Válka není jediný problém Ukrajiny. Bojuje proti Rusku i za svou demokratickou budoucnost
KOMENTÁŘ. Je to už více než tři roky, co se Ukrajina brání barbarskému vpádu ruské armády na své území. Zpráv a informací je o tom ve veřejném prostoru dostatečné množství a lze si tak o této záležitosti učinit objektivní závěr. A ten je zcela jednoznačný, jednoduchý a nemilosrdný: ve své základní hodnotové rovině je to boj dobra proti zlu.
Tím zlem je Rusko a jeho imperialistická válka. Dobro představuje hrdinná obrana Ukrajiny vykoupená obrovskou obětí ukrajinského národa. Pro nás, pro stát střední Evropy, který kdysi dlouhé desítky let patřil do východního bloku, je tato válka nejen bytostně zneklidňující, ale v mnoha ohledech nás nutí přemýšlet o ní v širších souvislostech.
Ukrajina předně celému světu ukazuje, že má smysl bránit své území, svoji svobodu a státnost, své rodiny a svůj národ, a to i za situace, která se předem jeví jako zcela ztracená.
Déle než tři roky se dokáže bránit druhé nejsilnější armádě světa, úspěšně čelí mnohem většímu národu, který opět, jako v minulosti již tolikrát, projevil své imperiální sklony.
Rusko je a i v budoucnu nadále bude existenčním ohrožením pro celou střední a východní Evropu. Musíme učinit vše pro to, abychom tomuto ohrožení dokázali účinně čelit.
Jistě, Ukrajina zatím přišla o část svého území, čelí obrovské lidské a materiální katastrofě, i tak ale dokáže ruskou armádu zadržovat a uchránit si své hodnoty, za které na východě Ukrajiny umírají její muži i ženy. Ukrajina tímto pohledem prostě vítězí.
A je už zcela zřejmé, že pokud Spojené státy americké a většina států Evropské unie i nadále budou napadené zemi pomáhat, Rusko nikdy nedokáže ovládnout celou Ukrajinu a zbavit ji její suverenity.
Ukrajina jako protiruská hráz
Ukrajina tam na východě, dva tisíce kilometrů od naší země, bojuje i za nás, za naši svobodu a suverenitu. Není to nijak nadnesené, naopak: bojuje za celý region střední a východní Evropy. Za region, na který vždycky měly zálusk dvě velké mocnosti.
Německo se ale po druhé světové válce podařilo zpacifikovat a vytvořit z něj (a je to v mnohém fascinující) mírumilovný a prosperující stát a nebezpečí od něj v blízké budoucnosti zcela jistě nehrozí (byť situace na východě Německa je velmi složitá).
Rusko však zůstalo imperiální velmocí. Přestože jsme si předchozích třicet let naivně mysleli, že došlo k jeho částečné humanizaci s prvky demokracie, tato iluze se postupně rozplývala a v roce 2022 zmizela definitivně.
Rusko je a i v budoucnu nadále bude existenčním ohrožením pro celou střední a východní Evropu. Musíme učinit vše pro to, abychom tomuto ohrožení dokázali účinně čelit. Je to náš největší úkol do budoucna.
Je proto v našem vlastním zájmu všestranně Ukrajině pomáhat. Pokud Rusko nedokáže zválcovat Ukrajinu, těžko může uvažovat o svém dalším postupu na západ.
Dokud se Ukrajina bude bránit a zadrží ruskou armádu na frontové linii, České republice bezprostřední ohrožení válečným konfliktem nehrozí. Kdo tedy tvrdí, že Ukrajině pomáhat nemáme, reálně ohrožuje bezpečnost České republiky.
Naše pomoc napadené zemi je nesmírně důležitá i v jiném ohledu. Určitým způsobem tím můžeme odčinit naše selhání, kdy jsme ve 20. století z nejrůznějších důvodů nebyli ochotní bránit Československou republiku (v letech 1938, 1939 nebo v roce 1968). Nemůžeme se při tom pořád alibisticky vymlouvat na zradu spojenců či na prezidenta Beneše.
Ano, jsou tu ukrajinští muži, kteří nebojují. Teď nebojují. Ale Ukrajina se přesto účinně brání a dokáže ruskou armádu zastavit.
Naše neochota bránit tuto zem a přizpůsobit se každému režimu je mnohem hlubší problém, který snad částečně dokážeme odčinit pomocí Ukrajině. Může to být pro nás všechny začátek něčeho nového, třeba proces hlubšího uvědomění si naší vlastní odpovědnosti za sebe, za svoje rodiny, za Českou republiku.
I na základě ukrajinské zkušenosti bychom snad nyní již Českou republiku byli ochotni bránit, už bychom ji nikdy bez boje cizí velmoci nevydali. Ukrajina nám dnes a denně trýznivě ukazuje, že stojí za to o svoji zem bojovat i za cenu nejvyšší.
Proč dobývat vlastní území
Náhlý příchod stovek tisíc lidí z Ukrajiny samozřejmě přinesl i své problémy. Lidé mají jiné zvyky, jinou formu utváření mezilidských vztahů, jiný způsob života, mentalitu.
Ukrajinci mají jiný historický a kulturně společenský vývoj, nejsme všichni stejní, ale bezpochyby můžeme vedle sebe a společně žít na jednom území a je to pro oba národy v mnohém obohacující.
Uprchlíci před válkou si svůj osud nevybrali, je přirozené, že chtějí žít v bezpečné zemi, kde jim a jejich rodinám nejde každý den o život. Je povinností civilizované země s velkou demokratickou tradicí těm lidem pomoci.
