Petr Bartoň: Jak Češi zase jednou propásli možnost být v něčem užiteční
LZE I LÉPE. Orosené brýle Čechů a Češek a promočené roušky z lesních běhů mohly celé planetě přinést důležité poznání o chování koronaviru. Stačilo jediné. Aby naše země nebyla tak centralizována. Všechno, co o světě víme, jsme se naučili ze situací, kdy jsou stejné věci vystaveny rozdílnému přístupu. Jedině tak jsme se dozvěděli něco o virech, o daních, nebo i o investicích do vzdělání našich dětí.
Ekonomové nemají rádi centralismus. Tedy ti, kteří se chtějí něco nového dozvědět o tom, jak vůbec svět lidí funguje.
Jistě, ti ekonomové, kterým zrovna vláda naslouchá (pokud jim tedy někdy nějaká vláda naslouchá), centralismus většinou milují. Zaručuje totiž, že rady, jež vládě šeptají do ucha, jsou okamžitě zavedeny na celém území. Nemusí se tedy snažit přesvědčit spoustu regionálních politiků o tom, že daná politika je dobrá pro jejich území.
Stačí přesvědčit někoho v Praze, a už je to zavedeno od Aše až po Jablunkov. Obzvláště to platí, když takový politik řídí stát jako firmu. Bez „žvanění“ v parlamentu. Pragmaticky.
O praktických lidech se trefně vyjádřil jeden z nejznámějších ekonomů světa John M. Keynes: „Pragmatici, kteří jsou přesvědčeni o své nezávislosti na teoriích, jsou většinou otroky nějakého porouchaného ekonoma.“
Centrálně zavedená politika nemluví
Problém je, že takhle se nic nedozvíme. Když nějakou politiku zavedeme centrálně po celém území – třeba slavný systém EET – tak se nikdy nedozvíme, jestli daná politika funguje.
Porouchaní ekonomové, kteří EET vymysleli a podporují, budou pak už vždycky tvrdit, že všechno dobré, co se stane potom, bylo kvůli zavedení EET. Když jim někdo bude odporovat daty odjinud, logicky odseknou, že se to nedá srovnávat. Ano, nedá.
Právě proto je potřeba, aby na stejném území byla vždy kontrolní skupina, která pojede v nezměněném režimu. Aby třeba Frýdek jel podle nových pravidel a Místek podle starých. Dobrá, někdo může říct, že tam lidi začnou chodit na pivo přes řeku Ostravici a zkreslí tak data. Tak vezměme Starou a Mladou Boleslav. Tam už budou data čistější.
Jinými slovy, abychom se něco dozvěděli o funkčnosti nějakého vládního ekonomického nápadu, musíme jej zavést jen někde. V tom se ekonomové poučili od výzkumu v medicíně – tam se nová farmaka nebo postupy také testují nejen na pacientech, ale i na „kontrolní skupině“ pacientů, kteří dostávají placebo. V ideálním případě o přiřazení rozhodne náhodně počítač a ani dozorující lékař neví, kdo je kdo.
Že to funguje i v ekonomii usoudila i Nobelova komise když za rozvinutí tohoto přístupu (zejména v rozvojových zemích) udělila loni Nobelovu cenu za ekonomii.
Díky jejich „pokusům na lidech“ tak dnes například víme, jak nejlépe investovat do vzdělání dětí. Nikoli do zmenšování tříd ve škole a přidáním učitelů, ale najmutím odpoledních doučovatelů pro slabší.
Ekonomicky necentrálních zemí je málo. V Evropě většinou začínají na Š – Švýcarsko, Švédsko a Španělsko. „Šlovinsko“ k nim asi nikdy nepřibude, je příliš malé. Ale třeba „Šlovensko“ by mělo velkou šanci jít cestou „fiskální decentralizace“ – ty hory, které rozdělují východ od západu, i jednotlivé kotliny velkých řek, přímo vybízejí k tomu být Švýcarskem východní Evropy.
