poplinre via Foter.com / CC BY-SA, zdroj

Viceguvernér Mojmír Hampl: Jak dopadly „intervence“ ČNB. Mýty versus fakta

Napsal/a Mojmír Hampl 20. listopadu 2017

Kdyby měla ČNB reagovat na všechny fake news v oblasti peněz a měnové politiky, nedělala by poslední tři roky skoro nic jiného. Chyba v komunikaci? Možná. V politice ale těžko,“ píše ve svém textu pro HlídacíPes.org viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl.

Varování čtenářům: tento text je zcela subjektivním vyjádřením názorů člověka, který byl celou dobu blízko „u toho“. Nemá být pokusem o nestranné shrnutí z nadhledu.

Autor přesto doufá, že i tento zaujatý pohled insidera může pomoci otevřenému čtenáři tříbit si v hodnocení měnové politiky ČNB v posledních letech vlastní názor a snad i získat tolik potřebný odstup.

Ten totiž díky často i základním omylům nenabízejí mnozí z těch, kteří si na objektivitu a kompetenci při hodnocení ČNB v posledních letech činí neprávem nárok.

Pocit, že nás někdo obral

Česká republika se málokdy objeví na přední straně Financial Times, klíčového světového hospodářského listu. Při naší velikosti je rozumné si spíš přát, aby se tam o Česku psalo málo či vůbec. Je to znakem stability, klidu poměrů a potvrzením, že se u nás neodehrávají reportovatelné katastrofy jakéhokoli druhu.

Letos v dubnu se právě tam Česká republika ocitla, opakovaně, a dokonce v pozitivních a uznalých textech. To když Česká národní banka ukončila po více než třech letech hladce kurzový závazek – v běžné češtině zvaný „intervence“ – a byla díky tomuto manévru dávána za zdroj poučení i pro tak supervyspělou zemi, jakou je Švýcarsko.

Ani relativně klidný průběh kurzového závazku, zavedeného v listopadu 2013, ani jeho hladké ukončení ale paradoxně nijak neumenšily vášně, které vzbudil doma, a pro mnohé ani nepřinesly finální rozhřešení a odpověď, zda ČNB učinila tímto opatřením dobře či ne.

Nikoli překvapivě jsem silně přesvědčen, že platí první možnost – tedy, že jsme udělali dobře. Vysvětlím proč.

Ale nejprve k té vlně negativních emocí, které závazek vyvolal. Samozřejmě nelze ignorovat ji a nesnažit se pochopit její podstatu. Mám osobně dvě vysvětlení.

Zaprvé: česká společnost je nesmírně peněžně konzervativní a cenově citlivá. Jsme němečtější než Němci. Co jiného vysvětlí, že jsme jako jediní široko daleko a poslední z celého někdejšího Rakouska-Uherska nezměnili od roku 1892 název měny a pořád platíme tou starou monarchistickou „korunou“ císaře Františka Josefa?

Hyperinflace navíc není v naší ekonomické paměti, na rozdíl od většiny střední Evropy. To je veskrze pozitivní. Ale znamená to též, že populace má zakořeněnou řadu prehistorických představ o peněžním systému (množství peněz je „fixní“, peníze jsou čímsi „kryté“, „tvoří“ je v první řadě centrální banka apod.), které mohou přežívat proto, že systém funguje a nikdo jeho podstatu nemusí řešit a chápat.

A zadruhé: v nás, Češích, je snadné v jakémkoli okamžiku vzbudit dojem, že nás někdo okradl a něco nám sebral. Je to nedílná část naší identity či psyché a je zřejmě komplementárně spojena s onou konzervativností. Koneckonců někteří politici z brnkání na tuto českou strunu vystavěli větší část svých letitých kariér. A ještě vystavějí.

Tento mix působí, že populaci napříč politickým spektrem spolehlivě vyděsí slova jako inflace či tištění peněz. A přesně k tomuto vyděšení po zavedení závazku v 2013 došlo. Zesíleno o oblíbenou frázi, že lidé kvůli posunu kurzu o 4,7% „zchudli“, „snížily se jim mzdy“ nebo dokonce „přišli o úspory“.

Mýtus natištěných peněz

Vážně? Ale kdeže… To jen vznikla nová měnová a ekonomická mytologie. Tak si ji proberme postupně.

  • Zchudnutí?

Vážně ne, chudli jsme naopak v té dlouhé, doma uvařené recesi, končící v roce 2013. Ale už pár měsíců po zavedení kurzového závazku se růst dostává zpět do kladných čísel. Opět bohatneme a to po celou dobu trvání kurzového závazku. Ze země na chvostu EU jdeme během roku naopak do čela pelotonu.

