V dopise historiků zmíněný Karel Goliath (zdroj: Národní muzeum) - československý komunista, zatčen NKVD a vězněn v sovětských táborech až do roku 1955.
,

Nové kolo česko-ruského fóra probíhá v Moskvě. Čeští historici opět žádají přístup do archivů

Napsal/a Robert Břešťan 19. června 2019

V areálu proslulé moskevské školy pro diplomaty MGIMO se koná druhý ročník Česko-ruského fóra. Pravidelná setkávání akademiků, historiků a dalších expertů dojednal v listopadu 2017 prezident Miloš Zeman s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

V pořadí druhé setkání se nyní po roce koná v Moskvě, tématem je spolupráce v oblasti kultury a historie.

Podobně jako vloni Ústav pro studium totalitních režimů na fóru reprezentuje historik Adam Hradilek, vedoucí projektu Dokumentace politických represí v Sovětském svazu.

Ten na závěr svého příspěvku nazvaného Českoslovenští uprchlíci před nacismem jako oběti stalinských represí v letech 1939-45. Cíle a problematika výzkumu archivních pramenů přečetl Adam Hradilek otevřený dopis ředitelů českých historických ústavů, jímž žádají o zpřístupnění archivních pramenů k československým uprchlíkům před nacismem.

Setkání s Memorialem

„Obracíme se na vás jako na představitele institucí, v jejichž moci je zasadit se o zpřístupnění archivních dokumentů k československým uprchlíkům před nacismem, které se nacházejí v Ruských státních archivech,“ píše skupina českých historiků ruské straně. Celé znění včetně adresátů a signatářů dopisu níže pod článkem.

„Využili jsme fórum to jako platformu pro tento apel. Dopis byl ale ze strany ruských historiků přijat velice vřele s tím, že se Rusko nehlásí k odkazu stalinismu a represí,” říká historik Adam Hradilek.

V Moskvě se sešel například i se zástupci ruské nevládní organizace Memorial, která v polovině června získala od českého ministra zahraničří Tomáše Petříčka cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména Česka v zahraničí.

„Pomáhá odkrývat minulost sovětského režimu, osudy Čechoslováků za sovětského režimu, pomáhala například při natáčení dokumentů o jejich osudech. A také nám pomáhá nalézt pravdu o roce 1968 a podobných událostech, které v naší minulosti stále jsou živé,“ řekl při předání ceny ministr Petříček.

Fond šéfa ruské rozvědky

„Fórum má být platformou umožňující široký, otevřený a konstruktivní dialog a rozsáhlé mezilidské kontakty v oblasti dvoustranných vztahů a také aktuálních otázek zahraniční politiky a mezinárodních vztahů, jež jsou předmětem společného zájmu,“ stojí mimo jiné v memorandu ke vzniku fóra z roku 2017.

Loňské první Česko-ruské fórum se konalo v červnu Praze a mělo velmi rozporuplné reakce.

Ruská strana kupříkladu po akci obvinila český Ústav pro studium totalitních režimů, že diskusi zpolitizoval. Českým historikům zase vadila malá přínosnost debat i fakt, že ruská strana jim navrhovala spolupráci s Fondem Istorija Otěčestva, v jehož čele stojí šéf ruské rozvědky Sergej Naryškin.


DOKUMENT

Žádost českých historických ústavů o zpřístupnění archivních pramenů k československým uprchlíkům před nacismem

Vážení pánové,

obracíme se na Vás jako na představitele institucí, v jejichž moci je zasadit se o zpřístupnění archivních dokumentů k československým uprchlíkům před nacismem, které se nacházejí v Ruských státních archivech.

V důsledku nacistické okupace Československa v březnu 1939 a následné uprchlické vlny se ocitlo na sovětském území okolo 10 tisíc československých občanů. Významnou část tvořili českoslovenští Židé prchající před nacistickou perzekucí, mezi nimi i stovky běženců z koncentračních táborů.

