Petr Pithart: Jak a proč jsem slyšel v lednu 1990 trávu růst
Jako první jsem měl v lednu 1990 odvahu říci, že tzv. sametová revoluce nebyla podle mého názoru žádná revoluce, ale vyjednané předání moci. Vyvolalo to bouři odporu i mezi mně nejbližšími: lidé tak moc a moc chtěli, aby to byla revoluce, vždyť přece na těch náměstích byli (po pracovní době) a těmi klíči přece zvonili, vzpomíná v nové knize na svůj televizní projev z 19. ledna 1990 tehdejší šéf Občanského fóra Petr Pithart.
Václava Havla zvolili jednomyslně 29. prosince 1989, několik poslanců se k volbě nedostavilo. Měl jsem na ně vztek, to nám udělali schválně, že se ani pár hlasů nezvedlo proti, že je to jako za nich, jako vždycky, jednomyslně.
Byla to tehdy vada na kráse té volby, ale vada příznačná: důkaz, že nám komunisté tu moc vlastně dali, pustili ji nám k nohám, ne, že jsme si ji vybojovali. My pak hůře či lépe improvizovali, Havel to celé jaksi – režíroval.
Text, který čtete, je ukázkou z nové knihy HlídacíPes.org
České průšvihy 1989–2024. Pořiďte si ji!
Publikace mapuje fatální selhání české polistopadové politické elity.
Byl jsem první, kdo měl odvahu to říct před milionem televizních diváků – jako tzv. představitel Občanského fóra (OF) někdy uprostřed ledna 1990. Že, ať si říká, kdo chce, co chce, ale že to revoluce nebyla, nýbrž vyjednané předání moci.
Vyvolalo to bouři odporu, i mezi mně nejbližšími: lidé tak moc a moc chtěli, aby to byla revoluce, vždyť přece na těch náměstích byli (po pracovní době) a těmi klíči přece zvonili! Tak co si ten intelektuál teoretik vymýšlí! Shodou okolností mi ten projev schválil tehdejší zpravodaj československého vysílání rádia Svobodná Evropa, který se náhodou nachomýtl do místnosti, když jsem ten projev psal: Pavel Pecháček. Něco připsal, něco navrhl přeformulovat.
Jako po únoru 1948
Faktem je, že dekomunizační vášně v prvních týdnech po listopadu 89, a pak ještě dlouhá léta, cloumala celou zemí. Týkalo se to bývalých členů KSČ, tedy i mne. Říkalo se: jednou komunista, vždycky komunista! Po vzoru: jednou černoch…
Do toho v půli ledna 1990 přijelo do Prahy celé vedení Verejnosti proti násiliu. Charismatický Fedor Gál, jejich předseda, vstoupil do dveří a se svým tragickým výrazem v tváři mi řekl: Peter, zle je, ludia sa nás začínájú báť. To jsem také cítil, pokud jde o místní a „závodní“ OF taky. Někde vyhazují vedoucí pracovníky v podniku šmahem, podle seznamu členů KSČ.
Ten den jsem se rozhodl, že se pokusím to zabrzdit a uvést do patřičných právních mezi. Ohlásil jsem se v ČT, dostal jsem jako představitel Občanského fóra prime time a řekl jsem před prý jedním a půl milionem diváků, že není možné, aby někde působila dvě či dokonce tři uskupení Občanského fóra, vzájemně se denuncující jako místní zrádcovské mafie, že se někde jednání místních a „závodních“ Občanských fór začíná podobat řádění „akčních výborů“ Národní fronty z poúnorových dnů a týdnů roku 1948.
Že je jistě třeba vedení podniků očistit od neschopných komunistů, ale nejen od nich, také od kariéristických nestraníků, že k tomu je už právní nástroj, zákon o konkurzních řízeních, a ne dělat čistky šmahem podle seznamů.
Možná slyším trávu růst…
Představitel KC OF Petr Pithart vystoupil v Československé televizi s projevem, v němž vyzval místní a podniková občanská fóra, aby neuplatňovala živelné odvolávání vedoucích pracovníků průmyslových podniků a jiných závodů či představitelů státní správy. (»Působení občanských fór se nesmí v ničem podobat řádění akčních výborů Národní fronty po únoru 1948.«) Odmítl princip kolektivní viny. (»Je opravdu každý komunista nemravným člověkem a je každý aktivista Občanského fóra bezúhonným idealistou? Kdo má právo soudit jen proto, že byl nestraníkem? Kdo má právo soudit podle zásady kolektivní viny?«) Doporučil občanským fórům, aby »postupně vytlačila« reprezentanty »starého pořádku«, ale především »aby rozhodla o způsobu, jakým budou napříště nalézáni noví lidé do vedení podniků a institucí«.
