Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Dubnová demonstrace Milion chvilek pro demokracii, Václavské náměstí. Foto: Profimedia
,

Co štěpí českou společnost: obavy z migrace i vývoj po roce 1989. Soudružní jsme hlavně v krizi

Už jen tři měsíce zbývají do voleb do Poslanecké sněmovny a dá se čekat, že i tyto volby budou v názorovém rozložení mimořádně vyrovnané i rozdělující společnost. To potvrzuje je nedávný průzkum agentury STEM nazvaný příznačně: Jedna společnost – různé světy. V jakých světech tedy lidé v Česku žijí?

O rozdělené společnosti se mluví v Evropě, v USA i jinde ve světě stále více. A nejen mluví – lidé ji zažívají dennodenně v běžném životě i v mimoběžných diskusích na sociálních sítích.

Konfliktní témata jsou ještě konfliktnější, více polarizují. Ochota naslouchat druhému klesá, stejně jako schopnost argumentovat, používat i přijmout fakta. Vítězí emoce a dojmy, z čehož pak politicky těží populistické strany, jak se velmi pravděpodobně ukáže už za čtvrt roku i v českých parlamentních volbách.

„Silná polarizace ohrožuje společenskou soudržnost a demokracii. Je pro nás důležité vždy identifikovat nejen linie konfliktu, ale také oblasti a  témata, která mohou lidi spojovat,“ konstatuje v úvodním slově k výše zmíněnému průzkumu ředitel zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v Česku a na Slovensku (spolu s Masarykovou demokratickou akademií vydavatel publikace) Urban Überschär.

Mezi témata, jež lidi nejvíce rozdělují, patří obavy z migrace, vnímání nerovností ve společnosti a hodnocení vývoje po roce 1989. Nejde však o dělení na dva podobně velké tábory.

„Často se mluví o tom, že naše společnost je polarizovaná, ale to je svého druhu mýtus. Nejde o dva stejně velké nesmiřitelné tábory. Společnost je fragmentarizovaná. Prochází jí dlouhodobě pocit nespravedlnosti, často mezigeneračně předávaný, některé skupiny společnosti mají pocit, že nemají vyslyšení. U skupiny kritických lidí je specifické, že opakují, jak oni celý život tvrdě pracují a pak jsou tam nějací „ti druzí“, kteří se naopak snažit nemusí a dostávají dávky. Když si s těmi lidmi pak ale povídáte, zjistíte, že sami mají tendenci vidět se v lepším světle,“ říká pro HlídacíPes.org k výsledkům studie ředitel STEM – Ústavu empirických výzkumů Martin Buchtík.

„Často se lidé sebeutvrzují v tom, že je jiná část společnosti odsuzuje, že nenávidí jejich pohled na svět, což pak upevňuje ty rozdíly. Není to ale ryze český fenomén. Je to mezinárodně zkoumaný efekt, který se potvrzuje ve studiích napříč státy po celém světě,“ dodává.

Kritičtí, pozitivní a názorový střed

Na téma rozdělené společnosti už v roce 2019 vznikl rozsáhlý projekt pro Český rozhlas Rozděleni svobodou: česká společnost po 30 letech. Podle této analýzy je v české společnosti šest tříd, jež se výrazně liší tím, zda a jakými typy zdrojů (kapitálů) disponují.

Kromě odlišností v příjmu a majetku, sociálních kontaktech a kulturních preferencích se tyto třídy rozcházejí i v pohledu na dění ve společnosti, na systém vládnutí a směřování země.

Aktuální průzkum STEM se blíže zaměřil na to, v čem se různé skupiny Čechů názorově liší a rozdělil je do tří skupin: kritičtí, pozitivní a názorový střed.

V rovině osobních hodnot se přitom lidé z různých názorových skupin shodují. Nejdůležitější je pro ně rodinný život, mezilidské vztahy, zdraví, svoboda. Mezi kritickými se objevuje i důraz na jistoty, pocit bezpečí a zajištění („finanční zabezpečení, nebát se, že nebudu mít z čeho žít“).

U vnímání celospolečenských hodnot se již významně projevují silné názorové rozdíly.

Pro skupinu „kritičtí“ je typický důraz na sociální jistoty a bezpečí. Vadí jim „prohlubující se sociální rozdíly, vnější ohrožení ze strany migrantů, vnitřní ohrožení nepřizpůsobivými/romskými spoluobčany“.

„Převažuje pocit nespravedlnosti, který čerpá především z postoje, že ve srovnání s nimi samotnými tu jsou skupiny, jež nemusejí pracovat, a přesto se o ně stát postará,“ píše autorský tým STEM ve složení Martin Buchtík, Patrik Eichler, Ondřej Kopečný, Kateřina Smejkalová a Jitka Uhrová.

„Půl roku děláme na daně na ty, kteří nepracujou. Tehdy museli pracovat všichni. Práce dnes je taky pro všechny,“ citují například jednoho z respondentů identifikovaného jako „muž, 49 let“.

Skupina kritických mluví jak o pocitu ohrožení naší společnosti, tak i o osobním ohrožení. S tím se prolíná pocit strachu z cizího, neznámého, z různých vnějších vlivů, což vede k nekritickému přejímání argumentace typické pro krajní pravici.

„Evropská unie se úplně zpovykala. Cítím velký vliv politických neziskovek, které ve školách dělají inkluze, učí děti modlit se podle islámu. Nelíbí se mi, že finanční oligarchové, globalisti, z nás chtějí udělat otroky. Je to součást plánu, aby o nás měli přehled, počítače jsou kontrolovaný. Vadí mi, že nám vlastenectví bude nakonec k ničemu,“ cituje studie účastnici průzkumu, ženu, 65 let.

Střety na ose staří – mladí

U skupiny kritických se objevuje také „diagnóza“ rozštěpení podle příjmu a majetku. Skupina „pozitivních“ současnou českou společnost vnímá hlavně perspektivou politické kultury a fungování politické reprezentace. Jejich kritika míří na současnou vládu a  její vrcholné představitele a jejich působení v boji s epidemií koronaviru.

„Tito lidé obtížně hledají, na co by z hlediska společenského vývoje mohli být hrdí (a vypomáhají si příklady z historie, sportu nebo obecné identifikace s českou zemí, respektive přírodou),“ popisuje studie, z níž dále vybíráme:

Lidé, kteří patří do skupiny názorového středu, jsou v sebeidentifikaci méně negativní, svůj pocit hrdosti opírají o schopnost se semknout v případě krize, vyzdvihují rovněž historii, literaturu, demokracii.

Lidé ve všech třech názorových skupinách souhlasí s tím, že česká společnost je rozdělená. Ve skupině pozitivních a názorového středu to ale vnímají do jisté míry jako přirozené: různé názory považují za normální a nikoli za problém. Potíže podle jejich mínění nastávají až v okamžiku, kdy lidé přestávají odlišné názory respektovat.

Ve skupině kritických je pocit rozdělení společnosti vyhrocenější. Tito lidé mají pocit, že neexistuje nic, na čem by se společnost dokázala shodnout, a jsou v tomto směru skeptičtí i při výhledu do budoucna.

Například pro starší lidi ve skupině kritických jsou dalším zdrojem napětí ve společnosti rozdíly mezi starší a  mladší generací. Mladé lidi považují obecně za nevychované, lehkovážné, závislé na rodičích a bez pocitu vlastenectví. Dojem, že se mezi sebou generace neshodnou, pramení i  z  komunikace s jejich vlastními dětmi, které mají často jiné názory než oni.

Mladší kriticky naladění lidé zase mají pocit, že starší generace se příliš přizpůsobuje, poslouchá a nesnaží se nic změnit. Podobně i oni mají pocit, že je starší generace nerespektuje.

Za jeden z důvodů, proč je společnost rozdělena, pokládají zástupci pozitivních nedostatek informací nebo vůbec snahy je hledat. Podle jejich mínění řada lidí z pohodlnosti informace jen přejímá, neumí je vyhledávat a ověřovat, a proto často věří nesmyslům. Lidé ve skupině pozitivních citlivěji vnímají rozdíly mezi městem a venkovem.

Co nás štěpí hodně a co málo

Za významnou příčinu rozdělení společnosti považují lidé názorového středu i majetek a zvyšující se rozdíly mezi bohatými a chudými. Mají pocit, že mizí střední třída. Mladší příslušníci této skupiny se obávají, že se budou mít v některých ohledech hůře než jejich rodiče.

A jaká konkrétní témata českou společnost nejvíce či naopak nejméně štěpí? To vykresluje následující graf:

Zdroj: se svolením agentury STEM, Jedna společnost – různé světy

S  vnímáním, že je česká společnost rozdělená, úzce souvisí pocit, že není soudržná. Chybí pocit, že usilujeme o společné cíle, že „držíme pohromadě“. Přitom právě soudržnost a sounáležitost jsou zásadní hodnoty pro dobré fungování společnost.

Existují pouze dvě situace, u nichž se u nás o pocitu sounáležitosti dá mluvit: vyhrocená období krizí a sportovní úspěchy. Obojí jsme v uplynulých týdnech shodou okolností pocítili. Jak u ničivého tornáda na jihu Moravy, tak u postupu českých reprezentantů fotbalovým mistrovstvím Evropy.

A jakou vizi budoucnosti vykreslují v analýze STEM tři názorové skupiny Čechů a Češek?

Kritičtí akcentují nutnost „vrácení státu“, což zahrnuje důraz na národní soběstačnost a na sociální systém, jenž by neměl zvýhodňovat ty, kteří nepracují. Podle nich je třeba, abychom měli dostatečnou suverenitu na úrovni rozhodování státu, i významnější podíl občanů na rozhodování například formou referenda.

„Naše země by měla být naše. Na Východě ani na Západě není všechno špatně. Dobří politici by si vzali dobré z obou. Líbí se mi Rakousko, které má neutralitu,“ ilustruje to výrok kritického muže, 72 let.

Ignorace ani zesměšnění není cesta

Pozitivní volají po větší hodnotové ukotvenosti české společnosti do budoucna, která by vedla k tomu, že by politici více dbali na potřeby občanů, nikoliv pouze na vlastní zájmy. Směřování do budoucna je v této skupině provázané s orientací na Západ a  západní hodnoty. S  tím souvisí důraz na vzdělávání jako cestě k hodnotovému ukotvení, k širšímu rozhledu a k orientaci na budoucnost, včetně například zohlednění dopadů klimatické změny.

„Kdyby hodnostářům šlo o tu vlast, ne jenom o to, aby se oni měli dobře. Aby tam byli lidé vzdělaní, měli sociální myšlení, vedli nás podle křesťanského základu. Dali nám pravidla, která budeme respektovat. Měli by být vzorem. Svými názory teď hodně společnost rozdělují.“ (pozitivní, žena, 47 let)

Názorový střed akcentuje poměrně silně ekonomickou perspektivu a zlepšování životní úrovně do budoucna.

„Česká republika by měla být bohatá, všichni by se v  ní měli mít dobře, bez ohledu na obor, vzdělání. Ten cíl tu teď není. Byli jsme tomu blízko před covidem. Lidé se měli hodně dobře. Budeme se z toho těžko dostávat.“ (názorový střed, žena, 24 let)

Jak i v závěru konstatuje studie nespokojenost se stavem společnosti u skupiny kritických je zapotřebí brát vážně a snažit se ji řešit. Ignorace, zesměšňování nebo marginalizování problému může vést k jejich další politické radikalizaci.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

44 komentářů

  1. petrph napsal:

    Přesněji řečeno, objevuje se tím proslulý trakař na tom se totiž bohatě živí několik společensko-vědních oborů, totiž zkoumání toho, že že ve společnosti existují různé skupiny lidí, s různými potřebami, požadavky i názory, jako že navíc každý jednotlivec je jiný a jinak reaguje na podněty kolem sebe. Na tom není nic divného.

    Podivný by byl opak, tedy požadavek, jakého si „sjednocení“ ve prospěch toho jednoho, naprosto správného názoru, ideologie, a kýmkoliv určeného vůdce. V tom je halt ta demokracie spravedlivá pro všechny, stačí pár procent těch jakkoliv nespokojených voličů ve volbách tam nebo sem a už je ve vládě někdo jiný, než se chtělo. Ještě že tak-ono je to zase jen na pár let, do dalších voleb.

    • Hroch59 napsal:

      Az na tu možnou petrifikaci autoritářského režimu. Ono by se to pak mohlo zvrtnout zase na dýl. Uz Borovský dobre vnimal mrazy z východu, a v roce 1848 vsak cast společnosti zhlizela k donským kozákům jak kdyby k Blanickým rytířům.

      • petrph napsal:

        Jak jsem napsal „“… V tom je halt ta demokracie spravedlivá pro všechny“, tedy dokavad se tu budou respektovat aspoň výsledky svobodných voleb.
        Pokud ne, tak to bude špatný, ale to se pak nemusíme dívat ani na východ, ale ani připomínat dávný nacismus z Německa. Ve Španělsku vládnul Frankův režim až do roku 1975—

  2. Tondach napsal:

    Už ani v krizi nejsme soudržní …. to, že se vybere hodně peněz ve sbírkách na tom nic nemění.
    Soudržní jsme byli naposled odpoledne 21. srpna 1968 a možná jeden dva dny potom.

    • petrph napsal:

      No řekl bych, že jste se spletl sotva o pár dní, ta všeobecná soudržnost skončila podpisem moskevských protokolů ( 27. srpna), čím spoustě Čechů (a právě po tvrdých zkušenostech z minula) realisticky došlo, že ruské „dočasně“ bude (ještě od té doby)delší než německý „Protentokrát“, takže bude jistější sklonit hlavu..

      • Tondach napsal:

        Jak kde. Dva dny po té okupaci se nimi začaly bratřit některé nadržené holky, třetí den už i kovaní soudruzi ze škodovky …. tady v Plzni na Slovanech!

  3. A. S. Pergill napsal:

    Je to dost snůška jakýchsi pofidérních pozorování, bez pokusu o analýzu (ty grafy jsou popis, ne analýza).

    Chybí třeba zhodnocení faktu, že jsme nejateističtejší populace v EU a patrně i na světě (pomíjím-li nějaké amazonské indiány, kteří na vynalézání pitomostí, jako je náboženství, prostě nemají čas), a že to asi nějak souvisí s naším vztahem k islámu a islámským imigrantům, vzhledem k tomu, že v naprosté většině islámských států je ateismus kriminalizován a v řadě z nich i trestem smrti (a podobně si počínají i islámské komunity v no-go zónách na Západě).

  4. virus napsal:

    To nemají rádi ani v USA , když do dotazníku napišete , že nejste u žádného náboženství !

    • Josef II napsal:

      Virusi opravdu,kdo to nemá rád?Žil jsem tam několik let ,jako cizinec jsem dokonce jednou pracoval v kasárnách a nemusel jsem vyplňovat žádný dotazník.Je možné,že máte jiné zkušenosti a nebo si to pamatujete ze studií VUMLu?

      • Tondach napsal:

        On bude agentem ruské ambasády, ti mají za úkol okamžitě všechno otočit proti USA!

      • A. S. Pergill napsal:

        V řadě států USA (i menších jednotek) je v podstatě nutnost se formálně hlásit k nějakému náboženství a chodit do kostela. Jako se před rokem 1989 chodilo na veřejné schůze KSČ, do prvomájových průvodů apod. Opakovaně a z různých zdrojů o tom byly informace na ateistických webech typu osacr.cz.

        • skeptik napsal:

          Fake news Pergille. Byl jsem v USA mnohokrát. Setkal jsem se s řadou našich emigrantů. Nikdo mě do žádného kostela chodit nikdy nenutil, stejně tak nikdo nenutil chodit do kostela ony emigranty. Dotazník jsem tam vyplňoval sice pouze jeden, ale ani v tomto dotazníku se o mé náboženství nikdo nezajímal. Osacr.cz je prolhaný konspirační web.

          • A. S. Pergill napsal:

            Skeptiku, existují i umělecká díla made in USA, která to uvádějí. osacr.cz je velmi seriózní web, na jehož informace se dá vcelku spolehnout mnohem líp než třeba na in formace z veřejnoprávních médií.

          • A. S. Pergill napsal:

            Skeptiku, existuje o tom dost pramenů, od sociologických prací (jak církve budují svým příznivcům sociální sítě) až po odrazy v umění, vše made in USA.
            Pochopitelně, jiná je situace v „Bible belt“ a jiná v některých světsky orientovaných velkoměstech, ale šmahem vaše tvrzení prostě neplatí.

          • skeptik napsal:

            Pergille, o prolhanosti vaší jsem se na diskuzích HP dozvěděl více než dost. Stejně tak mi stačila jedna návštěva na webu osacr.cz abych si na něj vytvořil názor. A co jsem zažil a viděl v USA vím zcela jistě mnohem lépe než vy.

          • A. S. Pergill napsal:

            Skeptiku, pokud jste v USA skutečně byl, tak jste se s tím musel setkat.
            Jinak stačí peripetie kolem Einsteinovy profesury, díla jako Babbit nebo Darya.

          • skeptik napsal:

            Nevidím žádné souvislosti mezi profesurou Einsteina, díly Babbit a Darya a vyplňováním dotazníků ohledně náboženského vyznání v USA. Máte velké problémy udržet téma. Odborníci to uvádějí jako jeden z příznaků schizofrenie. A v USA jsem byl tolikrát, že mi to museli na velvyslanectví USA při žádosti o vízum spočítat. Já si to už nepamatoval.

          • A. S. Pergill napsal:

            To, že se Einstein musel formálně přihlásit k náboženství, jinak by profesuru v USA nedostal, narážky na povinné náboženství v dílech jako je TV seriál Darya nebo román Babbit zcela jistě s náboženskými poměry v USA naprosto nijak nesouvisejí 🙂

            Mimochodem, i hysterická kampaň proti relativně málo škodlivým halucinogenům typu LSD má v podstatě ten původ, že lidé zjistí jejich užitím, že náboženské zážitky jsou jen chemie mozku a nic mystického či nadpřirozeného. Což by pro hlasatele náboženství znamenalo krach.

            Doporučuji také román Job od Roberta Ansona Heinleina (na téma náboženství v US společnosti budoucnosti).

          • skeptik napsal:

            Vy máte Pergille opravdu velký problém udržet téma a pokud už netrpíte schizofrenií, tak vám už silně klepe na mozek. Profesura Einsteina, TV seriál Darya a román Babbit nemají nic společného s tématem vyplňování dotazníků v USA, které tu přednesl virus. Nevím, kolikrát byl v USA virus, podle názorů jím prezentovaných spíše navštěvoval SSSR, já tam byl mnohokrát a dotazník jsem vyplňoval jeden, ve kterém se nikdo o mé náboženství nezajímal.

      • virus napsal:

        Kamarád tam v 68. emigroval a byl to bod v dotazníku , který musel vyplnit !

        • Pavel napsal:

          Ty jsi měl imaginárního kamaráda, vire/bacile.

          • A. S. Pergill napsal:

            Jste trapný. Z ČSSR do USA emigrovalo docela dost lidí na to, aby se klerofašistické dotazníky daly utajit.

  5. Ivo Patta napsal:

    Kvanta drahých a přitom zbytných sociologických výzkumů, protože bez závěrů a potřebných opatření. Sociologie se přeměnila v socio-patologii, tj. zkoumání rychle vymírající společnosti. Na druhé straně ekonomie naprosto selhala při řízení vyspělého sociálního státu, protože ekonomové umí řídit firmu, ale stát ani náhodou. Výsledkem selhání dvou vědních oborů je rozhazovačná sociální politika a důsledkem hromadné vymírání PRACUJÍCÍHO obyvatelstva (za posledních 25 let nám schází jeden a čtvrt milionu dětí do VYROVNANÉ populační bilance). Obyvatelstva padajícího pod státem nepřiznanou daňovou zátěží (letos děláme na stát 175 dní). Světlem na konci tunelu je mezioborová sociální ekonomie. Více v nové knize „Ekonomům to myslí černobíle“ s podtitulkem New Deal pro 21. století.

  6. Elizabet napsal:

    Osobně nerada spojuji téma „rozdělená společnost“ a „volby“.
    Vadilo by mi, kdyby to tak, v období voleb, nemohlo být, kdyby tu právě tato možnost, dočasného názorového rozdělení se, chyběla.

    K čemu vede člověka náhlá ztráta společenských a bezpečnostních hranic?

  7. Dana napsal:

    R. 1989 byl rozhodující, změna politického režimu, slibovaná demokracie, spravedlivé řízení státu vzdělanými odborníky, konec vlády jedné strany. Vítali jsme svobodu, věřili nové vládě, poslancům, kteří jako zástupci všech občanů, budou řídit chod ekonomiky, hospodařit s financemi spravedlivě, ministerská křesla budou obsazena odborníky všech rezortů. Na pohled slibný začátek. Od té doby se vystřídaly vlády, na povrch prosákly aféry pro zneužívání státních financí v různých odvětvích. Miliardy prý rozkradeny. Děravé zákony pomohly ke zneužívání státních peněz, pachatelé zametli pod koberce důkazy, ale raději odešli, pouze se měnily vlády. Prý Nečasova vláda s ministrem Kalouskem dali Katolické církvi požehnání se smlouvou po 30. r. každoročně ji podporovat. Prý až 90 miliard Kč ze státní kasy získala církev. Poslanci si každoročně sami navrhují zvýšení platů, na těch se mimořádně shodnou, jsou chránění imunitou, mají mnoho výhod, platy se jim nekrátí v době nemocí, nepravidelná docházka se toleruje i mnohým podnikání. Jsou bezúhonní, zapomínají na přísahy, sliby voličům. Intriky, předvolební změny slepených polit. stran a hnutí nás zaráží. Najednou si vzpomněly vyslovit nedůvěru vládě a vyhlásit předčasné volby. To se jim nepovedlo, denně přicházejí s novými návrhy, např. snížit důchody komunistům, členům STB. Nějak zapomněli na důchodce, kteří celoživotně poctivě pracovali, dopláceli na přebujelou administrativu a politiky mnoho stran. My důchodci, kteří jsme ve fabrikách dřeli, vyráběli hodnoty, jsme dostávali nízké platy, ty se odrazili ve výpočtech důchodů. Žádná úcta k nám, místo, abychom cítili vděk a žili spokojeně v důchodu, máme podlomená zdraví, žijeme s důchodů, z kterých se žít nedá. Ti, kteří dnes zbrojí a svádí všechna svinstva na komunisty a Babiše, jsou aktéry politického řízení státu po dobu 23 r. před Babišem. Tím se ho nezastávám, ale pokud chtějí ti, kteří již vládli házet mravní a finanční bídu občanů na jednu politickou stranu, případně pouze na komunisty, ti by se vůbec do řízení státu vracet neměli! My jsme je volili, dali jim důvěru, oni nás zklamaly a zradily: ODS, TOP 09, KDU – ČSL. PIRÁTI a STAN se již vyjádřily: Mladí nebudou doplácet na důchodce. Já budu zvažovat, jest-li dám někomu volební hlas, případně nepůjdu k volbám vůbec, abych si zase nedávala vinu, že jsem volila darebáky!

    • A. S. Pergill napsal:

      Jednu z parlamentních stran jste nejmenovala, a té by bylo vhodné dát hlas. Právě proto, že má v programu zajištění slušných poměrů pro lidi, kteří celý život poctivě pracovali, jako třeba vy, a neživit na jejich úkor ty, kteří jen luxují sociální systém.

      • Honza napsal:

        Výsledky poctivé socialistické práce vás dvou bych teda chtěl vidět.

        • Elizabet napsal:

          Neudržel jste se z jízlivosti. Přestože třicet let tu žádná socialistická rétorika, natož práce, neměla místo. )
          Hypoteticky: Vaše předřečníce, v této diskuzi, mohla prostě jen pracovat. ) A pracovala tak, jak umí, ať už je společnost, v níž žije, vedena kýmkoliv, protože společenský kontext mnoha lidí je mnohem užší, než ten, který hýbe s hranicemi Zeměkoule. )
          Neměl byste spíš naslouchat, než hejtovat? )

          • Elizabet napsal:

            Míním kvůli k o r e k t n o s t i diskuze. )

          • Honza napsal:

            Z obsahu textů plyne, že předřečníkům jde o pracovní zásluhy z období socialismu (kdo je dnes v důchodu, musel zahájit svou pracovní kariéru již za socialismu). Jelikož jsem v té době již také pracoval, vím jak to chodilo. Proto se tomu musím trošku smát.
            Každá práce, která je dělána poctivě a kvalitně, zaslouží úctu, o tom netřeba diskutovat.
            Na druhou stranu, tu „obyčejnou“ práci musí někdo vymyslet, zajistit a zaplatit. Bez takových lidí, můžete na svou práci leda čekat. Nelíbí se mi, když na takové lidi někdo nadává a jen čeká, jestli mu dají práci či ne.
            Reálným řešením není „nevolit darebáky“, ale jít to dělat místo nich.

        • A. S. Pergill napsal:

          I kdyby provozovala jen „management podlahových krytin“, bylo by to víc, než co dnes vidíme za tisícovkami nevládkářů.

          • Honza napsal:

            To máte sice pravdu, ale pořád to nezajistí prosperitu celého národa. Koneckonců dnešní nevládkáři také určitě mají pocit, že poctivě pracují. Užitečnost té práce však může být diskutabilní.

          • A. S. Pergill napsal:

            Prosperitu zajistí ti, co vytvářejí hodnoty. Ne ti, co překládají v bance mince z jedné hromady na druhou, nebo nevládkáři, blábolící nesmysly o ekologii nebo genderu. V podstatě od určitého počtu na tisíc obyvatel nahoru snižuje prosperitu i úřednictvo nebo justice, byť v malém množství ji naopak zvyšují.

          • Honza napsal:

            To soudruzi tvrdili vždycky, že prosperitu zajistí ti, co tvoří hodnoty. Já bych jim dal i za pravdu, ale ta prosperita se jim v reálu pořád nějak ne a ne dostavit.

        • A. S. Pergill napsal:

          Honzo,
          dnes jsem si sedli s manželkou k vínu u stole na dvoře. Začala být trochu zima, tak jsem jí přinesl tepláky. Ty koupila se svojí matkou v bazaru jako nadbytečný spartakiádní úbor, tedy vyrobeno nejpozději v roce 1985. Dodnes (2021) se dají nosit (nerozpadají se, barva drží atd.), a to je odpověď na vaši otázku po poctivé socialistické práci. Myslím si, že postačující.

          • Honza napsal:

            Jedna věc je, vyrobit něco hezkého a trvanlivého a druhá věc je vyrobit to (a prodat) tak efektivně, aby vám zbylo i na důchod.
            Možná ještě otázka. Kdo podle vás na těch teplákách tvořil hodnoty?

      • Josef II napsal:

        Pergille ten váš miláček Okamura je zrovna takový kecal jak kdysi Sládek.Bry bude mít v závěsu neschopného bývalého policajta Šlachtu (viz.rumová a lihová aféra)Takových zachránců lidu a jejich blahobytu tady už bylo a bude.Slibem nezarmoutí.

        • A. S. Pergill napsal:

          Problém vidím v tom, že ostatní strany nejsou ochotné ani slibovat.

          • Pavel napsal:

            Problém vidím, v tom, že jednodušší jedinci mají dojem, že jednoduché okamurovy fantasmarogie jsou reálné.

          • A. S. Pergill napsal:

            Je mi líto, nejsou.

    • skeptik napsal:

      Měl bych paní Dano takový nesmělý dotaz: koho jste volila vy, vaši blízcí a vaši známí během posledních třiceti let? Zapátrejte v paměti a zpytujte svědomí. Měl bych pro vás dvě ukázky z knih, které jsem nedávno přečetl. Bylo by dobré, kdybyste si je přečetla také a vzala si z nich poučení:
      Karel Hvížďala, Vlčice, kniha rozhovorů Karla Hvížďaly s Magdou Vašáryovou a Ivou Brožovou, vydala Mladá fronta v roce 2019, strana 253 elektronické verze knihy

      Brožová: Občané mají takovou vládu, jakou si zaslouží. Dokud se občané budou zajímat především o slevy v obchodech, pak se nemohou divit, že s nimi budou mocní cvičit.
      Řešením je sebevědomý, za svůj osud odpovědný a autonomně uvažující jednotlivec. Máme přitom na co navázat, stačí připomenout étos sokolů, kdy bok po boku cvičil profesor a řemeslník, nebo sebevědomé, profesně zdatné baťovce, jejichž zaměstnavatel dbal na dodržování obecně uznávaných pravidel.
      A ještě další ukázka:
      Erik Tabery, Opuštěná společnost, Česká cesta od Masaryka po Babiše, vydalo Nakladatelství Paseka v Praze roku 2017, strana 244 elektronické verze:

      Kdekoli byla demokracie zdiskreditována, stalo se to tím, že lid si nedovedl zvolit rozumově a mravně kvalifikované zástupce. S činností špatně vybraných zástupců byl pak přirozeně nespokojen, ale místo aby si demokracii spravil, pojal k ní nedůvěru a strpěl, aby o ni přišel.
      Tak že Dano zkuste hledat alespoň část viny za současný stav i sama u sebe.

      • A. S. Pergill napsal:

        Skeptiku, ono trvalo nějakou dobu, než se lidé zorientovali v tom, kdo z politiků je lhář a kdo ne. Výsledkem toho zorientování je nárůst preferencí protestních a antisystémových stran (včetně vlády ANO).

        • Pavel napsal:

          Trvalo to nějakou domu a lidé zase sedli na lep lhářům. Výsledkem toho sednutí je ANO.

        • skeptik napsal:

          Kdo chtěl vědět, tak věděl už během prvního volebního období Václava Klause. A nebylo to tak těžké se to dozvědět. Problémem je, že řada lidí vědět nechtěla. Pro takové žádnou omluvu nemám.

Přidávání komentářů není povoleno