V dalším období, až do útoku nacistického Německa na Sovětský svaz v roce 1941, byla naprostá většina z nich pozatýkána sovětskými bezpečnostními orgány. Kromě „nelegálního přechodu hranice“ či „pobytu na sovětském území bez potřebných dokladů“ byla jejich nejčastějším přečinem údajná „špionáž“ či „protisovětská činnost“. Následně byli nespravedlivě odsouzeni k mnohaletým trestům nucených prací v táborech Gulagu, kde jich několik set zahynulo.

Většina z těch, kteří přežili útrapy táborů, byla na základě amnestie pro československé občany propuštěna do československé vojenské jednotky a zúčastnila se po boku Rudé armády bojů proti nacismu. Mnozí za svoji statečnost získali sovětská i československá vyznamenání, řada z nich v boji padla.

Vyšetřovací a vězeňské spisy, které se k uprchlíkům dochovaly zejména v archivech bezpečnostních složek, a v nich obsažené výslechové protokoly či zabavené dokumenty, osobní doklady, fotografie a dopisy jsou unikátním zdrojem informací k jejich pohnutým osudům. Mimo jiné přibližují i každodenní život židovských rodin a komunit na konci 30. let, jejich perzekuci v rané fázi nacistické okupace, snahy o oficiální vycestování, způsob útěku a pobyt na sovětském území.

Vězeňské spisy stovek čs. občanů zemřelých v sovětských věznicích a táborech se na rozdíl od těch propuštěných dochovaly, a představují tak mimo jiné i jedinečný doklad o okolnostech a místě jejich úmrtí i pohřbení.

Dosavadní snahy o výzkum těchto archivních pramenů naráží v ruských archivech na restrikce, které vzhledem k časovému odstupu považujeme za neopodstatněné. Tážeme se, jaký má smysl i nadále utajovat například vyšetřovací spis Karla Goliatha, jednoho z prvních členů KSČ a obhájce práv dělníků, který prchl před Gestapem a byl jako člen Československého legionu 3. 11. 1939 na území východního Polska zatčen NKVD a vězněn v táborech až do roku 1955? Proč není možné studovat spisy stovek Čechoslováků zemřelých v průběhu druhé světové války v Gulagu, mezi nimi například Gábora Edelsteina odsouzeného 23. 12. 1942 k patnácti letům nucených prací pro údajnou špionáž, který zemřel v Gulagu 12. 5. 1945, čtyři dny po skončení druhé světové války? Ve všech případech se jedná o osoby rehabilitované již sovětskou justicí v 60. – 90. letech 20. století.

Vážení pánové, zasaďte se prosím v době osmdesátého výročí okupace Československa a následné uprchlické vlny o zpřístupnění dokumentů k československým občanům, kteří se stali obětí jak nacistického, tak sovětského režimu, a umožněte českým historikům jejich výzkum i důstojnou připomínku.

V Praze dne 19. 6. 2019

Zdeněk Hazdra, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

Martin Holý, ředitel, Historický ústav Akademie věd ČR

Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum a vedoucí projektu Paměť národa

Jan Němeček, předseda Česko-ruské komise historiků a archivářů, Historický ústav Akademie věd ČR

Leo Pavlát, ředitel, Židovské muzeum v Praze

Jan Roubínek, ředitel, Památník Terezín

Miroslav Vaněk, ředitel, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR

Adresáti dopisu:

Michail Fedotov, předseda, Výbor prezidenta Ruské federace pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv

Alexandr Bortnikov, ředitel, Federální služba bezpečnosti Ruské federace

Andrej Artizov, vedoucí, Archivní agentura Ruské Federace

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

7 komentářů

  1. Petr Kaminsky napsal:

    1) Cilem tehle PR akce neni umoznit predani jakychkoliv informaci, ale hlavne ukazat, ze se s Rusy jeste vubec nekdo bavi. 2) Autora prosim o korekturu.