Ale i v ekonomicky centralizovaných zemích dokážou politici „testovat“, než nějaký svůj nápad uvalí na celou zem. Třeba Margaret Thatcherovou nakonec položilo její zavedení daně z hlavy. Nejdříve ji ale dlouho testovala na Skotech, pokusných to králících britských ostrovů.
Bohužel jako empirická ekonomka Thatcherová selhala, sílu odporu proti této dani přisoudila „skotským špecifíkam“, a pak se nestačila divit, když Angličané reagovali podobně.
Česko promarnilo šanci
Naše vláda se bije v prsa, jak si z naší rouškománie svět bere příklad. Dme se pýchou nad každou zmínkou ve světových médiích o šijícím Česku, a vydává to za pochvalu, nikoli za znak vládního selhání. „Premiér Prchal“ se snažil nápad vecpat i americkému prezidentovi.
Dobrá. Připusťme, že vědecká debata o užitečnosti roušek v autě, v lese a při běhu je zatím otevřená. Česko mělo jedinečnou možnost dát světu rozřešení této otázky! Nic by to v podstatě nestálo, a celý svět nám mohl být vděčný, namísto abychom byli všem k smíchu naší „snahou“ vytvořit vlastní vakcínu za pár desítek milionů.
Stačilo jediné: zahalit část území do totální roušky, jakou zažíváme nyní, avšak část území nechat v povolnějším režimu, jaký známe z ostatních zemí – které často neměly o nic horší průběh infekce.
To, že některé západní země měly horší průběh bez rouškománie, dnes dovoluje českým politikům tvrdit to stejné, jako při každé centralizaci. „Vidíte? My vám dali (a přitom vlastně nedali) roušky, a proto máme méně nakažených.“ Úplně přitom ignorují země, které mají méně nakažených i bez lesních roušek.
Když už existenci takových zemí někdy připustí, pak se brání tím, že ty země „se od nás lišily i v jiných směrech, nejen rouškami, a to dělá ten rozdíl“. Přesně proto mohlo Česko tuto hádku definitivně ukončit.
V rámci Česka je poměrně homogenní populace, s podobnými zvyky, chováním a i třeba dostupností lékařské péče. Kdyby infikovanost relativně rostla v té části země, která by nevynucovala roušky v lese, pak nejen my, ale celá planeta by si mohla být jista, že roušky do lesa patří. Extra nemocné v sektoru bychom vyléčili a režim rychle zpřísnili po celé zemi. I kdybychom třeba jednoho již nestihli zachránit, zachránil by tisíce životů, neboť by námi dokázané rouškování převzala celá planeta.
Takhle zase nic nevíme, a tak se nemáme jak vědecky bránit proti nápadům červnových roušek.
Na bedrech hejtmana
Dokonce by ani centrální vláda nemusela nést tu politickou odpovědnost rozhodnout, jestli to budou Čechy nebo Morava kdo půjde cestou „rozumnějších roušek“.
Stačilo, aby to rozhodnutí mohl učinit nějaký hejtman. Tím spíše, že v karanténě a při omezené možnosti cestovat by odpadl i klasický problém migrace mezi různými sektory, aneb „půjdu si svobodně zazpívat do země krále Miroslava“.
A hlavně – bylo by teď košer o správné cestě vpřed vést celonárodní diskusi. Tak jako se třeba od tohoto týdne vede v Británii. Boris Johnson v neděli večer oznámil postupné rozvolňování, ale Velšané i Skoti se šprajcli a půjdou asi podle vlastního harmonogramu.
Protože se šprajcnout smí. A svět se tak bude moci dozvědět něco nového o chování korony. Něco, co jsme světu mohli nabídnout my, ale nenabídli.
Lze i lépe…. zavádět různé vládní nápady. Alespoň v době po koronakrizi bychom měli začít používat postupné a necentrální zavádění nových vládních nápadů. Jedině tak se můžeme dozvědět, jestli skutečně fungují. O účinnosti či neúčinnosti se povede debata, účinné se pak mohou zavést centrálně a neúčinné stáhnout.
Politik by zůstal bez ztráty květinky: že něco nebude fungovat nemusel předvídat, je jenom člověk, ale jako moudrý vůdce stáhl nefunkční. To u něj přeci ocení i volič – jediný barometr, na který hledí.
O autorovi: Petr Bartoň vystudoval ekonomii na univerzitách v Cambridgi a Chicagu a spolupracuje s ekonomickým výzkumným ústavem ve Švýcarsku. S „nastavením systémů“ v těchto zemích má nejvíce zkušeností, ale dobře ví, že velké bohatství příkladů úspěšných reforem nabízejí i jiné státy. Nyní je hlavním ekonomem investiční skupiny Natland. Seriál „Lze i lépe“ nemá být jen pouhým povzdechem, že jinde něco funguje lépe, ale vždy nabídne praktickou doušku, co a jak je pro zlepšení udělat v Česku.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Fischer: Malý stát zemřel, zapomeňte. Teď tu vládne Erár
Sedláci, jde to i bez dotací! Nizozemský ekologický farmář ukazuje, jak na to
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
24 komentářů
Tato teorie funguje s tím rizikem, že se může stát, že ve Frýdku zemře na infekci 10 lidí a v Místku, který představuje jakési placebo – 100 lidí. To je trochu drahá výzkumná metoda, pokud se jedná o lidské životy…
Přesně tak. Něco takového může navrhnout je nekonom, pro kterého je člověk jen číslem v číselné řadě. Ať nás Bůh chrání před nimi!
Nejraději mám blbce, co post festum říkají, co by se tehdy mělo dělat lépe. Bez zodpovědnosti. K článku pana Bartoně bych jen rád dodal – víte, on existuje faktor času. A ten někdo. kdo musí rozhodnout, musí rozhodnout teď a s informacemi, které má v tuto dobu k dispozici. Udělat to, co jmenovaný rozumbrada doporučoval, tak bychom teď byli zavaleni články kdo rozhodl že Mladá Boleslav ano a Stará Boleslav ne, a kdo tedy zavinil vyšší úmrtnost tam, kde jsme pro jistotu nic nedělali.
Z takovýhlech kritiků je mi na zvracení – jejich jednání považuji za podlé. A pochopitelně, posílat peníze periodiku, které takovéto články zveřejňuje, považuji za nonsens.
Borovan
Dobrý den. Pokud z nějakého tajného výzkumu již víte, že by západní rouškovací režim zvýšil úmrtnost, jak říkáte, máte morální povinnost vůči celé planetě tento výzkum zveřejnit. Abyste zachránil lidské životy. Do té doby platí, že mou popsaná metoda je jednou z mála, která by nám mohla říci, zda západní rouškovací režim skutečně zvyšuje úmrtnost vůči našemu.
Doufám, že jste se nakonec nepozvracel.
Váš, jak říkáte, „rozumbrada“.
Ještě dodávám, člověk není lednička, kterou lze opravit dobře, nebo špatně a po špatném opraváři zavolat toho lepšího, který to spraví dobře. Nasadíte-li lěčbu, nelze vše vrátit do původního stavu. Když podáte nemocnému jeden jistý lék a ten zabere, druhému pak placebo a to zabere také, tak víte maximálně to, že lék neuškodil, ale nevíte jestli náhodou přece jenom nezabral. Je to těžké na pochopení, pro ekonoma zvláště, ale výsledek všech lékových studií je výsledkem jen statistickým, který neplatí pro každý jednotlivý případ vždy. A proto se vždy zvažuje míra rizika a pokud by mohlo jít o život člověka ne nevyléčitelně, podle dosavdních znalostí, nemocného, tak se neriskuje!
Poznámka : nejsem lékař, ale mnoho let jsem pracoval jako vedoucí výroby léčiv.
No nevím, jestli je vhodné, stavět se k situaci pandemie stejně, jako k testování daní.
V zásadě tu vidím dva dodatky/nedostatky:
Zaprvé, jelikož není zakázáno nošení roušek, lze jej oblastně, krajsky nebo i jen městsky přikázat a to ne pomocí zákona, ale pomocí vyhlášek. Ta totiž smí zakázat například pohyb na veřejnosti bez roušky a nebo sdružování se nad 10 obyvatel atd., atd. samozřejmě s omezením platnosti pouze na území daného města, kraje ap.
U tohoto řešení ale nastane problém, jak se budu chovat já, říkejme mi občan z více restriktivní oblasti, když budu muset navštívit zákazníka v méně restriktivní oblasti? Dodržováním restriktivních pravidel a jejich vynucením i na zákazníkovi, dejme tomu, že je jejich vynucení možné, totiž zavleču vliv restrikcí na území kde máte kontrolní vzorek bez restrikcí.
Zadruhé, zodpovědnost za neúspěch. Dokáži si představit jak se bude tvářit běžný občan, pokud politik který rozhodnul o tom, že restrikce na daném území budou menší a občan vinou pandemie korona viru přijde o člena rodiny. Rozhodně nedoufejme v to, že by vzal v potaz něco jako „toto nemohl politik předvídat“… Ne, tuto možnost považuji, za vysoce nepravděpodobnou. Takže volání po zodpovědnosti by zcela jistě následovalo.
Pokud tedy nechceme rozdělit naši krásnou zemi na jednotlivé městské či krajské „státy“ s pevnými neprodyšnými hranicemi, je řešení pandemie formou zkusme tu něco, tam něco jiného, nepoužitelné. Ale lze to aplikovat na národní úrovni v rámci EU, ony se jednotlivé národy Evropy svým chováním sice liší, ale dá se predikovat vliv tohoto chování na nárůst nemocnosti apod. A jako příklad, udám líbání a objímání jižních států EU, které je na severu spíše nepoužívanou formou pozdravu.
Ano. Migrace lidí mezi rozdílnými pravidly je vždy problém, jak naznačuji s Frýdkem Místkem. Ale souběžné umrtvení ekonomiky vládou tento problém umenšuje. Nic není dokonalé, ale je to dokonalejší než centralismus s nulovou vypovídací hodnotou.
Ve svém bodě předjímáte to, co vláda tvrdí, a pravdivost čehož nemáme jak ověřit: že volnější režim zvýší úmrtnost. Co když je to naopak, a umíralo by více lidí se silnějším rouškovým režimem, třeba proto, že si více šahají do obličeje, nebo recyklují vydechnuté viry zpátky do plic, nebo rizikovějším chováním v pocitu totálního bezpečí, či jinými vektory, v literatuře popsanými? Já říkám, že nevíme, a že máme povinnost vliv totální roušky vyšetřit, když už jsme ji jako jedni z mála zavedli. Vy naznačujete, že už výsledek víme. Pak by byl samozřejmě můj článek k ničemu.
Volání po zodpovědnosti je hezká věc, ale ukažte mi, jak můžeme volat po zodpovědnosti v současném centrálním systému?
Variace na národní úrovni je problematičtější z důvodů uvedených v článku. Češi se od Němců liší v mnoha jiných ohledech, než v rouškách (třeba v té bájné historické očkovanosti, o které se také mluví). Proto potřebujete rozdílné režimy na jinak stejné populaci.
Ona ta „historická očkovanost“ není bájná, v bývalé NDR (stejně jako ve všech státech bývalého východního bloku – zhruba RVHP) se skutečně povinně očkovalo na př. proti tuberkuloze, zatím co v bývalé NSR to prý povinné nebylo. V Bavorsku je vysoký počet nakažených covidem-19, ve srovnání se sousedním Saskem (Drážďany) a odborníci zkoumají, zda to tím očkováním skutečně náhodou není.
Když pomineme etickou stránku věci, tak ekonomovi by snad mělo dojít ,že Česko je na takové testování poněkud malé. Od hranic do hlavního města ca 3 hodiny autem, lidé často dojíždějí do práce přes hranice okresů do velkých měst, studenti do škol, nakupovat taky jezdí do větších center atd., taky služby, nebo třeba exekutoři :)))
Tudíž, nějaké oddělení “ testovacích okresů “ by nemělo smysl. Sice by to šlo „technicky“ udělat, jejich úplným uzavřením , jenomže tím by se narušily přirozené vazby, trasy a procesy.
Jinak řečeno, testovalo by se něco úplně jiného a výsledky by taky byly o něčem jiném . A takový umělý pokus – „prostě uděláme nějak dvě oddělené skupiny a ty budeme sledovat se dá udělat i v menším měřítku – něco jako televizní Vyvolení :)))
Jinými slovy říkáte, že v reálném světě nikdy nedosáhneme laboratorních podmínek. Samozřejmě plně souhlasím. Článek je o tom, že by nám to ale aspoň něco řeklo, oproti současnosti.
A propos, ono i reálné testování vakcíny má daleko do laboratorní čistoty. Svět je messy, a přesto jsme z toho chaosu schopni něco pochopit o jeho fungování.
No přesněji to říkám obráceně – laboratorní procesy (i modely) – aby měly vypovídací hodnotu – by se měly co nejvíc blížit realitě . A o to právě jde – totiž co nejvíc té konkrétní, místní realitě.
Jinak řečeno, v každé zemi jsou ty podmínky trochu jinak. Nejen ta pandemická omezení, ale třeba počty testování, přístup lidí ke zdravotnímu systému, atd…Nějak se třeba nikde (radši) nepsalo jak je mnohé řešeno v zemích kde spousta lidí nemá zdravotní pojištění,..
Ergo, když se nad tím zamyslíte, i kdyby se u nás takové testy, které navrhujete provedly, vůbec by nemusely mít nějakou širší platnost pro zbytek světa…
Tím vůbec nepopírám vývoj a jeho potřebu. Ovšem uměle vyvolávané masové „testy“ mají svoje rizika., která je nutno porovnat s očekávanými výsledky.. A tady bohužel víme předem, že o koronaviru toho víme pořád sakra málo, takže i ta politická rozhodnutí pro celé území státu se mění prakticky každý týden..
Díky za věcný komentář, jak osvěžující.
Souhlasím, že různé země se v mnoha ohledech. Ostatně to je přesně příčinou, proč nelze nic vyvozovat z jejich pozorování a je potřeba vyšetřit dva režimy na STEJNÉ populaci.
Nicméně nesdílím Vaši skepsi o převoditelnosti případných výsledků na jiné země. Pokud takto zjistíme „efekt roušky“, pak by nebyl přenostitelný jedině v případě, že by ty odlišnosti o v jiných zemích ovlivnily právě to fungování roušky. To si lze v jistých extrémních případech teoreticky představit (jestli je fakt pravda, že si Italové nemyjou ruce, jak běhá po internetu), ale v zásadě by ty rozdíly mezi zeměmi (například v kapacitě lůžek) měly ovlivňovat absolutní výši smrtnosti, ale neovlivňovat vlastní efekt roušky.
Tady zase o to, že píšete o „efektu roušky“, jenomže jen o ty samotné roušky nejde – ta omezení tvoří poměrně široký komplex opatření, u kterých se lze odhadnout , že některá z nich měla preventivní charakter. Jenže, takové masové testy, aby se postupně odbourávala jednotlivá opatření, než se zjistí (na základě srovnání počtu nakažených/mrtvých)
která jsou nutná/zbytečná, už nebudou dělat nikde..
Ekonomové nemají rádi centralismus.
Jestli tomu je bud jen z 50% tak mně vysvětlete proč máme historii plnou kolonialních IMPERIALních společností,
a jejich válek včetně obouch Globaně Predikovaných
nadnárodních Think tanku jako ASPEN
a koroprací včetně AMEROPA jako strategického partera AFROferdy či UNILEVER
a soukromých cetralních BANKsterů obou CITY a ty N.Y. coby FEDu
jako rezervní mněny drtivé většiny všech mněn na světě,
a celkové posilovaní tohoto Globalně Predikovaného
KAPITÁLově IMERILního tendru
Dobrý den pane Krkowitzko.
Obávám se, že jsem Vašemu dotazu neporozuměl. Zakódoval jste nějakou tajnou zprávu do Vašeho použití kapitálek?
Na počátku pandemie se Babiš svou vládní partu prohlásil za krizový štáb a ještě na tiskovce sprdl novinářku, že to nedovede pochopit. Na konci virové pandemie se zase rozhodl přes svoji oddanou doktorku političku pustit do výzkumu vakcíny . Brouk pytlík nebude jen řídit stát jako svou firmu ale pouští se i do vědy. Za naše peníze, přeji úspěch.
Petr Bartoň: Sedm antivirových inspirací z méně infikované země
Napsal/a Petr Bartoň 19. března 2020
Porovnání se zatím „zdravější“ Británií nabízí pár tipů, které by mohla vláda (nebo ještě lépe krizový štáb specialistů) alespoň zvážit. Může samozřejmě být, že se zázrakem karty obrátí a Británie nás v infikovanosti znovu předežene. Do té doby ale tamní nízká infikovanost nabízí jakous takous inspiraci v naší nelehké době.
Stojí za přečtení.
Uprimne receno si tahle „regionalni“ opatreni v CR nedokazu predstavit. Faktor proc zrovna my? Jak by se tyhle regional-specific informace vubec dostaly ke koncovym uzivatelum? Tady funguji Jen hystericke tiskovky v TV, jejichz cilem je co nejvic vydesit lidi a nahnat politicke body. Aby tahle debata mela nejaky smysl, nesmel by tady fakticky vladnout AgroFert. Stejne jsem rad, ze nekdo dokaze v tehle splasene dobe prijit s podobnymi napady. Diky!
…Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře,
život plyne jak voda a smrt je jako moře.
Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později,
kdo v životě miluje, ať neztrácí naději…
Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Ježek
Ten „rouškový“ pokus je tak na úrovni experimentování Dr. Mengeleho a žádná etická komise by ho neschválila. Z čehož by následně nastal i problém s publikováním (pokud by ho někdo i provedl). Většina, a prakticky všechny významné, lékařských časopisů vyžaduje pro publikaci něčeho takového potvrzení od etické komise. A některé mají i svou etickou komisi a nemusejí pustit ani to, co v etické komisi z Horní Dolní prošlo.
Už prostě nejsme v časech pana C. J. Finlaye, který pokusem na dobrovolnících prokázal, že žlutou zimnici šíří komáři a že se kontaktem s nemocnými (včetně jejich krve a fekálií) nedá dostat.
Dobrý den. Nevím, jestli jste článek četl(a), ale ty dva módy by byly „český“ a řekněme třeba „německý“.
Můžete upřesnit, která etická komise schvalovala německý mód roušek, který tam byl zaveden?
Pokud německé roušky jsou pokusem doktora Mengeleho, proč už do Německa nevtrhly mezinárodní síly aby zabránily genocidě?
Dále z Vašeho příspěvku nevyplývá, se kterým z těch dvou módů by měla podle Vás etická komise problém. S tím českým nebo s tím německým? Jak v článku vysvětleno, zatím nevíme, který z nich pacientovi pomáhá, pokud některý. Pokud již víte, že německý mód škodí, opět se ptám, kde je mezinárodní povyk?
Omlouvám se, rozhodně by měla etická komise problém, pokud by ve „Frýdku“ byly roušky a v „Místku“ nebyly, nebo bylo jejich nošení nějak omezované či dokonce v některých situacích zakazované.
To, že si to Německo, ale i jiné státy, udělaly po svém, je něco trochu jiného. Do jisté míry to onen „pokus Frýdek x Místek“ nahrazuje a rozdíly v úmrtností v zemích, které měly nižší míru restriktivních opatření a v zemích, které ji měly vysokou (jako třeba my), je vcelku dobře vidět.
Až se podaří mezinárodní úmrtnostní statistiky „vyčistit“ od různých přístupů k evidenci nemocných a zemřelých na covid 19 (které reálně existují i v rámci EU) a až se podaří nějak vyhodnotit i to, s jakou mírou důslednosti byla restriktivní opatření ve které zemi prosazována, budeme mít celkem dobrý přehled o tom, co zabíralo (a jak moc) a co ne.
On i ten rozdíl mezi bývalou NDR a NSR mohl být dán nikoli očkováním proti TBC, ale i tím, s jakou mírou ukázněnosti se k restriktivním opatřením (stejným) občané postavili.
Můj osobní názor je, že se mohlo s restrikcemi začít i o něco dříve, ale že některé restrikce byly zbytečné (např. zavření nákupních center, kde bývá poměrně slušná vzduchotechnika, nebo zákazy farmářských trhů). Naopak si nemyslím, že bylo zbytečné zavření škol, protože u dětí tato infekce probíhá ve vysokém procentu bezpříznakově, takže by si to děti ve škole předaly a po donesení domů nakazily třeba prarodiče.
K té roušce:
Kdyby nebyla účinná, nenosili by ji jako povinnou součást oděvu třeba chirurgové.
Je třeba si uvědomit, že naprostá většina virů, které z nakaženého člověka vyjdou, je vázána na kapénky slin a sekretu dýchacích cest, jejichž velikost je o mnoho řádů větší než velikost samotného viru, takže je zachytí i rouška z běžné tkaniny.
Samotný virus se ve vzduchu poměrně rychle inaktivuje. Navíc, i když pronikne do plic, tak se tam zachytí jen s malou pravděpodobností. Pohybuje se totiž ve vzduchu tak pomalu, že si nestačí v pauze mezi nádechem a výdechem (na rozdíl od mnohem větších kapének) sednout a dotknout se stěny. Matematicky to popisuje Stokesův zákon.
Rouška také brání i tomu, aby se při vydechování vytvořil silný proud vzduchu, který kapénky s virem zanese do větší vzdálenosti (proto paradoxně chrání okolní lidi víc než svého nositele a její nošení je výrazem ohleduplnosti k okolí).
A něco optimistického:
V minulosti se podařilo vícekrát vyrobit očkování proti nemocem, které při přirozeném průběhu nezanechávají imunitu, nebo jen velmi slabou. Asi každý z nás má osobní zkušenost s očkováním proti tetanu, který ovšem u těch 60 – 70 procent pacientů, co ho přežijí, imunitu nevyvolá.
Nevidím ani jako špatné, pokud se více zemí bude snažit nezávisle vyrobit vakcínu proti covid 19, protože potenciálních možností, jak ji vyvinout, je větší množství a je jen věcí náhody, kdo se pustí do té, která skončí úspěchem. Klidně se může stát, že tu kostku, co padne šestkou nahoru, hodíme my.
A naopak paralelní vývoj různými cestami přináší větší šanci, že bude vakcína v dohledné době vyvinuta; pokud bychom čekali „až hodí šestku“ nějaká centrální světová laboratoř, nemusely by se toho dočkat ani naše děti.
Ostatně, když půjdeme do historie, tak USA v rámci projektu Manhattan vyvíjely paralelně dva typy jaderné bomby (z obohaceného uranu a z plutonia), aby zvýšily pravděpodobnost, že tu bombu vyrobí. V době, kdy se o tom rozhodovalo, opravdu nikdo nevěděl, zda vůbec bude možné obohatit uran, ani zda bude možné průmyslově vyrábět plutonium. Takže byli v naprosto stejné situaci, v jaké jsme s vakcínou proti covid 19, pouze s tím rozdílem, že před námi je těch možných cest k žádoucímu výsledku podstatně víc.