Vedení Svobodných: Bývalý šéf strany HC Strache a současný šéf Norbert Hofer
Facebook: FPÖ, zdroj

Nacistický zpěvníček a „nevinní“ buršáci. Rakousko znovu čelí nástupu krajní pravice

Napsal/a Vojtěch Berger 30. ledna 2018

Protimuslimská rétorika, novináři jako veřejný nepřítel, xenofobie jako společenská norma. Řeč není o povolebním Česku, ale o Rakousku. Teprve půldruhého měsíce je součástí tamní vlády strana Svobodných. Už teď ale kvůli své blízkosti ke krajní pravici čelí hned několika skandálům. Česká vláda přitom bude s ministry za Svobodné jednat třeba v resortech zahraničí, vnitra nebo dopravy.

„Šlápněte na plyn, ať uděláme sedm milionů“. Tahle věta se objevila ve zpěvníku buršáckého spolku Germania z Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt). Očividnou narážku na holokaust a počet židů zabitých během 2. světové války v tom vidí snad všichni – kromě samotných buršáků.

Udo Landbauer, hlavní postava „kauzy zpěvníček“, lídr kandidátky Svobodných v zemských volbách v Dolním Rakousku

Buršáci byli původně studentské spolky, jejichž tradice v Německu sahá až do počátku 19. století. Liberální tendence u řady z nich postupně vystřídal silný nacionalismus a antisemitismus. V době třetí říše se jich mnoho přiklonilo k nacismu. V Rakousku mají dodnes vliv v nejvyšší politice.

Buršáckých organizací je v Rakousku i Německu řada. Některé z nich sledují tajné služby pro podezření z extremismu.

Kauza „zpěvníček“ praskla těsně před zemskými volbami v Dolním Rakousku, které se konaly o uplynulém víkendu. Členem zmiňovaného buršáckého spolku byl i lídr kandidátky Svobodných Udo Landbauer.

Dobře oblečený třicátník s vizáží popové hvězdy se hájil, že k buršáckému spolku sice patří, ale že s texty, které se vysmívají holokaustu, nemá nic společného.

Rakušané jako fiktivní národ?

Není to zdaleka poprvé, co se buršákům „přihodilo“ něco podobného. Předloni své členství v buršáckém spolku Marko-Germania musel vysvětlovat i tehdejší kandidát na prezidenta za Svobodné (a současný rakouský ministr dopravy) Norbert Hofer.

Kandidoval na nejvyšší ústavní post, jeho spolek má ale ve stanovách mimo jiné napsáno, že Rakušané nejsou národ.

Tuhle kauzu tehdy Norbert Hofer ustál (byť prezidentské volby nakonec prohrál) a podobně jako dnes Landbauer i Hofer tvrdil, že se se zmíněnými myšlenkami („rakouský národ je fikce odporující dějinám“) neztotožňuje a že u buršáků najdete „dobré i špatné lidi, tak jako všude jinde.“

Lidí jako on – tedy buršáků – je ve vedení strany Svobodných celá řada. Publicista Hans-Henning Scharsach ve své loňské knize spočítal, že buršáci mají pod kontrolou šest z devíti zemských organizací Svobodných v Rakousku a že se k nim hlásí dvě třetiny předsednictva strany.

Po parlamentních volbách loni v říjnu také zasedlo v parlamentu rekordní množství buršáckých poslanců za Svobodné. Je jich 20 a tedy zhruba každý desátý poslanec ze všech zákonodárců.

Provokatéři s chrpou

Výraznější prostor pro buršáky se otevřel po roce 2005, kdy se se Svobodnými rozešel Jörg Haider a stranu převzal Heinz Christian Strache.

Svobodní od té doby pečlivě trénují tanec na hraně zákona. Strache dal třeba na svůj Facebook tu část rakouské hymny, která se používala v éře austrofašistického stavovského státu.

Nebo si politici Svobodných připnuli na klopu chrpu, kterou ve stejné éře Rakouska používali ilegální nacisté jako poznávací znamení. Celou dobu jsou také Svobodní ostře protiimigrační stranou, která se pravidelně negativně vymezuje vůči islámu.

Když Svobodné přizval koncem loňského roku do vlády vítěz parlamentních voleb, šéf rakouských lidovců Sebastian Kurz, čekalo se, jestli to stranu spíš zkultivuje nebo naopak utrhne ze řetězu. První koalice lidovců a Svobodných po roce 2000 totiž Rakousko dočasně dostala do mezinárodní izolace.

K diplomatickým sankcím se tehdy hlásilo i Česko pod vládou Miloše Zemana, který Svobodné označil za postfašistickou stranu. V roce 2016 ale Zeman podpořil kandidáta Svobodných Norberta Hofera v boji o post prezidenta a přijal ho během kampaně i na Pražském hradě.

Koncentrovat uprchlíky? Nic ve zlém

Loňský návrat koalice lidovců a Svobodných vypadal klidněji. Výjimkou byl Izrael, který v reakci na novou rakouskou vládu odmítl spolupracovat s těmi jejími ministry, které nominovala strana Svobodných, právě kvůli jejich blízkosti ke krajní pravici a řadě antisemitských excesů politiků Svobodných, například na sociálních sítích, ale i jinde (viz zmiňovaná kauza textu o milionech mrtvých a šlapání na plyn).

Izraelský bojkot se týká i rakouské ministryně zahraničí Karin Kneisslové, které izraelská média vyčítají, že kdysi srovnala sionismus s nacismem. Sama ministryně tvrdí, že její výrok byl vytržený z kontextu.

Novopečený ministr vnitra za Svobodné Herbert Kickl zase vyvolal vlnu kritiky, když v souvislosti s žadateli o azyl navrhoval, aby se „koncentrovali“ na určených místech.