Je i zcela zjevné, že tyhle lidé zároveň potřebujeme: stavebnictví, řemesla, služby, tam všude a i jinde se nyní a také v budoucnu bez pracovní síly z Ukrajiny neobejdeme. Nepříznivý demografický vývoj naší společnosti těžko zvrátíme jinak než díky cizincům.
Často slyšíme argument, že zejména mladí muži by měli jít domů, bojovat za svou zemi. Ano, jsou tu ukrajinští muži, kteří nebojují. Teď nebojují. Ale Ukrajina se přesto účinně brání a dokáže ruskou armádu zastavit.
Autor tohoto textu navštívil v roce 2023 Ukrajinu a vnímal odhodlání tamních lidí. V momentě, kdy by Rusko dál postupovalo, začalo útočit a chtělo dobýt velká ukrajinská města, Dnipro, Záporoží, Kryvyj Rih a další, jsou připraveni nastoupit a svá města bránit se zbraní v ruce. Zatím to, naštěstí, není potřeba.
S tím souvisí i další, nesmírně důležitá skutečnost, která ve veřejném prostoru moc často nezaznívá. Na Ruskem obsazených území Ukrajiny v minulosti žili a i nyní žijí převážně prorusky orientovaní lidé.
Pokud Ukrajinci ve velké míře nechtějí žít ve své zemi, a zdaleka nejde jen o válku, nevím, zda je to smysluplně řešitelné.
Mají teď ruské pasy, mluví rusky, učí se rusky, žijí rusky. Plus jsou zde lidé, kteří rezignovali a je jim všechno úplně jedno. Kdo zde nechce žít, tak z toho území odešel (komplikovaně, ale přece).
Naopak tam nyní přichází žít mnoho dalších Rusů či lidí ze států střední Asie. Jděte pak jako Ukrajinec do války „dobývat“ tato území zpět pod svrchovanost Ukrajiny, abyste osvobodil území, kde žijí prorusky orientovaní lidé?
To je obrovské dilema před které je postavena spousta mladých ukrajinských mužů. Nemáme právo jim v tomto ohledu nic vyčítat. Musí to být strašlivý vnitřní boj, jak se v této otázce rozhodnout a zachovat si vlastní důstojnost a lásku ke své vlasti.
Boj za svou demokracii
Vzpomínám si, jak jsem před dvěma lety stál ve třídě základní školy ve Svaljavě v Zakarpatské oblasti. Žáci tam česky zpívali píseň Ach synku, synku. Vzpomínky na prezidenta Masaryka a Podkarpatskou Rus jsou tam dodneška přítomné.
Pak mi jejich paní učitelka říkala, že snem všech těchto ukrajinských dětí je žít v budoucnu v České republice. Anebo v jiné západní zemi. Ony prostě na Ukrajině žít nechtějí. Toto je obrovský budoucí problém Ukrajiny. Masivní odliv lidí z této země způsobený zdaleka nejen válkou.
Pokud Ukrajinci ve velké míře nechtějí žít ve své zemi, a zdaleka nejde jen o válku, nevím, zda je to smysluplně řešitelné.
Ukrajinu i kvůli tomu čeká velmi složitá budoucnost. K ukončení války v nějakém časovém horizontu dojde. Ukrajina pravděpodobně přijde o nyní okupovaná území. Třeba to ale nebude navždy, tak jako se nám po druhé světové válce vrátilo území Sudet.
Možná je to zatím pohled za dva rohy, ale daleko větší budoucí problém vidím právě v masivním úbytku obyvatelstva a taky v tom, aby se Ukrajině podařilo udržet demokracii.
Nehledě na válku je vnitřní situace Ukrajiny velmi komplikovaná a problém korupce, klientelismu a oligarchie tuto zemi zvnitřku rozkládá, negativně ovlivňuje veškeré aspekty života na Ukrajině a může vést až k zhroucení státu.
Bude proto nutné, i po skončení války, této zemi z pozice Evropské unie a USA pomáhat. Sama Ukrajina to, obávám se, nezvládne. Pokud by přišla o demokracii (jakkoliv nedokonalou), přišla by i o svobodu, za niž teď tak tvrdě bojuje.
Autor je právník, doktorand na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, externí vyučující na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, autor odborných publikací a článků v oblasti veřejného práva a lektor právnických vzdělávacích programů.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Atentát na Jiřího Pelikána a další případy tradice ruského boje proti Západu
Vyloučen po cestě do Moskvy. Proruský europoslanec u konzervativců končí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
31 komentářů
Ten začátek je správně, Rusko je dnes agresor, a Ukrajina se mu brání správně, a to že my jí pomáháme dodávkami, je taky správně
Ale je to složitější v tom co bude dál. Protože, ukrajinské síly, i s naší pomocí dodávek (tedy přesněji celého Západu) stačí k tomu aby si Ukrajina udržela současný stav a Rusové tak snadno nepostupovali dál do centra Ukrajiny. Ale na to aby Rusy porazila? a přinutila k opuštění země, to nestačí.
Možná to připodobnit k první světové válce na západní frontě. Kde se po rychlém útoku Němců je podařilo Francouzům a Britům zastavit až blízko před Paříží – a zastavit jejich další postup v děsivé zákopové válce, trvající . Ale ani tehdy to na vytlačení, natož porážku Německa nestačilo. Na to si musela Francie přivolat bojovat ohromné kontingenty vojáků z celého světa. Od Kanady a USA až po Jižní Afriku a Austrálii. A až potom, s takovou živou silou, a za ohromných ztrát na životech, se Němce podařilo vytlačit až k hranicím Německa a donutit ke smíru.
