Jsou chvíle, kdy by nestranný komentátor všehomíra mohl pocítit zadostiučinění a říct: My jsme to říkali. A my to uděláme, ačkoli nám to nepřináší nějaké extra potěšení. Říkali jsme, že dřív nebo později přijde normalizace, budování Národní fronty a přilehlé jevy. Jen jsme se spletli v tom, jak rychle to všechno půjde. Ale je to tady, už to není jen cítit ve vzduchu. Tak ke strojům.

• Ministr financí Andrej Babiš žádá potrestání reportérů České televize, které už dřív označil za zkorumpovanou pakáž. Konkrétně poslal Radě ČT dopis, v němž žádá – mimo jiné – vyvození pracovně-právních důsledků.

„Nelze přehlédnout, že obě zmíněné reportáže zapadají do rámce dlouhodobé politické kampaně, kterou ČT proti mé osobě a mnou vedené politické straně systematicky vede, k čemuž zneužívá postavení veřejnoprávního média.“
(ministr pro normalizaci společnosti Andrej Babiš ve stížnosti Radě ČT z 1. února 2017)

Nás to potěšilo. Domnívali jsme se, že doba vyhazovů z práce, prověrkových komisí a poučení z krizového vývoje přijde až po volbách. Jenže poslední dobou běží všechno tak nějak rychleji. Takže vítejte v normalizaci.

• Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová se stala předmětem zájmu okultních sil. Všechno jen kvůli tomu, že se coby neohrožená rytířka rozhodla detailně prozkoumat hranici mezi životem a smrtí.

„Dostávám spoustu výhrůžek, že mě brzy zpopelní, obrácené kříže. Já jsem se nedala, (…) mně je úplně jedno, jestli mi někdo vyhrožuje. Pro mě je důležité, abych se postarala o našich deset a půl milionu občanů.“
(krotitelka duchů Karla Šlechtová v rozhovoru pro ČT24, 9. února 2017)

Toho si vážíme, fakt. Oni mají lidé v ANO vůbec tendence se o nás všechny postarat. Babiš buduje stát jako rodinou firmu pro deset milionů obyvatel a slibuje, že bude jejím manažerem. U slibu ministryně Šlechtové, že se o nás o všechny postará, nás jen trochu děsí skutečnost, že jde o zákon o pohřebnictví.

• My jsme naše toulky na východ většinou končili v zatáčce cestou na Vídeň, kde je Tesco a vedle město jménem Brno. Dnes se podíváme o kus dál. Na Slovensku jsou totiž taky pašáci. Volili si tam nového ombudsmana a byla to řachanda.

„Ja som fašizmus nikdy nepodporoval. Doma sme mali tisíce zajacov, sliepky, nezabil som ani jedného. Ja neviem teda, v čom by som bol ten fašista.“
„Obhajoval by som aj týrané, terorizované manželky, bez ohľadu na svetonázor a pohlavie.“
„Keď si homosexuál berie lesbičku, tak v tom mu treba zabrániť.“
(neúspěšný kandidát na ombudsmana, kotlebovec Anton Čulen, před sněmovním výborem pro lidská práva)

• Teď trochu na smutnou notu. Máme tady takovou věc, skoro bychom řekli až fňuk. Neúspěšný kandidát do senátu Zdeněk Škromach si všiml článku Lidových novin o příjmech Jiřího Čunka a přišlo mu to tak nějak lidsky líto.

No jo, pane Škromach. Musíte se u bazénku víc snažit. Víc toho sluníčka, ona se ta kandidatura sama neudělá.

• Na závěr si prosvištíme nějakou tu editorskou latinu. Zejména pravidlo, že když tě napadne hrát si v titulku se slovem postavit se, dej si facku a zapomeň na to. Nekončívá to dobře.

To je pro dnešek všechno. Do příště si projděte seznam svých příbuzných v kapitalistické cizině, procvičte si soudružskou konstruktivní sebekritiku a zaregistrujte se na nějakém tom udavačském webu. Bude se vám to brzy hodit. Klidnou mysl.

Follow @malecak