Supervolební rok 2024 je v Evropě zároveň rokem odhalování ruské špionáže a vměšování. Vedle kauz typu Voice of Europe vyplývají na povrch také špionážní aféry.

Březnové zatčení bývalého rakouského bezpečnostního důstojníka je již nyní označováno jako největší rakouský špionážní skandál v novodobé historii země. Ve Velké Británii začne na podzim soud se skupinou Bulharů, kteří měli rovněž vykonávat špionáž pro Rusko.

Dva podezřelí z proruské špionáže byli zatčeni tento týden také v Bavorsku, zatímco v Berlíně začal ve středu soud s bývalým pracovníkem Federální zpravodajské služby, rovněž obviněným z prodeje tajných informací Rusku.

Horší než za studené války

Rusko znovu zahájilo svou špionážní válku se Západem, píše Financial Times. Aktivity ruské rozvědky jsou stejně vysoké nebo dokonce vyšší než během studené války, cituje deník zpravodajské důstojníky.

Bývalý britský vojenský zpravodajský důstojník Philip Ingram řekl deníku The Sun Online, že ve Spojeném království pravděpodobně operují tisíce spících agentů. Britské úřady se podle něj teprve nyní začínají probouzet do reality.

„Na konci studené války se totiž bezpečnostní služby zodpovědné za udržování bezpečí Spojeného království soustředily na boj proti terorismu.“

Podobná situace je i v Německu, upozornil magazín Spiegel. „Část problému spočívá v tom, že oddělení kontrarozvědky v Úřadu pro ochranu ústavy, v německé domácí zpravodajské službě, je malé. Mezitím Federální zpravodajská služba (BND) teprve nyní začíná s obnovou svých kontrarozvědných operací. Od konce studené války se německé bezpečnostní orgány zaměřovaly na teroristy, nikoli na špiony.“

Mezi cíle patřila i vojenská základna

Německá prokuratura ve čtvrtek uvedla, že policie v bavorském městě Bayreuth zatkla dva muže podezřelé ze špionáže pro Rusko. Muži prý byli ve spojení s ruskou vojenskou zpravodajskou službou (GRU) a vyhledali potenciální cíle útoku, včetně amerických vojenských základen v Německu.

Podle zpravodajského magazínu Spiegel mezi zařízení patřila vojenská základna Grafenwöhr v Bavorsku, kde se ukrajinští vojáci cvičí v používání amerických tanků Abrams. Tyto akce měly zejména podkopat vojenskou podporu, kterou Německo poskytlo Ukrajině.

Tento týden také stanul před soudem v Berlíně bývalý pracovník Federální zpravodajské služby (BND) Carsten L., který je obviněn z vlastizrady.

Spolu s podnikatelem narozeným v Rusku prý Carsten L. v září a říjnu 2022 předal tajné dokumenty a informace německé zahraniční zpravodajské služby ruské domácí rozvědce FSB. Podle obžaloby dostali oba mzdu agenta ve výši 450 tisíc nebo 400 tisíc eur. Oba jsou ve vazbě, Carsten L. obvinění popřel.

Případy špionáže pro Rusko jsou odhalovány i v dalších evropských zemích. Deník Politico na začátku dubna napsal, že se ruské SVR a GRU pokoušejí znovu vybudovat své lidské špionážní sítě, zejména se zaměřením na vojenskou pomoc na Ukrajině.

Od ruské invaze na Ukrajinu zadržely ruské agenty a krtky pracující buď pro GRU nebo SVR Bulharsko, Slovensko, Albánie, Nizozemsko, Německo, Švédsko a Norsko.

Slovenská kontrarozvědka vyšetřuje plukovníka armády v záloze bývalého prorektora vojenské akademie Pavla Bučku, který poskytoval osm let Rusku informace o slovenských a ukrajinských obranných silách.

Za informace mu mělo být zaplaceno nejméně 46 tisíc eur. Bučka byl součástí skupiny provozované GRU. Stejně jako Bohuš Garbár, autor proruského webu Hlavnespravy.sk, kterého v roce 2021 naverboval tehdejší ruský diplomat Sergej Solomasov.

Mezi Garbárovy úkoly patřilo vyhledávat osoby sympatizující s Ruskem a pomáhat formovat síť agentů. Garbár byl obviněn, nakonec ale vyvázl s podmínkou.

Již loni v září maďarský soud odsoudil v nepřítomnosti bývalého poslance Evropského parlamentu Bélu Kovácse – člena pravicové strany Jobbik, který je nyní v exilu v Moskvě – k pěti letům vězení za špionáž pro Rusko.

Evropský parlament uvalil na začátku dubna sankce na lotyšskou europoslankyni Tatjanu Ždanokovou, která byla letos v médiích obviněna rovněž ze špionáže pro Rusko. V lednu ruský investigativní list The Insider uvedl, že Ždanoková léta pracoval pro ruskou Federální bezpečnostní službu (FSB).

Ždanoková obvinění odmítla, nicméně lotyšská bezpečnostní služba VDD proti ní zahájila v březnu trestní řízení. Sankce Evropského parlamentu spočívají v pětidenní pokutě ve výši denního příspěvku ve výši 1750 EUR a zákazu do konce mandátu vykonávat některé funkce a zastupovat Evropský parlament.

Česká stopa v kauze bulharských špionů

Loni v únoru zatkly protiteroristické policejní jednotky ve Velké Británii pět bulharských občanů podezřelých ze špionáže pro Rusko, kterou měli provádět v období mezi srpnem 2020 a únorem 2023.

Britští agenti a kriminalisté tvrdí, že Jan Maršálek, Rakušan českého původu známý z kauzy zkrachovalé firmy Wirecard, pověřil gang, aby špehoval lidi na objednávku Kremlu a sledoval je po celé Evropě s cílem je nakonec unést nebo zlikvidovat.

V srpnu byla pětice Bulharů formálně obviněna a jejich jména byla zveřejněna. Letos v únoru byl zatčen další člen skupiny, rovněž bulharské národnosti. Soud v Londýně proti špionážní skupině má začít na konci letošního roku.

Vyšetřovatelé údajně našli při domovních prohlídkách elektronické sledovací zařízení a 19 padělaných dokumentů. Jednalo se o bulharský, britský, francouzský, chorvatský, český, řecký, italský a slovinský pas, španělský občanský průkaz a český řidičský průkaz.

Našly se také novinářské průkazy a oblečení označené jako „Discovery Channel“ a „National Geographic“. Někteří z podezřelých se tedy během tajných operací zjevně vydávali za novináře.

Kromě padělaných pasů skupiny a množství cestovních údajů slouží jako klíčový důkaz asi 80 tisíc chatových zpráv, uvádí britské státní zastupitelství. Podle žalobců byla špionáž součástí plánů ruských agentur na únosy osob nebo atentáty.

Přesné instrukce pro Bulhary údajně přicházely prostřednictvím telegramových zpráv od Jana Maršálka. Placeni byli zřejmě kryptoměnou a v hotovosti přes prostředníka.

Za vůdce skupiny je považován Orlin Rusev, který žil ve Spojeném království od roku 2009 a působil mimo jiné v Lotyšsku. Na jaře 2014 založil společně s ruským občanem Antonem Grišajevem společnost CloudTelecom, která poskytovala telekomunikační služby a řešení pro vysokofrekvenční obchodování.

Ve stejném roce se stal členem skupiny, která se zabývá odposlechy a sledováním dat. Rusev vlastnil 20% podíl ve společnosti CloudTelecom, která byla registrována v Lotyšsku, a Grišajev 80% podíl.

CloudTelecom byl už v následujícím roce prohlášena za insolventní. Předtím stihl podepsat smlouvy s několika lotyšskými společnostmi, mimo jiné s Lotyšským státním rozhlasovým a televizním centrem.

Investigativní centrum Dossier zjistilo, že v roce 2013 byla jako mateřská společnost CloudTelecomu uvedena ruská ElComTel v Moskvě. Pobočky se nacházely v České republice, Německu i ve Velké Británii.

„V datových centrech CloudTelecom najdete kritické aplikace od všech typů firem, včetně obchodů s prop tradingem, hedgeových fondů, dark pools a dokonce i globálních bank,“ uváděla firma na svém webu, který je dostupný v internetovém archivu.

Grišajev spolu se svojí ženou Sofií a dalšími partnery provozoval tři firmy také v Česku. AMEUroTel, sesterská firma CloudTelecomu, zanikla v roce 2020. Firma Sontonia, napsaná na Grišajevovu ženu, i firma Panowitz, nástupce Mobitelu, sídlí v Praze a podle obchodního rejstříku jsou stále aktivní.

Anton Grišajev měl podle Centra Dossier v kauze Maršálek na starosti především operátorskou podporu, konkrétně přenos Maršálkova čísla od německého mobilního operátora na český T-Mobile, aby mohl používat speciální mobilní telefon se špionážními funkcemi bez povšimnutí německých úřadů.

Špionážní skandál století

Vazbu na postavu Jana Maršálka má i rakouský špionážní skandál století, v němž byl na konci března zatčen muž jménem Egisto Ott. Ten byl zaměstnancem Spolkového úřadu pro ochranu ústavy a boje proti terorismu (BVT).

Už listopadu 2017 byl Ott dočasně suspendován na základě doporučení zahraničních zpravodajských služeb, že prodal informace Rusku. Poté byl přeložen na bezpečnostní akademii.

Údajně se mu dařilo i nadále získávat tajné informace, i když už k nim neměl oficiálně přístup. Na začátku roku 2021 byl Ott umístěn do vazby, ale o šest týdnů později byl propuštěn. Znovu byl zatčen před zhruba třemi týdny na základě nových důkazů získaných britskou rozvědkou a tentokrát to  na brzké propuštění nevypadá.

86stránkový zatykač tvrdí, že Maršálek pověřil Egista Otta a šéfa rakouských zpravodajských operací Martina Weisse, aby usnadnili tajnou práci pro ruskou vojenskou rozvědku (GRU) a domácí rozvědku (FSB) na evropské půdě.

Měli se takto angažovat po dobu nejméně pěti let od roku 2017. Jde o dosud nejrozsáhlejší oficiální obvinění, že 44letý Jan Maršálek mohl být jedním z nejmocnějších evropských zpravodajských prostředníků Kremlu, píše deník Financial Times.

Egisto Ott podle vyšetřovatelů využil své bezpečnostní prověrky k tomu, aby si od jiných evropských policejních orgánů, včetně těch v Británii a Itálii, vyžádal důvěrné policejní informace o lidech, které měla ruská vláda zájem sledovat.

Ott také používal Schengenský informační systém – databázi návštěvníků vstupujících a opouštějících evropskou bezhraniční oblast – ke sledování pohybu jednotlivců. Mezi těmito lidmi byli ruští disidenti i vlastní agenti Ruska.

Ott připravil také analýzu „poučení“ pro ruskou rozvědku po atentátu GRU na čečenského disidenta v centru Berlína v srpnu 2019. Dále měl poskytnout Janu Maršálkovi informace o adrese a bezpečnostních opatřeních Christa Grozeva, investigativního novináře tehdy žijícího ve Vídni, který odhalil ruský pokus o atentát na Sergeje Skripala a další operace GRU.

Maršálek prý použil informace ke koordinaci elitní jednotky agentů FSB, která se vloupala do Grozevova bytu a ukradla laptop a paměťové karty. Ott měl také Maršálkovi předat obsah mobilních telefonů tří nejvyšších představitelů rakouského ministerstva vnitra, včetně šéfa ministerstva odpovědného za rakouskou policii a zpravodajství.

Konsorcium evropských zpravodajských médií, včetně Der Spiegel, ZDF, The Insider a Der Standard, zveřejnilo v březnu rozsáhlou investigaci případu Maršálek. Zpráva uvádí, že Jan Maršálek byl naverbován již v roce 2014 kremelskými agenty a podrobně informuje o jejich dlouholetých vztazích s Maršálkem.

Zarážející byl fakt, že trvalo poměrně dlouho, než si rakouská zpravodajská služba Maršálka všimla, upozorňují novináři. Vídeňská speciální vyšetřovací jednotka AG Fama, která vyšetřovala možné ruské krtky, na něj narazila až po jeho útěku.

Dnes má vyšetřovací spis tisíce stran. Vyšetřování dospělo k závěru, že Maršálek byl součástí „zpravodajské buňky, jejíž kapacity a schopnosti využívaly ruské zpravodajské služby“.

U soudu se ale Jan Maršálek hned tak neobjeví, přestože je na něj vydán mezinárodní zatykač. O 19. června 2020 po něm není ani stopy. Podle posledních zjištění vyšetřovatelů odletěl večer toho dne letadlem z malého rakouského letiště Bad Vöslau do běloruského hlavního města Minsk.

Pokračoval autem do Moskvy a o několik týdnů později mu byl vydán falešný pas na jméno Konstantin Bajazov. Dále se stopy ztrácí.

Rakouská ministryně spravedlnosti Alma Zadić ze Strany zelených v reakci na odhalení slíbila, že urychleně přezkoumá rakouskou legislativu o špionáži.

Novináři nicméně podotýkají, že debata o změně rakouských zákonů o špionáži, které povolují zahraničním agentům působit v zemi za předpokladu, že nebudou špehovat samotný rakouský stát, se však táhne již měsíce, ale navzdory sílícímu tlaku spojenců a opozičních politiků dosud nebyla navržena žádná legislativa.