Petr Fischer: Chtěli jsme zas prezidenta jako symbol české státnosti. Máme ho?
KOMENTÁŘ. Rok s prezidentem Petrem Pavlem se probírá ze všech stran: domácí, zahraniční politika, provoz Hradu, lobbistické vlivy, oděvy první dámy. Nejpodstatnější otázka ale zůstává stranou. Je prezident opět symbolem české státnosti? A co to znamená?
Pozdní moderní doba, unavená a vyčerpaná z dlouhé nadvlády rozumu, se vrací k předmoderním emocím. Ty totiž dnes ovlivňují politický běh věcí více než pečlivá rozvaha a rozumová argumentace.
V návalu emocí chodíme k volbám, naštvaní na jednoho nebo na druhého politika, případně na všechny, to ovšem pak většinou zůstaneme sedět doma a k volbám na protest nejdeme.
Nezašpinit symbol státnosti
Prezident Petr Pavel vyhrál svůj závod o prezidenství díky protibabišovské emoci, spojil občanský odpor proti úpadku politiky na úroveň hokynářského vyřvávání. Byl to odpor proti korupci politiky, nikoli v čistě finančním, nýbrž v symbolickém smyslu.
Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost
Autorem textu je Petr Fischer, šéfredaktor Přítomnosti. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Voliči nechtěli Babišovou primitivistickou rétorikou zašpinit symbol státnosti, jímž prezidenství tradičně je, přičemž velkoryse přehlédli komunistickou kariérní minulost současné hlavy státu, jejíž korupční dopad nebyl ve srovnání s mediálním klaunstvím konkurenta shledán významným.
V postkomunistické zemi, která je stále zmítaná resentimenty minulého režimu jako malé dítě, to nakonec nebylo na škodu. Symbol státnosti v sobě nese nedávnou českou minulost jako memento, umíme se s ní – jak vidno – slušně vyrovnat, protože práce v zájmu republiky je přece na prvním místě.
Český národní zájem už zase zní hrdě a národní prapory nad zahrádkami a domy vlají jako jejich nejsnadnější výraz. Je tedy Petr Pavel oním symbolem, který měl, jak naznačuje etymologický základ slova symbolon, spojovat, přičemž zároveň viditelně ukazuje hranici rozdělených polovin české společnosti? Co v tomto smyslu symbolizuje první rok prezidentství Petra Pavla?
Emoční či estetická stránka politiky se už jen tak obejít nedá, potřebujete být nejprve naladěni, aby vás lidé vůbec slyšeli, a to se prezidentu Pavlovi zatím moc nedaří.
Prezident se o to upřímně snaží, ale snaha je někdy moc viditelná, a tudíž nedůvěryhodná, je vidět, ba fyzicky cítit, jak to bolí. Spojování, tedy přivádění obou polovin k sobě, což je zřejmě smysl prezidentské symbolizace, vyžaduje angažmá citové.
Je-li společnost rozhozena zejména emocionálně, jak už to u malých nespokojených dětí bývá, nelze vstupovat do společenských debat jen tak s chladnou hlavou, s vědomím ústavních mechanismů a pak, s pouhým pocitem povinnosti dělat, co se má bytím a akčností státního úředníka.
Očekávaná zprostředkovatelská síla hlavy státu tu naráží na nedostatek empatie, která otvírá cestu k druhým, i když s nimi bytostně nesouhlasíme.
Jaký to kontrast s tím, jak velmi přesvědčivě, rázně a sebevědomě symbolizuje Česko prezident Pavel v zahraničí.
Prezident ve velitelské pozici
Najednou je tu skutečný lídr, který přesahuje i nesporné zahraničněpolitické uznání premiéra Petra Fialy, které si získal během prvních dní války na Ukrajině, ale i během úspěšného českého předsednictví Evropské unii.
Petr Pavel je v době války na Ukrajině tím nejlepším emisarem českého postoje, mužem, který díky vojenským zkušenostem ví, co je a co není v této fázi bojů důležité. Petr Pavel jako by se znovu převtělil do velitelské pozice v NATO či v čele české armády.
Je to role, evidencí je stále víc, mu jaksi daná, až přirozená. Lídr, který v krizi ví, kam jít a co udělat, a nejen to, je také schopen ostatní přesvědčovat o tom, co, jak a proč udělat.
Pavel je v zahraniční politice premiérem a ministrem zahraničí zároveň, jeho symbolická síla v tomto prostředí funguje velmi dobře a hlavně – všichni ji opravdu cítí, protože Pavel mluví v řeči, kterou zná, v níž je doma, v jazyce, který si už dávno přivlastnil, je součástí jeho osobnosti, což samo o sobě vytváří empatickou otevřenost – slyším přesně, co říkáte, rozumím vám.
O domácích rozpravách, sporech a jednáních to bohužel neplatí. Jako by si tu prezident teprve hledal nejvhodnější jazyk, protože tomu, jímž se tu mluví, příliš nerozumí. Možná mu ani rozumět nechce, protože by to znamenalo přeložit se do živlu, v němž Petru Pavlovi není dobře, kde není svůj, u sebe.
Je nakonec jedno, jakými prostředky bude prezident Pavel vtahovat většinu ke společnému zájmu, jak bude otevírat cesty k možnosti dohodnout se na minimálním společném základu. Podstatné je, aby to dělal, a více než doposud.
Jenže právě toto zjinačování patří k symbolizující roli prezidenta v pozdní moderní době, která dá více na emoce než na rozumovou argumentaci.
Emoční či estetická stránka politiky (to, jak politiky vnímáme a cítíme, s libostí či bez) se už jen tak obejít nedá, potřebujete být nejprve naladěni, aby vás lidé vůbec slyšeli, a to se, nejen u oné druhé jiné poloviny prezidentovi Pavlovi zatím moc nedaří.
Příkladná mužská síla
Estetická rovina prezidenství se smrskla na jednoduché srovnávání se „zjevem“ Miloše Zemana a na dokonalost oblékání, střih vousů a důstojnost výrazu tváře. A na chlapství, v němž se prezident Pavel usazuje rád, třeba když skáče padákem, sportuje nebo jezdí na motorce.
Je to zvláštní paradox: ostentativní předvádění testosteronové mužské stránky, tolik vysmívané u představitelů Osy zla od Putina po Kima, u Petra Pavla najednou vlastně milujeme.
Konflikt, který se velmi snadno vysvětlí, když se řekne, že zatímco Pavlovi je taková „mužnost“ vlastní a sluší mu, nehraje ji, užívá, Kim a Putin ji pouze nosí jako masku síly a moci.
Cožpak chybí české společnosti „příkladná“ mužská síla? A je právě tato stránka tím, co může v Česku prezidentsky symbolizovat, vytvářet autoritativní, ale pořád dostatečně empatický prostor pro spojování mediálně roztržené společnosti?
Je nakonec jedno, jakými prostředky bude prezident Pavel vtahovat většinu ke společnému zájmu, jak bude otevírat cesty k možnosti dohodnout se na minimálním společném základu. Podstatné je, aby to dělal, a více než doposud.
Občané, kteří ho volili, i ti, kteří ho nevolili, klidně přehlédnou, že se tu hlava státu v práci překonává a že překračuje území svého já. Ostatně od politiků se čeká i to, že dokážou hrát proti typu, proti obsazení či roli, která jim byla dlouhodobě šita na míru.
Prezident-generál pro období neklidu a války; naslouchající zprostředkovatel v domácích sporech o teplo kamen a kvalitu nabídky českého konzumního menu.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart: Česká skepse směrem k Bruselu. Ale zatím dobrý
Podnikatelé válčí o slibnou firmu. I přes vládu nad poštou a účty v bance
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
39 komentářů
Máme jen prezidenta, který je symbolem toho co je možné v tomto státě 30 roků po „převratu“ .
Vadí mi jeho minulost a hodně i minulost jeho manželky je to výsměch těm, kteří bojovali proti minulému režimu !!!😢😢😢
Výsměch je to těm kteří byli na uranu v base atd. Těm kteří si disidenství pod dozorem StB užívali koksové dýchánky na hrádečku i v bytě 4+1 na Národní, nakupovali v tuzexu, dobrovolně zpívali na Bartolomějské … I takové „disidenty“ se dnes musí oslavovat ! Těmto to výsměch není. Byli totiž stejní jako kontráš i politručka.
Vážený pane, mluvíte mi z duše …
Nepovedlo se to, budeme s hrůzou trnout, zbytek jeho období, aby jsme nebyli zataženi do něčeho, co si nepřeje ,valná část obyvatel .
Postkomoušům snažícím se dosadit zkorumpovaného a korumpujícího mafiána se to nepovedlo. A ano, josef, jen s hrůzou můžeme trnout do čeho bychom byli zataženi, kdyby bureš uspěl.
Máme prezidenta – nomenklaturního kádru – hnus
V Česku je prezidentem generál, ale také rozvědčík bývalého režimu, Petr Pavel. Tento režim byl chráněn lidmi jako Petr Pavel, který byl členem komunistické strany, důstojníkem ozbrojených složek a rozvědky, který složil přísahu, že bude bránit tento zločinecký režim.
Jak to bylo s tím rozvědčíkem? Cituji úryvek z životopisu generála Pavla: generál Pavel zpravodajský kurs ukončil až v roce 1991, něco zde s tím „komunistickým rozvědčíkem“ nehraje. Onen zpravodajský kurs byl tříletý. První rok byl věnován intenzivní jazykové přípravě, která probíhala v Brně. Zpravodajské „řemeslo“ si frekventanti osvojovali teprve ve druhém a třetím ročníku. Tyto dva roky absolvoval Petr Pavel v letech 1990-1991, tedy po pádu komunistického režimu a po zvolení Václava Havla prezidentem (29. prosince 1989).
Pokud tedy někdo označuje Petra Pavla za „komunistického rozvědčíka“, nemluví pravdu. Generál Pavel nikdy nebyl „komunistickým rozvědčíkem“. Byl zpravodajským důstojníkem demokratické republiky. Konec citátu. Jaroslave Albrechte, ověřujte si fakta, než vypustíte nějaký blábol. Na bláboly je zde specialistou A. S. Pergil.
Zjistěte si,kdy byla rozpuštěna Varšavská smlouva,a kdy poslední sovětští vojáci opouštěli Českou republiku.
Moc nechápu, co tím naznačujete. Zkuste to nějak rozvést. Děkuji
Pokrytci i hůř .. Kocáb i Havel si jen přihráli polívčičku na práci jiných o odsunu vojsk roku 1989-90. Smlouvy o odsunu vojsk SSSR byly podepsány mezi generály na podzim 1988. První jednotka v počtu asi 1 000 vojáků s technikou odjela z Domažlic v únoru 1989, kdy ti dva h… nevěděli kolik bije. Kde v té době vůbec byli ? Nepublikovatelné. Pak každé 3. týdny odjeli další i ve větším počtu. Takže tito dva … slávy chtiví nedokázali v tomto vůbec nic. Co dokázali je dnes taky nepublikovatelné, nesmí se
To už vím dávno Františku. Ale vy asi nevíte, že v té době už u nás komunismus nebyl. Tak si vy zjistěte, kdy u nás ten komunismus skončil.
Do kurzu byli přijímáni profesionální vojáci nebo studenti vojenských škol a učilišť a předpokladem bylo členství v KSČ. Do školy i po škole se chodilo v civilu, student se tedy musel rozloučit s uniformou, popsal bývalý vojenský rozvědčík Vladimír Mohyla ve své knize Rozvědky. Historie Československého výzvědného zpravodajství 1918–1990. V kurzu i ve volném čase se frekventanti navzájem znali pouze krycím jménem, který jim přiděloval nadřízený, a to tak, aby bylo co nejblíž skutečnému jménu. Pavlovi bylo přiděleno příjmení Pávek, Benešovi říkali Pavel Benda. Celková charakteristika Zpravodajského institutu se tedy nesla v rozvědčickém duchu, podotkl Daniel Kaiser v Týdeníku EchoDostat se do tohoto kurzu nebylo vůbec jednoduché. Kromě samozřejmých kádrových předpokladů jsme prošli prověrkami všech stupňů na ministerstvu obrany nebo StB,“ vzpomínal Beneš v deníku Právo. První rok kurzu se odehrával v Brně na Vojenské akademii Antonína Zápotockého, což byl krycí manévr. Zde byl rozdělen na tři jazykové skupiny – angličtinu, ruštinu a francouzštinu, kam patřil i Pavel. Kromě jazyků měli na škole předměty i pro zpravodajce, například o cizích armádách. Po prvním roce v Brně následovalo zpravodajské jádro výuky v Praze.
Pavel a KSČ
Své angažmá v KSČ před listopadem 1989 Pavel již dříve vysvětloval geopolitickou argumentací. Dle svých slov se nechal „tak trochu ovlivnit Gorbačovem“. Jenže Pavlova slova nedávají smysl. Členem KSČ se již v únoru roku 1985, tedy přesně dva roky od podání přihlášky, ale ještě měsíc před nástupem Michaila Gorbačova do funkce generálního tajemníka ÚV KSSS. Pavlův otec byl v době, kdy syn vstupoval do strany i poté, když začal studovat kurz vojenské rozvědky, vysoký důstojník Československé lidové armády a pro změnu pracovník vojenské kontrarozvědky.
Nic z toho, co jste napsal Jirko, nepopírá, co jsem napsal já.
Přečtěte si knihu Akvárium od Viktora Suvorova ( V.Rezun). V Polsku byla i zfilmována. Tam se dozvíte, co to byla vojenská rozvědka, a jak bylo možné stát se jejím příslušníkem. K nim se nedalo přihlásit, ti si kandidáty vybírali sami, pochopitelně po důkladném prověření. A že ta čs. se řídila stejnými pravidly, jako sovětská, je snad jasné.
Jóó,komunista symbol české státnosti.To už tu bylo.
Po třicetileté službě v NATO je dávno očisten. Navíc je slušný a není korupční.
Ježiši marjá, druhej Kubišová 🙁
Tak to si děláte srandu a nebo tomu opravdu věříte?
NATO jako čistírna ?
Pavel je bezcharakterní bezpáteřní tvor, který ničemu nerozumí, jen vojenské rétorice. To, co provedl s valorizací důchodů dokazuje jeho pokleslý charakter. V ekonomice se nevyzná, takže v zahraničí nic nedojedná a být jen napomádovným paňácou je na prezidenta trochu málo. Přežili jsme Havla, přežijem i Pavla, to je naděje do budoucnosti.
Ok, nemáte ráda Pavla, neměla jste ráda Havla…… každý to máme nějak, to není problém. Kdo vám ale z dřívějších prezidentů vyhovoval, popřípadě koho byste místo Pavla viděla raději na Hradě dnes?
Švejka
Zajímavé je, že největší kritici prezidenta jsou zděšeni jeho minulost v KSČ a přitom jsou to většinově titíž co volí strany vlekoucí nás směrem k Rusku a hlavně k odklonu od transatlantické demokratické tradice.
Tou transatlantickou tradicí máte na mysli Mnichov 1939?
Nemáme, opět máme loutku jako jsme měli po tkz. sametce89, toho dokonce protiústavně 4x po sobě ..strašné kde republika spěje
Vy tu Ústavu nemáte moc naštudovanou, co? Nebo mně dokážete popsat, co bylo protiústavní? Rád se poučím, takhle netuším, co máte na mysli.
Symbol státnosti: Převlečený komunistický rozvědčík, předseda ZO KSČ s manželkou politrukyní, nomenklaturním kádrem a vyškoleným ideologem KSČ.
To je prosím zvolený prezident ČR 33 let po sametu.
BRAVO!!!
Máme prezidenta Pavla, který je generálem. Protože jsem starší, pamatuji volbu prezidenta Svobody, kterého si tehdejší KSC zvolila, aby obrodny proces měl nějaký punc. Trvala tato vize do 21.8.1968, kdy přijely tanky státu VS. Ještě pár roku byl prezident Svoboda, kdy probíhaly krkolomné procesy, ale to již se rysovala,osobnost G. Husáka. Potom byl přijat zákon o odvolání prezidenta ze zdravotních důvodů. Současnost má několik stycnych bodů s obdobím r. 1968, generál nepolitik, hospodářská nestabilita a válečná krize Ruska na Ukrajině. Obdobi do r 1989 bylo dlouhé, to se jeví i v současnosti s Ukrajinou, že to bude dlouhé období, než se dospěje k nějakému výsledku. Generálové mají být v kasárnách nebo na manevrech, politika není jejich parketa. Po jedné petine funkčního období nelze hodnotit prezidenta Pavla, to jsou jen dílčí hodnocení, jmenování, cest a projevu.
Milý pejsku. Pavel zastával rotační funkci bez velitelských pravomocí, dle odborníků zvanou lízátko, na každého se dostane. Mezi jeho předchůdci byl i blízký spolupracovník Hitlera, generál Wehrmachtu, podílející se na plánu napadení Polska. Stejně tak letecké eso Luftwaffe s více jak sto sedmdesáti sestřely, koho asi? Tyto lidi prověřuje vysílající země, nikoliv Aliance. Na závěr, držitelem řádu Čestné legie je i Claudie Cardinalová, bez velitelských zkušeností.
Do politiky nemluvím, nepletu se do zasvěcených debat, jsem obyčejná ženská – občanka naší republiky. A proto vím, že mohu s čistým svědomím říci, že pan prezident Petr Pavel s chotí jsou od dob manželů Havlových opět těmi, za které se nestydím, když naši republiku jedou zastupovat na světové fórum, nestydím se ani, když pan prezident hovoří – ať už česky nebo anglicky, že jsem hrdá na to, že jsou jako prezidentský pár naší země ve světě vítáni a mají přátelské vazby i na nejvyšších úrovních po celém světě a to již ze svých působení předešlých. A poslouchat jakýkoliv projev našeho pana prezidenta je pro mne naprosto pohodovou záležitostí, protože ví, o čem mluví, mluví česky a správně česky, řazení jeho myšlenek je logické a srozumitelné. Važme si doby, kdy jsme zvládli do čela státu zvolit takového člověka, takový manželský pár. Zkusme se řídit jejich pracovitostí a dobře a pozorně jim oběma naslouchat. Mohlo by se nám to i vyplatit.
Tak po tom vašem článku věřím že jste obyčejná ženská nezajímající se o politiku.
Problém je, že česká politická, ale i občanská, scéna je silně rozpolcená a co je „národním zájmem“ pro jednu polovinu je spíš pravým opakem pro tu druhou a naopak.
Nejprve na té rozpolcenosti české politické scény usilovně a ze všech sil svými příspěvky a pravděpodobně za cizí peníze pracovat a pak lkát nad rozpolceností české politické scény není jen úsměvné. Je to přímo k popukání.
Mimochodem na podobné otázky jako ta v nadpise je jediná odpověď, kterou tu často píšu „symboly tvoří média“.
Na médiích tedy záleží, jak tu kterou politickou personu divákům/čtenářům zprostředkují a přiblíží, a které její projevy (různého druhu) popíší.
V pozitivním i negativním smyslu.
Pokud se týče prezidenta Pavla, za ten rok, dělal řadu dobrých projevů, dělal i některé chyby, ty každý zná, ať soudí podle sebe.
V čem je bohužel současné riziko zmíněné v závěru „..Prezident-generál“. Ano, pan Pavel kandidoval právě s tím že „dělal generála v NATO“ – a že tuto má řadu skutečných kontaktů.
Jest proto skutečně velká změna přístupu ,pokud nyní, po roce nemůže občany uklidnit prohlášením „my NATO máme“, (třeba s ohledem na situaci v USA ), ale musí ty občany naopak vystrašit „doporučením“ znovuobnovit vojenské odvody – podotýkám, po dvou dekádách, kdy je náš stát zrušil, takže dnes skutečně žádné vojenské zálohy nemá..
Ovšem, ani dnes, ani pan generál prezident, ani vláda nedokáže říct co bude stát s těmi všemi „administrativně odvedenými “ dělat Jestli je po krátkém výcviku pošle s bajonety na ukrajinský front, nebo (což je přijatelnější) skončí všichni na (ale už taky dávno zrušené) civilní službě..
Dnešní mamánkové závislí jen na founech se nikde nepohrnou. Ne tak na nějaký výcvik kde by museli poslouchat, naučit se po sobě uklidit, ustlat, pomáhat v kuchyni, ve službě, stavět tkz. komínky ve skříni … už neproveditelné
Zlaty Pavel oproti tomu co jsme tam od Havla meli. Nechapu tu smecku co se tady na nej vrha
Mám za to že by se měl Pávek ujmout další zcela zásadní úlohy : Měl by navrhnout změnu českého státního znaku. Po zkušenostech z posledních 35 let by měl být Český lev nahrazen Českým supem, aby odrážel skutečnou realitu dnešní liberální společnosti.