Všichni ti lidé, nad kterými se zde týden co týden zlobíme, musí ustoupit stranou, když odchází dáma. A ne ledajaká. Nejfundovanější místopředsedkyně ČSSD pro mediální oblast, jakou kdy Lidový dům měl. Držitelka nepřekonatelného guinessovského rekordu co do počtu let, které strávila ve veřejné funkci, v níž se nikdy neměla objevit. Ale také archetypální spořivá hospodyňka typu Babičky Boženy Němcové, která z platu družinářky dokázala našetřit dva a půl milionu ká čé, aby je ve zralém věku mohla půjčit drsňákovi svého srdce. Vítejte na divokém severu, kde se dělný lid loučí se „svou“ hejtmankou a nyní náměstkyní hejtmana Janou Vaňhovou (ČSSD).

• Obyčejně na tomto místě vždy v neděli defilují nejrůznější velikáni náševo vrememi, kteří ze sebe pod tlakem vědomí vlastní výjimečnosti, případně tlakem jiným, sypou tolik moudra, že je třeba jeho účinek rozprostřít do řady dalších generací. Tato naše v podstatě zemědělská, řeklo by se možná hnojařská činnost, má ovšem hodně veřejnoprávní charakter  a my si to uvědomujeme. Uvědomujeme si zároveň i odpovědnost za zachycení zlomových okamžiků našich moderních politických dějin. Ten nastal. Po říjnových komunálních volbách se bude muset český veřejný život obejít bez političky, které v Ústeckém kraji s odkazem na její družnou a veselou povahu nikdo neřekne jinak než teta Jana. Pojďme si teď připomenout, proč.

„Nikdy jsem lídr nebyla. Během voleb jsme (ČSSD) utržili šrámy na duši, které někdy vzešly od Jaroslava Foldyny. Převládl názor, že hejtmanem má být člověk stmelující.“
(po volbách do krajského zastupitelstva v roce 2008)

Ukázka politické geniality, s níž Jana Vaňhová spolu se svým nikam nekandidujícím, neboť nevolitelným partnerem Romanem Houskou přibližně šest a půl minuty po ohlášení volebních výsledků zařízla lídra kandidátky Jaroslava Foldynu, který ČSSD na severu Čech přivedl k historickému vítězství v krajských volbách, a vyfoukla mu křeslo hejtmana. Začala éra krajských dotací a pohádkových milionů z tzv. Fondu hejtmanky, které řadu jejích politických partnerů stmelovaly tak dlouho, až se z toho dodnes stmelují na Borech a ještě pár let budou. Jen Roman Houska, jehož oborem bylo stmelování politické kultury uvnitř ČSSD rvačkami na pánských záchodcích a vyhrožováním pistolí předsedovi Paroubkovi, se politického důchodku nedočkal: v roce 2013 ho čtyřmi dobře mířenými ranami stmelil, pardon – střelil nájemný vrah.

Politici a další veřejně činné osoby se den co den „dopouštějí“ zaznamenáníhodných slov, jež je dobré uvést do patřičného kontextu. 

• Proč mají lidé na severu Čech svou tetu Janu tak rádi, nedokázal nikdo dosud uspokojivě vysvětlit. My se o to neskromně pokusíme; jistě v tom byl kus její nadstranickosti, kdy pro lid, ač ve stranickém dresu sociální demokracie, chtěla jen to nejlepší.

„Všem bych přála komunistické hejtmany.“
(po volbách do krajského zastupitelstva v roce 2012)

No přesně! Památná slova zazněla během sčítání hlasů v minulých krajských volbách, kdy už bylo jasné, že stmelující politika hejtmanky Vaňhové, náměstka Koudy a dalších kluků a holek v lodičkách Guess a špičatých botách udělala z Ústeckého kraje první místo v republice, kde třiadvacet let po revoluci nakráčí bolševici do svých bývalých budov KNV a KV KSČ středem a ujmou se vlády. To jsou bolševici slušní, ti na člověka nejdou utěšoval se pak národ nad volbou předlistopadového ideologického tajemníka Oldřicha Bubeníčka prvním polistopadovým komunistickým hejtmanem.

• Jana Vaňhová ale nebyla jen političkou významu krajského, význačných úspěchů dosáhla i v celorepublikové politice, a dokonce na poli mezinárodním. I na ni se totiž v roce 2005 dostalo při uplatňování pravidla, že ve vedení ČSSD musí být alespoň jedna žena. Což, jak víme, je Paroubkův šovinistický odkaz k obveselení mužské části publika, neboť bývalý předseda byl coby zakladatel obnovené ČSSD velkým znalcem ženského živlu ve straně a jeho nadšeným podporovatelem. Čerstvě zvolená místopředsedkyně Jana Vaňhová nezklamala a ke zděšení té části ČSSD, která nevěděla, co volí, ministerstva zahraničních věcí a několika spojeneckých tajných služeb se vydala do Číny. Co hůř, vydala se tam promluvit.

„ČSSD věří v posílení družby (výměny) s Komunistickou stranou Číny a v prosazování přátelské spolupráce mezi oběma národy.“

Bum bác, to víte. Předlistopadová komunistka si nejspíš vybavila ta krásná hesla na nástěnce u nich v družině a nějak to z ní vypadlo. Při setkání s čínským vicepremiérem Chuej Lien-kjuem se pak ještě nechala podle agentury Nová Čína slyšet, že zkušenosti komunistické Číny „mohou být pro Česko příkladem“. Nějak se to tehdy ututlalo s odkazem na nekvalitní překlad, my si z toho ovšem vezmeme další důkaz o genialitě a politické předvídavosti severočeské političky. Dnes by s takovým projevem mohla do Číny létat denně a v podstatě za kohokoli.

• Závěrem vzpomínka trochu osobní. Teď, v předvečer neodvratného, a přece tak opožděného politického konce Jany Vaňhové, se nám z dávno zaharampáděných koutů mysli zjevila tato historka: To takhle jednou mediální expertka slovutné sociální demokracie obstarávala příznivý mediální obraz Ústeckého kraje prostřednictvím své zvolené zástupkyně v Radě ČT, paní Helenky My_Koulaři_Jsme_Všichni_Jedna_Velká_Rodina Fibingerové. V praxi to obnášelo důsledné podávání stížností na nespolupracující redaktory veřejnoprávních médií, neboť redaktor sepisující odpovědi je redaktor zaneprázdněný a zaneprázdněný redaktor nemá čas a chuť vymýšlet nepřístojnosti a okopávat vyslancům lidu kotníky. Stížnost tentokrát směřovala na nízkou ochotu redaktorů ČT výslovně v reportážích propagovat Ústecký kraj a byla dána perhubně, ať se radní taky trochu snaží a nějak už to rozhodnou. A tehdy na hejtmanství zazněla věta, za přesnost jejíž citace ručit nemůžeme, ale jak už to velikánů a vizionářů chodí, koluje teď mezi prostým lidem v podobě, jež se tak nějak nejvíc blíží představě o vůdcově laskavosti s moudrosti a jeho vztahu k rodné hroudě: Jana Vaňhová měla pravit toto:

„No podívejte se do Karlových Varů. Takový malý kraj, ale ten redaktor na konci reportáže vždycky tak krásně poví: Antonín Bruštík, Karlovarský kraj. To u nás není.“

Tak to ještě těch pár dní vydržíme, na další podobný úkaz si budeme muset nějakých tisíc let počkat. A to už tu nebudeme.

Nerušené podzimní rozjímání a klidnou mysl.
Follow @malecak