Dan Materna / MFDNES + LN / Profimedia,

Petr Bartoň: Vládní moratoria kvůli pandemii jsou i šancí pro ekonomické šmejdy

Napsal/a Petr Bartoň 10. dubna 2020

Opět děláme věci naopak. Zatímco většina Evropy se snaží o plošnou pomoc a jen co nejcílenější omezení hospodářského života, my držíme plošné omezení hospodářského života a cílíme hospodářskou pomoc. A co hůř – náklady pomoci přenášíme na ty, co již pomáhají.

Hrozí, že tím situaci ještě zhoršíme, protože se necháme unést jen tím, co je vidět (ušetřené splátky), a nevezmeme v potaz, co vidět není. Tento text odhrnuje roušku nezamýšlených důsledků dvou moratorií.

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Vláda samozřejmě chce pomoci těm, které postihla svou tvrdou karanténou a kterým mnohdy docházejí peníze. A myslí si, že když jim třeba odpustí splátky nájmů, budou mít více peněz. Nebo že když jim odpustí splátky dluhu, budou mít více peněz.

Nebudou. Naopak. Moratorium (dlouhodobý odklad) na splácení dluhů, a snížení úrokové sazby po dobu nesplácení, naopak sníží likviditu (objem finančních prostředků) na trhu půjček. Co hůř, opatření dopadne nejtvrději na ty, kteří jsou nejzranitelnější. To opravdu není sociální.

Podobně je to s moratoriem na placení nájmů. To také nesnižuje dlužnou částku, jenom ji dovoluje odložit. Snižuje to však motivaci stavět nájemní prostory, tím v budoucnu klesne jejich nabídka a nájmy se prodraží. Všem.

Skutečná pomoc vs. moratorium

Navzdory léta trvajícímu varování ekonomů, že v době hospodářského rozmachu musí vláda tvořit ochranný rozpočtový polštář, protože nikdo neví, odkud další krize přijde, vláda prostředky projedla. Na rozdíl od Německa, které odolávalo volání celé eurozóny, aby svoje rezervy projedlo a pomohlo tak nastartovat eurorůst. I díky těmto rezervám se Německo ke krizi postavilo rychleji čelem a může si nyní dovolit plošně napumpovat skutečné peníze do ekonomiky. Náš stát zatím ale moc nepumpuje. Vláda stále věří, že svoji odpovědnost přenese na jiné:

Tu na Prahu, kterou vláda vyloučila ze svého programu COVID II jenom proto, aby na něj nemusela sama dát ani korunu a aby celý COVID II zaplatila EU (která však nesmí ani v dobách bez krize dávat peníze příliš bohaté Praze).

Tu na domácnosti, když lékařům ani ve státních nemocnicích nezajistila ochranné prostředky, ač o to byla žádána, a domácnosti dnes šijí v jednom šiku.

Nu a nyní na věřitele a pronajímatele. Ani jedna z obou těchto skupin přitom nedisponuje zázračným nevyschnutelným zdrojem peněz, kterými by mohla propad příjmů nahradit. Jediný subjekt v ekonomice, který má přístup k zázračné studně peněz, je vláda. Ta si může ve světě půjčit nyní za rekordně nízký úrok, aniž by jí to zásadně půjčování zdražilo. Pokud by si chtěl půjčit kdokoli jiný na ufinancování tohoto vládního moratoria, věřitelé mu rychle přestanou půjčovat. Na rozdíl od vlády jim totiž nemůže slíbit peníze z budoucích daní.

A tak bude v moratoriu jenom hůř. Proč to nemůže fungovat?

S kanónem na vrabce

Většina pronajímatelů již pracuje se svými nájemci, a protože ví, kdo je skutečně zmrazením ekonomiky postižen, vymyslí s ním alternativní řešení. Žádný pronajímatel nechce přijít o kvalitního nájemníka pro dobu, až jednou – doufejme – stát své hospodářské sevření povolí.

Ale s plošným řešením tu jde stát opět s kanónem na vrabce. V systému budou chybět peníze od těch nájemců, kteří nejsou nijak postiženi. Trh s nájemnými prostory však dlouhodobě zchudnul už jen ohlášením moratoria. Ještě více než trh půjček je trh nájemného bydlení závislý na dlouhodobých očekáváních všech aktérů.

Pokud stát nyní vyjevil, že je jednou ochoten vyhlásit moratorium, zvyšuje to okamžitě pravděpodobnost každého dalšího moratoria při dalším, klidně i menším problému. Stokrát může vláda přesvědčovat, že je to jenom protentokrát. Trh to zvýšené nebezpečí již zakalkuloval, a bude nyní očekávat vyšší výnosy, aby byl ochoten podstoupit zvýšené riziko. To nakonec dopadne na všechny nájemce – ovšem možná až za nějaké budoucí vlády.

V principu může být naše hospodářské oživení po odchodu epidemie stejně rychlé, jako bylo naše zmražení. Ale právě takováto opatření obrovsky prodlužují stín, který na budoucnost vrhá státní reakce na nemoc Covid-19.

Nová šance pro ekonomické „šmejdy“

Pro zlepšení finanční situace těch nejpotřebnějších je potřeba do systému peníze přidat, nikoli je vládním moratoriem ubírat.

Věřitelé nechodí a za vybrané splátky si nekupují šampaňské a kaviár – to dělá jen Vlk z Wall Street a jenom na stříbrném plátně. V reálném životě jsou tyto peníze ihned přetavovány na další půjčky pro další potřebné. Když nebudou spláceny staré půjčky, nebudou prostředky na nové.

Na rozdíl od vlády navíc sektor ví, kdo jsou ti skutečně potřební, kteří se dostali blízko dna, a dávno jim již pomáhá i bez státních „instrukcí“. Není totiž v zájmu žádného solidního věřitele, aby dlužník zbankrotoval.

Státní moratorium svou plošností i zde ještě přilévá olej do ohně. Moratorium se totiž nevztahuje jen na banky. Ty jsou často alespoň zajištěny i jinou činností, mají lepší přístup k penězům centrální banky, a většinou ani nejednají s těmi nejpotřebnějšími; ti pro ně nemají většinou dostatečnou bonitu.

Ty, které státní hospodářské zmrazení postihuje nejvíce, jsou lidé, kteří ani na bankovní půjčku nedosáhnou. Dříve často končili v rukách nejrůznějších „šmejdů“ a všichni máme jejich zoufalé příběhy v živé paměti. Ale trh nebankovních půjček je již několik let vyčištěn a plně pod přísnou regulací ČNB.

Nebankovní firmy ale většinou nemají takovou šíři aktivit a specializují se právě na recyklaci splácených půjček na novou pomoc těm nejpotřebnějším. S klienty pracují na jejich finančním plánování, a pomáhají tak zlepšovat státními školami zanedbanou finanční gramotnost. Těm, které nyní do problémů uvrhl virus, již splátky často sami odkládají.

A nyní tuto cílenou činnost firem stát odřízne od financí od těch, kteří si mohou dovolit půjčky splácet. Zastropovaná výše úroku po dobu moratoria pak nedovolí firmám zaplatit ani ty finanční terénní pracovníky, kteří s potřebnými pracují. A nemá být spláceno dokonce ani pojistné vlastní půjčky.

Co stát čeká, že tito nejpotřebnější udělají, až zkrachují nebankovní věřitelé? Šmejdy jsme z oficiálního trhu dostali a nyní živoří, protože je zatím nikdo nepotřeboval. Stát jim ale moratoriem dělá prostor když jim moratoriem hubí solidní konkurenci nebankovních věřitelů.

Myslí si snad někdo, že pokoutní šmejdi mimo oficiální trh budou dodržovat moratorium a nebudou vymáhat peníze z těch nejzranitelnějších těmi nejhoršími způsoby, které jim rouška dovolí? To jsme v civilizovaném 21. století?

Až zase uslyšíme zoufalé příběhy zkrachovalých chudáků, stát to svede na virus, případně na nebankovní věřitele. Viníkem však bude státní moratorium. Věřitelé o problému vědí již dávno a cíleně jej řeší.

Lze i lépe… pomáhat potřebným. Ti nemají peníze. Stát jim je musí dodat, co nejjednodušeji a nejplošněji, protože on zastavil příjem zaměstnavatelům a nikdo jiný než stát si dnes dostatečně půjčit nemůže. Do systému musí přitéct nové peníze, moratorium splátek a nájmů žádné nové peníze nepřináší. Naopak, problém jen zvětšuje a rozšiřuje jej dál na doposud nezasažené – jako nějaký virus…


O autorovi: Petr Bartoň vystudoval ekonomii na univerzitách v Cambridgi a Chicagu a spolupracuje s ekonomickým výzkumným ústavem ve Švýcarsku. S „nastavením systémů“ v těchto zemích má nejvíce zkušeností, ale dobře ví, že velké bohatství příkladů úspěšných reforem nabízejí i jiné státy. Nyní je hlavním ekonomem investiční skupiny Natland. Seriál „Lze i lépe“ nemá být jen pouhým povzdechem, že jinde něco funguje lépe, ale vždy nabídne praktickou doušku, co a jak je pro zlepšení udělat v Česku.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

10 komentářů

  1. Petr Kaminsky napsal:

    Ad majitele bytu/domu – vlada se snazi vytvorit dojem, ze jakmile se najemnik dostane do financnich problemu, majitel ho okamzite vystehuje na ulici. A co tak asi udela majitel s uvolnenym bytem? Kde sezene noveho najemnika? On ty najemniky potrebuje, aby mohl financovat provoz toho domu a taky normalne zit. Pod rouskou boje s korona-virem tady vlada vyhlasila „tridni boj“: majitele domu/bytu proti najemnikum, podnikatele/zivnostnici proti zamestnancum, bohati proti chudym, zdravi proti nemocnym. Az tohle peklo jednou skonci, ekonomicke skody se casem podari sanovat. Ale tyhle „prikopy“ v myslich lidi uz nikdo nikdy nezasype.

    • Pavel Liška napsal:

      Tak hlavně…. Říct jednomu soukromému subjektu, že nemá platit za službu druhému soukromému subjektu a dokonce to uzákonit….. To je přímo ukázkové znárodnění a zabavení soukromých prostředků. A většina lidí to ještě podporuje a tleská tomu. Neuvěřitelné….!!

      • Petr Bartoň napsal:

        Souhlasím, že je to absurdní, ale nepřijde mi to právně absurdnější než uzákonit, že budeme pekaři platit za to, že vláda staví (tedy aspoň teoreticky) dálnice. (DPH).
        Právní absurditu nechávám komentovat právníky. Jako ekonom vyšetřuji ničivé antisociální následky zákonů.

        • Pavel Liška napsal:

          Nesouhlasím. Principiálně jde o odlišnou situaci. To přece cítíte sám. Stát má eventuálně pomoci těm, co z důvodu státem nařízených opatření na ten nájem nemají. Od toho máme dávky v hmotné nouzi a podobné.

  2. Pavlos napsal:

    Dovolím si s autorem nesouhlasit. Z jakých numerálií čerpá dojem, že půlroční odklad nájmů znatelně „Sníží motivaci stavět nájemní prostory“? Nebo že v bankách klesá likvidita a nemají z čeho půjčovat?

    A k tomu, jestli zaplatí škody stát tedy „všichni“ vs „více ti úspěšnější“? Fakt že bez ohledu na výši daní, zadlužení všech států setrvale stoupají mi rozhodně nedodává důvěru, že s tímto dluhem by to mohlo být jinak.

    Ohledně „spravedlnosti“: je velmi obtížné na již velmi nerovném povrchu postavit přesnou vodorovinu a protože svět bez rizika neexistuje, v těžkých dobách mi opravdu dává smysl ekonomické riziko směrovat na subjekty ekonomicky silnější. Kdo pronajímá nemovitost, měl by ideálně mít buď na několik měsíců finanční rezervu (pro osobní překlenutí) nebo má v průměru o něco větší šanci na finančním trhu sjednat si půjčku. Ty kdo na nemovitost platí hypotéku odložení splátek pomůže a banky, resp. hlavně ty, jejichž zahraniční matky před 10 lety jejich státy musely zachraňovat, by teď měly držet hubu, páč pokud by to mělo bejt úplně spravedlivý, státy by jim teď peníze měly ne odložit, ale prostě zpátky sebrat 🙂

    • Petr Bartoň napsal:

      Odpověď na svou první otázku naleznete v článku ve třetím odstavci kapitoly „S kanónem na vrabce“.
      Odpověď na svou druhou otázku naleznete v článku ve čtvrtém a šestém odstavci kapitoly „Nová šance…“. (Pátý můžete přeskočit.)
      Vaší třetí otázce možná zcela nerozumím, ale pokud naznačujete, že škody zaplatí více ti úspěšnější, pak bych Vás odkázal (vedle Vámi popisovaného trendu růstu zadlužení) na trend přechylování daňové zátěže z příjmů právnických na příjmy fyzických a na DPH.

      K Vašemu pojednání o spravedlnosti je potřeba postavit fakt, že v reálném světě by Vaše představa, aby nemovitosti pronajímali pouze ti s dostatečnou volnou likviditou, opět jen velice ochudila ty nejpotřebnější. Pronajímaných nemovitostí by bylo mnohem méně, a pronájem by byl mnohem dražší, což opět asociálně dopadne na ty nejchudší.

      Těm kdo na nemovitost platí hypotéku odložení splátek možná pomůže, jak píšete. O nich však článek nepojednává, hypotéky v něm nenajdete. Na mnoho pronajimatelů se však moratorium splácení nevztáhne, vztáhne se na ně však výpadek příjmů od nájemců.

      Zda by banky nyní měly „držet hubu“ nevím, článek se jimi nezabývá. Pokud však narážíte na finanční krizi 2008, je třeba připomenout, že celý debakl nekvalitních hypoték začal stát když se za ně zaručil (Freddie Mac, Fannie Mae). Netuším proto, proč by bylo Vámi navrhované znárodnění „spravedlivé“.

      • Pavlos napsal:

        Děkuji pane, za Vaší odpověď. Nejprve zbylé drobnosti: Banky jsem možná chybně odtušil ve větě „naopak sníží likviditu (objem finančních prostředků) na trhu půjček“ a žádné numerálie ve třetím nebo návod, jak stát nově donutit dluhy jednou splatit v šestém. Jsou to ale drobnosti za které nestojí ztrácet čas. Asi většina by souhlasila, že tato i ostatní revoluce jsou pro různé šmejdy příležitostí a proto je důležité být stále ve střehu a kontrolovat těsnost nejen penězovodů. Pouze někdo příliš idealisticky pojímá veřejné dluhy, mnohými již nyní považované za de fakto nesplatitelné, jako kolektivní pokrytectví a zakládání budoucích výbušných směsí a pro jeho nerůst udělá maximum, například i zatoleruje krátkodobé zvýšení nespravedlnosti, již tak nespravedlivé společnosti ( to, že každý vidí nespravedlnosti trochu jinde, nijak celkovou váhu nesnižuje ). K tomu abyste takového smýšlejícího přesvědčil o tom, že nespravedlnost dopadů dolehne na slabší přinejmenším stejně nebo dokonce více než na ty kdo jsou na ráně účinků jako první, by asi takto smýšlející potřeboval nejen numerálie ale ještě lépe i nějaký oponentní článek 🙂 Pěkný den přeji…

  3. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    „Podobně je to s moratoriem na placení nájmů. To také nesnižuje dlužnou částku, jenom ji dovoluje odložit. Snižuje to však motivaci stavět nájemní prostory, tím v budoucnu klesne jejich nabídka a nájmy se prodraží“. Jsem přesvědčen, že se autor článku mýlí a to proto :
    Podle ČSÚ bylo za posledních 30 let (1989 – 2019) dokončeno celkem 894 381 bytů. Počet obyvatel se za stejné období zvýšil o 288 000 obyvatel z 10 362 000 na 10 650 000 (včetně kojenců, seniorů v domovech a cizinců s trvalým pobytem). Při tom většina populace (prakticky ale celá) bydlela už v roce 1989.
    Kdo bydlí v těch přebývajících bytech? Nebo bylo za ta léta zbouráno (nebo vybydleno) skoro 900 000 bytů? Nebo jsou statisíce bytů neobydleny, ale jen vlastněny? Tomu lze těžko uvěřit.
    Jak to s tím současným nedostatkem bytů tedy vlastně je a jak to bude s tím poklesem nabídky v budoucnosti a zvýšením cen bytů?
    Zvláštní je také, že minimum dokončených bytů bylo v roce 1995, jen 12 998 a od té doby množství nově postavených bytů stoupá, i když s výkyvy, (druhé minimum bylo v roce 2014 a to 23 954 dokončenýc bytů), dokonce v době krize (2008 -2013) bylo dokončen 196 630 bytů. Vzrůst počtu obyvatel při tom nekopíroval zcela počet dokončených bytů, od roku 1989 se počet obyvatel snižoval až na 10 203 000 v roce 2002. Od té doby počet obyvatel, spolu s imigrací, zase stoupá.
    Myslím si ale, že odložení nájmů i jiných plateb, stejně jako třeba vydávání voucherů na cestovními agenturami, není nic moc pozitivního, protože to zůstává jako dluh v době „pokoronavirové“ a projezené finance budou v budoucnu chybět.

    • Jiří napsal:

      Oskare již před lety podobní lidé tvrdily,že po deregulaci nájmů tyto následně poklesnou,že se vyrovná nabídka. Nestalo.Stalo se ,že nájmy i přes mapu obvyklého nájemného rostly a převyšovaly jej a stát začal nájmy doplácet (bylo to v dikci Top09 ministr Drábek).Poptávka byla a nájemní bydlení se přesto nestavělo.

  4. Jiří napsal:

    A pane redaktore vysvětlení jak a na čem měl stát ušetřit?Za vlády pravice státní podnik několik let nulový růst mezd(pak sežeň ing za 27000),inflace 2 až 4%,růst dph energie, voda,potraviny. Outsourcing podnik do soukromých firem předá byty,prádelny a stravovací služby a dnes za to těžce platí. Dluh v údržbě silnic a výstavbě obchvatů ve většině případů zděděné po předchozích vládách (např. Česká Lípa škrty dostavby a konzervace dostavby úseku 1 byla dražší než dostavba-vláda p.Nečase)

Přidávání komentářů není povoleno