Když ministr zahraničních věcí Petr Macinka rozhodl o předvolání ruského velvyslance v Praze „na kobereček“, upozornil tím i na to, že hlavou ruského zastoupení stále oficiálně zůstává Alexandr Zmejevskij. A to přesto, že Vladimir Putin už vloni v prosinci rozhodl o jeho odvolání s tím, že jej nahradí Anna Ponomarevová. Ani po čtyřech měsících se to nestalo.

Ruský velvyslanec to v Černínském paláci dobře zná. V Česku působí nepřetržitě už desátým rokem a vysvětlovat už musel chodit leccos. Naposledy dorazil včera.

Ministerstvo zahraničí chtělo, aby osobně vysvětlil obsah zprávy Ministerstva obrany Ruské federace a následný komentář místopředsedy Rady bezpečnosti a exprezidenta Dmitrije Medveděva o tom, že několik českých firem vyrábějících drony se mohou stát cílem ruských útoků.

Kdo čekal, že aktuální „ministerský kobereček“ bude jednou z prvních příležitostí spatřit novou ruskou velvyslankyni Annu Ponomarevovou, byl zklamán.

Čtyři měsíce lze v diplomatické praxi považovat za již dlouhé mlčení. Byť to samo o sobě nelze považovat za důkaz, že Česko agrément odmítlo či odmítne udělit.

Ruská média o ní sice píší jako o již jmenované mimořádné a zplnomocněné vyslankyni, to se ale dosud nestalo. Navzdory tomu, že ruský prezident Putin příslušný dekret podepsal už vloni 23. prosince. Chybí ale souhlas české strany.

A to přesto, že loňské jmenování nového českého velvyslance v Rusku, Daniela Koštovala, proběhlo hladce.

Tohle se v diplomacii nedělá

Vladimir Putin sice Ponomarevovou jmenoval novou velvyslankyní v Česku dekretem č. 952 z 23. prosince 2025, jiným dekretem odvolal z Prahy velvyslance Alexandra Zmejevského, ale střídání se stále ještě neuskutečnilo.

České ministerstvo zahraničí na dotaz HlídacíPes.org, zda Anna Ponomarevová již získala agrémenet (oficiální souhlas hostitelského státu), nereagovalo.

Z dostupných indicií však plyne, že nikoli. Bez tohoto kroku a následného předání pověřovacích listin prezidentovi jako velvyslankyně působit nemůže.

České MZV obecně popisuje, že přijímající stát může odpovědět „během týdnů až několika měsíců“ a že nejčastější formou odmítnutí je mlčení po delší dobu.

„Ve výjimečných případech dotyčná země souhlas nevydá. Odmítnutí je znakem vážných problémů, které spočívají ve výhradách přijímající země vůči navrhované osobě nebo vyplývají z negativních vztahů mezi zeměmi. Nejčastější formu odmítnutí představuje mlčení, tedy neudělení agrément po dobu několika měsíců,“ popisuje MZV.

Přesně to se teď děje u Ponomarevové. Čtyři měsíce lze v diplomatické praxi považovat za již dlouhé mlčení. Byť to samo o sobě nelze považovat za důkaz, že Česko agrément odmítlo či odmítne udělit.

Může jít i o reakci na ruské porušení pravidla, že jméno nového velvyslance se má zveřejnit právě až po obdržení souhlasu. Předčasné zveřejnění „neodpovídá etiketě v mezinárodních vztazích“, kdy jednostranné zveřejnění jména může hostitelská země vnímat jako tlak na přijetí navržené osoby.

Pro srovnání: stávající ruský velvyslanec Zmejevskij byl dekretem prezidenta Ruské federace jmenován 19. února 2016 a už 22. března předával pověřovací listiny tehdejšímu prezidentu Zemanovi.

A i nyní nadále zůstává oficiálně veden jako velvyslanec: figuruje tak v diplomatické listině českého ministerstva zahraničí i na webových stránkách ruské ambasády. Byl to nakonec on, kdo se dostavil na kobereček do Černínského paláce.

Ponomarevová v Praze byla v době, kdy měla ambasáda hodně přes stovku akreditovaných diplomatů, respektive pracovníků ruských zpravodajských složek s diplomatickým krytím.

Expertka na střední Evropu

Informace o jeho předpokládané nástupkyni Anně Ponomarevové jsou i v ruskojazyčných zdrojích poměrně chudé a převážně čistě úřední: jde hlavně o oficiální oznámení Kremlu a ruského ministerstva zahraničí o jejím jmenování do Prahy a o několik krátkých zpráv ruských médií.

Dohromady to vykresluje obraz kariérní diplomatky se silnou vazbou na Česko a znalostí českého jazyka. Ponomarevová vystudovala Karlovu univerzitu v Praze, mluví česky, anglicky, italsky a slovensky, ve službách ruské diplomacie je od roku 1994.

Z veřejných zdrojů nelze dohledat například její postoje k válce proti Ukrajině, ani bližší vazby na Putina a jeho hlavní okolí – nad rámec prezidentského jmenování.

Jako vysoce postavená diplomatka však působí v systému, kde se diplomacie a zpravodajské zájmy tradičně prolínají, v Praze byla v době, kdy měla ambasáda hodně přes stovku akreditovaných diplomatů, respektive pracovníků ruských zpravodajských složek s diplomatickým krytím.

V Česku pracovala v letech 2012–2016 jako rada – vyslanec, její tehdejší působení je veřejně dohledatelné hlavně přes kulturně-diplomatické a paměťové akce v Ruském středisku vědy a kultury, tedy přes klasické nástroje ruské měkké síly.

Od roku 2018 (do roku 2025, kdy byla Putinem jmenována velvyslankyní v Česku) byla zástupkyní ředitele odboru ruského ministerstva zahraničí zaměřeného na střední Evropu.

Zda se nakonec na ruskou ambasádu do Prahy (jež od jejího posledního působení dosti personálně prořídla) skutečně vrátí, jisté není.