnišského řádu je omezován. Některé kláštery jsou bořeny a celkově je patrná snaha o sekularizaci buddhistických institucí. Vláda také omezuje náboženské svátky a nabádá Tibeťany, aby přestali dávat peněžní dary klášterům. Oficiálně jsou tyto požadavky označeny za součást celostátního boje s chudobou.

Dlouhodobou snahou čínské vlády je také získat kontrolu nad volbou nového dalajlámy a reinkarnací vysokých lamů, jejichž tradiční autoritu mezi tibetskou populací chce omezit. Jako součást počínšťování se zavádí také praxe označování příslušníků etnických menšin nikoliv jejich vlastním etnonymem, ale jako „občané Číny“. Toto pravidlo je prosazováno především v komunikaci se zahraničím.

Státem podporovaná protitibetská nálada mezi čínskou veřejností částečně napomáhá ospravedlnit také další kroky omezující projevy tibetské kultury a omezování základních občanských práv a svobod Tibeťanů na území Číny. Je to například odpírání práva na vlastnictví cestovního pasu, dokonce omezování práva cestovat po Číně — při nákupu jízdenky je třeba předložit občanský průkaz, na němž se ověřuje „sociální skóre“ — a je-li nevyhovující, žadatel jízdenku nedostane.

Dalším problémem je masové usazování převážně nomádské populace. Je to i jeden z důvodů, které vedly v poslední době k zoufalému vyjádření nespokojenosti s upíráním práva rozhodnout o vlastním způsobu života, a to drastickou formou sebeupálení. Od roku 2009 takto zemřelo nejméně sto padesát lidí. Jiný projev nesouhlasu v současnosti prakticky není možný v důsledku systematické kontroly pohybu a komunikace tibetského obyvatelstva a strachu z možných následků.

Z Pekingu do Pekingu

Peking byl přesto znovu vybrán jako organizátor zimních olympijských her pro rok 2022. Pořadatelství mu bylo přiděleno už v roce 2015, kdy již bylo naprosto zřejmé, že konání letních olympijských her v roce 2008 místo uvolnění a tolerance přineslo v zemi zesílení represí. Také bylo zcela zřejmé, že Čína se stává mocností, jejíž ambicí je určovat podobu mezinárodních pravidel a sdílených hodnot.

Přístup čínského vedení vůči vlastnímu obyvatelstvu je zřetelně v rozporu s principy Olympijské charty. Souhlas s pořadatelstvím olympijských her v Pekingu tak znamená zároveň tichý souhlas s potlačováním základních občanských práv a svobod a etnickou diskriminací.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

15 komentářů

  1. v napsal:

    Čína to dělá velmi dobře, je světovou velmocí č.1. Degenerované USA a neschopná Evropa jen kouká, jak je to být 30 let technologicky pozadu. I ten středověký Tibet jde kupředu ale středověcí lidé nestačí dnešní době, kdyby je Čína nepodporovala tak zhynou hlady ve špíně a svrabu. Ty kecy o lidských právech si strčte za klobouk. Toho se Tibet nenají. To, že jsou OH v Číně je vítězství zdravého rozumu. Žádná jiná země by to uspořádat v době pandemie nedokázala.

    • Pavel napsal:

      Ano, čína to dělá dobře. Soudruh si po vzoru zrůdy maa likviduje veškeré soukromé aktivity a osobní iniciativu. Tengovy liberálně tržní reformy, které z jedné nejchudších států světa udělaly ekonomického tygra jsou likvidovány. Soudruh si je evidentně agent západu pověřený tím, aby odstranil nepohodlnou čínskou konkurenci tím, že vrátí čínu k hladomorům s desítkami miliony obětí jak to bylo běžné v 50. letech. A s tím nic „degenerovaný a neschopný“ v, který je „30 let technologicky pozadu“ nic nenadělá.

      • A. S. Pergill napsal:

        „Soudruh si je evidentně agent západu pověřený…“
        Ale to byste měl hodnotit spíš kladně. Vždyť zhroucení Číny někam do středověku musí být váš vlhký sen, ne?

        • Pavel napsal:

          Evidentně máš problém s pochopením jednoduché věty „Ano, čína to dělá dobře.“, lžirgile. Otázka je proč ty nepranýřuješ soudruha si = agenta západu, který vede čínu zpátky do maových genocidních časů a extrémní chudoby.

          • A. S. Pergill napsal:

            Je silná Čína, schopná nás okupovat a pohltit, v našem zájmu?

    • Radomír napsal:

      Něco na tom, je. Spojené státy, které kladou na Čínu své vysoké požadavky a politizují současnou olympiádu, trpí samy rasismem a donedávna se i k vlastním obyvatelům „nevhodných“ ras a národního původu chovaly hůř. Své Indiány Spojené státy vyhladily a přeživší zahnaly do rezervací a pak násilně asimilovaly jako neplnoprávnou rasu v dobách státem rasové segregace. Až do 60. let 20. století , tedy i po odsouzení německého rasismu německých rasových zákonů, Spojené státy uplatňovaly rasovou segregaci a diskriminaci doma. Dnes už jen pod různými záminkami se chovají jako k podlidem převážně jen k občanům jiných zemí. Ovšem pokud by indiáni nebo i černoši vznesli nároky na plnou suverenitu a na potřebnou podporu svého kulturního vzestupu, Washington by je postavil mimo zákon. Tak jako perzekuuje, ekonomicky pronásleduje, podvrací, bombarduje a okupuje občany a vlády zemí, které se nechtějí podřídit jeho politické nadřazenosti a ekonomickým a velmocenským zájmům.

  2. petrph napsal:

    Že jsem dneska četl zajímavý názor, podle kterého pořádat v dnešních časech olympiádu je tak drahá megaakce, že si jí spousta „obyčejných“ států ráda odpustí, aby jim to neudělalo díru do rozpočtu.

    Takže zbývají státy, které se přihlásí z propagačních důvodů, Buď na to maj (jako je Čína), a nebo na to nemaji, ale naivně si myslej že na tom vydělaj, jak jim jistě radí spousta poradců. Pěkně drahá zkušenost.

    Takže, asi tak jediné řešení, když už by někdo chtěl dělat osvětu mezi sportovcí, se odstřihnut od megabafuňařského MOV a udělat si někde nějaké skromné amatérské soutěže, jen pro tu radost ze sportu. Kdyby nevěděli jak, můžou si přečíst jak koučoval svoje kluky starej Klabzuba..

    • mARTy napsal:

      Výstižně napsáno, a ačkoli nerealisticky, idealisticky na konci, přece krásně.

    • A. S. Pergill napsal:

      Klapzuba, ale jinak stopro souhlas 🙂

    • Herr Vladimir napsal:

      Na tom určitě něco je. MOV má takové nároky, že jde v první řadě o peníze. Ono mizení lidí a utlačování etnik není v pořádku, to tak nějak všichni cítíme, ale přece to nebudeme „politizovat“ že…

  3. Dr. B napsal:

    Číňané jsou fakt boží, dnes jsem zachytil informaci, že staví poprvé svůj hokejový tým na ZOH a všichni hráči, kteří nejsou původem etničtí Číňané (což je většina tohoto týmu) dostali nová jména. Čínská jména. Asi, aby byli správně počínštěni. Asi, aby tak dělali čest své „nové vlasti.“
    A pak, že politická korektnost jede jen v západním světě 😀 😀 😀

    • A. S. Pergill napsal:

      Ještě na začátku minulého století se u nás běžně poněmčovala česká jména a příjmení a naopak počešťovala německá. Záleželo na tom, zda úředník byl Čech nebo Němec.

      • Dr. B napsal:

        To je jistě pravda, ale dnes to již neděláme. Alespoň ne pod nějakým befelem, i když si myslím (nevít to s jistotou), že ani tenkrát nešlo o direktivní nařízení, ale spíš o rozhodnutí každého jednotlivce.

        • A. S. Pergill napsal:

          Dnes se zase čím dál víc blbne s nepřechylováním příjmení. Po vzoru méněcenných hatmatilek, v nichž podle jména a příjmení nepoznáte pohlaví.

  4. A. S. Pergill napsal:

    Obávám se, že daleko větší problém než účast na olympiádě je přístup velkých digitálně technologických firem, které aktivně pomáhaly vytvářet totalitnímu Čínskému režimu „internetovou Velkou čínskou zeď“. Protože tyhle firmy jsou doma ve formálně civilizovaných a formálně demokratických státech. Je jasně vidět, že pokud na sebe strhnou dostatek moci, budou se jejich manažeři chovat naprosto stejně jako ta nejodpornější totalita.

Přidávání komentářů není povoleno
ReklamaMediální Gramotnost