Pište „polská“, vyzývají při sčítání lidu v Česku příslušníci polské menšiny na Těšínsku. Spustili kampaň za to, aby se lidé z polského pohraničí při sčítání hlásili k polské národnosti. Podpora národnostních menšin na českém území totiž přímo závisí na výsledcích sčítání lidu. Těšínsko je ale region s komplikovanou historií a kolonka „národnost“ je pro řadu místních stále citlivá.

„Příští zastávka – Český Těšín, Czeski Cieszyn,“ zní hlášení ve vlaku, který projíždí polským pohraničím. Dvojjazyčné názvy jsou v takzvaném Těšínském Slezsku k vidění na každém rohu. Jsou na tabulích s názvy měst, na označeních ulic i místních úřadů.

Již ve vlaku se mísí čeština, polština s regionálním nářečím „po naszymu“, které hojně používají právě obyvatelé Těšínska. Národnostní rozmanitost je v tomto regionu tradiční. Právě zde žije výrazná část polské menšiny, která v Česku podle sčítání lidu z roku 2011 čítá téměř čtyřicet tisíc osob.

Díky tomu jsou v Moravskoslezském kraji zhruba čtyři desítky škol, od mateřských po střední, s vyučovacím jazykem polštinou. Zástupci menšiny a polské spolky zde pravidelně pořádají kulturní akce a mají vliv na chod obcí v kraji. V oblasti působí dokonce i několik polsky píšících médií a polské divadelní soubory.

Pište: národnost polská

Podle evropského práva mají menšiny v obcích nebo městech nárok na založení národnostní komise. Podmínkou je, aby bylo tamní obyvatelstvo složeno alespoň z deseti procent z dané národnosti, což se zjišťuje právě sčítáním lidu. Tyto komise pak mohou prosadit zmíněné dvojjazyčné nápisy nebo školy. Funguje to tak například v Třinci, Návsí nebo v již zmíněném Českém Těšíně.

Problém je v tom, že příslušníků polské menšiny v Česku dlouhodobě ubývá. Zatímco v 80. letech minulého století zde při sčítání lidu uvedlo polskou národnost necelých sedmdesát tisíc lidí, před deseti lety to byla už jen asi polovina.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Klesající trend navíc zřejmě ještě více prohlubuje skutečnost, že od roku 2011 není při sčítání povinné uvádět svou národnost. Pro zástupce menšin je tak sčítání příležitost, jak pomoci své vlastní kultuře.

Právě na to reagují aktivisté i organizace z Těšínska, pro než je sčítání důležité i v souvislosti s dotacemi. Kongres Poláků v České republice proto už na začátku letošního roku spustil kampaň „Píšu: polská“. Vyzývá tím místní Poláky a Čechy s polskými kořeny, aby se ve sčítacím formuláři aktivně přihlásili k polské národnosti.

„Kampaň je důležitá. Mnoho lidí neuvádí nic, což se bohužel týká také polského prostředí na Těšínsku, které tradičně soustřeďuje největší počet Poláků v zemi,“ říká zástupce Kongresu Michal Przywara.

Slezská národnost jako komplikace

Kritika ze strany Čechů

Kampaně za uvádění polské národnosti na Těšínsku mají i své odpůrce. Na sociálních sítích pod příspěvky ke sčítání lidu probíhají k tomuto tématu mezi místními vášnivé diskuze. Nejsou v nich ojedinělé urážky, ponižování, či dokonce osočování z kolaborace.

K iniciativám na podporu polské menšiny se staví negativně především ta část Čechů, které vadí, že příslušníci polské menšiny mají v Česku výhody, ale česká menšina v Polsku ne. Důkaz této nerovnosti je patrný přímo na hranicích s Polskem.

Za hraničním mostem přes řeku Olši, která dělí města Český Těšín a polský Cieszyn, dvojjazyčné nápisy vystřídají nápisy čistě v polštině. Nejsou tam ani české školy nebo výrazná podpora české kultury. Důvodem ale není to, že by Češi neměli v Polsku stejné možnosti, ale to, že v polském Těšíně netvoří menšinu.

To je dáno historicky. Oblast Těšínska Poláci obývali společně s Čechy a Němci i před vytvořením samostatného Československa a před rozdělením Těšínska. Právě jeho rozdělení v roce 1920 zapříčinilo vznik polské menšiny na českém území.

Naopak česká menšina na polské straně nikdy nebyla příliš početná. V posledním sčítání lidu v roce 2011 se k ní přihlásily jen necelé tři tisíce lidí. Ti jsou navíc převážně v Lodžském vojvodství, tedy ve středu Polska, nikoli ve Slezsku.

Kateřina Krainová Byrtusová z Českého Těšína, která vede neziskovou organizaci na podporu rozvoje regionu, považuje kritiku kampaně ke sčítání lidu především za důsledek neznalosti.

„Těm, kteří o historických kontextech povědomí mají, může kampaň vadit proto, že se v historických žabomyších válkách mezi místními Poláky a Čechy objevovaly v životě obyčejných lidí momenty, za které by se mohly stydět obě strany,“ říká s tím, že historicky převládala na místním území polská majorita a ta si „s tehdejším právem silnějšího místní území nárokovala důrazněji“.

Polská komunita je nyní podle ní spíše uzavřená a nesnaží se české majoritě příliš přibližovat. To považuje za jeden z důvodů, který může některým Čechům vadit.