Reálné mzdy v roce 2013 klesaly, teprve od opatření ČNB rostou, dosud v průměru už skoro o tři tisíce na každého pracujícího. To k oblíbené frázi že kurzový závazek způsobil nízké mzdy. Naopak přispěl k jejich růstu!

Nezaměstnanost začíná klesat teprve od posledního čtvrtletí roku 2013 a klesá doteď. Za tu dobu ubylo přes 200 tisíc nezaměstnaných. Stejně tak investice podniků a produktivita práce setrvale rostou (když odmyslíme rok 2016, v němž jsme nečerpali EU fondy a bohužel to ovlivnilo i investice privátních firem).

To k dalšímu oblíbenému mýtu, že podniky „zlenivěly“ a kvůli kurzovému závazku „neinvestují“. Čísla říkají pravý opak. Spíše zlenivěli někteří analytici, kteří přestali sledovat statistiky.

  • Ztráta kupní síly peněz a ohrožení úspor?

Ne. V letech 2014 či 2015 jsme zažívali období nejnižší inflace za desetiletí!  Vyvolaný strach z inflace byl, i když inflace sama jaksi nebyla.

  • Tištění peněz?

To je zřejmě největší mýtus vůbec. ČNB sice zvýšila devizové rezervy o více než dva biliony korun, a tak zvýšila i svou bilanci (a to ještě nemalá část jde na vrub sterilizace EU fondů  –  čím více a úspěšněji Česko čerpá eurofondy, tím více narůstají devizové rezervy ČNB, na což mnozí rádi zapomínají).

Ale tyto peníze se nedostaly do oběhu, nezvýšily peněžní zásobu a nezvýšily peněžní zůstatky lidí či podniků, ať už na účtech či v hotovosti. Devizové rezervy se za dobu závazku zvýšily skoro čtyřikrát, ale peněžní zásoba desetkrát méně; rostla zhruba jako dříve.

Asi každý člověk potvrdí, že za dobu kurzového závazku nemá sám na účtu či v hotovosti čtyřikrát více peněz. Korunovou likviditu, která vznikla intervenčními nákupy, prostě komerční banky jen uložily u banky centrální. A popravdě řečeno, nemohly s ní udělat nic jiného.

Tyto prostředky neopustily finanční systém a nemají tedy s „tištěním“ (pouštěním peněz do oběhu) přímo nic společného. Jak málo i tzv. mediálních hlav třeba chápe tuto věc, je dechberoucí.

Zbraň proti recesi

Samozřejmě výše zmíněný ekonomický obrat k lepšímu není jen důsledkem měnové politiky centrální banky. Ale z velké části ano. Makroekonomie totiž – pro mnohé překvapivě – funguje.

A vazba mezi reálnou úrokovou sazbou a domácí poptávkou také. Snižte sazbu a lidé budou víc spotřebovávat a podniky investovat. Zvyšte – a budou víc spořit a investovat méně.

Manévr s kurzem přinesl jak větší zahraniční poptávku po všem, co zde produkujeme, a tím zvýšil ekonomice příjmy, tak vedl k dalšímu poklesu reálné úrokové sazby, kterou by banka jinak provedla sražením sazby základní (to ale nemohla, základní sazba byla od roku 2012 na nule, a tak vedla k oživení spotřeby i investic). Učebnicová záležitost. Pokračovala jinou cestou v tomtéž, co předtím v krizových a pokrizových letech bez kritiky léta dělala.

Kdyby ovšem po módním vzoru měla ČNB reagovat na všechny fake news v oblasti peněz a měnové politiky, nedělala by poslední tři roky skoro nic jiného. Chyba v komunikaci? Možná. V politice ale těžko.

Měnová politika v systému elastických peněz je zde totiž právě od toho, aby zmírňovala výkyvy a tlumila šoky a jejich dopady na nejširší vrstvy, a obzvlášť ty nejzranitelnější. Aby byla polštářem, který brání nejhorším zraněním při nárazu. Aby šlapala na plyn ve špatných časech a preventivně brzdila v dobrých.

Právě fakt, že je možné upravovat měnové podmínky – ve špatných časech snižovat úrokové sazby a oslabovat kurz a v dobrých opačně – způsobuje, že si třeba recese nemusí vybírat tak krutou daň v podobě vyšší než nutné nezaměstnanosti, razantnějšího poklesu příjmů lidí či vyššího než nutného počtu insolvencí.