Ovšem, toto zatím pro pomoc Ukrajině toto , ani my, ani celý Západ, udělat nechce. A „doufáme“, že to Ukrajina zvládne sama, nebo že se Rus lekne a uteče.
Věc druhá, ale to až bude po válce, Jak zmíněno „.. tam nyní přichází žít mnoho dalších Rusů či lidí ze států střední Asie“ (nebo už tam dávno žije). A je riziko, že by pak mohli po válce tu situaci na Ukrajině zase destabilizovat, až k další válce.
Asi je těžké radit Ukrajině co s nimi. Aby jsme jim poradili naší cestu odsunu Němců v roce 1945, to by asi neznělo příliš pozitivně…A i kdyby na to přišli sami, EU by se to asi nelíbilo..
mmmm… nemáš pravdu.
Článek o Ukrajině a válce nedává smysl,autor si uvědomuje obtížně řešitelné otázky národností na Ukrajině a už vůbec nanaznačuje pokračování vývoje po uzavření příměří s Ruskem.Zámysly stratégů EU a NATA s Ukrajinou ,nyní již bez USA, ztratily na realitě a směřují do patové situace.Německo současnosti je stále poražený stát,který nemůže dodávat útočné zbraně jakými jsou rakety středního doletu,tak bude nepřímo pomáhat
proti vítězné mocnosti ve II.,světové válce i když se SSSR rozpadl .Reakce Ruska je stížnost v RB OSN,VB a Francie rovněž žádají projednání v RB OSN své stižnosti.Mezitim MZ Ruska p. S.Lavrov byl oceněn carským řádem Petra velikého ,Svatým Ondřejem I.stupně,prez.Putin při předáváni řekl lakonicky“ nebývá často udělován“.Tento řád obdržel z Čechů jen maršálek Radecký a Ferdinand d´Este , který měl českou manželku a byl to císařský následník trůnu na kterého byl spáchán atentát 28,6.1914 v Sarajevu.Válečná situace na Ukrajině je velmi znepokojivý protimírový incident,složitě řešitelný mírovým jednáním,ale už vůbec neřešitelný ,dodávkami zbraní oběma stranám konfliktu.
Přesně tak.
on už ten „genyjální“ Kočí podobnou častušku tady měl… Já mu doporučuji si přečíst včerejší MFD, kde měl článek Cyril Svoboda s názvem „Existuje cesta, která vede k míru s Putinem..“. Mimo jiné tam Cyril Svoboda uvádí větu tehdejšího šéfa NATO Manfreda Woernera (pro Kočího – který ho nemůže pamatovat, protože v té době byl tak ještě před školkou,doplním, že to byl Němec a předtím i ministr obrany NSR). Tak tento Woerner tehdy 17.května 1990 pronesl toto : „Už jen samotný fakt, že jsme ochotni nejít s vojsky NATO za hranice SRN, plně zaručuje Sovětskému Svazu bezpečnost..“. Ale Woerner už mezitím zemřel, tak jako zemřel i další podobný“ mírotvůrce“ Genscher, resp. i James Baker – tehdejší MZV USA. A pak noví nástupci po nich už tyto výroky neznali respektive nechtěli se k nim hlásit ( aby pak v březnu 1999 začalo to NATO včele s USA bombardovat Jugoslávii, pak v r. 2001 Afghanistán, v r. 2003 a v r. 2011 Libyi..). A pak když Ukrajina vznikla v r. 1991 – po rozpuštění SSSR, tak měla uvedeno v preambuli své ústavy, že je : „neutrální, dvojjazyčný stát..“. Pak následně došlo k rozpuštění Varšavské smlouvy a do války v Jugoslávii v r. 1999 nebyly najednou žádné války – a bylo to bez „bezpečnostního ukotvení v NATO“ – tedy divné, že ? Po ukotvení i nás v NATO se pak najednou začalo válčit – a mělo se stát „normální“.. To nevím jestli ten Kočí pojme a vysvětlí…
Do toho výčtu válek po roce 1990 jste zapomněl přidat tyto Ruskem vedené války:
Podněstří (1992) – Rusko válčilo v konfliktu mezi Moldavskem a separatisty v Podněstří, které dodnes částečně okupuje.
První čečenská válka (1994–1996) – Rusko vedlo vojenskou operaci proti separatistům v Čečensku, která skončila dohodou o příměří.
Druhá čečenská válka (1999–2009) – Rusko znovu zasáhlo v Čečensku, aby odstranilo separatistickou vládu
Válka v Gruzii (2008) – Rusko válčilo v Jižní Osetii a Gruzii, došlo i na bombardování Gruzínských měst
Intervence v Sýrii (2015–současnost) – Rusko se zapojilo do syrské občanské války na straně Asada.
