Německo má po měsících vyjednávání novou vládu. Lépe řečeno staronovou, znovu totiž spolu budou vládnout křesťanští demokraté Angely Merkelové a sociální demokracie v tzv. velké koalici. Berlín tak zřejmě dál bude stát v čele snahy omezit posilování čínského vlivu v EU.

Merkelová doteď stále otevřeněji poukazovala na hrozbu prorůstání čínského vlivu do evropských států, především těch postkomunistických. Podle blízkých spolupracovníků Merkelové hodlá kancléřka v dalším funkčním období z tohoto tématu udělat prioritu.

Prvním varováním pro samotné Německo byl nákup klíčové technologické firmy Kuka čínskou společností v roce 2016. S ohledem na otevřenost německé ekonomiky s tím nemohla vláda v Berlíně nic dělat, ačkoliv existovalo vážné podezření, že čínská strana získá přístup k citlivým datům klíčových německých průmyslových společností používajících roboty Kuka.

Investice jen podle pravidel

Od tohoto momentu začala německá vláda a státní instituce do větší hloubky prověřovat čínské investice do klíčových německých podniků.

Vloni přišla série opatření (či alespoň návrhů), jak podezřelým čínským investicím zabránit. V červenci přijalo Německo nové regule pro zahraniční investice; všem bylo jasné, že míří hlavně na Čínu. Již nějaký čas předtím Němci zablokovali nákup společnosti Aixtron vyrábějící čipy.

Za tvrdší přístup EU vůči Číně lobbuje delší dobu také francouzský prezident Emmanuel Macron. Loni v červnu ještě zůstal na summitu EU-Čína s tímto názorem osamocený (česká vláda také byla proti), ale již v srpnu ohlásil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, že se chystají nová celoevropská pravidla  týkající se zahraničních investic s cílem zabránit vstupu čínských peněz do strategických odvětví v Evropě.

Tuto iniciativu podpořily také vlády Německa, Francie a Itálie, tří nejvlivnějších států post-Brexitové EU. V září pak Evropská komise přišla s konkrétním návrhem na posílení kontrolních mechanismů přezkoumávajících dopady zahraničních investic a především akvizic.

Koleje i přístav pod čínskou vlajkou

Německá vláda toho má na stole hodně. Ve spolupráci s Francií plánují Němci větší integraci EU. Dá se také očekávat, že Frau Merkel bude chtít řešit migrační krizi a vytvořit celoevropské kompromisní, humánní, leč organizované a striktní procedury přijímání uprchlíků.

Podle blízkých spolupracovníků Merkelové ale současně vnímá kancléřka jako největší globální hrozbu pro EU rostoucí vliv Číny, především ve střední, východní a částečně v jižní Evropě.

Například Řecko, kde Čína odkoupila celý řecký přístav Pireus, hlasovalo proti společnému prohlášení EU kritizujícímu čínskou ilegální expanzi v Jihočínském moři. Společně s Orbánovým Maďarskem, kde Číňané plánují kontroverzní železniční trať, tak Řekové dosáhli naprostého vykleštění evropského dokumentu. Ten nakonec ani nezmínil Čínu nebo Jihočínské moře.

Iniciativa 16+1 (nebo podle australských médií spíše 1+16), tedy platforma pro komunikaci mezi Čínou a šestnácti post-komunistickými evropskými zeměmi, vzbuzuje nejen v Německu značnou nevoli.

Z iniciativy například vzešla již zmiňovaná maďarská železniční trať z Budapešti do Bělehradu. Kromě toho, že není jasné, zda se investice do železnice někdy Maďarům vrátí, vzbudila kontroverzi absence výběrového řízení na takto velkou státní zakázku. Po oznámení celého plánu intervenovaly evropské instituce a donutily Maďarsko otevřené řízení vyhlásit; očekává se však, že stejně vyhraje čínská firma.

Čína „křiví“ prostředí

Z dalších pochybných projektů na této nerovné platformě (summity a jejich agenda jsou připravovány Pekingem) můžeme zmínit například čínské investice v Makedonii. Tam také Angela Merkelová v únoru upozorňovala, že by čínské investice neměly jít ruku v ruce s politickým vlivem.

A konečně Praha: Bizarní projevy českého prezidenta, jeho návštěva kontroverzní vojenské přehlídky k výročí konce druhé světové války v Pekingu, podlézavý dopis Sobotkovy vlády po setkání ministra Hermana s dalajlamou nebo pochybné investice firem, jako je CEFC otřesená korupčním skandálem.

V Čechách jsme navíc v minulém roce byli svědky pokusu o průmyslovou špionáž, když chtěli čínští „investoři“ ukrást know-how české firmy HE3DA, zabývající se výrobou baterií.

V samotném Německu vloni tajné služby varovaly před čínským vlivem v zemi. Více než 10 tisíc (převážně vlivných) německých občanů bylo podle zprávy kontaktováno čínskými tajnými službami. Čínští agenti se maskovali jako zaměstnanci náborových organizací, konzultanti nebo členové think-tanků, s Němci si pak domlouvali spolupráci, pozvali je na své náklady do Číny a tahali z nich citlivé informace.

Nedávno si německý velvyslanec v Číně v rozhovoru se South China Morning Post stěžoval na pokřivené čínské tržní prostředí, které zvyhodňuje vlastní (často státní) podniky a znepříjemňuje život zahraničním firmám.

Dá se očekávat, že Německo se bude snažit pro sebe a celou Unii podmínky narovnat. Z pokračování vlády Merkelové tedy Peking moc radosti mít nemůže.