Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Ilustrační foto: Profimedia
,

Sexuální narážky k novinařině patří, připouštějí studentky žurnalistiky. Nečekají je však od kolegů

Sexuální zneužívání či nátlak na ženy-novinářky je realitou i v českých médiích. Studentky žurnalistiky, které se na vstup do mediální branže teprve chystají, sexuální narážky či výpady sice očekávají od respondentů, ne však od kolegů. Skupina budoucích novinářek oslovených HlídacíPes.org se shoduje, že větší debata na téma sexuálního obtěžování v médiích zatím ve školách chybí, včetně rad, jak se v podobných situacích zachovat.

Jednou chtějí být samy novinářky, zatím ale z povzdálí sledují, do jakého prostředí se v médiích vlastně časem dostanou. Součástí jejich úvah je i riziko sexuálního obtěžování, které se nevyhýbá ani redakcím, jak ukázala třeba letošní kauza bývalého zástupce šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Hoška.

Zhruba ve stejné době jako Hošek musel z funkce odejít i šéfredaktor nejčtenějšího německého deníku Bild Julian Reichelt. I když nešlo o totožné kauzy, společné měly sexuální výpady či nátlak starších a profesně zkušenějších novinářů-mužů vůči jejich mladším redakčním kolegyním.

Studentky žurnalistiky na českých vysokých školách připouštějí, že je univerzity na riziko sexuálního nátlaku od kolegů-novinářů během studia nijak nepřipravují a že téma by si zasloužilo větší pozornost.

Redakce jako bezpečná zóna?

Studentky vesměs očekávají, že se v rámci profese setkají s nevhodnými poznámkami, sexuálními narážkami či podceňováním ze strany diskutujících na sociálních sítí a některých respondentů. Samotné redakce však podle svých slov dosud vnímaly jako jistou „bezpečnou zónu“.

„Případ Jiřího Hoška pro mě působil jako silná deziluze, prostředí redakce jsem si představovala jako bezpečné prostředí, které je rovnocenným prostorem pro ženy a muže. Navíc informace o tom, že Hoškovo chování bylo ‚veřejným tajemstvím‘, je děsivá,“ říká Adéla Černá, studentka bakalářského programu žurnalistiky na Karlově univerzitě v Praze.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Dokáže si však představit, že se mladá novinářka, která se setká se sexuálním obtěžováním ze strany svého nadřízeného, „netroufne ozvat, navíc v mediálním prostředí, které je často dost soutěživé“.

Podobně situaci vnímá i studentka žurnalistiky na univerzitě v Olomouci Jane Kotrášů. Překvapilo ji, že si takové chování dovolil právě zástupce šéfredaktora. „Zanechalo to ve mně takový nehezký pocit, že se to může dít i v jiných médiích. Přeci jen ve většině českých médií jsou ve vedoucích pozicích muži, tak mám obavy, že se to může stát i mně nebo někomu, koho osobně znám,“ říká.

Studentku bakalářského studia žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně Terezu Tůmovou zase zaráží, že média, která přináší zprávy o sexuálním obtěžování, měla ve svých kruzích někoho, kdo se takového chování sám dopouštěl.

„Je samozřejmě otázkou, kolik lidí z vedení o tom skutečně vědělo, ale za mě už jen zvěsti o tom, že se v redakci pohybuje člověk, který se chová nevhodně k ostatním kolegům a kolegyním, by bylo dobré prověřit a zabývat se jimi. To, že to nebylo dlouhodobě řešeno, je opravdu zarážející,“ říká.

„Docela mi to zavání pokrytectvím, že zrovna takovou věc, která je v dnešním kontextu dost hlasitá, nechala redakce dlouho bez řešení,“ dodává další studentka žurnalistiky na Karlově univerzitě Linh Nhi Vu.

Ve srovnání s jinými podobnými případy ale vyzdvihuje Hoškovu následnou veřejnou reakci, kde své nevhodné chování uznal s tím, že vyhledá odbornou pomoc. „V Česku jsme zvyklí na zapírání a mlžení do eufemistických frází, jako například, že se dotyčný prostě a jednoduše ‚zachoval negentlemansky‘,“ říká Nhi Vu.

Jsme rády, že se o tom mluví

„Média by si měla přiznat, že i jejich novináři mohou udělat chybu a pokud ji udělají, měla by jít při jejím řešení ostatním příkladem a zastat se obětí,“ souhlasí studentka Tereza Tůmová. Novináři či novinářky by podle ní o tématu měli psát právě i proto, že sexuální obtěžování na pracovišti se může týkat i jich. Podobně to vidí většina oslovených studentek.

„Setkat se s tímto typem jednání můžeme na spoustě dalších pracovišť, ale domnívám se, že zde to může lidem víc otevřít oči. Každou takovou kauzou se nastavují parametry toho, co je na pracovišti přijatelné, a co nikoliv,“ říká Lenka Zemanová, studentka Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity v Brně.

„Když slyším historky ze stáží od spolužaček, tak si říkám, že mám doopravdy štěstí. Dělá mi ale radost, že kluci si uvědomují, co ženy zažívají, a snaží se jim pomáhat. Kamarád se mi například svěřil, že se zastal kolegyně v redakci, když jí starší a váženější kolega sahal na zadek a měl nemístné poznámky,“ popisuje Kristina Němcová z bakalářského studia žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Doufá, že třeba kauza Jiřího Hoška odstartuje na české mediální scéně diskuzi, jak zajistit ženám novinářkám bezpečné pracovní podmínky. Mohlo by podle ní pomoci třeba vytvoření pozice profesního ombudsmana nebo větší zastání u některých novinářských organizací.

Ne u všech kauz sexuálního obtěžování ale byly důkazy tak jasné. Mimo mediální prostředí se letos řešila i svědectví žen proti exposlanci Dominikovi Ferimu nebo psychiatrovi Janu Cimickému. Feri kvůli obviněním odešel z politiky, Cimický z Českého rozhlasu, kde působil jako příležitostný moderátor. Oproti kauze Hošek se však jejich případy lišily, vnímá Linh Nhi Vu.

„U Hoška jeho chování bylo zřejmě i prokazatelné, ale takový případ Cimický, či třeba Feri, je pro novináře výzva. Dokážeme o tom informovat lépe než jen slovo proti slovu?“ ptá se s tím, že jí česká novinařina zatím nepřipadá dostatečně vyspělá na to, aby tyto kauzy kvalitně pokrývala. „Upřímně mě ale nenapadá stát, ve kterém bych hledala jasný vzor,“ připouští.

Nikdo nás na to nepřipravil

Větší roli v obraně proti možnému sexuálnímu obtěžování by mohly podle studentek sehrát univerzity, konkrétně právě katedry žurnalistiky. Nejen učit studenty, jak o podobných kauzách informovat v médiích, ale také jak postupovat, když se sami stanou oběťmi či svědky sexuálního obtěžování v redakci.

Z reakcí oslovených studentek ale vyplývá, že tématu sexuálního obtěžování se v průběhu jejich studia ve škole nikdo příliš nevěnoval. Větší diskuze nezaznamenaly ani v souvislosti s letošními zmíněnými kauzami.

„Pokud téma naše katedra nějak reflektuje, tak jsem si toho nevšimla. Dost možná je to ale upozaděno jako podružná záležitost vzhledem k pandemii covid-19. Možná mám zkreslený pohled, ale nikde jsem to řešit neviděla,“ říká Jane Kotrášů z Univerzity Palackého v Olomouci.

Na katedrách se mluví především o tom, že žurnalistika je psychicky náročná profese z hlediska pracovního vytížení, komunikace se zdroji, řešení citlivých či emotivních témat a podobně. „O rizicích jako sexuální obtěžování nebo jiné nepříznivé situace v redakčním prostředí se však nijak výrazně nemluví,“ potvrzuje Tereza Tůmová z brněnské katedry.

Připouští ale, že v případě nouze je škola schopna zasáhnout. „Došlo například k pár nemilým střetům na stážích a katedra tyto problémy aktivně řešila a snažila se studentům pomoci.“

Podobné je to na Karlově Univerzitě v Praze, říká studentka Linh Nhi Vu: „Máme nově studentského ombudsmana, tak snad to by mohlo něco vyřešit. Jinak u nás ve škole se já osobně cítím bezpečně a kdyby se něco stalo, tak si myslím, že bych se dovolala zastání.“

Od chvíle, kdy studentky školu opustí, se však už proti sexuálním útokům v mediálním světě musí zpravidla bránit na vlastní pěst.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

9 komentářů

  1. wenkovan napsal:

    „Je povinností zralého muže vzdát hold rozvinuté ženské kráse“ (citát). Společnost, kde toto přestane platit, si nezaslouží dále existovat. Pokud nějaká žena tvrdí, že ji nepotěší či dokonce urazí, když jí muž pochválí, že jí to sluší nebo jí řekne, že je krásná, tak buďto lže nebo by měla navštívit psychiatra.
    „Bezpečná zóna“ je jeden z progresivistických nesmyslných konstruktů, je to fake od začátku do konce. Život je nebezpečný podnik a skončí smrtí, ať už si vyhlašují sněhové vločky co chtějí.
    Pohoršování se nad tím, že „sexuální agresi“ lze očekávat od těch podlidí, se kterými mladé, krásné a nadějné novinářky musejí občas obcovat, ale že se tak chovají i někteří příslušníci elity, tj. jejich kolegové, pramení buď z pokrytectví nebo z neznalosti. Neznám obsah výuky na novinářských průmyslovkách, ale řekl bych, že základy psychologie tam budou, takže seznam a sílu základních lidských pudů by měla ta novinářská embrya znát.
    Jinak bych řekl, že vše ostatní už bylo k tématu řečeno v diskuzi k minulému vydání tohoto článku.
    Pro redakci: vydávat jeden článek dvakrát – není to málo, Antone Pavloviči?

    • Jana Duffková napsal:

      Anton Pavlovič: Ještě není všem dnům konec, příteli.

    • petrph napsal:

      Že tak píšete o té „bezpečné zóně“, jenže v tom článku byla pužita ve významu.,celé té redakce . Jasně že ta by tam být mohla, přesně podle hesla „Jaký si to uděláš takový to máš“.,
      Jinak řečeno, to je věc vedoucího aby řekl, „tady žádný sexuální narážky, natož obtěžování, nestrpím, a kdo si něco takovýho zkusí , toho vyrazím“ Tedy hned nikoliv až to praskne. Naprosto jednoduché.
      Zatímco něco jiného je intimní či osobní zóna, ale tu si prosím každý hlídá sám, koho si pustí takzvaně „až na tělo“. Jasně že pouze toho, komu maximálně důvěřuje a nikoho jiného. Pro chlíváky co zkoušej s tam dostat bez souhlasu, platí starejch dobrejch pár facek a ty zvládne v pohodě i dáma. A kdyby ne, tak každej slušnej chlap co půjde okolo to má udělat za ní..

  2. Jana Duffková napsal:

    upřímně řečeno, nezdá se mi, že by novinářky byly nějak zvlášť ohroženy hloupým sexuálním obtěžováním, čímž rozhodně nemyslím pochvalu ženské krásy, dávání přednosti atd. – v naprosto stejné situaci jsou všechny ženy pohybující se v mužsko-ženské společnosti, hloupí dinosauří alfa samci jsou všude

    • wenkovan napsal:

      A co hloupé dinosauří samice?
      BTW všechny diskuze na dané téma mi vždy neomylně přivedou na mysl úžasný polský vizionářský film „Sexmise“.

  3. petrph napsal:

    Když ono jde o to, že i v  této problematice se mísí různé činnosti, které ale vyžadují různá řešení. Totiž,
    sexuální narážky,
    sexuální obtěžování
    a sexuální násilí.
    Žel to třetí je tragické to je zločin jako jiný, a ty ženy jsou v tom bezmocné oběti Těžko je lze masově učit bojová umění na obranu. Sice by mohly nosit u sebe pistole, ale to se předpokládám našim zastáncům práva taky nebude páčiť
    Zatímco v těch prvních dvou případech, tam by už ta příprava jak ve školách, tak i v profesní přípravě u takových profesí, měla existovat – jak se proti takové narážce, a obtěžování bránit, jak verbálně , společensky, tak i právně. Ale hned prosím, hned, nikoliv za 5-10 let jako u MeTooaček

  4. jarda napsal:

    Žena, která již předem předkládá, že bude obtěžována je podle mého názoru člověk , který si to přeje, byť je to tajné přání. A říct čtenáři ano ale kolega né nechápu

Přidávání komentářů není povoleno