…no pokud bych měl přijmout ty vaše quasypravdy, jako pravdy – jakože to nelze, protože srovnávat války transkontinentální (Jugoslávie, Afghanistán, Irák, Libye) s „válkami“, které jste uvedl, tak to Rusko má ty „války“budˇ vnitřní (Čečensko), nebo blízce hranicím (Osetie, Abcházie) a ta Sýrie – jako válka, také kulhá… Do Syrie bylo Rusko pozváno v září 2015 – v době kdy tam zuřila občanská válka od r. 2011, kterou režim Bašára Asada nedokázal porazit (a jsou tam – a byly už dávno předtím, i USA – ty ale bez pozvání vlády Syrie, a prý tam „likvidovaly“ Islámský stát – ten ale „vznikl“ až za přítomnosti USA na Blízkém východě a ten by rozhodně nevznikl za Saddáma Husajna, který by si s ním „po svém“ poradil…). Válka v Čečensku – tedy v Rusku, tak to lze „připodobnit“ ke stavu Kurdů v Turecku, které na ně dělalo a dělá i letecké nálety, když tady ti islamisté v Čečensku chtěli tam mít stát něco jako pozdější Islámský stát… A války v Osetii a Abcházii byly až ex-post, protože tam Rusko „reagovalo“ na zahájenou válku Gruzie vůči těmto dvěma autonomním republikám a takto to posoudila i OBSE, že nejprve válku zahájil prezident Gruzie Saakašvili (ale obecně rádo se to uvádí jen jako válka Ruska). Ale i tak tato válka netrvala více jak týden – to válka v Afghanistánu byla v délce týdnů 53 x 19 let = 1007 týdnů.. V Iráku pak 450 týdnů (+-), v Jugoslávii přes 11 týdnů… A to Podněstří – tak to bylo ještě za Jelcina, který byl kamarád „Západu“ a vůbec to Jelcinovi „nevyčítal“ a tehdy to byla reakce tam umístěných vojsk SSSR na rozpad Svazu.. Dnes je situace uklidněná a neválčí se tam – je to něco (s velkou představou) jako kyperští Turci na Kypru – tedy „odděleni“ od většinového státu.. Takže do vaší hlavy si toto uložte, aby při dalším takovém expozeé jste neuváděl tyto „války“ na úrovni válek transkontinentálních – často vyvolaných agresorem z jiné polokoule a k nim pak později se přidaných ochotných dalších spoluválečníků vč. nás, ale i Ukrajiny třeba…
Pokud tedy podle vaší teorie nelze tyto ruské války přirovnávat k válkám, které označujete jako transkontinentální (Jugoslávie, Afghanistán,.), pak tedy zároveň nelze přirovnat tyto „transkontinentální“ války k současné ruské válce na Ukrajině, takže jste sám označil svůj předchozí komentář a přirovnání za chybné. Válka v Osetii začala tak, že separatiské z Osetie podporování Ruskem napadli gruzínské jednotky v civilních oblastech. Stále stejný scénář podle kterého rusové už léta postupují, stejně tak jako teď v Estonsku rozkryli skupinu polovojenských jednotek, které se připravovaly budoucí ruské úkoly a výcvik budoucích separatistů.
… přirovnávání transkontinentálních válek s válkou nynější, tak to lze jen tak, že tyto „oba typy“ válek se nazývají válka – a to je jediná „spojitost“. Ale tato válka – rozhodně špatná, je válkou dvou sousedních států…. Kdežto ty transkontinentální války začaly třeba tak, že březnu 2003 vyhlásil „upřímně“ do všech televizí světa tehdejší USAprezident Bush to, že „Irák ohrožuje národní bezpečnost USA…“ – a to tedy ten Irák je (stále a byl i tehdy) na druhé polokouli světa…. Pominu to, že tehdy ještě před válkou geografickou „ujasněnost“ o Iráku mělo cca necelých 9% USAobčanů, aby pak už po jejím zahájení to bylo „zázračných“ 17% USAobčanů – tedy obráceně i tak, že pokud tehdy byl Irák ohrožením pro USA, tak celých 83% USAobčanů nevědělo, že kde se to domnělé nebezpečí vůbec nachází, aby přesto tak začala skoro devítiletá válka, která proti Iráku měla až 54 států (vč. nás, Ukrajiny, Finska, Švédska, všech Pobaltských států, Polska v první řadě hned s USA a VB,Gruzie – to je jen malý počet „výtečníků“- států, kteří také uvěřily o nebezpečí z Iráku…). Dle mě by logika USA tehdy mohla být, že „bojí sousedů – tedy Mexika, Kanady“, ale bát se státu na druhé polokouli, tak tomu může věřit jen blbec, který neví jaké by to nebezpečí mohlo být. Ale i v tomto hodnocení těchto trans.válek je mnoho „chytráků“, kteří to vidí jako tehdy Bush… A s tou Osetií ? No to jste si naběhl, protože na veřejné debatě Č.ro plus v Olomouci 26.3.2018 s názvem “ Rusko :Přítel nebo hrozba ? – zúčastněni -Petra Procházková, Michael Romancov, Tomáš Sedláček, Jaroslav Bašta, Jiří Weigl, tak právě Jaroslav Bašta řekl, že “ Já noční bombardování spícího města nepovažuji za chybu. Považuji to za válečný zločin. A to bylo to, čím začala válka v Jižní Osetii…“. A to ta Jižní Osetie, ale i Abcházie byly stále -jako autonomní republiky, součástí Gruzie, které ten tehdejší prezident Gruzie Saakašvili nechal bombardovat… Proto teď zákonitě sedí doma v base… A takto podobně nechal bombardovat Porošenko ten „svůj“ Donbas a Lugansk poté, co se stal dosazeným prezidentem Ukrajiny – tedy i to sestřelení MH 17 v červenci 2014 „jde“ za Porošenkem, protože ten BUK, který to letadlo sestřelil, tak tam asi nebyl k tomu, aby střílel na civilní letadla, že ? Cynicky řečeno, že by „jedno“ sestřelení civilního letadla za 8 let (tedy až do války), by bylo hrozně málo.. Takže tu Osetii si „osvěžte“ do hlavy, aby jste netvrdil bludy – a všechno ostatní, co jsem tady napsal, tak to je jen dokreslení některých stavů, které byly daleko horší, ale v podstatě se o nich mlčí… A jsou-li nyní v Estonsku zjištěny nějaké proruské polovojenské jednotky, tak je to také špatné, ale nevíme, že zda je to pravda… Teď je válka a to Estonsko se otevřeně postavilo proti Rusku, ačkoli tam má největší ruskou menšinu.. Z vašeho příspěvku čpí zoufalá jednoduchost z mainstreamových dikcí uvažování, že vše jen černé nebo bílé – což tedy dávno není pravda, ale „chytří“ lidé (jako třeba Lipavský) to takto meldují do světa…
… no čekám na odpověď, která stále nepřichází… Skutečně si myslíte, že v té Osetii to bylo opačně ?
Pane Josefe, já žádné bludy o té válce v Jižní Osetii nepíšu, v tom případě by ty bludy museli psát britští reportéři, protože 1. srpna popisují bombový útok separatistů na gruzínské policisty v civilních oblastech,po kterých začala přestřelka, která eskalovala k vzájemnému bombardování mezi stranami, kdy se separatisty střílelo a bombardovalo Rusko. To píšou tady https://iwpr.net/global-voices/august-2008-russian-georgian-war-timeline Podobné informace se psaly i na dalších zpravodajských serverech v zahraničí a máte to i na Wikipedii jak české tak anglické s https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1lka_v_Ji%C5%BEn%C3%AD_Osetii_(2008) kde je uvedeno několik odkazů na zdroje této informace. Rusko tam bombardovalo gruzínské civilisty (nezasahovalo v Jižní Osetii, ale v Gruzii), o tom psal iDnes
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/gruzie-vyhlasila-valecny-stav-do-boju-se-zapojila-i-abchazie.A080809_072208_zahranicni_jte. Už několik měsíců před vypuknutím konfliktu Rusko deklarovalo, že uzná samostatnost Jižní Osetie a Abcházie a začalo přesouvat vojáky k hranicím, na to Gruzie žádala OSN o zastavení útoku na její celistvost. Přelety ruských letadel nad Gruzií byly monitorovány několik týdnů před začátkem konfliktu.
Pane Josefe, v Estonsku byla zjištěna proruská polovojenské skupina, to už se ví, protože se o tom aktuálně psalo. Je to stále stejný ruský scénář jako jsme viděli v Gruzii nebo na východě Ukrajiny, a tady si přečtete:
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/615022-prorusti-politici-v-estonsku-budovali-tajnou-armadu-mela-prevzit-vladu
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-pobalti-estonsko-vlastizrada.A250528_131956_zahranicni_dtt
pro Jan Veselý 5/6 : no OBSE při konstatování „viníka“ války v Gruzii r. 2008 uvedla, že jím „byl“ tehdejší prezident Saakašvili… Když ta Gruzie získala po rozpadu SSSR samostatnost, tak zároveň s tím „získala“ 3 autonomní republiky(AR) ještě z dob SSSR a to Adžárie, Abcházie a Jižní Osetie… Jižní Osetie byla „darována“ Gruzii za Stalina, protože ona geograficky se“ vtahovala“ do Gruzie jako apendix, aby ta Severní Osetie byla stále součástí Ruska.. Ta hranice tehdejší Svazové republiky Gruzie byla tak „zarovnána“. Stalin určitě v té době nepředpokládal, že někdy v budoucnu to může být příčinou války (a to samé i u Abcházie, která se nikdy s Gruzíí nemusela).. Tu Adžárii krátce hned po samostatnosti Gruzie nemírově zpacifikoval tehdejší prezident Zviad Gamsachurdia a ten „Západ“ na to nic neřekl, protože ten Gamsachurdia byl ještě sovětský disident – tedy výrazně přimhouřil oči, protože to byl „náš disident“ – tedy Západu.. Ta Adžárie je ale na hranicích s Tureckem – tedy na opačné straně než ta Jižní Osetie a Abcházie, které jsou sousedy Ruska – no a po ataku Saakašviliho na obě AR, tak to Rusko na Saakašviliho Gruzii přes ty AR zaútočilo až skoro do Tbilisi – to ale netrvalo ani ne celý týden… Tedy mluvit o válce je eufemismus – tedy z hlediska délky..Ale určitě uznám to, že tam to „mezižití“ menšin AR v gruzii mohlo být ošemetné, ale začal si Saakašvili.. A dneska je tam klid a Saakašvili je v base a Gruzie prosperuje s obchodu s Ruskem…. A k tomu Estonsku . No jde o to, že proč tedy ty „proruské“ základny měly důvod vzniknout až po 30ti letech od samostatnosti, když do války na Ukrajině tam byly hranice otevřené oběma směry bez konfliktů (a to samé i na té hranici rusko-ukrajinské)… Každá válka má nějaký důvod – kromě války USA a kol. Iráku kde byl důvod zcela vylhaný , to by bylo na jinou diskusi.. Estonsko bylo tak „samostatné“, že rádo šlo válčit třeba do Afghanistánu a i Iráku – tam by se měl hledat důvod, že proč jít do těch válek a Rusko se na to Estonsko za tu „její“ válku v hojdlích nijak nemračilo, i když každá válka je špatná, tedy i tato na Ukrajině….
To, že vytrhneš jednu větu z textu, který ovšem vyznívá jinak jsme si u tebe milovníku ocelových ptáků již zvykli. Realita zde: Zpráva nešetří Rusko. Podle ní nese Moskva svou část odpovědnosti za konflikt, protože týdny a měsíce před válkou prováděla strategii stupňování napětí v obou povstaleckých provinciích a kolem nich.
Experti ve zprávě údajně obviňují Rusko také z toho, že porušovalo mezinárodní právo, zejména vtrhlo během konfliktu na gruzínské území mimo hranice Jižní Osetie. Dále mu vytýkají, že vydávalo ruské pasy obyvatelům Abcházie a Jižní Osetie, což vedlo k nárůstu napětí s Gruzií.
pro Pavluša Š. 8/6 : pokud tedy jakási zpráva uvádí o Rusku to, co uvádí, tak to je možné – ale, svým způsobem, je to jako určitém „oblouku“ bombardování Jugoslávie v r. 1999. Tam ale to bylo bombardování cizí mocí až těch 78 dnů, kdežto tady „ochrana“ autonomních republik proti „hegemonovi“, který je chtěl nemírově zpacifikovat… To ten Bašta tehdy v té Olomouci pronesl správně… A ta délka „celé války“ tady byla ani ne týden a platí stále jakési status quo, že je Gruzie a 2 autonomní republiky… To v té Jugoslávii „ona“ o to Kosovo přišla (resp. pak tedy Srbsko), aby se to nátlakem pak „zkoušelo“ legalizovat jako nový stát… Ale ta rezoluce RN OSN č. 1244 platí stále, že „Kosovo je nedílnou součástí Jugoslávie pod dočasnou správou OSN…“ – tedy porušení mezinárodního práva „par excellence“ i s naším „přiklepnutím“ uznání Kosova, jako státu…
josef: no podívejme, já jsem myslel, že vy jste proti válkám obecně. Ale tady vidím debatu o ruských válkách a vy se snažíta marginalizovat ruské válečnické snahy jak to jen jde. Kde jsou ty vaše komentáře stylu, že to Rusko si šlo rádo do Gruzie, Podněstří, Čečenska zastřílet apod. ? :-). Je s podivem jaké další výmysly jste schopen vyplodit, myslím, v příspěvku 31.5.2025 (8:00) porovnáváte délky konfliktů podle roků. V tom případě byla druhá světová válka menším konfliktem než ruská válka nebo západní válka v Afganistánu 🙂
Takže k těm prvním pěti příkladům vašich proruských komentářů, které jsem vám psal 7.6.2025 (19:02) zde: https://hlidacipes.org/rusky-majetek-v-evrope-jde-i-zabavit-a-poslat-ukrajine-vule-by-byla-shoda-chybi/přidávám bod č. 6: Snažíte se marginalizovat ruské války, konkrétně:
a) nesmyslným porovnáním o délce trvání jiných konfliktů
b) psal jste, že válka v Čečensku je vnitřní záležitost Ruska. Jižní Osetie je v Gruzii. Takže stejnou logikou se jedná vnitřní záležitost Gruzie, takže Rusko tam nemělo co dělat. Válku v Čečensku taky neřešil jiný stát za Rusko. Máte dvojí metr na ty události ve prospěch Ruska.
c) ignorujete obecné dostupné zdroje o počátcích války v Gruzii a opět shazujete vinu na zemi, která byla Ruskem napadena
Já lidi nenálepkuji, ale vy zcela otevřeně máte proruské názory. Každý má právo na nějaký názor i na ten, který je Rusku vstřícný. Potom byste se za to ale neměl stydět a divit se, když vám někdo řekne, že ty proruské názory máte.
josefe: opravuji ten odkaz, kde jsem vám 7.6.2025 (19:02) psal příklad vašich 5ti předchozích proruských komentářů:
https://hlidacipes.org/rusky-majetek-v-evrope-jde-i-zabavit-a-poslat-ukrajine-vule-by-byla-shoda-chybi/
Pane Josefe, vaše obvinění, že si Saakašvili začal není pravdivé. Bombové a dělostřelecké útoky na civilní objekty ze strany Jižní Osetie, kterou podporovalo Rusko, byly zaznamenány před zahájením gruzínské ofensivy. To uvádějí reportéři, OBSE i vyšetřovatelé EU kde Rusko obviňují z rozdmýchávání tohoto konfliktu. Ve stejný okamžik byla otevřena i druhá fronta v Abcházii, kde byly také ruští vojáci jako „mírové síly“. Co bylo tedy podle vás cílem těch ruských vojáků když ne snaha o rozvrat sousedící země, bývalé sovětské svazové republiky ?
