Oběťmi války na Ukrajině jsou nejen lidé, ale i domácí, hospodářská a divoká zvířata. Podle vědců v důsledku války zmizelo na dvě desítky druhů rostlin a živočichů, další jsou v ohrožení. Bez domova a péče se ocitly tisíce domácích mazlíčků, kteří teď opuštěni trpí hlady, žízní a strachem. Evakuovat se muselo také několik zoologických zahrad. 

O opuštěná zvířata se na Ukrajině snaží pečovat několik organizací založených dobrovolníky, kteří se někdy s nasazením vlastních životů snaží zachraňovat zvířata i z oblastí probíhajících bojů. Jejich aktivity popsali reportéři z ukrajinského Hromadského rádia.

„Ostřelování, výbuchy, požáry, záplavy, špatné hygienické podmínky, stres, hlad, nezodpovědní majitelé nebo fyzická neschopnost zachránit zvíře, protože je třeba zachránit sebe. Do roku 2022 si nikdo nedokázal představit, kolik smutku nám všem přinese každý den, ani jak drasticky se může změnit náš život,“ říká známý ukrajinský herec Alexej Surovcev, jakým výzvám čelí už druhým rokem ve válce nejen lidé, ale i zvířata a vysvětluje, proč je jako dobrovolník začal zachraňovat.

Herec Alexej Surovcev začal zachraňovat opuštěná zvířata krátce po začátku války. Pro kočky a psy zřídil v Irpiňi útulek. Foto: Irpinhelp.com, se souhlasem autora

„Po začátku války bylo hlavní prioritou zachraňovat z ostřelovaných oblastí lidi. Jednoho dne jsem ale zahlédl oznámení, že je třeba zachránit kočku, která byla při evakuaci zapomenuta v autě na Romanovském mostě, ležela tam čtyři dny v kufru. Našel jsem jí, příběh zveřejnil na Instagramu a lidé mi začali psát, abych zachránil další opuštěná zvířata,“ vzpomíná Alexej Surovcev, jak začala jeho mise ochránce opuštěných zvířat.

Akční hrdina

„Když přijdete do bytu nebo domu, kde sedí opuštěná kočka a její oči se vás ptají: „Proč mě tu nechali? Kde je můj majitel? Proč mě nikdo nekrmí? Co je to za hrozné zvuky všude kolem? Víte, zvířata jsou stejně vyděšená jako lidé a v jistém ohledu ještě bezmocnější,“ říká mladý muž se vzhledem akčního hrdiny.

Zpočátku války prý Alexej na žádost majitelů zachraňoval 5 až 10 koček denně. Pak ale pochopil, že ne pro každé zvíře najde majitele či pěstouny a zemřít je nemohl nechat. Tak vznikla myšlenka založit v Irpiňi útulek Borodata Kotomama. Ve sklepě veterinární kliniky dnes žije 70 zachráněných koček, které tu v důstojných podmínkách čekají na nové majitele. I na ně má ale Aleksej jisté požadavky:

Alexej rozšířil své aktivity i o péči o psy. Část z nich zachránil před týráním. Foto: Instagram Alexeje Surovceva, se souhlasem autora

„Může si je vzít každý, kdo se o ně může starat, dávat jim kvalitní stravu, očkovat, sterilizovat, léčit a milovat. Hodně lidí mě žádá, abych posílal zvířata do zahraničí, ale já s tím nesouhlasím, protože mezi člověkem a zvířetem musí být kontakt. Přítele z fotografie nenajdete. Nedávno tu byla žena, která si přijela pro kotě a odjela se dvěma dospělými kočkami,“ popisuje svůj unikátní přístup k zachráněným mazlíčkům Alexej Surovcev.

Ke kočkám začátkem tohoto roku přidal ještě péči o psy. Ty zachránil z farmy v Borodiance, která se ukázala být doslova psí mučírnou.

„Našli jsme místo, kde majitelé týrali asi 150 psů. Vybírali od lidí na „péči“ o psy peníze, dostávali krmivo, to ale přeprodávali a psi žrali odpadky. Žádný ze psů nebyl očkovaný ani sterilizovaný, nikdo se o ně nestaral, žili v chladu,“ popisuje Surovcev otřesné podmínky ,útulku‘, proti jehož majitelům se mezi ochránci zvířat zvedla vlna kritiky.