  2. vala napsal:

    CIA jim archivy předala ?? On snad generál Svoboda s ostatními vojáky , kteří přišli z Polska trpěl v nějakém gulagu ? Divím se Rusům , že s těmito provokatéry vůbec jednají !!

    • ČERT napsal:

      Mnozí z Čechoslováků, propuštěných z gulagů, se k té československé vojenské jednotce, formující se v SSSR, přidali. Sám Svoboda a ti vojáci, kteří se po pádu Polska ocitli v SSSR, skončili v internačních táborech (jako třeba v městečku Suzdal, ještě v evropské části Ruska, které i Svoboda zmiňuje jako místo jejich pobytu někdy na jaře 1941, tzn. ještě před německou invazí do SSSR, v té své knížce „Z Buzuluku do Prahy“ – která byla u nás do roku 1989, bych řekl, docela bestsellerem).
      Zatímco tedy na Wikipedii (přímo s odvoláním na Svobodův deník) se např. uvádí, že L. Svoboda, tehdy ještě v hodnosti podplukovníka, se sám přičinil mj. o to, aby někdy v době mezi podzimem 1939 a létem 1941 (tzn. mezi porážkou Polska a německým vpádem do SSSR) řada československých důstojníků ze SSSR mohla odejít do Francie nebo do Velké Británie, nebo prostě tam, kde se bojovalo proti Německu (Střední východ, resp. severní Afrika), v té citované knize „Z Buzuluku do Prahy“ Svoboda, který se tam jinak tomuto mezidobí poměrně vyhýbá, v podstatě viní londýnskou exilovou vládu a konkrétně i presidenta Beneše, že měli vlastně záměrnou tendenci ty československé vojáky ze SSSR na Západ stahovat – přestože se, zhruba parafrázuji, „dala očekávat rozhodující role SSSR v boji proti fašismu“.
      Když si kliknete na české Wikipedii normálně heslo „Ludvík Svoboda“, tak tam (s odvoláním na konkrétní zdroje) tedy najdete informaci, že ty internační tábory, v nichž byl sám Svoboda s tím jádrem té československé jednotky izolován, nelze označit za gulagy ani, tuším, koncentrační nebo pracovní tábory…
      Ale i v tom „Z Buzuluku do Prahy“ se popisuje, jak se k té jednotce připojili českoslovenští občané z různých koutů SSSR… A i když tam je naznačována např. jistá migrace i do SSSR v důsledku nezaměstnanosti v předmnichovské ČSR, dovolil bych si odhadnout, že mohlo jít přinejmenším z velké části právě o tyto propuštěnce z gulagů…

    • A.Bačkovský napsal:

      Opravdu je blbé, když píšete o něčem, o čem nic nevíte, valo, valo. Pokud chcete být za hlupáka, tak pokračujte.

  3. Tomáš napsal:

    Cesko-ruske fórum , které právě probíhá si klade neskutečné cíle.Je dobré,že probíhá.Nelze očekávat ,že Rusko předá dokumentaci, které by odhalila podstatu ,kdy probíhala děsivá destrukce.My také máme děsivá období , která neotvirame ,jen korigujeme dohodami skutečné ztraty požadované druhou stranou.Historie není věda ,kterou se lze vypracovat k nějakým axiomum.

  4. Martin napsal:

    A on snad gen. Svoboda nezradil svého nadřízeného gen. Píku a spoluprací s Moskvou nepodkopával legitimní vládu Českoslovneska v Londýně, což skončilo Sovětským svazem zorganizovaným vytvořením Košické vlády, kde dostal Svoboda funkci a na Píku jako pravého vlastence čekal provaz? To Vás na VUMLu neučili že? Chce to znát skutečnou historii a ne tu kterou napsali „vítězové“, původní hlavní strůjci, aktéři a agresoři druhé světové války Sověti. Lhát se nemá pane Vala.

    • A.Bačkovský napsal:

      Vzhledem k tomu, že E. Beneš již v roce 1943 smlouvou předal Československo Stalinovi..čeká nás ještě mnoho práce na svém vlastném vědomí a svědomí.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama