Kancléř Sebastian Kurz má za sebou úspěšný půlrok. Jeden z nejmladších premiérů na světě stojí ve svých 31 letech pevně v čele rakouské vlády. Preference jeho lidové strany (ÖVP) neklesají. Kurzovi se navíc začínajícím předsednictvím Rakouska v Radě EU otevírá nové mezinárodní pódium. Co na něm předvede?

Slovinsko, Slovensko, Německo, Česko, Itálie. Většina rakouských sousedů má za sebou nejisté měsíce a větší či menší politické krize. Ve Vídni byla oproti tomu vláda upečená už dva měsíce po loňských podzimních volbách a zatím dobře drží.

Spojenectví ÖVP a FPÖ rázně ukončilo víc jak desetiletou vládu velkých koalic vedených sociálními demokraty (SPÖ). Vnitrorakouské protesty proti koaliční účasti pravicově populistických Svobodných utichly, na ty zahraniční ani nedošlo.

Pojďme se radši bavit o migraci

Vláda si začíná odškrtávat první položky ze seznamu změn v sociálním systému, které se dotknou hlavně přistěhovalců.

Lidovci od ledna suverénně vyhráli troje ze čtyř zemských voleb. A ani Svobodní, jejichž prvním velkým vládním úspěchem bylo zrušení plánu na zákaz kouření v restauracích, zatím moc nepohoršují. Přesto, že se kolem nich od počátku roku točí řada afér, zůstávají na svém.

Zdá se, že je v očích jejich voličů nepoškodil nedávný skandál kolem Spolkového úřadu na ochranu ústavy a pro boj s terorismem (BVT), problémy s antisemitismem, nevybíravý tlak jejích představitelů na veřejnoprávní média, ani provokativní výroky jejich ministrů či poslanců.

Opozice je slabá a v rozkladu. Sebastian Kurz je s odstupem nejpopulárnější politik v zemi. The Show Goes On.

Mlčící kancléř

Kancléř Kurz zatím přešlapy svých koaličních partnerů taktně přechází. Je zdrženlivý a zdvořilý. Tak moc, že se o něm začalo mluvit jako o dalším „mlčícím kancléři“, který po vzoru svého předchůdce Wolfganga Schüssela tak trochu předstírá, že se Svobodnými v jedné vládě vlastně není.

To, co Kurz zdůrazňuje, jsou body, na nichž se s FPÖ shodne. Patří mezi ně zejména odpor proti přílivu přistěhovalců a plánované škrty v sociálním systému. Vláda chce sjednotit výši minimálního sociálního zabezpečení, která se dnes ve spolkových zemích liší, a dávat méně peněz těm, kteří neumí německy.

Hodlá snížit příspěvky, které stát vyplácí dlouhodobě nezaměstnaným, omezit rodinné dávky pro pracovníky ze zemí EU, masivně šetřit ve zdravotnictví. Ve vládním programu je řeč i o snižování firemních daní a zavádění poplatků za studium.

„Ochráníme náš sociální stát před zneužíváním a zastavíme ilegální migraci do Rakouska,“ zní hlavní motto koalice ÖVP a FPÖ.

Velká hra malého hráče

Stačí to? Je skutečně zavření hranic a neoliberální kůra tím, co si Rakušané mají přát? Zatím si to většina zjevně myslí. Podle nedávného průzkumu společnosti Unique Research si plných 78 procent rakouských občanů přeje, aby cizinci pobírali nižší dávky než „domácí“.

Slova o efektivitě, zeštíhlení státu a zjednodušení správy znějí po nehybných letech velkých koalic také lákavě. Otázkou je, jak se budou lidé tvářit, až přijde konečný účet. Zajímavé bude si počkat zejména na reakci voličů FPÖ, kteří tradičně patří do ne právě privilegované společenské vrstvy.

Do té doby ale uplyne ještě spousta času. Kancléř Kurz, „zázračné dítě“ rakouské politiky, zatím může oslňovat na mezinárodní scéně. Neutrální alpská země podle něj má být stavitelem mostů mezi Západem a Východem.

Během svého předsednictví v Radě EU by ráda posunula vpřed i reformu evropské migrační politiky. To jsou velké plány.

Jak se ale dobře ukázalo při nedávné návštěvě ruského prezidenta Vladimira Putina v Rakousku, jejich úspěch bude nakonec záležet na vůli a rozhodnutích mnohem větších hráčů, než je Vídeň. Vsadit na tuto kartu vše se tak nemusí vůbec vyplatit.

Autorka textu Zuzana Lizcová je analytičkou Asociace pro mezinárodní otázky