Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Studenti, Čína. Foto: Profimedia
,

Řekneme vám, co si máte myslet. Čína ovlivňuje veřejné mínění v zájmu „udržení stability“

Poslední týdny byly bohaté na kauzy ilustrující, jakým způsobem komunistická strana reguluje dění na čínském internetu. Ke kontrole, označované ve stranickém žargonu jako „usměrňování veřejného mínění“, může na domácí půdě využívat celou řadu efektivních nástrojů, například mazání příspěvků a blokování účtů bez jasně nastavených pravidel, k ovlivňování veřejného mínění zas slouží „maoboti“ a trollové.

Analýzami čínských online médií a aktivitami oficiálních účtů nejen na čínských sociálních sítích se dlouhodobě zabývá China Media Project (CMP). K nejžhavějším květnovým kauzám na čínském internetu podle jeho analytiků patřil značně cynický post srovnávající covidovou tragédii v Indii a čínské kosmické úspěchy, který vyvolal širší veřejnou debatu, již bylo třeba následně „usměrnit“.

Bouřlivou reakci na internetu vyvolalo také zavedení nové „politiky tří dětí“, jemuž předcházelo zveřejnění výsledků sedmého celostátního sčítání lidu. To jasně ukázalo na demografické problémy, jimž nejlidnatější stát světa čelí a hlavně v blízké budoucnosti bude čelit zásluhou předchozí ukvapené regulace populačního růstu.

Chtěli pravdu, strana je „usměrnila“

China Media Project, který pomocí frekvenční analýzy určitých výrazů a hashtagů monitoruje čínský politický diskurz, shrnuje květnové dění na čínském internetu v článku Billa Bishopa na serveru Sinocism. Mimo dvou výše zmíněných kauz s jasně politickým přesahem vyzdvihuje také dvě na první pohled zcela nepolitické kauzy.

První z nich byla poněkud iracionální bouře, jež se na Weibo rozpoutala kolem nešťastné smrti studenta střední školy v Čcheng-tu.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Případ teenagera, který zemřel po záhadném pádu v prostorách střední školy v západočínském Čcheng-tu, vyvolal nebývale silnou reakci mezi tamními uživateli internetu a ukázal, jak těžkou práci mají cenzoři, když chtějí udržet na uzdě veřejné mínění v zemi s 1,4 miliardy obyvatel. Rodiče zemřelého chlapce po jeho smrti zveřejnili na Weibo několik příspěvků, v nichž zpochybňovali přístup vedení školy k tragické události.

Poukazovali přitom na to, že jim smrt syna byla oznámena až po dvou hodinách od neštěstí, a navíc se zdálo podezřelé, že i přes všudypřítomné kamery v areálu školy zrovna okamžik pádu na žádném ze záznamů zachycen není. Rodinná tragédie a pochopitelná reakce zdrcených rodičů, kteří odmítali přijmout fakt, že jejich syn tragicky zemřel bez cizího přičinění, vyvolala na internetu zcela nevídanou veřejnou odezvu.

11. května, tedy dva dny po tragédii, místní úřady oznámily, že se jednalo o sebevraždu, což však rodiče chlapce neakceptovali. Tentýž den odpoledne se před školou shromáždil dav lidí požadujících „pravdu“. Dav byl rozehnán policií a debaty se přesunuly na internet, kde dokonce narušily živý stream, v němž ředitel Státního statistického úřadu Ning Ťi-če prezentoval výsledky celostátního sčítání lidu. Lidé záběry funkcionáře zaplavili komentáři, které běžely přes celou obrazovku.

Není zcela jasné, jakou křivdu rodiče chlapce za tragédií viděli, každopádně veřejné mínění se jejich příběhem nechalo zcela strhnout, a proto musela nastoupit aktivní „regulace“. Ještě téhož večera místní oddělení veřejné bezpečnosti případ uzavřelo s tím, že „nedošlo ke spáchání žádného trestného činu a rodiče chlapce jsou s tím srozuměni.“

Zatímco stanovisko policie přebírala oficiální média, hlas rodičů na internetu utichl. Formulace, že proti oficiálnímu závěru „nemají námitky“, se podle CMP stala „symbolem zpochybnění procedurální spravedlnosti a hledání pravdy“.

Obrátit veřejné mínění

Na celé kauze je pozoruhodná právě tato nedůvěra veřejnosti vůči oficiálním institucím, v tomto případě reprezentovaným místním odborem pro vzdělávání, veřejnou bezpečností a oficiálními médii. „Usměrňování“ bylo 13. května završeno  oficiální zprávou o celém případu, kterou zveřejnila čínská tisková agentura Sin-chua. Krátce na to se veřejné mínění na internetu začalo obracet proti rodičům a někteří uživatelé dokonce tvrdili, že ti, kteří přišli 11. května demonstrovat před školu, byli ovlivněni nepřátelskými „zahraničními silami“, které nikdy nevynechají příležitost Čínu poškodit.

„Tento dramatický obrat v tónu, jakým se o případu hovořilo, může sloužit jako ilustrace toho, jak propagandistické úřady v Číně usměrňují veřejné mínění ve snaze kontrolovat názory veřejnosti vyjadřované na internetu. Využívají k tomu kombinaci potlačování (např. mazání online příspěvků a komentářů nebo omezení šíření zprávy v komerčních médiích) a posilování kontra-narativů,“ shrnuje Bishop.

V Čcheng-tu tak úřady nejdříve potřebovaly dostat pod kontrolu „alternativní kanály“ (rodiče a jejich podporovatele) a poté byl připraven kontra-narativ (šlo o sebevraždu a rodiče jsou srozuměni, rodiče byli zmanipulováni „vnějšími silami“), který byl posléze masově prosazen oficiálními kanály a podpořen v online diskusích.

Tento postup byl formulován již předchozím vedením v roce 2008 s nástupem nových médií a je efektivně využíván ke „stabilizaci“ čínské společnosti. Tehdejší vůdce Chu Ťin-tchao tehdy mimo jiné během prvního živého chatu se čtenáři stranického listu Žen-min ž‘-pao při příležitosti šedesátého výročí založení deníku prohlásil: „Je nutné posílit budování mainstreamových médií, jakož i vznikajících médií nového typu, aby byl vytvořen vzorec řízení veřejného mínění prostřednictvím médií.“

Příliš rychlé tempo

Druhá kauza pak působí ještě banálněji: točí se kolem slangového výrazu, který lze do češtiny asi nejlépe přeložit jako „hodit krovky“, ve významu nic nedělat, odpočívat. Internetový novotvar tchang-pching, který se v podobě hashtagu stal trendem čínských sociálních sítí, je tvořen znaky „ležet na zádech“ a „rovný“ a sám o sobě nijak kontroverzní není. I přesto byl na Weibo zablokován.

Podle Billa Bishopa z CMP toto slovo „odráží narůstající tendence v čínské společnosti, které jsou reakcí na obecný pocit beznaděje způsobený tlakem pracovních povinností a konzumním životem a jejichž výrazem je touha po uvolněnějším životním stylu“.

V dubnu anonymní uživatel s přezdívkou „vlídný cestovatel“ zveřejnil na Baidu příspěvek nazvaný „hodit krovky je naše právo“, v němž si pochvaluje dva roky života bez práce. Stěžuje si jen na nátlak ze strany rodičů a obecně starší generace, jež mladé tlačí nejen k výkonům, ale také k uzavírání manželství a zakládání rodin. To však není budoucnost, jakou si někteří mladí Číňané a Číňanky, zejména ti vzdělanější z měst, představují.

Anonymní uživatel nevidí nic špatného na tom „hovět si jako Diogenes v sudu a vyhřívat se na sluníčku“ nebo „žít v jeskyni jako Herakleitos a přemýšlet o logu“ (obyvatel Evropy by zde možná hledal odkaz na Tao-te-ťing nebo buddhismus, pro obyvatele východní Asie obecně je však místem „zastaveného času“, kde život plyne v poklidu, právě Evropa).

Výraz „hodit krovky“ je pro tuto generaci výrazem nezávislého života bez povinností a závazků, ať už vůči rodičům nebo vlasti, pro jejíž ekonomický růst je třeba stále tvrději pracovat, a přitom rodit a vychovávat děti.

Úskalí cesty za čínským snem

Podobné sociální postoje mladé generace a s nimi spojené problémy a demografická a ekonomická rizika se projevují i v jiných částech světa, nejblíže Číně asi v Jižní Koreji a Japonsku. Čínská vláda se však snaží s podobným „nihilismem“ aktivně bojovat, a to nikoli formou pobídek, úlev či podpory, ale tvrdým nátlakem. Zmíněný post proto také rychle upoutal pozornost oficiálních médií a kantonský stranický list Nan-fang ž‘-pao 20. května uveřejnil komentář, jehož titulek hlásá, že „házet krovky je hanba“.

Zatímco starší generace Číňanů ještě pamatuje Čínu jako chudou rozvojovou zemi, kde velká část populace živořila pod politickým útlakem a na hranici hladovění, mladí a ekonomicky aktivní lidé dnes svoji vlast znají jako nejrychleji rostoucí ekonomiku a výkladní skříň světa, která bez skrupulí kráčí za svým „čínským snem“.

V dostatku a prosperitě však poněkud upadá motivace, která Čínu poháněla na její „cestě stoletého boje“ pod vedením Komunistické strany, jež v červenci oslaví 100. výročí svého založení. I s takovými problémy se tedy musí regulátoři veřejného mínění v době pozdního kapitalismu v Číně potýkat, pokud chtějí „udržet společenskou stabilitu“.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

8 komentářů

  1. Honza napsal:

    Řekl bych, že mezi čínským (vládním) usměrňováním a americkým (facebookovým, twitterovým, …) mazáním nenávistných příspěvků je bohužel podobný rozdíl jako mezi komunismem a národním socialismem.

    • Pavel napsal:

      Takže se byste chtěl nakazovat soukromé firmě, jak má zacházet s vlastním majetkem?

      • Honza napsal:

        Takhle jednoduché to není.
        Svým způsobem vy nabádáte k nezákonnosti, která se může nakonec obrátit proti vám. Pokud vím, tak podle zákona nesmíte odepřít službu (např. obsloužit hosta, pokud budete restauratér) někomu jen proto, že je jiného vyznání, národnosti nebo názoru než vy.
        Mezi nakládání se svým majetkem (že si založíte restauraci, nakoupíte zlaté čihličky do truhličky nebo peníze propijete) a dodržováním určitých pravidel veřejného poskytování služeb vidím jistý rozdíl.
        Dokonce jsem ochoten připustit, že si diskusní forum může dopředu určit nějaká (z hlediska legality soudně přezkoumatelná) pravidla a jejich nedodržování sankcionovat mazáním příspěvků. Co už ale neakceptuji, je že bude poskytovatel technické infrastruktury diktovat diskusním forům, o čem mohou diskutovat jeho zákazníci (diskusní forum je také soukromá firma, která má právo nakládat se svým majetkem).
        Aby se vám totiž jednou nestalo, že vás telecom/energetika/vodárny odpojí jen proto, že nezastáváte ty správné názory. To, předpokládám, by se vám už nelíbilo. Když vám doma nepoteče voda, tak je vám jedno jestli vám ji zastavil pouliční výbor strany nebo soukromá firma nakládající se svým majetkem.

        • Pavel napsal:

          Za prvé, takhle jednoduché to je. Za druhé blábolíte, facebook ani twitter není veřejná služba, je to komerční služba. Za třetí taky blábolíte, ani facebook ani twitter nikoho nediskriminují kvůli náboženství, jen a pouze „odmítají obsluhu“ těm, kteří porušili jejich předem daná pravidla, přičemž facebook ani twitter neposkytují „jen technickou infrastrukturu“ poskytují vlastní internetový prostor, pro jehož použití si stanovují pravidla, na což mají právo, a to z velmi dobrých (tedy ekonomických) důvodů. Svobodu slova tady nikdo nikomu neupřel. Jinými slovy, pro nechápavé, dotyčný zabanovaný si může založit vlastní web na vlastním servru a tam může diskutovat o čem chce, může taky jako zastara klidně tisknout letáky nebo vykřikovat na rohu, může cokoli, pokud se při tom nebude dopouštět trestného činu. Využije-li služeb někoho jiného, kdo si pro tuto službu stanovil pravidla, která poruší, tak holt letí. A to prostě proto, že jeho bláboly mohou od provozovatele té služby odradit další zákazníky. To je zákon trhu. Tvrdit, že se to blíží čínské cenzuře, kde nelze nic z toho, tedy ani mluvit na rohu, ani tisknout na papír, nemluvě o pořízení vlastního servru a provozování vlastní internetové diskuze (Většinou stačí když si tam otevřete nevhodně ústa, tak jdete sedět.) je absurdní až ideologický blábol. Ke komunismu a nacionálnímu socialismu se přiblížíme právě v tom případě, že začneme soukromým vlastníkům omezovat jejich práva pro nakládání s vlastním majetkem.

          • Honza napsal:

            Firmou, která poskytuje jen infrastrukturu, byl myšlen Amazon (či kdo to přesně byl), který odstřihl Parler. A to už mi přijde přes čáru. Facebook ať si maže co chce, což také v mém příspěvku píšu.
            Také nikde nepíšu, že je Facebook veřejná služba, což je samozřejmě nesmysl, ale že je to služba veřejně nabízená (ve smyslu „veřejný slib/nabídka“).
            V Americe sice ještě za nesprávné názory sedět nejdete, ale o práci již přijít můžete.

          • Pavel napsal:

            V tom případě byste dřív než začnete psát svoje dojmy, se měl naučit se řádně vyjadřovat, případně udělat něco se svou sklerózou. V první komentáři jasně a výslovně uvádíte cituji: “ mezi americkým (facebookovým, twitterovým, …) mazáním nenávistných příspěvků je bohužel podobný rozdíl jako mezi komunismem a národním socialismem.“ O amazonu nebo parlelu jste výše neuvedla ani jednu zmínku. Tak co jste vlastně chtěl říct? – Že si facobook může mazat co chce, nebo platí vaše přirovnání praktik facebooku ke komunismu a nacismu z prvního komentáře, a nebo jen tak nesouvisle blábolíte?

  2. petrph napsal:

    Bohužel, jak se dá dočíst třeba zde, https://kechlibar.net/2021/07/03/pohravani-se-socialnim-kreditem/
    tak o tomto „udržení stability“ uvažují nikoliv jen v tej ošklivé Číně, ale už i v Německu. Jako že tedy určité kroky kontroly už tam existují (viz známý NetzDG, neboli „Zákon ke zlepšení prosazování práva v sociálních sítích.“.
    Tak ona otázka do hlubší diskuze je zda to je – do jistého stupně negativní pozitivní. Ona totiž, (jak se dá poučit ze studia sociologie), každá společnost svoje pravidla (psaná i nepsaná) má, a rovněž své členy za dodržování či naopak porušování různě bonifikuje nebo naopak penalizuje. Jak se to krásně říkávalo, to máte jakou housku na krámě.
    Kór tedy v současných západních státech , se silnou sociální složkou, kde bere nějakou formu státní podpory kdekdo, doslova od mladých po staré..
    Takže, ono ani tak nezáleží na tom zda ta kontrola bude nebo ne (ona už do jisté míry platí dnes), ale spíše a právě jaká a jak a proti komu ta pravidla nastavena budou. A v tom tedy může být, za současného stavu rozdělení (i naší společnosti) problém, kdo (na jakém úřadu?) tu rozhodovací pravomoc mít bude a jaká proti tomu bude možná obrana

  3. brambůrel napsal:

    jak se to liší od EU?

Přidávání komentářů není povoleno