Zdroj: ÚSD AVČR
Projev Petra Pitharta z 19. ledna 1990 si můžete pustit ZDE.
Screenshot. Facebook Archiv ČT, se souhlasem ČT.
Brzdičem sametové revoluce
V této souvislosti jsem použil slova obav: „možná, že slyším trávu růst“. Žádná jiná slova nejsou se mnou od té doby (dnes už asi ne tolik) tak spojována, jako tato. Jedni si ze mne zoufali a nenáviděli mne, že jsem celý proces očisty společnosti, sametovou revoluci, zpomalil, ne-li zastavil, druzí, že jsem se konečně postavil nastávající anarchii.
Tehdy jsem také jako první řekl, že co bylo, nebyla podle mého názoru revoluce, ale vyjednané předání moci. Abych si to ještě víc zavařil, vrátil jsem se k „čištění podle seznamů“ ještě jednou, někdy na jaře už jako předseda vlády „národního porozumění“.
Zase se na mne vrhli radikálové v řadách OF. Byly to pro mne nejtěžší doby v politice a divím se, jak jsem to vůbec dokázal přestát. Dokonce i můj ministr Bohuslav Kubát mne na nějakých aktivech OF denuncoval jako ochránce starých struktur…
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
38 komentářů
Revoluce měla být ale proti hlupákům a násilníkům.Ti žádnou ochranu mít nemají.Ti se mají nechat trhu a fungující justici.A z vedoucích funkcí mají zmizet narcisti,násilničtí a vyhrožující aroganti.Demokracie dráby nepotřebuje.Ta potřebuje odborníky a úřední osoby se znalostí věci.A každý kandidát na politika má mít pychologické a psychiatrické vyšetření s tím,že ho musí ukázat svým voličům.Aby se vědělo koho si kdo volí.
Pithart jako předseda vlády a právník dělal vše pro to, aby se nezašpinil. Proto byl tak nevýrazný v době , kdy byl politikem. Dnes chce dohnat to, co dříve z opatrnosti nestihl. Když si vzpomenu na jeho tátu, tak se musí v hrobě obracet.
Nevýraznému, každý nevýrazný.
Jsem pamětník a účastník tehdejší doby a nešťastných a marných snah vypořádat se s viníky z doby před i po normalizační, kteří byli všeobecně známi a zabránit hochštaplerům a šíbrům chopit se moci a klíčových míst v průmyslu i ve státní správě.
S odstupem času musím přiznat, že jsme neměli nejmenší šanci (až na vyjímky) dosáhnout lepších výsledků.
Petr Pithart ví nejlépe o svém tehdejším selhání a na sklonku života se snaží napravit si reputaci. Otázkou je, kdo se tehdy nezpronevěřil ideálům, pro které jsme za normalizace riskovali existenci a někteří i svobodu.
V OF tehdy měli velké slovo lidé jako Kučera (dnešní zámecký pán), Fišera a další, kteří se potichu vytratili do bezpečnějších přístavů.
Vše zůstane jako zajímavý materiál pro historiky a s odchodem tehdejších protagonistů a jejich případné provinění se bude muset popasovat „vyšší moc“.
Tak v tom má pan Pithart naprostou pravdu. Kdo tu dobu pamatuje, tak si vzpomíná, někteří funkcionáři OF posílali lidi do průvodů a stávek, ale sami už si domlouvali svoje místa ve vedení podniků..
Podotýkám – tehdy ještě státních podniků , takže to tak šlo, „revolučně“ ihned – odvoláním a jmenováním toho nového ředitele.
Zatímco až mnohem později přišly privatizace – kdy si i o výměně ředitele rozhodoval nový vlastník (resp, akcionáři).
