KOMENTÁŘ. Požadavek Spojených států, aby členské státy NATO vydávaly na obranu pět procent HDP, bývá často zdůvodňován tvrzením, že Amerika nese nepřiměřenou část obranného břemene Aliance. V argumentaci se pravidelně objevuje údaj, že Spojené státy zajišťují přibližně šedesát procent obranných výdajů NATO, zatímco většina evropských spojenců vydává podstatně méně. Na první pohled jde o přesvědčivý argument. Při bližším pohledu však vyvstává otázka, zda se vůbec porovnávají srovnatelné veličiny.

Základní problém spočívá v tom, že pod pojem „výdaje NATO“ jsou často zahrnovány zcela odlišné kategorie. Americké obranné výdaje nejsou totiž všechny určeny jako obranné, vynakládané v rámci NATO. Jsou to výdaje globální mocnosti, jejíž vojenské závazky a strategické zájmy daleko přesahují euroatlantický prostor.

Spojené státy financují vojenskou přítomnost v Indo-Pacifiku, odstrašování Číny, závazky vůči Japonsku a Jižní Koreji, operace v kosmu, kybernetickou obranu, strategické jaderné síly i síť základen rozprostřenou po celém světě.

Tyto sumy nejsou vynakládány v souvislosti s existencí Aliance, ale jsou důsledkem globálního postavení Spojených států.

Jaký je obranný rozpočet USA

USA a NATO mají rozdílné bezpečnostní úkoly. Spojené státy udržují globální vojenský řád, kdežto evropské státy NATO primárně zajišťují bezpečnost vlastního regionu. Už samotný předmět srovnání je tedy odlišný.

Evropská část americké vojenské přítomnosti je ve skutečnosti poměrně malá. V Evropě je dlouhodobě rozmístěno přibližně 80 tisíc až 100 tisíc amerických vojáků, zatímco celkové americké ozbrojené síly mají přes 1,3 milionu aktivních příslušníků.

Hlavním konkurentem Washingtonu již není Rusko, ale Čína. Každý dolar, který musí být vynaložen na evropskou bezpečnost, je dolar, který nelze využít v prostoru, který americké strategické dokumenty označují za rozhodující pro budoucí světové uspořádání.

Odborné studie odhadují, že pouze menší část amerického obranného rozpočtu, řádově pod jedním procentem HDP, lze přičíst závazkům USA v rámci NATO.

Přesto platí, že do určité míry USA financují obranu Evropy, protože poskytují klíčové schopnosti (jaderné odstrašení, strategickou dopravu, satelity, protivzdušnou obranu, zpravodajství).

Pokud tedy americký obranný rozpočet dosahuje přibližně tří procent HDP a blíží se jednomu bilionu dolarů ročně, neznamená to ale, že Spojené státy vynakládají jeden bilion dolarů na obranu v rámci NATO. Znamená to pouze, že tolik stojí celková vojenská politika Spojených států ve světovém měřítku.

Dochází tak k záměně nákladů americké globální hegemonie za náklady obrany severoatlantického prostoru.

Argumentovat americkým obranným rozpočtem jako důkazem toho, kolik Spojené státy platí za evropskou bezpečnost, je zavádějící. Podstatná část těchto výdajů by tady byla bez ohledu na to, zda by NATO existovalo či nikoli.

I kdyby NATO nikdy nevzniklo, Spojené státy by se stejně staly námořní, jadernou a technologickou supervelmocí. Stejně by usilovaly o kontrolu oceánských tras. Stejně by budovaly globální síť základen. Stejně by soupeřily se Sovětským svazem a později s Čínou. Stejně by potřebovaly letadlové lodě, strategické bombardéry, jaderné ponorky, satelity a rozsáhlé zpravodajské kapacity.

Rozhodující část amerického obranného rozpočtu tak nevznikla proto, že existuje NATO.

To však neznamená, že americký tlak na vyšší evropské výdaje postrádá logiku. Spojené státy totiž stále více přesouvají své strategické těžiště do Indo-Pacifiku.

Hlavním konkurentem Washingtonu již není Rusko, ale Čína. Každý dolar, který musí být vynaložen na evropskou bezpečnost, je dolar, který nelze využít v prostoru, který americké strategické dokumenty označují za rozhodující pro budoucí světové uspořádání.

Výdaje na fungování globální mocnosti

Požadavek na pět procent HDP je proto spíše snahou o vytvoření takové evropské vojenské kapacity, aby Spojené státy mohly v budoucnu přesunout větší část své pozornosti do Asie, aniž by se tím zásadně oslabila bezpečnost evropského prostoru.

Skutečná otázka zní, jaké vojenské schopnosti má Evropa mít v situaci, kdy se pozornost Spojených států stále více přesouvá od Atlantiku k Pacifiku. To je totiž problém, který se za debatou o pěti procentech HDP ve skutečnosti skrývá.

Nejde o spor, zda USA platí šedesát procent výdajů NATO, protože toto číslo samo o sobě neříká téměř nic o tom, kolik Spojené státy skutečně vydávají na obranu Evropy.

Požadavek pěti procent HDP proto nelze chápat jako jednoduchý účetní výpočet vycházející z amerického obranného rozpočtu. Ve skutečnosti představuje politický nástroj, jehož cílem je přimět evropské spojence k výrazně rychlejšímu růstu vojenských schopností.

Skutečná otázka zní, jaké vojenské schopnosti má Evropa mít v situaci, kdy se pozornost Spojených států stále více přesouvá od Atlantiku k Pacifiku. To je totiž problém, který se za debatou o pěti procentech HDP ve skutečnosti skrývá.

Samotný fakt, že Spojené státy vydávají na obranu více než evropské státy NATO, totiž nevypovídá nic o tom, jaké výdaje jsou nezbytné pro obranu Evropy. Vypovídá především o tom, jaké výdaje jsou nezbytné pro fungování Spojených států jako globální mocnosti.