I v téhle větě mnozí viděli narážku na koncentrační tábory a nacismus. Obavy, že Svobodní vládním angažmá ztratí veškeré zábrany, potvrzují i další indicie.

Jak si to nerozházet se sousedem

Ani současnému Rakousku se nevyhýbají útoky na novináře. Den předtím, než během sčítání hlasů po českých prezidentských volbách ve štábu Miloše Zemana napadli jeho příznivci několik novinářů, se na Facebooku v Rakousku objevila výzva k mobbingu jedné z reportérek deníku Der Standard Colette Schmidtové.

„Tohle je Colette. Colette píše pro tyhle noviny a ráda si bere politiky Svobodných na paškál. Jestli jí chcete něco vzkázat, pište sem,“ napsala mládežnická organizace RFJ blízká Svobodným a zveřejnila všechny dostupné elektronické kontakty na dotyčnou novinářku.

Šéf Svobodných Heinz Christian Strache se minulý pátek sice distancoval od „antisemitismu, rasismu a totalitárního myšlení“. Háček byl v tom, že svůj projev pronesl především právě k buršákům.

Strache totiž vystoupil na tradičním „Plese akademiků“. Ten pořádá právě strana Svobodných, dříve se mu říkalo „buršácký ples“ a dlouhá léta slouží jako tradiční místo setkávání krajně pravicových buršáků (i čestných hostů z krajně pravicových stran ze západní Evropy) na prestižní adrese ve vídeňském Hofburgu. Také proto ples tradičně doprovázejí velké pouliční protesty a letošek nebyl výjimkou.

Rakouští ministři za Svobodné jsou teď navíc i partnery ministrů z Česka. Kabinet Andreje Babiše tak bude v sousedním státě jednat i se zástupci krajní pravice. Jak se ke Svobodným staví vláda hnutí ANO v demisi, se na HlídacíPes.org dočtete v příštích dnech.

Čtěte též

Reklama

5 komentářů

  1. liberal shark napsal:

    Dokud budete podléhat stalinské lži o tom, že nacionální socialismus je pravicová ideologie, budete zákonitě ve svých interpretacích dějin i současného dění tragicky selhávat. Pro začátek si zkuste malé mentální cvičení : Najděte 3 podstatné rozdíly mezi komunismem a nacionálním socialismem, které by potvrzovaly oprávněnost jejich zařazení na opačné konce politického spektra.

  2. TomasK napsal:

    Rakouští novináři o moc lepší než čeští nejsou, když rozmazávají hloupou Landbauerovu básničku. Aféra vypukla den před volbami, přestože Landbauer se od textu distancoval, hejtmanka Mikl-Leitner ještě před hlasováním reagovala prohlášením, že účast Landbauera v zemské vládě ve které budou lidovci, nepřichází v úvahu. Volby vyhráli opět lidovci, kteří mají v dolnorakouském parlamentu 29 mandátů z 56, takže se bez svobodných obejdou.

  3. Karel napsal:

    “ Protimuslimská rétorika, novináři jako veřejný nepřítel, xenofobie jako společenská norma.“

    S touto větou se lze jen ztotožnit.

  4. ČERT napsal:

    Cituji: „Šlápněte na plyn, ať uděláme sedm milionů.“ A cituji dále: „Očividnou narážku na holocaust a počet židů zabitých během 2.světové války v tom vidí snad všichni – kromě samotných buršáků.“
    Tak musím se přiznat, že dokud jsem si neklikl na ten článek o tom zpěvníku, tak jsem tu narážku také ani neviděl. Jednak proto, že nejzašší odhad obětí židovského holocaustu (šoa) hovoří asi o 6-ti milionech a jednak s těmi 7-mi miliony by mě jistě spíše napadlo, že to má být něco pro cca 7 milionů Rakušanů. Tedy údaje o počtu obyvatel Rakouska se dnes blíží až skoro k 9-ti milionům, jenomže tady může být otázkou, kdo to tedy je „Rakušan“ (a teď nemyslím vymezení vůči Němcům).
    Tady je totiž také ten pověstný „kámen úrazu“… Když jsme u nějakého německého/rakouského nacionalismu… Když si třeba na německé půdě mohou ventilovat svůj nacionalismus Turci nebo naopak Kurdové, tak co by nemohli i sami Němci…? Když třeba i ti tzv., a „nebozí“, uprchlíci otevřeně dávají najevo své pohrdání domácí kulturou… Jako třeba ten taharuš nebo jak tomu říkají (přiznám se, že arabština, resp. její jednotlivé dialekty, je mi jazyk dosti cizí), tzn. kolektivní obtěžování německých žen, tak tím otevřeně naznačují svou dominanci nad domácím obyvatelstvem… Ať nikdo netvrdí, že to jsou takoví blbci, že si neuvědomují, co dělají. Vždyť ten skandál, který se před více než dvěma roky stal v Kolíně nad Rýnem… Proboha, řekl jsem si, takhle se v Německu chovali naposledy asi vojáci Rudé armády v roce 1945.
    Takže nemohu si pomoci, ale pokud dnes narůstá nějaký extrémní rakouský (příp. německý) nacionalismus, tak ten, na rozdíl od expanzivního hitlerovského nacionálního socialismu, skýtá alespoň zatím rozhodně defenzivní, obranný charakter. Spíše by se to dalo srovnat s těmi nejpůvodnějšími buršáky, tedy liberály a tzv. romantickými nacionalisty, kteří byli ideově ovlivněni předchozí napoleonskou, tj. francouzskou porobou Německa.
    To jsou rébusy, co?

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama