Na rozdíl od zbytku světa zvolila Čína v aktuální fázi pandemie covidu nekompromisní politiku naprosté eliminace viru. Čínská společnost je tak naprosto podřízena snahám udržet počet nových případů nákazy na nule. A to i za cenu drastických zásahů do svobod a práv obyvatel, které jsou mnohdy bezprecedentní i na čínské poměry. Skutečnou zkouškou této strategie bude nadcházející olympiáda v Pekingu.

Ani s více než dvouletým odstupem nejsou spolehlivě objasněny počátky pandemie v čínském Wu-chanu. Přestože o samotném původu viru se nadále vedou debaty v odborných kruzích i spekulace mezi laickou veřejností, jedno je jisté: chybějící transparentnost, zamlčování kritických souvislostí a nedostatečná kooperace čínské strany s příslušnými mezinárodními organizacemi napomohly nekontrolovatelnému rozšíření viru v globálním měřítku.

Záhy po expanzi epidemie do zahraničí však čínská vláda začala razit absolutní vnitrostátní kontrolu viru v rámci tzv. politiky nulového covidu.

Vedení Komunistické strany Číny touto politikou razí diametrálně odlišný způsob řešení pandemie oproti evropským státům a nyní již v podstatě celému zbytku světa, který primárně cílí na udržení počtu nových případů ve vytyčených mantinelech, prevenci zahlcení nemocnic a postupnou imunizaci společnosti.

Terakotová armáda hygienických pracovníků

Koncem loňského roku a počátkem ledna se tato čínská politika ukázala v plné síle, když úřady zavedly největší a nejstriktnější lockdown od první vlny na začátku roku 2020. Uzavřeno bylo zhruba třináctimilionové město Si-an, na Západě proslulé hrobkou prvního čínského císaře a jeho posmrtnou stráží, tzv. terakotovou armádou. Tu ve městě dočasně doplnily tisíce hygienických pracovníků v ochranných oblecích, kteří měli na starost mimo jiné dezinfekci celého města.

Vedení města 23. prosince nejprve kvůli několika desítkám pozitivních případů uzavřelo oblast a současně zavedlo plošnou karanténu pro obyvatele, s výjimkou povolených obdenních vycházek na nákup potravin a předmětů denní potřeby jedním členem domácnosti. 26. prosince nicméně bylo obyvatelům zakázáno veškeré opouštění domovů s výjimkou cest na stanoviště plošného testování obyvatel, přičemž o distribuci potravin se mělo postarat město.

Zatímco úřady prohlašovaly, že logisticky vše funguje bez problémů a situace je zcela pod kontrolou, realita se s tímto tvrzením poněkud míjela, jak dokazují mnohé kritické hlasy na sociálních sítích. Mnozí obyvatelé si stěžovali na nedodání balíčků jídla, docházející domácí zásoby a hlad.

Co ve statistikách nebylo

Výmluvné bylo například internetové vysílání městské rady (ke zvládání pandemie v Si-anu), které sledující zaplavili výhradně komentáři ve znění: „Prosím zorganizujte prodej potravin v sousedství.“ Reakce úřadů? Vypnuly funkci komentování. V této souvislosti pobouřilo čínské internetové uživatele i video, v němž pracovníci dohlížející na dodržování opatření fyzicky napadli muže, který se měl provinit opuštěním domu kvůli nákupu potravin.

Jiné záběry pro změnu připomněly výstřelky z dob Kulturní revoluce. Třeba když „chycený zločinec“ – mladík, který přelezl zeď v sousedství a šel si nakoupit, musel za trest na pokyn protiepidemických pracovníků na kameru natočit sebekritické vyjádření. Rozruch na sociálních sítích vyvolal také případ ženy, kterou ve třetím trimestru těhotenství údajně odmítla přijmout na vyšetření jedna z městských poliklinik v Si-anu.

Po několikahodinovém čekání žena nakonec potratila. V podobném duchu se nese i případ muže po infarktu, kterého kvůli opatřením odmítla přijmout nemocnice, a ten následně zemřel. Tyto ani podobné případy se však nepromítnou do oficiálních (a mnohými pozorovateli rozporovaných) statistik, což Číně umožňuje nadále se honosit čistým covidovým štítem.

Karanténní hotel vs. kemp

Na veřejnost se dostaly i záběry kolony desítek až stovek autobusů, které podle dostupných informací měly zajišťovat převoz tisíců osob z řad rizikových kontaktů do karanténních zařízení. Portál China Digital Times hovoří o převozu zhruba čtyřiceti tisíc osob do necelých 400 karanténních zařízení ve městě a na jeho periferii.

Tato zařízení mohou v menším měřítku mít podobu hotelů vyčleněných a upravených právě pro potřeby izolace rizikových kontaktů. Ve větším rozsahu však nastupují i tzv. karanténní kempy, oficiálně „dočasná zdravotnická zařízení pro izolaci a pozorování“.

Tato zařízení byla využita již dříve, například počátkem minulého roku v provincii Che-pej, kde v době vrcholícího počtu pozitivních případů vznikl kemp s kapacitou až čtyři tisíce lůžek. Ten měl pomoci zvládnout případný masivní lokální nápor na zdravotní systém. Pro kontext – tou dobou bylo v celé provincii s populací přibližně 75 milionů obyvatel zjištěno 800 pozitivních případů.

Zvnějšku tyto kempy spíše než zdravotnická zařízení připomínají stavební ubikace, čemuž mnohdy odpovídá i vybavení „pokojů“. V případě lockdownu v Si-anu si tak lidé stěžovali nejen na nucený převoz do zařízení uprostřed noci, ale hlavně na nevyhovující podmínky v samotných zařízeních.

Za zmínku stojí také fakt, že pozitivně testovaní pacienti si nemohou ani do těch lepších zařízení vzít své domácí mazlíčky. Ty tak musí svěřit přátelům, sousedům nebo o jejich péči dočasně požádat místní úřady. Vzhledem k možnému přenosu nemoci z člověka na zvíře a zpět však čínské orgány uplatňují drakonická opatření. Byla zaznamenána série případů, kdy protiepidemičtí pracovníci zabili psy a kočky pozitivně testovaným nebo těm, kteří byli převezeni do karanténních zařízení.

Velká data Velkého bratra

Nedílnou součástí čínského života během pandemie se stala mobilní aplikace Health Code („Zdravotní kód“). Tato aplikace na principu covid pasu, jaký známe z Evropy, byla implementována do dvou nejpoužívanějších platforem na mobilní platby, Alipay od Alibaby a WePay od společnosti Tencent.

Na jedné straně aplikace slouží jako osobní semafor rizikovosti infekce uživatele vůči okolí, kdy zelená barva značí minimální riziko, žlutá potenciální nebezpečí nákazy skrze blízký kontakt a nutnost pobýt doma několik dnů a červená dvoutýdenní striktní karanténu. Současně však úřady v několika čínských městech skrze permanentní geolokaci povýšili telefonní zařízení uživatelů aplikace na jakési detektory „časoprostorových souputníků“. Když se pak protne trajektorie pozitivně testovaného člověka s tou vaší, a to až ve 14denním časovém horizontu, naskočí vám žlutá barva, načež musíte podstoupit testy a nastoupit případnou karanténu.

Problém takového využití velkých dat spočívá v tom, že jednotlivá oka této digitální sítě vzhledem k rozmístění antén mobilních operátorů často zachycují příliš rozsáhlé oblasti. Může se tedy stát, že jednotlivec nebo několik málo pozitivně testovaných svým pohybem po městě uvede do karantény celé městské části, aniž by s těmito lidmi vůbec přišli do kontaktu.

Konkrétně takový případ nastal 3. listopadu minulého roku, kdy jediný nakažený ve městě Čcheng-tu poslal na neodkladné testování 82 tisíc osob. V jiném případě kód změnil barvu několika účastníkům zájezdu, který se ocitl v blízkosti rizikového kontaktu, zatímco jiným zůstal zelený. Vysvětlení? Různí mobilní operátoři využívají různá data.

Olympijský plamen a zkouška ohněm

Jeden z nejrenomovanějších epidemiologických expertů v Číně Čang Wen-chung se již v létě k politice nulového covidu vyjádřil poněkud kriticky. V obšírném příspěvku na blogovací síti Weibo reflektoval tehdejší nárůst případů ve městě Nanking a současně si dovolil tvrdit, že z dlouhodobého hlediska je třeba se s virem „naučit koexistovat“, čímž v podstatě naboural vládní narativ a politiku nulového covidu.

U části veřejnosti si získal podporu, nicméně z oficiálních míst se na něj snesla kritika, mimo jiné v článku bývalého ministra zdravotnictví Kao Čchianga. Ten podobné hlasy označil za „nezodpovědné“ a „kapitulantské“.

Skutečným lakmusovým papírkem čínského protiepidemického přístupu budou nadcházející zimní olympijské hry v Pekingu, začínající 4. února. Přísné podmínky organizátorů například znemožňují účast fanoušků ze zahraničí, po sportovcích je vyžadováno dokončené očkování, v opačném případě musí projít třítýdenní karanténou prakticky znemožňující trénink, a všichni zúčastnění budou každodenně testování na přítomnost viru. Mimo to se sportovci a organizační týmy po celou dobu pobytu v Číně budou muset pohybovat pouze v tzv. uzavřeném okruhu, který je vymezen olympijskou vesničkou, ubytovacími zařízeními a jednotlivými sportovišti.

Zkouška je to tím větší, že s novou nakažlivější variantou omikron je Čína potenciálně zranitelnější vůči negativním socioekonomickým dopadům ve srovnání s ostatními vyspělými ekonomikami. Pomineme-li častější, rozšířenější a striktnější lockdowny, které si i přes svou efektivitu již nyní vybírají svou nezanedbatelnou daň, hrozila by Číně ještě větší izolace před okolním světem. Ta se již nyní částečně projevuje v symbolické rovině skrze kritiku porušování lidských práv v zemi a s tím související diplomatický bojkot olympiády řadou západních demokratických zemí.

Jistý náznak změny vládní politiky může představovat obrat k tzv. „dynamickému nulování“. To podle nedávného prohlášení Liang Wan-niena, vedoucího expertního panelu, který v Číně dohlíží na zvládání pandemie a zavádění opatření, znamená částečné přehodnocení dosavadních kroků vlády.

Podle Lianga nelze udržet případy nákazy na nule, ale případná ohniska je třeba intenzivně „kontrolovat“ a případně včas „odříznout“. Zaváděné karantény mají být rychlejší a cílenější, mimo jiné proto, aby se minimalizovaly ekonomické ztráty způsobené uzávěrami celých měst či dokonce provincií.