Většinu psů se podle Oleksije z Borodianky podařilo odvézt. Sám si nakonec jednoho nechal doma.

„Zamiloval jsem si alabajku z tohoto útulku, bílou holčičku, a ta teď žije se mnou, jmenuje se Bulka,“ rozněžnil se známý herec. Teď se soustředí na záchranu zvířat především z oblastí, kde probíhají boje, tedy z Doněcké a Charkovské oblasti.

V boji se zvířata bojí

Tam soustředí své aktivity také Světlana Ostapková, vedoucí Myrnohradské společnosti na ochranu zvířat, která v Doněcké oblasti založila Myrnohradský útulek pro zvířata.

Kočky čekající na adopci v útulku Borodata Kotomana. Foto: Instagram útulku Borodata Kotomana, se souhlasem autora

Ten se stal domovem pro více než tři stovky zvířat bez domova, včetně těch postižených a opuštěných majiteli v důsledku války. Podle Světlany ale v oblastech bojů mnoho zvířat zůstává a místo pro ně není.

„Rve mi srdce, že je nemůžu vzít všechny. Mohu tam jen zajet a nakrmit je. Přitom prakticky každý den se objevují noví pejsci s obojky. Nechápou, kam utíkají. Jsou to bývalí domácí mazlíčci. Neumějí žít na ulici. To, že se shlukují, je dobře. Ale až tady nezůstanou žádní lidé, kdo je bude živit?“ klade si otázku Světlana Ostapková.

Do jejího útulku řadu zvířat přivezli přímo vojáci z fronty. Z Avdijivky a Bachmutu. Samotný Myrnohrad se ale od září ocitl jen v několika kilometrové vzdálenosti od frontové linie.

Město je bez plynu, částečně bez elektřiny a pod palbou. Dvacet hodin denně tu podle Světlany platí zákaz vycházení. Ona sama je připravena z města odejít, nejdřív se jí ale prý musí podařit odvézt všechna zvířata z útulku na bezpečné místo:

„Sháním místo ve středu Ukrajiny, ale zatím ho nemám. Nabídli mi dočasné místo v Kaminsku. 51 mých psů se povedlo přemístit k jinému dobrovolníkovi do Vinnycké oblasti,“ vypočítává Světlana, která v Myrnohradu dosud přežívá s 16 psy a guinejským prasetem a shání peníze na jejich přestěhování.

„Věřila jsem, že všechno bude v pořádku, že se dokážeme ubránit. Každý doufá a chce být doma. Nechci teď odejít, ale musím. Žiji tu už 42 let, je to můj domov, jsou tu pohřbeni moji rodiče, moji psi. Nevím, jestli se mi sem vůbec ještě kdy podaří vrátit,“ říká Světlana, která musí na vytvoření vhodných podmínek pro všechna zachráněná zvířata sehnat 2,5 milionu hřiven. Zatím má polovinu částky:

„Nemůžeme žít v obyčejném domě ve městě, potřebujeme něco jako farmu nebo výrobní objekt, kde bychom mohli všechna naše zvířata ustájit. Proto je cena tak vysoká. A třeba zvířata s postižením potřebují ještě zvláštní podmínky jako plastová okna a podlahové topení, protože v chladu by jim okamžitě selhaly ledviny,“ vysvětluje Světlana.

Slon na antidepresivech

S nákladnými převozy si své užili také záchranáři, kteří evakuovali několik zoologických zahrad na východě Ukrajiny. Z nich odvezli tisíce exotických zvířat. Mnoho jich prý ale v důsledku bojů bylo zabito nebo zraněno. Zoologická zahrada v Kyjevě musela narychlo vytvořit 15 nových výběhů, kde našlo útočiště kolem pěti set zvířat.

„Byli tu krokodýli, hlodavci, víc než stovka papoušků a ptáků, tygr ze soukromé zoo z Charkova, karakalové, servalové, asi dvacet mývalů,“ vypočítává zachráněnou zvěř ředitel kyjevské Zoo Kyrylo Trantin.

Všechna zvířata ošetřili, rehabilitovali, ale místo pro ně zůstává problémem, který složitě řeší. „Jsme zoologická zahrada, ne útulek. Nemůžeme zachraňovat velké množství zvířat. Přijali jsme jich 500, ale v současné době není pro ně možné vybudovat velké výběhy na evropské úrovni,“ říká Trantin.