Je obranou před zbytečnou ztrátou příjmů, byť to samozřejmě platí v průměru, ne nutně u každého jednotlivce. Přerozděluje tedy centrální banka bohatství?

Ano, ve špatných časech od budoucnosti do současnosti a od těch s největšími úsporami k těm nejchudším a nejvíce ohroženým ztrátou zaměstnání a neschopností splácet dluhy (čtenáři je asi jasné, jak je to naopak v těch dobrých, kdy se ekonomika přehřívá). To je přece její ctnost, ne problém.


Pokračování příště: popletení kritici centrální banky, ztráty ČNB jako neexistující problém, anglosaská měnová politika ve střední Evropě a poučení do budoucna.

 

 

 

11 komentářů

  1. Kain Václav napsal:

    Čekal snad někdo od pana viceguvernera něco jiného?

  2. radek napsal:

    V článku je zmíněn pozitivní dopad měnové politiky na hospodářský růst, čímž je patrně míněn růst HDP. Růst HDP – nelogický ekonomický mýtus od něhož se odvozuje život moderní společnosti. Není růst, máme se špatně. Je růst, máme se výborně. Každý ji bez této zaklínací formule pozná, zda se má dobře či špatně. Pokud ekonomům položíme otázku: „Proč musí HDP růst “ odpovědi se nám pravděpodobně nedostane. Na jednom semináři jsem význačnému českému ekonomovi po třicetiminutové přednášce na téma prognostiky ekonomického růstu v Evropě položil otázku: Proč vlastně musí HDP permanentně růst? Odpověď: Minutové mlčení a konstatování, to není vůbec jednoduchá otázka ,mne v daném kontextu zaskočilo snad ještě více než dotyčného experta moje prostá otázka. Očekával jsem okamžitou reakci s poznámkou, že se jedná o triviální záležitost.
    Mám pocit, že žijeme ve světě mýtů a vědecky se tvářících pověr. Představte si pekárnu zásobující padesátitisícové město kvalitním pečivem. Existuje reálný prostor pro ekonomický růst takové pekárny? Je schopno obyvatelstvo zkonzumovat výrazně větší množství pečiva? Je žádoucí zvýšení spotřeby pečiva? Je pekárna plnící kvalitně potřeby regionu opravdu neúspěšná, jen proto, že neroste výroba? Takové otázky soudobá ekonomie neřeší.

    • Laj napsal:

      Souhlasím . Správná otázka, která mě také opakovaně pronásleduje.

    • guus napsal:

      pochybuji, že by ekonom k tomu mlčel. rostoucí hdp je zkrátka jen ukazatel, že se daří. roste nejen z objemu výroby, ale také z produkce s vyšší přidanou hodnotou. je signifikantní, že země s vyšším hdp per capita mají taky vyšší materiální kvalitu života a naopak. když jste byl nemocný a víte, že teď máte třeba dobré laboratorní výsledky, tak budete taky spokojený a budete předpokládat, že se uzdravujete. samozřejmě, nic se nemá přehánět a jen se řídit hdp, taky není ideální. když vám hdp roste díky zbrojní výrobě, je dost pravděpodobné, že se blíží válka.

  3. Tonda napsal:

    Viceguvernér Hampl tvrdí, že hospodářský růst způsobila centrální banka změnou kurzu koruny, bývalý ministr financí Babiš tvrdí, že je to způsobeno lepším výběrem daní, premiér Sobotka tvrdí, že hospodářský růst nastartovala jeho vláda. Každý demagog zásluhy přičítá sobě. A ekonomie v podobě tzv. makroekonomie je z velké části také jen demagogie. Takže se pochvala sebe sama dala od pana viceguvernéra očekávat.

  4. Petr Kříž napsal:

    Protože jsem vznik tohoto článku asi trochu vyprovokoval naší panelovou diskusí v Operu, cítím potřebu se vyjádřit. Naprosto souhlasím, že z pohledu státu a celku byl krok ČNB asi dobrý. Můj problém je trojí. Za prvé každý, kdo měl nějaké úspory, přišel v jednom okamžiku o jejich část (slovy ČNB o 4,7%) rozhodnutím státní instituce – ČNB. Protože většina obyvatel je zadlužena, je to z pohledu demokratického státu asi OK. Ale je třeba si přiznat, že to bylo přerozdělení majetku. Za druhé to ovlivní moje a nejen moje rozhodování na dekády dopředu, protože jsem si uvědomil, že ČNB je v extrémních případech ochotna provádět kroky, které jsem považoval do té doby za nemyslitelné. A budu se do budoucna proti podobným zásahům vůči mému majetku chránit. A za třetí. Zajímalo by mě, kolik svých úspor drželi členové bankovní rady a ostatní zaměstnanci ČNB den před zásahem v Kč a kolik v Eurech. Zásah musel být připraven a zaměstnanci o něm věděli. Bez připravených finančních linek nelze takovou operaci provést. A právě proto nejsem rád, že je podobná operace vůbec legálně možná. Musí o ní vědět příliš mnoho lidí, kteří s informací mohou dále pracovat. Ale jak jsem psal na začátku, souhlasím, že z pohledu celku šlo o úspěšnou akci, která přerozdělila část majetku obyvatelstva (bohužel jsem jen zrovna byl na nesprávné straně…)

    • Radek napsal:

      Dovolím si oponovat tvrzení, že tento krok byl z pohledu demokratického státu správný. Domnívám se, že je to jen další posun směrem k sebedestrukci dnešní společnosti. Systém zodpovědnému jedinci sdělil, že jeho odpovědnost je marná snaha. Šetříš si na stáří – chyba, ze zásoby ubylo. Utrácíš a nemyslíš na horší časy, zadlužil ses zbytečně , bingo. Užít si dokud je čas a on to za mě někdo vyřeší (ČNB a stát), já osobně stejně nic neovlivním. Paradoxně takové chování nemohu označit za neodpovědné, neboť nelze odhadnout skutečné znehodnocení rezervy. A je pravděpodobné, že varianta „nemyslet na budoucnost“ bude výhodnější. Pokud na budoucnost nemyslí jedinec je to jeho problém, pokud se tak chová společnost znamená to zánik civilizačního okruhu tj. destrukci a chaos a otevření prostoru pro osídlení jiným etnikem.

      • Petr Kříž (VAFO) napsal:

        Souhlas, byla to spíš snaha o to, nějak si ten krok vnitřně omluvit vůlí většiny. Je smutné vidět, že tak extrémně inteligentní a zároveň mocný člověk si myslí, že manipulováním nějakého čísla skutečně dosáhne zvýšení bohatství a nikoliv pouze jeho přerozdělení…

        • Dr. Ing. napsal:

          Moc tomu nerozumim, jak mne okradli ? Za sve uspory si koupim porad stejne defacto. Kdyz pominu sezonni vykyvy. Nerozumim , cim mne kdo okradl a klobouk dolu, GB se snazila o neco podobneho po II ww a ostatni zemni ji to „nedovolili“ tak nemohla devalvovat sve dluhy z valky. Je pravda, ze krokem pana Ing. Singera se ekonomika rozjela do nevidanych vykonu a aniz to stradale pocitili umorila spolecne s lepsim vyberem dani z sede ekonomiky i dost dluhu. Poprve od vlady prof. Klause se splacely dluhy a nevyrazel se jen klin klinem.

  5. Jos napsal:

    Pan Hampl předvedl celou sadu žvástů aby se vykecal z faktu, že ČNB v čele se svou radou pomocí „měnových intervencí“ okradla a oloupila občany tohoto státu a děsivou řadu miliard Kč. Pan Singer a ti tři co s ním hlasovali pro zavedení intervencí, včetně těch co hlasovali pro jejich pokračování, jsou obyčejní lumpové a zloději a patří do kriminálu. Asi tak na tolik let, o kolik miliard Kč za ty roky obrali své spoluobčany. Na příklad na cenách benzinu nebo cigaret atd. Je toho spousta. Základní, nutnou a nejdůležitější příčinou zlepšení stavu země bylo ukončení hrůzovlády Topolánka, Nečase včetně Kalouska a jemu podobných. Je možné, že existuje malá vlivná skupina, které „ měnové intervence“ pomohly. Občané ČR do ní ovšem v žádném případě nepatří. Pan Hampl může slušně udělat dvě věci. Omlouvat se do nekonečna občanům ČR a jít se přiznat na policii. Hlavně k tomu, pro koho vlastně Rada ČNB „pracovala“. Občané ČR to v žádném případě nebyli..

  6. Richter napsal:

    Je nanejvýš zajímavé jek přerozdělování je vykládáno za úspěch. Ona ta ČNB nic jiného v žádném případě nemůže učiniti. A tak nám přerozdělila ohromné množství peněz od jedněch k druhým.
    Pokud by to bylo jen v rámci vlasti, pak bychom třeba přece jen trošičku mohli na ty obdarované být hrdí.
    Je nanejvýš smutné, že obdarovaní jsou cizinci a již tak chudou zemičku ještě víc vyždímali.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies