Donald Trump. Foto: Profimedia

Petr Pithart: Starci v politice a česká verze útoku na Kapitol

Napsal/a Petr Pithart 7. července 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Politik může být mladý i starý. Především si ale chraňme svobodné, nesporné, nezfalšovatelné volby. Každé jejich zpochybňování těmi, kterým možná hrozí porážka (hrozí přitom každému, když my, občané, volíme svobodně), je podvracením demokracie.

Stáří má v politice opravdu dlouhou tradici. Taková britská královna Alžběta II. byla skvělá až do posledních svých dnů, i když ta jen panovala, nevládla.

U nás, za monarchie, to bylo jiné. Stařičký mocnář František Josef I. se nechal zatáhnout do strašlivé první světové války, i proto, že už světu nerozuměl. A tak už je to s těmi starci až příliš často.

Muž z leningradského podsvětí

Masarykovi museli vést ruku, když koncem 1935 podepisoval amnestii pro trestně stíhané komunistické poslance Gottwalda a Slánského, kteří před zatčením utekli do Moskvy. Byl to hanebný kšeft, o kterém se dosud málo ví.

Ti poslanci za to slíbili, že budou volit prezidentem Beneše, protože nikoho jiného si Masaryk nedovedl v čele státu představit. Tentýž Beneš byl pak v kritických dnech února 1948 na konci svých fyzických i psychických sil a Gottwaldovým výhrůžkám nedokázal čelit.

Kvůli Ludvíku Svobodovi se musel na míru uštrikovat ústavní zákon, aby ho mohli v roce 1975, když již byl zcela mimo, zbavit funkce.

Miloš Zeman, taky už v letech, se obrátil k východu, naletěl čínským slibům, a co horšího, bagatelizoval ruské zločiny na našem území také tím, že posedle shazoval naše zpravodajské služby.

A co za oceánem? Tam bylo jednu dobu u moci nadějné mládí, stačí vzpomenout jméno Kennedy, dnes tam ale zápolí dva starci, z nichž jeden je naprostý chaot, zatímco druhý, o hodně lepší, myslím si já, chodí jako natažený stroječek a co horšího, je náchylný k indispozicím…

A přitom na těchto lidech, které jsem jen namátkou vzpomenul, na starých, kteří se těm mladým většinou urputně brání, záleželo a záleží, budou-li či nebudou války, puče…

Ale ani mládí není samospasitelná výhoda pro mír, pro slušné poměry v zemi. Jakkoli je u nich vždycky ještě naděje, že budou mít čas nahlédnout a měnit poměry v zemi. Je tomu ale vskutku tak?

Třeba mladý Gorbačov vskutku nahlédl, že Sovětský svaz potřebuje změny, ale nedošlo mu, že to není normální stát, ale impérium, které drží pohromadě jen a jen silou, a to se musí rozpínat, ne dělit, drolit, rozpadat.

Nakonec dílo zkázy dovršil stárnoucí opilý Jelcin, byť i on byl zprvu pln dobré vůle, a po něm už mladý muž z leningradského podsvětí, Vladimir Putin, aby strašnou válkou proti sousednímu státu „napravil“ dílo zkázy mladého Gorbačova a starého Jelcina.

To my rozhodujeme

Že by tedy nakonec to, že starci jsou hrozbou už jen proto, že jsou staří, neplatilo? A neplatilo ani to, že mladí jsou automaticky nadějí na změny k lepšímu? Ve skutečnosti žádná podobná poučka neplatí a ani platit nemůže Platí jediné: že jsme to my, lidé, občané, kdo můžeme poměry v zemi ovlivnit.

Nutno dodat, že to však platí jen v demokracii. Františka Josefa I. nikdo nevolil, Hitlera ano, ale jen do doby, než se stal vůdcem, Putin nedovolí, aby se mu postavil protikandidát…

Svobodné a spravedlivé volby, všeobecné, rovné a tajné jsou jediná odpověď na svůdný, ale nezodpověditelný hlavolam staří versus mladí. I proto mne zaujala nedávná diskuse v naší Poslanecké sněmovně ke korespondenční volbě. Byla varovná!

Jestliže opozice tvrdí už předem, že takové volby nebudou svobodné, protože nebudou tajné, je to jako když se připravovali Trumpovci na útok na Kapitol v lednu 2021. Protože volby tam byly prý podvodem. A naše, korespondenční, budou – prý – taky podvodem.

Trump dokonce ještě před tím, než byl zvolen, tvrdil, že jestliže prohraje, bude to volebními podvody. Takové řeči, lhostejno zda vycházejí z úst starce či mladého muže, jsou pekelným strojem pod křehkou stavbou demokracie. To nás má znepokojovat mnohem víc než spor o staré či mladé.

Chraňme si tedy svobodné, nesporné, nezfalšovatelné volby. Každé jejich zpochybňování těmi, kterým možná hrozí porážka (hrozí každému, protože my občané volíme svobodně), je podvracením demokracie, vlády lidu.

A ten neuchopitelný „lid“, který je starý i mladý, mužský i ženský, ten nechť rozhodne mezi starci a mládenci, mezi muži a ženami. Nikdo jiný, kdo by to rozhodl, tu přece není.


Autor je spolupracovník HlídacíPes.org, právník a bývalý politik. V letech 1990 až 1992 byl předsedou české vlády v rámci federace, poté dvojnásobným předsedou a dlouholetým místopředsedou Senátu Parlamentu České republiky.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)