Sám si přitom pamatuje příběhy téměř každého ze zachráněných zvířat. Například tygřici Delilu převáželi ze soukromé zoo v Charkově.

„Přepravní boxy jsme našli v cirkuse. Charkov ale během převozu ostřelovali a dobrovolníci čekali téměř tři dny, než budou moct tygřici odvézt,“ popisuje ředitel kyjevské zoo Delilino drama, která prý po příjezdu byla v zuboženém stavu, teď je ale oblíbenkyní chovatelů i návštěvníků.

„Pro mě osobně bylo také velmi zajímavé, když přivezli černého kakadu. Je to velmi vzácný pták, kterého ale kdosi choval doma. Přivezli ho v kleci s velkým pytlem jídla. Ukázalo se, že je zcela slepý. Bohužel ho nelze vystavit, ale máme ho moc rádi. Chováme se k němu jako ke starému člověku,“ říká Kyrylo Trantin a nezapomíná ani na slona Horáce, který sice na začátku války patřil mezi 3000 zvířat žijících v kyjevské zoo, probíhající boje a neustálé výbuchy mu ale působily obrovský stres.

„Bylo to moc smutné. Horácovo chování se změnilo, jakmile začaly výbuchy. Byl v takovém stresu, že jsme mu museli nasadit antidepresiva. Téměř týden a půl s ním byli naši odborníci den i noc. Bylo třeba s ním komunikovat, dát mu nějaké dobroty a ukázat mu, že jsme tu pro něj,“ popisuje Kyrylo Trantin první týdny války z pohledu zvířecích obyvatel kyjevské zoologické zahrady.

On sám řešil nejen jak ochránit zvířata před výbuchy a stresem, ale také zvyšující se počty zvířat a naopak úbytek zaměstnanců, kteří by se o ně mohli postarat. Stejně tak ubývalo krmivo. Tehdy prý v tomto ohledu zásadně vypomohly jiné evropské zoologické zahrady.

Evropské adopce

A do Evropy teď také směřují některá zachráněná zvířata z ukrajinských útulků. Jednou z organizací, která pomáhá adopce domácích mazlíčků z ukrajinské fronty organizovat, je Animal Rescue Charkov. Pro zvířata připravují před odjezdem doklady, čipují je, překračují s nimi hranice a předávají je druhé straně.

„Třeba ve Francii existuje malá organizace Les Petits Innocents. Nemají svůj útulek, ale mají kontakty s pěstounskými rodinami. A dostali nápad, že některým našim zvířatům najdou domov,“ popisuje spolupráci Jaryna Vintoniuková, zástupkyně Animal Rescue Charkov.

Za dva roky války podle ní už do Francie předali 200 psů a kolem stovky koček, které teď mají své rodiny. „V podstatě to organizují dva lidé a odvedli naprosto úžasnou práci,“ říká Vintoniuková.

Screenshot stránek organizace Animal Rescue Charkov. Ta organizuje i převozy zvířat do Evropy. Foto: AnimalRescueKharkiv, se souhlasem autora

Kocour původním jménem Kutuzov se ze Serebrianky dostal až do Německa. Tam Animal Rescue Charkov spolupracuje s PETA Deutschland. Ta pomohla s odvozem stovek ukrajinských psů a koček, ale do Evropy se jí podařilo dostat i dva koně.

Podle Jaryny Vintoniukové je velmi důležité na zvířata nezapomínat ani v tak šílené situaci v jaké se Ukrajina nachází. Zvířecí přátelé můžou novým majitelům podle Vintoniukové i v lecčems pomoci:

„Jsme v situaci, kdy je tak důležité zůstat lidmi. Když se všechno kolem hroutí, když se hroutí psychika lidí, je důležité zachovat si zdravý rozum. A jedna z věcí, která nám může pomoct, je o někoho se postarat, na někoho myslet. Ve skutečnosti vás pomoc zvířeti může vyléčit, takže si vypomáháte v těžké době navzájem.“

Text vychází z materiálu zpracovaného ukrajinským Hromadske radio. Překlad podpořila Science+, síť pro žurnalistiku odolnou proti dezinformacím, kterou spravuje Free Press for Eastern Europe.