ČSSD si před více než dvaceti lety zapověděla známým Bohumínským usnesením spolupráci s komunisty. Strana má teď ale nakročeno do vlády, kterou by KSČM tolerovala. Sociální demokraté na starý zákaz nemají jednoznačný a jednotný názor, usnesení se ale rozhodně nevztahuje na čínské komunisty. S těmi ČSSD spolupracuje nezvykle ochotně – a s pozoruhodnou naivitou.

Loni na přelomu listopadu a prosince proběhlo v Pekingu setkání nazvané „Světový dialog politických stran“, které pořádalo Mezinárodní oddělení ÚV KS Číny v Pekingu.

Podobná setkání probíhají již nějaký čas na regionální úrovni v rámci iniciativy 16+1; loňského setkání v Bukurešti se vedle obligátních komunistů zúčastnil za českou stranu i tehdejší předseda Sněmovny Hamáček. Jeho cesta do Rumunska i následná návštěva tehdejšího člena Stálého výboru Politbyra a vrchního ideologa čínských komunistů Liou Jün-šana v ČR proběhla v utajení.

Účastníkům těchto setkání z řad nekomunistických stran jako by ušlo, že KS Číny není běžná politická strana, ale „státostrana“, jejímž cílem není prosadit svou politiku v soutěži s ostatními stranami, ale naopak všem ostatním stranám zabránit v možnosti na nějaké soutěži se vůbec podílet.

Kde už jsme to jen viděli

Na „světovém summitu politických stran“ v Pekingu se také nejednalo o běžný networking za účelem „mírového dialogu“, ale o systematickou propagaci čínského politického modelu. Jeho nadřazenost vyzdvihl ve svém vystoupení na panelové diskuzi v rámci prvního zasedání 13. sjezdu Všečínského shromáždění lidových zástupců (VSLZ) i generální tajemník Si Ťin-pching:

„Pokud jde o stranický systém, v minulosti mnozí postrádali sebevědomí a neustále hodnotili čínský systém na základě západních politických teorií. Generální tajemník Si Ťin-pching poukázal na to, že systém spolupráce více stran a politických konzultací pod vedením KS Číny je skvělým výtvorem čínské komunistické strany, čínského lidu, demokratických stran i nestraníků,“ psalo se také v čínském tisku.

Pamětníci možná postřehli, že popisovaný systém „spolupráce politických stran pod vedením KS Číny“ není žádná velká inovace, ale jakási obdoba naší někdejší Národní fronty, která sdružovala povolené zbytky rozprášených demokratických stran pod vedením strany komunistické.

Není zřejmé, zda si tak nějak představují svou spolupráci s KS Číny i čeští sociální demokraté v čele s Janem Hamáčkem, či zda jen prostě ztratili historickou paměť.

Marxova teorie a čínská realita

„Znovuzvolený“ prezident Si Ťin-pching tento systém čínské spolupráce více stran a politického poradenství vedeného Komunistickou stranou Číny nazval „novým typem stranického systému“.

Nový systém vznikl podle jeho slov spojením marxistické teorie politických stran s čínskou skutečností a představuje specificky čínskou alternativu k neefektivnímu západnímu pluralitnímu systému více stran, kde neexistuje apriori jedna dominantní strana, a tedy ani žádný vůdce.

Čínské lidové politické poradní shromáždění, na jehož zasedání v březnu Si Ťin-pching přednesl zásadní projev na toto téma, je podle něj ztělesněním tohoto nového typu systému stran. ČLPPS se skutečně historicky ustavilo jako čínská obdoba východoevropských Národních front.

Při vyzdvihování předností systému jedné strany poukazuje Si Ťin-pching na nestabilní politickou situaci v některých asijských a afrických zemích, a zároveň systému více politických stran připisuje krizi, v níž se nachází současný západní svět.

Až přijde čínská moudrost

Podle Si Ťin-pchinga některé země světa v průběhu posledních let slepě transplantovaly nebo dovezly model západních stranických systémů. Nezávislé státy, kde proběhla „barevná revoluce“, a také některé země západní Asie a severní Afriky, kde došlo k „arabskému jaru“, se opakovaně utápějí v neutuchajících změnách režimů a sociálních nepokojích, a demokracie v těchto státech proto skomírá, tvrdí Si.

Dále poukázal na to, že osm povolených politických stran v Číně pod záštitou KS Číny zastupuje veškerý čínský lid, na rozdíl od západních systémů, kde jednotlivé politické strany zastupují prý pouze malé zájmové skupiny, které pak vytvářejí sociální konflikty.

Naproti tomu v čínském modelu politické strany nesoupeří, nýbrž spolupracují a poskytují si vzájemně poradenství. Vytvářejí tak ve společnosti potřebnou harmonii a stabilitu.

Prezident Si vyjádřil naději, že „nový“ systém stran ukáže zemím, které se nemohou vymanit ze starého systému více stran, model, z něhož se mohou učit. Nová forma systému politických stran podle něj obsahuje hluboké skryté kulturní vědění a vhled a vnáší do rozvoje světového systému politických stran čínskou moudrost.