Rovnou varuji, že následující text bude možná řadě čtenářů připadat až příliš příkrý a nemilosrdný. Je mi líto. Je psán upřímně a od srdce. A s nejlepším úmyslem. S cílem hledat to, co nám brání ještě více rozvinout neuvěřitelný intelektuální, lidský, podnikatelský a kulturní potenciál této země.
V českém systému výkonné moci má ministerstvo financí naprosto mimořádnou váhu. Ten šedivý úřad v Letenské ulici, který by uvnitř už léta tak zoufale potřeboval totální rekonstrukci, ale žádný ministr se do ní nechce pustit. Asi ze symbolických důvodů. Musí přece dávat najevo šetrnost. Často ji sám vyžaduje od jiných.
Za léta cestování po firmách a podnicích celé naší země jsem se zcela vyléčil z běžné české choroby, která se jmenuje shazování celého českého průmyslu. Slovo montovny už nepoužívám. Jde totiž jen o jiné vyjádření onoho komplexu z toho, že nás ti přísloveční cizáci pořád okrádají a odírají.
Jak dopadly „intervence“ ČNB. Mýty versus fakta, díl druhý a závěrečný. Autorský text viceguvernéra ČNB Mojmíra Hampla pro HlídacíPes.org.
„Kdyby měla ČNB reagovat na všechny fake news v oblasti peněz a měnové politiky, nedělala by poslední tři roky skoro nic jiného. Chyba v komunikaci? Možná. V politice ale těžko,“ píše ve svém textu pro HlídacíPes.org viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl.
Předvolební Česko roku 2017 zažilo unikátní věc. Téměř univerzální shodu všech politiků v jednom ekonomickém tématu – že je potřeba Čechům zvyšovat platy. Ve státním i soukromém sektoru. V propagaci tohoto požadavku politiky předháněli jindy neviditelní odboráři, právě oni přišli s heslem „Konec levné práce“.
O spontánním vzniku pravidel jednání či jejich záměrné tvorbě shora se dá psát donekonečna. A také o tom, že nesamozřejmé věci bereme často jako automaticky dané. Při cestách mnoha dopravními prostředky po Evropě v létě jsem si uvědomil, že tyto dvě věci spolu vlastně souvisejí.
Řada podstatných jevů a dějů se odehrává bez toho, abychom si je uvědomovali. V tom jsou zrádné. Například bohatnutí. Když se nám – a zároveň v průměru všem okolo – postupně a po krůčcích zvyšuje životní úroveň, nemusíme to postřehnout.
Věřte tomu nebo ne, ale svět, v němž žijeme, je založen na naší vzájemné důvěře. Dokonce by bez ní nemohl ani na chvíli existovat. Než nastoupíte do výtahu, určitě nechcete nejprve vidět certifikát, že jeho závěsná lana a zátěžový mechanismus prošly nedávno zákonem vyžadovanou kontrolou.
Opakovaně dostávám otázku, kde by asi tak mohl vzniknout plán na reformu současného peněžního systému. Pochopitelně se nejvíc ptají ti, kteří mají z jakýchkoli důvodů potíž s politikou centrálních bank vyspělého světa po roce 2008.
