Západ tlačí na ukončení války v Sýrii přes ekonomiku. Evropská unie i Spojené státy přitvrdily v ekonomických sankcích namířených proti přímým spojencům Bašára Asada. Syrská libra se v posledních týdnech propadá a místní ekonomika je v hluboké krizi. Pád syrské měny může poškodit i partnerství Asada s Ruskem, které ho až dosud podporovalo.

Ve středu vstoupily v platnost nové ekonomické sankce proti Sýrii. Takzvaný Caesarův zákon schválil americký Kongres jako součást ročního zákona o obranných výdajích. Cílí na instituce, podniky i soukromé osoby, které obchodují s vládou Bašára Asada, a významně zostřuje stávající ekonomické embargo uvalené na Asadův režim.

Dosavadní americké sankce zmrazily majetek syrského státu i řady společností a jednotlivců spojených s vládou Bašára Asada. Omezovaly také nové investice, vývoz, prodej nebo dodávky služeb do Sýrie americkým státním příslušníkům.

Nová opatření by se měla dotknout i zahraničních společností. Konkrétně těch, které „vědomě, přímo či nepřímo, poskytují syrské vládě stavební či inženýrské služby“ nebo pašují zboží do Sýrie. To se může týkat řady firem sídlících v Libanonu, Jordánsku a v Iráku.

Cílem přísnějšího embarga je podle velvyslankyně USA při OSN Kelly Craftové zabránit Asadovu režimu, aby si zajistil vojenské vítězství v syrském konfliktu:

„Naším cílem je připravit Asadův režim o příjmy a podporu, kterou použil k páchání rozsáhlých zvěrstev a porušování lidských práv, které brání politickému řešení a vážně snižují vyhlídky na mír,“ řekla v úterý Craftová před Radou bezpečnosti OSN.

Přitvrzuje i Evropa

Americké sankce však nejsou jediným tlakem na skomírající syrskou ekonomiku. Omezující opatření vůči syrskému režimu a jeho stoupencům prodloužila koncem května o další rok také Evropská unie, která své rozhodnutí zdůvodnila podobně – tedy dotlačit Asadův režim k ukončení konfliktu a nalezení konečného mírového řešení:

„Evropská unie je rozhodnuta pokračovat v podpoře syrského lidu a je i nadále odhodlána využívat všech nástrojů, které má k dispozici, k prosazování politického řešení konfliktu, jež by bylo ku prospěchu všech Syřanů a ukončilo by probíhající represe,“ řekl k prodloužení evropských ekonomických sankcí vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell.

Brusel sankce proti Sýrii zavedl v roce 2011 v reakci na násilné represe syrského syrského civilního obyvatelstva. Sankce zakazují dovoz syrské ropy, omezují některé investice, zmrazily majetek Syrské centrální banky uložený v EU, omezují vývoz zařízení a technologií, které by mohly být použity k vnitřním represím.

Míří také na konkrétní společnosti a podnikatele, kteří mají prospěch z vazeb na režim a válečnou ekonomiku. Po prodloužení sankcí zůstává na evropském seznamu 70 subjektů, kterým byl zmrazen majetek, a 273 osob, kterým byl taktéž zmrazen majetek a mají zákaz vycestovat do Evropské unie.

Asadovi spojenci sankce Západu označují za „ekonomický terorismus“ a oficiálně je kritizovaly i Rusko a Libanon. Podle blízkovýchodních analytiků si ale Moskva začíná uvědomovat, že obrana Asada stůj co stůj začíná mít dopad i na ruské ekonomické zájmy v oblasti, protože embargo se může dotýkat i ruských firem.

Asad přes palubu?

„Moskva teď stojí před hlavolamem, jak zařídit odchod Asada, ale zároveň si zachovat tvář loajálního spojence,“ napsala o vyhrocené situaci pro server Arab News analytička Dania Koleilat Chatíbová. Podle ní začínají ruské elity na Asada měnit názor a vnímají ho jako žábu na prameni ruských zájmů. Prezident Vladimir Putin mu ale zatím podporu vyjadřuje dál.

„Odklon od Asada by mohl signalizovat slabost a mohl by ovlivnit obraz Ruska jako loajálního spojence,“ zdůvodňuje Chatíbová oficiální ruský postoj, který ale neznamená, že v zákulisí nemůžou vznikat plány na Asadův odchod.

Koneckonců ho k němu začínají vyzývat i někteří prominenti strany Baas. K odstoupení a ochraně Sýrie před následky nových amerických sankcí Asada vyzval například Muhammed al-Ahmad, jehož otec patřil k vůdcům strany.

Odchod Asada požadovali také účastníci několika demonstrací, které se konaly minulý týden v syrských městech Daraa a Suwayda. Protestující si stěžovali na tíživou ekonomickou situaci a všudypřítomnou korupci v zemi.

Podle Chatíbové není nicméně představitelné, že by Bašár Asad odstoupil dobrovolně. Má na rukou příliš mnoho krve, ví, že by mu z mnoha stran hrozilo obvinění z válečných zločinů, musel by se do konce života schovávat. Podle analytičky je tak možné, že Rusko využije rostoucí nespokojenosti Syřanů s ekonomickou situací v zemi a pomůže s organizací převratu.

„Rusko musí zorganizovat převrat. Ten by totiž nepoškodil jeho obraz jako loajálního spojence, ale zároveň by si zachovalo sympatie syrského lidu. Putin vždy říkal, že nemůže rozhodovat o budoucnosti Sýrie; to je na syrském lidu. Tento scénář by Moskvě zaručil její dlouhodobé zájmy v Sýrii lépe než diktátor, který ztratil kontakt s realitou a nemá žádnou legitimitu už ani v rámci svého vlastního tábora,“ uvažuje Dania Koleilat Chatíbová nad možným scénářem vývoje v Sýrii, který by vedl k Asadově konci.

Syřané chudnou, zboží zdražuje

Hodnota syrské libry v posledních dnech klesá závratnou rychlostí. Oficiálně je její kurs 435 liber za americký dolar, nicméně ochoduje se mezi 2000 až 3000 librami za dolar. Se stoupající inflací a cenami zboží se prohlubuje hospodářská krize, obchodníci zavírají obchody, lidé nemají dost peněz, aby nakupovali drahé zboží. Čím dál více Syřanů se propadá do chudoby.

V provincii Idlíb, která je jako opoziční bašta pod kontrolou Turecka a islamistické strany Haját Tahrír al-Šám, se Ankara rozhodla využít situace a v celé oblasti začíná zavádět tureckou liru jako oficiální měnu.

Cílem Turecka je omezit hospodářský dopad sankcí amerického „Caesarova zákona“ v oblastech pod jeho správou, ale zároveň vojenskou anexi na syrském území završit anexí finanční.

I když s tureckými lirami můžou zákazníci platit v obchodech i v bankách v provincii Idlib a v kantonu Afrín, podle místních analytiků zatím krok turecké vlády nemá šanci na reálný úspěch. Server Al Monitor to zdůvodňuje tím, že ačkoliv se, podle jím uvedených statistik, 95 % zboží dováží do Idlibu a Afrínu z Turecka, 90% exportu z těchto území jde stále na území pod vládou Bašára Asada.

Pokud by tedy Ankara chtěla se změnou měny na „svých“ syrských územích skutečně uspět, musela by zásadně zvýšit dovoz z těchto oblastí, což při současných ekonomických problémech Turecka není příliš pravděpodobné.