Ovšem co se dělo do té doby , a jak se to říkávalo, poslední zhasne…
Vzpomínám si na vše. Soudruzi ředitelé šli od válu hned, potom chvíli panoval udržovací chod s nově dosazenými… To zásadní se dělo až po privatizaci. Velkohubý Klaus a jeho „právní rámec“ privatizace i té kupónové. Nejčastější privatizátoři byli soudruzi náměstci, nebo soudruzi vedoucí z těch privatizovaných továren. Nejvíce se začalo krást s příchodem nových vlastníků po privatizaci. Říkalo se tomu „rychlý prachy“ a z továren se odváželo vše co se dalo obratem ruky ve sběrných surovinách a bazarech zpeněžit. Všechny skladové zásoby, nový materiál, tabule plechu, vzácné kovy, spojovací materiál, hromady ušlechtilé i nástrojové oceli, skladové a servisní zásoby, motory, nepoužívané přístroje a stroje, prostě vše, co se ten den dalo naložit na nákladní auto a zvážit. Odvoz všeho trval asi týden. Např. technická knihovna Tesly se likvidovala tak, že pod okna přistavili vysoké kontejnery, jeden na tvrdé desky(obaly) a dva na měkký obsah bez desek. Potom pár učedníků dostalo 100,-Kč, když u všeho z technické knihovny oddělí tvrdé desky od vnitřku a pod okny naplní kontejnery. Vysokoškolská skripta šla do měkkého kontejneru celá.🙂 Technická knihovna Tesly zmizela asi za čtyři hodiny.
Když byla uspokojena rychlá spotřeba privatizátora, noví majitel(é) pořídil(i) západní ojetinu i pro své nové milenky, předstoupil(i) před své zaměstnance a suše jim sdělili. „Teď si na sebe musíte vydělat.“ Potřebujete jednu tabuli toho hliníkového plechu, co ho bylo v pondělí ve skladu 1000kg? Tak si zajeďte jednu tabuli koupit k 200 km vzdálenému obchodníkovi, který ji naštěstí má a nezapomeňte přivézt i účtenku od benzínky až natankujete….
Většinu českých továren to zlikvidovalo. Jenom pár šťastných, které brzy koupili zahraniční majitelé naštěstí přežilo. Inu komunisté a Slovani, největší hospodáři v historii Československa a ČR. 🙂
Už schází jen uvést dobu, jak dlouho to bylo vyjednávané. Narychlo? Měsíc? Rok? Několik let?
Než komunisté přistoupili na vyjednávání, jistě se dlouho připravovali na dobu po předání moci.
Popsal to pan Dolejší ve svém spisu Analýza – 17.11.1989. Je to dohledatelné na Google.
„vyjednané předání moci „na kterém si komunisti vyjednali beztrestnost
jako komunista tento rodem “ soudruh “ si zcela jistě představoval Samet jako bolševickou revoluci, tedy jako směsice krve, násilí a zlodějny a s výsledkem vlády “ jedné strany “ v tomto případě OF kam si on a jemu podobní bývalí komunisté hbitě nalezli.
Demokracie mu pochopitelně nevoní a nostalgicky vzpomíná na rodnou stranu, pláče nad nepravostí když jej po Osmašedesátém z rodné strany vykopli a nad tím, že se po Sametu nedostal ke korytu, které si představoval.
Tak i on se po sametu uplatnil – předseda české vlády, předseda Senátu a místopředseda Senátu až do roku 2012.
„Vyjednane předání moci“, je eufemisticka definice toho co se odehrálo v r. 11/1989.S odstupem desetiletí to nebylo nejhorší reseni, kuponova privatizace to byla nejhorsi mozna varianta v ekonomice z kterou se ještě vyrovnavame v současnosti.
Převrat .
Chodí takhle Pithart po louce a poslouchá jak tráva roste a také slyší cvrčka. Tak co cvrčku, cvrkáš, cvrkáš? Cvrkám, cvrkám, a ty prcku?
Bohouš Kubát ministr zemědělství – veterinář laboratorních zvířátek měl ještě před listopadem tak plamenný projev jako kandidát strany, že se o tom povídalo ještě pěkně dlouho a jeho projev se dostal i tenkrát k zootechnický mu adjunktovi tedy ke mně setkání s ním jednou na farmě Chvaly bylo rozčarováním nad veterinární službou,to jsem ještě nevěděl že ho budu hodnotit jako nejhoršího ministra zemědělství po revolucí,tak tenhle člověk „měl co povídat“.
Na mně a mé tehdejší okolí daleko víc zapůsobil výrok tohoto soudruha, že vesnice žila na úkor města. Ta vesnice, kterou jeho spolustraníci násilně zkolektivizovali a z které po zrušení nevolnictví někdy v polovině 70-tých let utekla většina obyvatel. Posléze jmenoval ministrem zemědělství kandidáta KSČ, jehož jediným programem bylo zrušit JZD a Slušovice zvlášť.
JZD Slušovice nikdo nezrušil.
Tento komunisty chráněný exot padl sám ve chvíli, kdy se na volném trhu potkal s normální konkurencí.
To se to rostlo bez konkurence, když komouši ze Slušovic dostali jediní v socialistickém Československu povolení, dovážet počítačové díly…
No a jakmile žádné povolení nikdo nepotřeboval byl s exkluzivitou konec a se „soudruhy Slušovice“ též.🙂 Exsoudruh Čuba v Senátu už nic nepředvedl, hlavně že byl zvolen a pobíral plat. Jak záslužné a komunistické. 🙂
A pak,že se historie neopakuje.Pokolikáté už v moderní historii tohoto státu moc ležela na chodníku.Primární problém byl v tom,že lidé kteří se připravovali převzít moc neměli k tomu požadovanou kvalitu.To převzetí moci nelze nazvat jinak než zločin na národu a státu.Lidé kteří tu republiku bourali byli pouhými anarchisty,bez další vize.Prakticky nebyli připraveni na nové úkoly a co je horší neznali ani jiné lidi kteří možná ty schopnosti měli.A pokud je znali?Překáželi.Tam někde vzniklo to podhoubí současného společenského zmaru,který prožíváme dodnes.Kdy politikum je pouhé získávání osobních prebend,bez ohledu na potřeby státu a národa.Stát chudne k likvidaci a „hospodáři“kteří hospodaří se státním a národním majetkem bohatli a dále bohatnou.A národ?Většina lhostejných.
Ruku na srdce „Češi“ nebyli chytří, ani v roce 1918. To by to Československo vypadalo úplně jinak.
Vše si volí občané ČR ve svobodných volbách dobrovolně a svobodně. Demokracie bohužel nepočítá s nedostatkem inteligence a absencí selského rozumu.
Problémem všech postkomunistických zemí je, že vlády mrzké lůzy, tolerované mlčící většinou, vyhladily z populace přirozené autority s přirozenou morálkou, schopné formulovat myšlenky a vést lid k reálným i vzdáleným cílům.
Komunistická nicota stvořila svět hlupáků, kteří většinově pohrdají chytrými lidmi, přirozenými autoritami, které mohou kdykoliv překřičet, protože je jich hodně, místo toho, aby se od nich potichu něco naučili. Bohužel generace postkomunistických hlupáků předávají své „rozumy“ a chytráctví dalším generacím, též jedincům líným myslet a počítat.
Malý příklad. Vyjímečný jedinec, Václav Havel s několika stejně skvělými spolupracovníky, dovedl ČR v pohodě zpět do Evropy, vrátil do normálního světa, kde už dávno zapoměli, že někdy existovalo nějaké Československo. ČR se díky Václavu Havlovi stala neskutečně rychle členem prestižní organizace NATO a bohaté EU. Chytrý, přirozeně inteligentní
následovník v aktivním věku žádný.
A tak z temých děr nicoty opět vylézají zpět na světlo uřvaní kecálkové (všechno je špatně) a odborníci bez znalostí, které je sice hodně slyšet, ale nic skutečného a hodnotného za nimi není vidět. Někdy něco málo vidět je… Špinavá minulost, neznámé původy peněz, problémy se zákony a právem, život na socialistických dotacích, příchylnost k totalitním vůdcům a režimům, morální škraloupy… Nic na čem by se dalo stavět.
Jasánek zase poučuje chytřejší … Doucha doucha jak to děláš, že jsou tady jen tvé uvědomělé pin..komentáře
Kdyby někdo na náměstích v r. 1989 řekl, že v r. 2023 budou voliči vybírat svého prezidenta ze dvou bývalých členů KSČ a udavačů StB, ušlapali by ho tam. Nevěřil by tomu ani Petr Pithart. Takže jaká revoluce?
Přesně tak.
👍 Všichni zvolení exkomunisté 1990-2025. = Největší ostuda voličů – obyvatel ČR. Přesný obraz inteligence.
Už jsem pochopil, proč nebyla zrušena KSČ. Pithart řekl- já jsem byl taky komunista.
A zatvrzelý stavitel dvojdomku
Za návrh Dvojdomku musím pana Pitharta pochválit. Byl to dobrý pokus, jak napravit lež TGM a usmířit se se Slováky.
Čecháčkové 30.května 1918 v Pittsburghu slíbili Slovákům federaci podle států USA, což nikdy nesplnili. Kdyby byli Čecháčkové čestní lidé a ne prolhané krysy, mohlo být Československo v klidu a v pohodě federací 2, 3 nebo 4 států, Němci, Češi, Moraváci, Slováci, třeba… Mohli jsme se klidně inspirovat i Švýcarskem.
Místo většího trhu a širšího rozhledu, mají dnes ukňouraní prťavci ČR a SR své prťavé ekonomičky a dřou bídu s nouzí za všeobecného lhaní. 🙂 Takhle to dopadne, když zvítězí hloupost místo ekonomického rozhledu a zdravého selského rozumu.
Petra Pitharta si budu vždycky vážit, protože jako jeden z mála se snaží popsat pravdivě vývoj roku 1989. Řada tehdejších „revolucionářů“ ať už to byli osmašedesátnici nebo nestraníci si představovala, že nastalo zúčtování a oni se budou mstít. Ano to by byla „revoluce“ se všemi parametry, mnoho lidí ve vězení, politické procesy a řada dalších křivd. Z těch komentářů cítím, že příznivci této cesty jsou stále mezi námi. Já jsem zažil tento vývoj ve velkém podniku a kdyby Petr Pithart nevystoupil, měli jsme nůž na krku a měli jsme likvidovat řadu schopných lidí. V pondělí po jeho vystoupení tzv. revolucionáři zcela obrátili. Vždy si budu klást otázku jaká by byla revoluce, kdyby ministr obrany spolu s ruskými vojáky dostali pokyn začít „úřadovat“, kdyby nebylo Gorbačova, který to nepřipustil. Proto souhlasím s panem Pithartem, tehdejší vedení bylo bezradné a zbavilo se moci. Na druhé straně zde byla velká síla těch, kteří ve skutečnosti chtěli pokračovat v obrodném procesu roku 1968 ať už v ekonomice tak v politice. To se naštěstí nestalo.
Jen jedna věc mně mrzí, že se ta … revoluce, Havel a celý OF nesrovnalo zákonem s komunistickou stranou.
Jak se komouši (bolševický komouši řízený z Moskvy) lišili od nacistů ? Jen lehce …
KSČ a podobné odnože měli být zakázané
Vždyť Havlův největší kámoš byl Čalfa.
Čalfa jako důstojník StB za Havla pak šéfoval i na hradě. K tomu si přizvali voj. kontráše R. Sacher, který pak dostal rozkazem vyčistit archívy StB od jmen … kteří zrovna byli u pol. moci.
Dnes si je třeba takových,, nevýrazných,, představitelů převratu třeba považovat. Díky nim se to aspoňnezvrhlo v absolutní spoušť.
Když pročítám zmíněnou knihu,tak se divím,že tento stát ještě vůbec funguje…..To rozkrádání státu,které nastartoval komunista Václav Klaus a parta soudruhů z Prognostického ústavu Dlouhý,Komárek atd. to je k pláči….
Lenin píše,že revoluce je změna vztahu k výrobním prostředkům a přesně to se u nás stalo.Takže-byla to revoluce.
Lenin dále říká,že revoluce bez šibenice je blbost a to se taky stalo,takže : byla to revoluce,ale blbá.
I komunista tehdy mohl být slušný člověk. Ale komunistický funkcionář? Stěží…
Od správného neuplatňování principu kolektivní viny se po osmělení vrátili ke své vyzkoušené praktice – vyžadování přednosti.
A to jim zůstalo. Jakákoli kritika je „kampááň, účelovka, politický proces atd.“ a měli v rodině tři emigračky, disidenti jedni komančovští.
👍 Hodně nesouhlasím s první větou. Žádný komunista, zvláště po srpnu 1968 nemohl být slušný člověk. V té přihlášce to bylo jasně napsané… váš postoj k událostem po srpnu 1968, … souhlas s okupací, spolupráce s okupanty,… Po té válce bych ještě možná chápal 50/50. I když v 50. letech myslím všichni pochopili s kým mají tu čest.
Zajímavé čtení. Oživilo mi to paměť.👍
Od té doby jsem hodněkrát litoval, že neproběhla krvavá cesta. Mohli jsme si v ČR ušetřit ty dnešní desítky zbytečných let. Vzpomínám si, jak už v prosinci 1989 najednou nikdo nebyl v KSČ, přes 2 mil. členů někam záhadně zmizelo a nechytří lidé jim to žrali.🙄
Tehdy jsem pochopil pravdivost přísloví: „Jednou komunista, navždy komunista.“ Kdo to jednou podepsal do komunistické, zločinecké organizace, tak se stal součástí všech svinstev, ušpinil si ruce, ohnul páteř a z huby mu vyšla první lež, byl a je navždy zdeformovaný. I hodný taťulda, nebo strejda zvedali na schůzích ruce, když se hlasovalo, jestli sousedův kluk odnaproti půjde studovat, nebo na pekaře, nebo mladí dostanou byt, když budou patřičně loajální otroci… a ničili lidem životy.
Poklidné předání moci způsobilo, že komunistické zlo v Československu nebylo potrestáno a přežilo. Důsledky neseme dodnes. Ve státě ČR nevládnou zákony a právo, jako v ostatních normálních státech, což můžeme vidět nejlépe na českých politicích-exkomunistech i drzých nekomunistech, beztrestných papaláších a v běžném životě každý den.
Jeden pozitivní vliv v tom poklidném předání moci vidím. Na toleranci a nepotrestání komunistického zla si ČR vybudovala chatrné exkomunistické divadélko, které se dříve nebo později sesype samo. ČR byla založena na zkažených základech. Opět se jako za socialismu beztrestně lže, krade, stát, stádo neschopných politiků, stádo úředníků stále bobtná k mrtvolné supernehybnosti. Aby lid držel hubu, stačí málo, občas jim hodit hrst mincí a jim to stačí. Dluhy ale rostou. A najednou to dává starý známý smysl a obraz socialismu z let 1987-89. Tenkrát neschopní komunisté, postavili svůj socialistický zázrak za peníze z RVHP. A ty peníze najednou přestaly v roce 1987 přicházet. Nejdříve nepřišly jenom občas, ale v roce 1989 už byla kasa prázdná… Dá se z toho vypozorovat i zákonitost. Čím více lidí platí a živí stát, tím rychleji ten stát spěje k úpadku. Pro socialismus to platilo na 100% a přeživší, nepotrestaní exkomunisté to zachovali i pro ČR. Snad „to“ po dalším krachu, dojde i nechytré většině v ČR. I když ty východní geny… 🙈😅
Co takhle si přiznat nepříjemná fakta, která máme na svědomí jako občané:
1. Lidé v této republice se dělí na dvě zkladní skupiny, jedna je ta která svojí prací vytváří HDP a také nadhodnotu a druhá, která tento výsledek vyjádřeno ve financích tento HDP spotřebovává. Jak říkají Slováci, okrem těch, co je potřebujeme, tedy např. učitelé, lékaři. Ale už ne tak zvaní „umělci“ co prostřednictvím sdělovacích prostředků z velké části šíří kulturní odpad za nesmyslně vysokou mzdu. A také byrokratré státního aparátu.Těch je ale víc.Další kategorií jsou politici, navíc z velké části si sami sobě udělují výši svých prebend.(Parlament, Senát) .Pro příklady snad se nemusí chodit daleko, sto tisíc žádný peníz.
2. Pokud jdem o volby v tomto státě, např. letos na podzim, zažitý způsob sestavování kandidátek je obvyklý, i když fiktivně „méně známý“. Chceš být na volitelném místě naší kandidátky? Přines peníze na volební kampaň. Kdo přinese nejvíc, ten bude obvykle na prvním místě volební listiny dané strany. (Lídr)Má to ale ještě další chybu. Přemětný člověk je předvybrán „investorem“. Jakým? Takovým, který většinou na kandidátce dotyčné strany nechce být, ale potřebuje tam mít „svého“ člověka. Jistě se dovtípíte, proč, jako o dobré investici, která se jistě vrátí. Tento člověk musí mít několik nutných vlastností:
a. Musí mít hlad po vysoké apanáži, kterou v civilu nemá
b. Musí být schopen plnit přání investora v souladu s jeho zaměřením a to tak, že to vypadá tak, jako že jedná v zájmu celku, za který byl zvolen.
c. Nesmí trpět svědomím, musí umět věrohodně lhát ( i nevěrohodně).
d. Musí to být extrovert bez duševních zábran.
e. Je vhodné aby trpěl pocitem nedocenění a rád se předváděl na veřejnosti, uměl dávat k lepšímu příslušné fráze a také měl pokud možno někoho (např. rodinu) která touží po větším luxusu.
f. Je vhodné, aby sám sebe viděl jako jedinečnou osobnost která zaslouží obdiv. Čím vice má primitivních prvků a negativních vlastností které pečlivě maskuje, tím lépe.
g. Není vhodné, aby měl jakokoliv formu svědomí, nejlépe když se jedná o psychopata, narcistního typu, kterému lze implantovat „donešená hesla“ která navíc nejsou z jeho dílny, ale přivlastnil si je pro své cíle. (Pravda a láska, např.)
h. Je vhodné, aby měl např. komplex méněcennosti se snahou dokázat svému okolí, že je to on, co je jedinečný, zatímco ti ostatní jsou tady od toho, aby mu pochlebovali. Toto většinou ovládá sám směrem nahoru (podlézavost), vhodným pro získávání větších výhod (další funkce, další možnost k utvrzování okolí, že si „dobře vybralo“ tedy jeho.) On je totiž tím co rozhoduje.
Zajímavé je, že toto výše funguje snad už od pravěku, a je dobře popisováno v ruské klasické literatuře (např. Revizor).
i.. Ještě že existuje další velká skupina lidí mající sklony k nekritickému obdivování duševně uhnutých jedinců. Lze to možná i definovat jako sadomasochismus, jistá forma perverze. Potřebují být součástí stáda, které je trestáno. (Arabské přísloví, myšlené vážně: Bij ženu, sotva ráno vstane, ona už si důvod jistě sama najde). Potřeba být veden někým, koho mohu obdivovat je základem deprese, pokud ho nemám.Pak vnímám okolí jako pro mne nebezpečné a potřebuji jako infantilní jedinec někoho, ke komu vzhížím i když je to fikce. Nic nového.
A tak žijeme v tomto společenstí výše, smrádek, ale tepločko. Jsme na to zvyklí. Budeme držkovat, ale je to prostě náš svět, ten Haškův Švejk. Braňme ho, je náš.
ivan stránský, např. www. pametnaroda.cz pod jménem, ale také linked in, dále články v tisku atd.
Slovensko:
„Vaše politické chování se vyznačuje stále větší měrou mocensko-autoritativního stylu, manipulací s fakty, lhaním, shazováním a útoky na poltické oponenty, žurnalisty i běžné občany, kteří projeví nesouhlas s vaší politikou,“ uvedli v dopise. Podobný dopis zveřejnila i Slovenská komora psychologů.
Psychiatři i psychologové si všímají, že Fico se dehonestujícím způsobem vyjadřuje například o mladých lidech, kteří oponují jeho politice, či posílání výchovných facek studentovi, který nepodal ruku prezidentovi.
Bože, to je ale naprosto nestydatý lhář. No, co se divím, starý zasloužilý bolševik.
Jsem pamětník toho jeho „silně vyvinutého“ sluchu, který zabránil tomu, aby staří „zasloužilí“ bolševici šli z vedoucích pozic konečně tam, kam patří. Už jsme je měli na lopatě (byl jsem tehdy v závodním výboru ROH), když přišel starý „disident“ soudruh Pithart s tím, jak slyší i trávu růst. A v tu ránu byli staří bolševici na koni, a v hajzlu jsme byli my. Jasně, mne (a mně podobné) vyhodit nemohli (byli jsme chránění funkcionáři ještě stále ROH), tak u nás přišla počátkem roku „reorganizace“. A co čert (nebo zasloužilý „soudruh“?) nechtěl, jako na potvoru všichni zákonem „chránění“ funkcionáři ROH šli platově dosti dolů. No prostě „náhoda“, ono to tak zrovna vyšlo. Tak jsem šel, místo starých „zasloužilých“ soudruhů, já. A tuhle sviňárnu tomu starému zasloužilému bolševikovi Pithartovi nikdy nezapomenu, a tím méně odpustím. Ať ten rudý hajzl shnije v rudém pekle.