Foto: Profimedia

Robert Břešťan: Že se nemá politika tahat do sportu? Dávno tam je, byla a bude

Napsal/a Robert Břešťan 3. dubna 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Bouři kolem toho, zda Rusové a Bělorusové mají či nemají startovat příští rok v létě na olympiádě v Paříži, provází ze strany apologetů i výzva: Netahejte politiku do sportu. Řekněme rovnou, že národ, který vede a podporuje agresivní válku proti svému sousedovi, na „mírových hrách“ nemá co dělat. Navíc sport je, byl a bude vždy s politikou spojen.

„Ach, ne, co to děláte, politika přeci se sportem vůbec nesouvisí!“ mohli v roce 1950 křičet českoslovenští hokejisté Bubník, Modrý, Konopásek, Roziňák a další. A co myslíte? Bylo by jim to houby platné.

Estébáci je sebrali poté, co v hospodě U Herclíků reprezentanti zapíjeli žal a vztek z toho, že je komunisté nepustili na mistrovství světa do Británie, a nahlas říkali, co si o tom myslí. Augustin Bubník dostal za vyfabulovanou špionáž, velezradu a rozvracení socialistického zřízení 14 let, Bóža Modrý ještě o rok více a odsouzeno bylo i devět dalších hokejistů.

To je jen malý a zdaleka nikoli osamocený příklad toho, jak se spolu historicky snoubí sport a politika…

Sport politiku nutně potřebuje, stačí se podívat na seznam neziskových organizací nejštědřeji dotovaných státem: stovky milionů inkasuje fotbalový svaz, hokejový svaz, basketbalisté, volejbalisté i lyžaři…

Ideální záminka k normalizaci

Co jiného byly olympijské hry v Berlíně v roce 1936, než politické představení, které posloužilo k sebeprezentaci Adolfa Hitlera a jeho diktátorského režimu. V podobném duchu podpory režimu jsme zažili i ne tak vzdálené olympiády v Pekingu 2008 (a pak i zimní v roce 2022) a ruském Soči 2014. Jen co hry skončily, zelení mužíčci vyrazili na Krym.

Nebo třeba teroristický útok na olympijských hrách v Mnichově v září 1972: únos a následné zavraždění jedenácti izraelských sportovců palestinskou skupinou Černé září.

Olympijských her v Londýně v roce 1948 se – tři roky po konci války – nemohli účastnit sportovci Německa a Japonska. Sovětský svaz tehdy hry označil za „nástroj imperialismu“ a do Londýna neodjel.

Nebo rok 1968, respektive rok následující, kdy v březnu 1969 československá hokejová reprezentace slavně ve finále porazila Sověty na mistrovství světa ve Stockholmu. Lidé v Praze odbojně slavili („Vy nám tanky, my vám branky.“), na Václavák jich přišlo na 150 tisíc a co čert nechtěl, hned u výlohy sovětského Aeroflotu se krátce před tím objevila hromada složených dlažebních kostek.

Rázem byla z oslav vítězství v hokeji kontrarevoluční snaha a ideální záminka k rozjezdu takzvané normalizace.

Ne nadarmo pojem „chléb a hry“ vznikl už ve starém Římě, v jeho úpadkovém období. Zábava byla jedním ze způsobů, jak ovládat prostý lid, přesměrovat pozornost a v důsledku získávat podporu pro panující režim.

Štědře dotovaný sport

Nikoli náhodou platí, a je to potvrzeno i sociologickými výzkumy, že názorově, sociálně, vzdělanostně a všelijak jinak rozštěpená česká společnost se dokáže stmelit v zásadě ve dvou případech: u velkých krizí, jako jsou třeba rozsáhlé povodně, a také u velkých sportovních vítězství národní reprezentace. Pamětníci si jistě vybaví celonárodní euforii v době hokejového Nagana.

Fotka s tvářemi zabitých ukrajinských sportovců. Foto: se svolením MOČR

Divák se rád ztotožní s vítězem a zažije radostný pocit spoluúčasti na úspěchu. Ačkoli je to obvykle tak, že když se prohrává, jsou čeští reprezentanti „oni“, když vyhrávají, jsme to „my“, sport je zkrátka ideální cesta k odvedení pozornosti od trablů každodenního života i společenských problémů.

I jen v tuzemsku se stačí podívat na seznam neziskových organizací nejštědřeji dotovaných státem: stovky milionů inkasuje fotbalový svaz, hokejový svaz, basketbalisté, volejbalisté i lyžaři… Řada klubů a tréninkových kapacit tradičně patří (pochopitelně nejen v Česku) armádě.

Ne nadarmo pojem „chléb a hry“ vznikl už ve starém Římě, v jeho úpadkovém období. Zábava byla jedním ze způsobů, jak ovládat prostý lid, přesměrovat pozornost a v důsledku získávat podporu pro panující režim.

I Putin by chtěl Rusům zprostředkovat hry, na nichž budou i ruští sportovci, s nimiž se národ může ztotožnit. Tu radost je nutné Kremlu odepřít. Už proto, že přes dvě stovky ukrajinských reprezentantů se o start v Paříži ani nemohou pokusit: padli při obraně své země proti ruským agresorům. I kdyby neplatilo tisíc jiných důvodů, tak tento sám o sobě stačí.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)