pro Roman M. 9/6 : tak já jsem obecně proti válkám – a to tedy i proti válkám Ruska, ale když už válka začala, tak bych rád „poznal“ důvod „vzniku“… A ty vaše uvedené války Ruska jsou vždy „pouze“ u hranic Ruska, resp. to Čečensko je přímo v Rusku – a to je tedy podstatný rozdíl mezi válkami USA a ochotných (a to i vč. Ukrajiny) proti státům, které mají k sousedství s USA(a tedy i Ukrajiny mj.) velice daleko… Konkrétně tedy to Čečensko už za Jelcina mělo „sklony“ těmi svými „povstalci“ vytvořit něco jako budoucí Islámský stát a ti „bojovníci“ byli tehdy podporováni zejména ze Saudské Arábie, která takto „vyvážela“ svůj wahhábismus… Jinak řečeno, že v tom Čečensku (a asi v Dagestánu) se předtím „nějak“ žilo, aby tou wahhábistickou snahou tam měl získat zásadní vliv ultraislám… Podněstří „vzniklo“ hned z počátku rozpadu SSSR a nelze tedy přímo „vinit“ Rusko, které ještě ani de iure nebylo – ale tam pak celou dobu až dosud se nestřílí a nezabíjí, pouze jen ta oblast u Dněstru nechce být součástí chudé Moldavie (až bude Moldavsko v EU tak třeba i ta oblast tam ráda se přifaří – ale to dosud nevíme..). A ta Gruzie ? No to je skoro podobné jako s tím Podněstřím, akorát s tím rozdílem, že tam se po nabytí samostatnosti Gruzie hned nestřílelo, ačkoli ty autonomní republiky, které tehdy Gruzii připadly, se s ní „nemusely“ – což tedy první prezident Gruzie Gamsachurdia pochopil nějak tak, že když „zpacifikuje“ Adžárii nemírově, tak ta nesousedí s Ruskem… No to ale ta Abcházie a Jižní Osetie s Ruskem sousedí – tedy ani tehdy ten bývalý disident SSSR Gamsachurdia, si na ně netroufl… To pak vydrželo v jakémsi status quo ještě i za prezidenta Ševardnadzeho, ale toho pak po „výměně“ za Saakašviliho „pozbuzovali“ demokraté ze světa, aby tam udělal „pořádek“ – no a to pak popsal ten Jaroslav Bašta, že co to bylo… Tam pak Rusko zasáhlo, ale nebyla to dobyvačná válka za změnu režimu, protože ten Saakašvili zůstal (ještě chvíli) prezidentem, aby pak ho stejně zavřeli… A já marginalizace válek nepoměřuji jako podstatné a důvodné, ale právě u těch USAválek a ochotných se ty „změny“ děly na jiných kontinentech a důvod třeba ten, „že Irák ohrožuje národní bezpečnost USA“, tak tady tyto války Ruska jsou stále v „okolí“ Ruska… I tak ale každá válka je špatná, ale někdy je důvod „logičtější“než ty války transkontinentální, kde tedy i ta Ukrajina se také „bála“ (abych si přihřál polívčičku o její nezbytnosti být v takovýchto válkách…). A ty týdny válek, tak to je pouze jejich porovnání, ale hlavní důvod je „blízkost, resp. neblízkost“ hranic… Až se budou USA“ bát“ Kanady či Mexika, které si budou zvát nepřátele USA, aby na jejich hranicích (tedy Mexika a Kanady) konaly „bohulibé“ skutky pro Kanadu a Mexiko, tak bych asi také uznal „právo“ USA se „nějak“ bránit… To je ale chimérické, že ? A ještě dodám něco, co jsem nalezl asi před 3 dny, když jsem likvidoval výstřižky; je to z Echa č. 28/2023 a článek Daniela Kaisera má název : Čím důležitější věc, tím méně diskuse“ – to si najděte a přečtěte a možná porozumíte -a to třeba i s těmi články Jana Eichlera… A ten Daniel Kaiser tam jmj. píše toto : “ Takto nastavené Rusko samozřejmě o přijetí Ukrajiny do NATO (nikoli do EU) nechtělo nikdy ani slyšet. Ve smlouvě o přátelství z roku 1997 se Moskva i Kyjev zavázaly nepřistoupit k paktu,který by byl namířen proti druhé zemi (což NATO je, proti Rusku) „. Tedy zejména ta druhá věta tady je signifikantní – a měla by být tesána do kamene i pro různé proukrajinské vejry, kteří neochvějně věří na pozdější ukrajinskou čistotu a charakter… A dál pak ten článek pokračuje depeší tehdejšího USAvelvyslance v Moskvě, kterým byl nynější šéf CIA William Burns – a to je také poučné….
pro Jan Veselý 10/6 : tak jak Abcházie,Jižní Osetie a Adžárie byly už autonomní republiky(AR) za SSSR – jako mnoho jiných autonomních republik, aby pak po osamostatnění Gruzie zůstaly také AR, ale už to jejich postavení v rámci „jen“ Gruzie, se pochopitelně změnilo.. Abcházci a gruzínci se „až tak nemuseli“ – to asi nejde generalizovat, ale pak snadno stačí, aby politika k zasetí záště dopomohla – a to se stalo po nástupu Saakašviliho zejména pro Abcházii a Jižní Osetii (Adžárie už byla „pogruzínštěna od Gamsachurdii“). No a pak tedy „záleželo“ na přístupu souseda – tedy Ruska, že jak ono vidí nepokoje u svého souseda… To se děje a dělo v minulosti mnohokrát, aby to často nebylo jen v dosahu sousedních hranic (třeba Kypr 1974, Grenada v r. 1983, Panama 1988, Irák v r. 2003)… Což tedy není omluva, ale jen konstatování, že se tak děje i za mnohdy „diskutabilních“ odůvodněních… Tady v rámci té Abcházie a Jižní Osetie se dá „říct“, že po tom je tam klid a neválčí se dál…
Helemese, milovník ocelových ptáků, momentálně předvedl, že je minimálně stejně jako svou nevzdělaností trapný i svým dojmem vlastní vtipnosti. Možná by míru své trapnosti snížil tím, kdyby si zjistil, že existují pouze armády členských států NATO, přičemž každý stát stejně jako jedinec má právo na sebeurčení včetně usilování o členství v mezinárodních organizacích včetně těch sebeobranných. Taky by si mohl zjistit, že jeho dojmy co řekl bývalý ministr zahraničí srn jsou relevantní asi jako jako cyrdovy hypotetické bláboly. Protože ten stejně jako další jmenování včetně gorbačova mluvili o něčem zcela jiném než si milovník ocelových ptáků představuje. Nemluvě samozřejmě o tom, že neexistoval a neexistuje důvod aby západ russovětsku zajišťoval bezpečnost (o tehdejší politice detente nemluvě), když samotná srn bylo totálně prolezlá agenty kgb na stasi se zjevně agresivními úmysly. Naštěstí se západ následně vzpamatoval a dokázal zabránit srbskonacistickému vraždění tu bosňáků tu zas kosovanů a zastavil tak uprchlickou vlnu směřující do Evropy hned v zárodku. Západ tak vlastně učinil to po čem milovníci ocelových ptáků momentálně neustále volají.
…no Pavlušo Š., on ten Worner nebyl ale ministr zahr.věcí, on byl přímo šéfem NATO (a v NSR předtím byl ministr obrany a to myslím za CSU) a řekl tu větu už v r. 1990… A pak ta další fabulace o srbském nacismu, no kdybych tomu uvěřil – jakože tomu nevěřím (a ten gen. Mac Kenzie to pak řekl velice správně, že bombardována byla špatná strana), tak proč tehdy byla bombardována Černá Hora, která tedy nebyla a není Srbsko ? Spíš to možná bylo tím, že byla „jen“ vedle a tím i něco slízla…
JInými slovy, milovník ocelových ptáků zas nechápe o čem je řeč respektive tehdy byla. Tedy o sjednocení Německa a umístění vojsk USA, Francie a UK na území bývalé NDR. O ničem jiném. To ostatně potvrdil i Gorbačov.
…no Pavlušo Š., ale ten Woerner byl tehdy šéfem elého paktu NATO, tedy mluvil jménem NATO, že NATO dál než za hranice spojeného Německa nepůjde… A pak skutečně až do našeho vstupu do NATO žádná mezistátní válka nebyla, aby pak hned po 14ti dnech začalo bombardování Jugoslávie a náš Václav Havel začal okamžitě „skákat radostí..“, že jsme „in“…
Kde je důkaz, že ruský agresor zaútočí a zemi, mimo Ukrajiny, kam už zaútočil?
Proč se ptám? No proto, že autor článku uvádí, že Ukrajina bojuje i za nás.
Ukrajina bojuje sama za sebe, za svou nezávislost, za svou svobodu!
Kdo má pocit, že válka na Ukrajině je i jeho válka, ať ji podporuje. Ale výhradně vlastními prostředky. A klidně i s nasazením vlastního života. To by vůbec přispělo k vytříbení názorů. I kdybych byl výdělečnou osobou, tak jakože se na státním rozpočtu vezu, moje válka by to stejně nebyla.
Tvůj dojem co je a co není tvoje válka, by ti rusák (nebo severní korejec) rychle vyhnal z hlavy až by ti vykopnul dveře, a sebral co by se mu líbilo včetně záchodové mísy.
Já mám záchodovou mísu z keramiky. Ale ta tvoje je jistě ze zlata, že jsi tak nervózní.
Oligarchie je druhé jméno kapitalistické demokracie. Naštěstí demokracie v EU neexistuje, máme totalitu se vším všudy.
S článkem nesouhlasím.
Pracoval jsem před r. 2014 v RF i UA – v každé zemi více než rok – rusky i anglicky mluvím plynně a události před tzv. Majdanem jsem zažil.
Prapříčinou je souboj velmocí o sféry vlivu – to se děje po celou historii lidstva.
Příčinou je rozšiřování NATO na východ a zatlačení RF až k jejím hranicím.
Konkrétně USA i RF chtěly na UA svoji loutkovou vládu a bohatší USA RF přeplatily.
Navíc UA je historické srdce Ruska…
Z UA utíkají každoročně statisíce lidí už od jejího vzniku v r. 1992 – vice, než např. ze Sýrie. A kdyby nebyl zákaz vycestování pro muže, zbyli by na UA jen chudí penzisté.
Proč? Protože všechny zkorumpované vlády neudělaly nic dobrého pro prosté občany.
Prostým Ukrajincům, kdy jeden má krávu a druhý pase pár koz kopřivách je ukradená jejich věrchuška – oligarchové, popíjející šampus na Západě.
A je jim jedno, kde je hraniční čára.
Chtějí mít klid, mír a perspektivu…
Nechalo by se s tím souhlasit až na tu chtěnou loutkovou vládu na Ukrajině, která tedy nebyla – tedy určitě s tím, že by „podlézala“ Rusku.. Jako protiargument k té chtěné loutkové proruské vládě na Ukrajině uvádím to, že Ukrajina ráda válčila ve „válkách“ západu v Afghanistánu a v Iráku – tam Rusko nebylo a ani té Ukrajině „účast“ v těchto neslavných válkách nezakázalo… On totiž tu chuť Ukrajiny tam také spoluválčit, málokdo ví – to ale právě dokumentuje to, že ta Ukrajina nebyla v područí Ruska (a to ani za Janukovyče, to uvádí mj. i ukrajinista David Svoboda) a „náběh“ k této špatné válce dělala popřevratová Ukrajina hned po výměně garnitur po puči. Velice dobře ty „provokující proválečné“ aktivity Ukrajiny (proti Rusku) popisuje Jan Eichler v MFD před časem ve dvou článcích.. Zrovna včera na ČRo plus v pořadu 20minut ze zahr.tisku byl takto popisován stávající šéf SBU Kyrylo Budanov, který hned po puči v r. 21014 začal být školen u CIA v Langley (asi proti komu, že ?).