Beijing Patrol on Foter.com, zdroj

Svět může rozdělit digitální železná opona. Čínské technologie slouží autoritářům v desítkách zemí

Napsal/a Sinopsis 24. ledna 2019

Mnohé africké země vítají Čínu a její komunistickou stranu s otevřenou náručí. V Pekingu vidí nově etablovanou globální velmoc, která dřív byla stejně jako ony „obětí západního kolonialismu“. Spojené státy si čínský náskok v investicích do infrastruktury v Africe uvědomují a chtějí ho dohnat.

To, co ČLR nazývá „digitální hedvábnou stezkou“, je jednou z klíčových složek čínské vládní globální iniciativy „Pás a cesta“. Zahrnuje projekty budované čínskými firmami po celém světě, které podle odhadů washingtonské konzultační firmy RWR Advisory Group dosahují celkové výše 79 miliard amerických dolarů.

Vše čím dál tím víc nasvědčuje tomu, že tato „hedvábná stezka“ bude do budoucna mnohem více připomínat „železnou oponu“ z dob studené války, pouze přenesenou do digitálního světa. A hrozivější ve své schopnosti zasahovat do dění ve světě i do soukromí lidí způsobem, jakým to před digitální érou bylo vůbec těžko představitelné.

Prošpikovaní čínskou technikou

Agentura Bloomberg přinesla reportáž Sheridana Prassa o čínských aktivitách v Africe, která je jakousi čínskou laboratoří, kde mají Číňané možnost vyzkoušet zavádění vlastních technologií a jejich využití v praxi.

Bloomberg se zaměřuje zejména na působení čínských firem v Zambii. Jedna z nejstabilnějších a nejdemokratičtějších zemí kontinentu je prošpikovaná čínskými technologiemi, za něž Zambie údajně už zaplatila přes miliardu amerických dolarů.

Huawei zde zavádí internet do zapadlých venkovských oblastí a vybudoval národní datové centrum pro zambijské vládní servery. TopStar má na starosti kompletní digitalizaci televizního vysílání, Hikvision zase ve městech instaluje bezpečnostní kamery. Prostě čínské firmy tu mají dominantní postavení na trhu s telekomunikacemi a v oblasti bezpečnostní techniky.

Přitom již více než před rokem se díky velikému skandálu v sídle Africké unie prokázalo, že Čínou vybudované technologie mohou zajistit ČLR neomezený přístup k datům. Zambie se navíc díky čínským projektům podle Mezinárodního měnového fondu již v roce 2017 ocitla na seznamu zemí s kritickou mírou zadluženosti a její dluh vůči Číně v posledních letech narostl do výše 3,1 miliardy amerických dolarů.

Digitální autoritářství na export

Bloomberg k tomu dodává, že spolu s tím se Zambie zároveň výrazně posunula od liberálního demokratického systému směrem k čínskému modelu represivní vlády, která zavírá své kritiky. Takovým je v Zambii například protikorupční aktivista Gregory Chifire, loni v listopadu odsouzený k šesti letům vězení. Ten prohlásil:

Prodali jsme se Číňanům. Možnost lidí svobodně se vyjádřit a svobodně myslet se den ode dne zmenšuje.

Zambie ale zdaleka není jedinou zemí, která se vydala tímto směrem, jsou zde mnohé další, v Africe, jižní Americe, Asii, ale i Evropě a angloamerickém světě.

 

 

Podle Bloombergu se Číně v posledních letech povedlo vyvézt sofistikované bezpečnostní systémy, tedy bezpečnostní kamery a technologie sloužící k identifikaci narušitelů veřejného pořádku, nejméně do osmnácti zemí světa, a v pětatřiceti dalších zemích čínské technologie podle washingtonské organizace Freedom House umožnily zdokonalit potlačování svobody vyjadřování a nárůst „digitálního autoritářství“. Je zřejmé, že v této hře jde o hodně.

To, co Čína rozehrála v Zambii, je podle agentury Bloomberg jen část mnohem většího boje mezi Spojenými státy a ČLR o dominanci nad budoucností a technologiemi a o získání rozhodujícího vlivu na globální úrovni. Důsledkem této rivality může být zmiňované rozdělení světa „digitální železnou oponou“.

Tento rozdělující potenciál je už nyní zřetelný poté, co USA a jejich spojenci, včetně Austrálie a Nového Zélandu, zakázali čínským firmám Huawei a ZTE podílet se na dodávkách vybavení pro bezdrátové technologie 5G z důvodu ochrany národní bezpečnosti.

Součástí tohoto boje jsou i kauzy, jako je zatčení finanční ředitelky Huawei v Kanadě, za něž se Čína mstí zadržováním kanadských občanů, z nichž jednoho dokonce tento týden odsoudila k trestu smrti za obchod s drogami.

„Všichni jsme oběti Západu“

Čína má v tomto boji oproti Západu jednu zásadní výhodu: staví se totiž do pozice stejné oběti západního kolonialismu jako země, kterým svými nákladnými projekty takto „pomáhá“ k rozvoji.

Např. zambijský ministr dopravy a komunikací Brian Mushimba (který vystudoval v USA a jeho žena je Američanka), chválí čínské zásluhy o „pozvednutí miliónů lidí po celém světě z chudoby“ a dodává:

Jejich model rozvojové pomoci je podle něj „velmi zajímavý, velmi odlišný od toho, jak s Afrikou zacházely západní země. Čína je vzorem, který je hodný následování.“

O tom, že Čína vlastně přichází s jakousi novodobou formou kolonialismu, se zatím mluví pouze potichu a partnerské vlády čínského režimu tyto hlasy často potlačují.

Např. zmíněný zambijský ministr po skandálu v Myanmaru, kde Facebook posloužil jako platforma pro šíření falešných zpráv a nenávistných kampaní, pohrozil ve své zemi zákazem Googlu a Facebooku.

Země spřízněné s ČLR totiž pochybení firem jako Facebook nebo Google využívají pro zavedení represí a pod záminkou ohrožení národní bezpečnosti uplatňují nástroje umožňující vypořádat se v čínském stylu s jakoukoli opozicí či kritikou, ať už formou cenzury nebo zavíráním odpůrců.

Americká cesta do Afriky

Spojené státy si tuto rivalitu mezi „západním“ konceptem světového pořádku a tím čínským čím dál tím více uvědomují a začínají podnikat rázné kroky a mimo jiné také navyšovat fondy pro podporu projektů v rozvojovém světě, aby lépe konkurovaly obřím čínským investicím v těchto oblastech.

Loni 13. prosince americký poradce pro národní bezpečnost John Bolton oznámil novou strategii USA v Africe, v jejímž rámci by se mělo investovat do rozvoje infrastruktury podobně, jako to dělají Číňané.

Podle Bloombergu jsou Spojené státy v Africe stále nejvýznamnějším donorem, peníze však většinou jdou do pomoci v oblasti zdravotnictví, zemědělství nebo zajištění pitné vody. Čínské firmy zatím budují převážně infrastrukturu, bezpečnostní, technologickou a dopravní.

Nejen, že tyto projekty přinášejí čínským firmám i vládě značný zisk a zvyšují míru zadluženosti cílových zemí, ale navíc si tak Čína buduje vlastní přístupovou cestu do Afriky. Mnohé země stojí před volbou, na které straně „nové železné opony“ budou stát.


Partnerem rubriky (Ne)bezpečná síť je ISECO.cz

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

9 komentářů

  1. petrph napsal:

    A aby to bylo ještě veselejší, ty africké státy to Číně platí z peněz které dostávají na humanitární pomoc ze Západu.
    Nicméně, to potěšení fízlovat vlastní občany a otravovat jim jejich život, si neodepře žádný režim, byť by byl sebedemokratičtější. Ten rozdíl je až později, v tom jakou má občan možnost právní obrany (nikoli v ochrany, obhájce si musí zařídit sám), když se ho ten režim rozhodne za jeho názory zavřít..A v tom je Západ (i my) o něco lepší..

  2. Jenom absolutní blbec, který spokojeně žije ve Svobodném Světě, nevidí, že nám všem hrozí celosvětové nebezpečí – tedy Peoples Republic of China – Rudá ČÍNA ! To ovšem nezmenšuje ta nebezpečí další, jako je ISLAM a imperialistické RUSKO !

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Největší ohrožením,ba přímo nebezpečím pro demokracii, tu skutečnou, jsou lidé Vašeho typu – Sven F. Rehulka , Sydney. Hádejte proč.

      • kamarád Krakatit napsal:

        Sven Rehulka má pravdu. To jen všelijaká komunistická havěť a proruští kolaboranti to nejsou schopni pobrat.

        • Oskar (hanák z Hané) napsal:

          Jestli to někdo tu „pravdu“ Rehulky pobere, nebo nepobere je úplně jedno a nic to nemění na tom, že podobní umanutí hastroši jsou největším nebezpečím pro opravdovou demokracii.

          • kamarád Krakatit napsal:

            Vaše odpověď prokazuje, že patříte mezi skupinu defektních jedinců, kterou jsem zmínil.

        • Oskar (hanák z Hané) napsal:

          Kdy jste studoval na VŠ,

  3. Jozef Rodak napsal:

    myslim, ze v tom texte z Vasho uvodu je napisane vsetko:
    Spojené státy si čínský náskok v investicích do infrastruktury v Africe uvědomují a chtějí ho dohnat.

    nasledne:

    Spojené státy si tuto rivalitu mezi „západním“ konceptem světového pořádku a tím čínským čím dál tím více uvědomují a začínají podnikat rázné kroky a mimo jiné také navyšovat fondy pro podporu projektů v rozvojovém světě, aby lépe konkurovaly obřím čínským investicím v těchto oblastech.
    Afrika uz bola davno vydefinovana ako „Terra incognita“. Ak niekomu usiel investicny vlak, tak potom co viac dodat.

    Btw:
    Čínské technologie slouží autoritářům v desítkách zemí …. treba upravit na: Čínské technologie slouží bezne sluzia v pokrokovych a demokratickych krajinach. Kto to nevie, tak by mal zacat studovat.

  4. ČERT napsal:

    Cituji: „Čína má v tomto boji oproti Západu jednu zásadní výhodu: staví se totiž do pozice stejné oběti západního kolonialismu jako země, kterým svými nákladnými projekty…“
    Zajímavé… Jestli tedy čínské impérium v době své nejhlubší potupy vůči Západu, tzn. tak cca na přelomu 19. a 20.století, bylo vyloženě „obětí západního kolonialismu“… Tak budiž, jistě, dalo by se to tak říci… Možná by se tedy dalo třeba i říci, že obětí v podstatě nějakého kolonialismu jsme byli i my, Češi, a další národy střední Evropy…
    Ale tak ona tady je už také nějaká tradice z dob studené války, kdy se maoistická Čína (a ze stejných důvodů úspěšněji než případně SSSR) stavěla proti západnímu, či doslova bělošskému kolonialismu nebo jeho pozůstatkům v tzv. třetím světě. Ale v tomto ohledu Číňany předstihli už Japonci. Vždyť zatímco třeba německý nacistický režim je často spojován s nějakým ideálem, třeba do jisté míry teoretickým, árijské (tj. faktické nordické/germánské) rasy, to jeho japonští spojenci, jak možná také známo, zase otevřeně bojovali za „osvobození svých barevných bratrů z bělošské koloniální nadvlády“ (takový byl případ tzv. Indočíny pod nadvládou Francouzů, Malajska pod nadvládou Britů, pozdější Indonésie pod nadvládou Nizozemců, atd.)
    Jinak tedy, tím, jak to Japonci uměli „nandat“ západním koloniálním mocnostem, tím si mezi ostatními, Západem více či méně porobenými Asiaty dokázali vytvořit prestiž už i dříve… Zajímavé, že to odneslo carské Rusko, které utrpělo vážnou porážku ve válce s Japonskem v letech 1904/5. Kdyby tu byl nějaký rozpor „Západ a Rusko“… No tak, ono z pozice Japonců, Číňanů, příp. dalších byli i Rusové často vnímáni prostě jako lidé „ze Západu“… Tak, kromě zeměpisné pozice, vždyť to jsou přece také běloši, přinejmenším v jádru křesťané atd. atd.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama