malyousif on Foter.com, zdroj

„Největším učitelem byla bolest.“ Bahrajnskou lékařku mučili, dnes sama pomáhá obětem násilí

Napsal/a Tereza Engelová 28. ledna 2019

Lidé si na začátku arabského jara neuvědomili, že svoboda něco stojí, říká Nada Dhaif, bahrajnská stomatoložka a zakladatelka Organizace pro nápravu a proti násilí. Byla mezi dvaceti lékaři a lékařkami zajatými a mučenými během povstání v Bahrajnu před osmi lety.

Nada Dhaif (foto: Tereza Engelová)

22 dní tehdy strávila na samotce a byla donucena podepsat falešné prohlášení, kde se přiznávala k nenávisti k režimu. Až mezinárodní tlak dostal některé z lékařů na svobodu, mezi nimi i Nadu.

Ta pak založila první nevládní organizaci v oblasti Perského zálivu, která podporuje oběti mučení a násilí a bojuje proti mučení jako metodě při výslechu vězňů.

V Bahrajnu bylo během protestů zatčeno kolem tří tisíc lidí a nejméně pět jich v důsledku mučení zemřelo ve vazbě. HlídacíPes.org s Nadou Dhaif mluvil při její návštěvě Prahy, kde byla hostem Fóra 2000.

Zatýkali nejdřív „nedotknutelné“

O Bahrajnu se v České republice mluví třeba ve spojitosti se závody Formule 1, málokdo ale asi tuší, že i malé ostrovní království bylo součástí tzv. arabského jara. Můžete popsat, k čemu přesně u vás v roce 2011 došlo?

Podobně jako v Tunisku a v Egyptě i lidé v Bahrajnu vyšli do ulic a požadovali některá základní práva a větší politickou svobodu. Jako v ostatních zemích, které prošly arabským jarem, se demonstranti shromažďovali na velkých náměstích. V Bahrajnu to bylo Perlové náměstí. Protože v průběhu demonstrací docházelo ke střetům s policií a byli zranění, založili jsme jako skupina lékařů na náměstí polní nemocnici, kde jsme ošetřovali všechny, kteří to potřebovali.

Po měsíci demonstrací požádala bahrajnská vláda o pomoc Saudskou Arábii a Spojené arabské emiráty, aby pomohly protesty potlačit. Obě země poslaly do Bahrajnu své vojáky…

Úřady se rozhodly demonstrace násilně potlačit a k našemu velkému šoku začali s lékaři. Já byla mezi prvními zatčenými, dali mě do vazby a hrozilo mi 15 let za mřížemi. Byla jsem naprosto v šoku. Proč lékaři, proč já?

A zjistila jste to?

Myslím, že vláda chtěla dát lidem jasně najevo, že nepřipustí odpor, a tak se rozhodla začít se zatýkáním u lidí, kteří jsou vnímáni jako „nedotknutelní“. Lékaři, právníci, novináři, učitelé, alespoň, tak si to vysvětluji já.

Skončila jste před vojenským soudem a byla odsouzena k 15 letům ve vězení. Jak jste to prožívala?

Celá ta zkušenost pro mě byla šílená. Přišli mě zatknout domů ve tři hodiny ráno. Maskovaní muži vtrhli do mého domu a všechno prohledávali, vytáhli mě z postele, bylo to šílené. Neměli na sobě uniformy, byli oblečeni jako civilisté, tak jsem si myslela, že mě unesli. Zavázali mi oči, nevěděla jsem, kam mě vezou, až pak se ukázalo, že to byla zadržovací cela a já jsem u výslechu. Bili mě, dostávala jsem elektrické šoky. Říkala jsem si, že to musí být noční můra, ze které se vzbudím, ale to se nestalo. Dali mě na samotku a kdykoliv mohl kterýkoliv ze strážců za mnou vlézt a zbít mě nebo mě urážet.

Jaký měli cíl? Chtěli z vás dostat nějaké doznání?

Nemyslím, že to byl cíl, protože když mě přivezli k výslechu, ještě se zavázanýma očima mi dali podepsat doznání. Nemám žádné politické konexe, nevěděla jsem vůbec, o co jde. Vyhrožovali mi, že mě znásilní, že ublíží mé rodině, tak jsem podepsala papíry, které mi dali. Nevěděla jsem, co v nich je. Použili je později u soudu s námi lékaři. Všichni jsme dostali tresty od pěti do patnácti let ve vězení. Já dostala ten nejvyšší trest.

Kolika z vám se podařilo z vězení dostat?

Odsoudili nás u vojenského soudu. Díky mezinárodnímu tlaku jsme ale později mohli projít běžným soudním řízením, kde většinu z nás osvobodili.

O traumatech se nemluví

Mezinárodní tlak byl nejen politický, ale také ekonomický. Pokud vím, dokonce hrozilo, že v Bahrajnu skončí zmiňované závody Formule 1.

Spojené státy hodně pomohly, mezinárodní společenství také hodně tlačilo na to, aby propustili nás lékaře, ale stejně někdo musel sehrát obětního beránka. Pár lékařů tedy ve vězení muselo zůstat, ale jejich tresty byly mnohem nižší než ty původní od vojenského soudu. Takže rozhodně vděčíme mezinárodnímu společenství za hodně.

Vy stále žijete v Bahrajnu. Jaké to je, zůstávat s takovou zkušeností dál ve své zemi?

Miluju svou zemi, ale samozřejmě už nikdy nebude nic stejné jako před zatčením. Musím říct, že největším učitelem mi byla bolest. Říkala jsem si, že až se dostanu na svobodu, lékaři mi pomůžou. Po propuštění jsem, ale zjistila, že není kam se obrátit, že není místo, kde by měli zkušenost s léčením pacientů, kteří projdou tak velkým psychickým vypětím, kteří utrpěli trauma. Měla jsem obrovské štěstí, protože se mi podařilo dostat na léčení do Evropy.

Když jsem se po roce léčby vrátila zpět domů, založila jsem BRAVO – neziskovou organizaci pro nápravu a proti násilí, která poskytuje zdarma služby obětem mučení a násilí. Zajišťujeme pro ně léčbu a psychologickou podporu. Já sama jsem začala školit odborníky, kteří pak pomáhají pacientům s posttraumatickou stresovou poruchou a psychologickými traumaty. V Bahrajnu takoví odborníci vůbec nebyli.

 

 

Znamená to, že na Blízkém východě se k pacientům s psychologickými problémy přistupuje jinak než třeba v Evropě?

Víte, je to velmi citlivá záležitost. Pacienti se velmi bojí svěřit se svými traumaty, protože v rámci své kultury a společenství by mohli být považováni za slabochy. A to je velká ostuda, to je tabu. V naší kultuře musíte být silný, hrdina, musíte si udržet tvář i před vlastní rodinou.

Kde berete na provoz nadace peníze?

Částečně pomáhají Spojené národy, ale především fungujeme na bázi dobrovolnictví. Naši odborníci dělají svou práci bez nároku na honorář.

S jakými traumaty se nejčastěji setkáváte? S jakými problémy pacienti přicházejí?

Fyzická zranění se vyléčí. Když máte zlomenou nohu, ruku, to se vyléčí, ale se zraněnou duší je to mnohem složitější. Léčit strach, panické ataky, nejistotu je velmi složité. Koneckonců většina mučení je založená na principu zlomit vás jako člověka. Většina obětí mučení se potýká s těmito problémy. A co je na tom velice nebezpečné, je onen kruh zloby. Protože oběti včerejška se často stávají mučiteli zítřka. Často si svá prožitá traumata hojí na svých rodinách. Šikanují své příbuzné, protože mají často uvnitř bolest, kterou nikdo neřešil.

Svět bez válek díky ženám?

Myslím, že s vývojem na Blízkém východě, v Sýrii, v Egyptě v posledních několika letech, je nastřádáno i v rámci společnosti tolik bolesti, že se podobná traumata musí projevit i na celospolečenské úrovni, nebo se mýlím?

Víte, pohyb mezi jednotlivými zeměmi na Blízkém východě je velmi komplikovaný. Syrským uprchlíkům není povolen vstup do států Zálivu. Určitě je pro ně jednodušší se dostat do Evropy než do některé z arabských zemí. Nejsou tam vítáni.

Na to jsem se chtěla někoho z této oblasti zeptat už dlouho. Jak si vysvětlujete tenhle pro nás Evropany těžko pochopitelný paradox? Nebo jak to nazvat – nedostatek soucitu? Nedostatek organizačních schopností? Proč bohaté státy z Perského zálivu nepřijaly téměř žádné syrské uprchlíky a nechaly většinu tlaku na Turecku, Libanonu a Jordánsku?

Nemůžu dělat politický rozbor situace, ale zřejmě, že Turecko, Libanon a Jordánsko očekávaly za přijetí a pomoc uprchlíkům finanční kompenzace, státy Zálivu nepotřebují peníze. A pak také nemáme instituce, které by se uměly s lidmi v nouzi vypořádat. Nemáme centra, kde by uměli pomoct s válečnými traumaty. Jsou za tím určitě i politické důvody, které se ale k nám obyčejným lidem nedonesou. Já se ale osobně stydím, že jako Arabové a muslimové neděláme pro uprchlíky dost.

Nemůžou se za tím skrývat i náboženské důvody? Konflikt v Sýrii se svým způsobem stal zosobněním zápasu sunnitů s šíity o mocenský vliv nad oblastí.

Když spolu bojují dvě země, vždycky se snaží věci svést na náboženství, ale myslím, že v pozadí jsou vždy mnohem mocnější důvody. Mně ale nezáleží na důvodech, mně záleží na životech lidí. Žijeme ve 21.století a děti a ženy umírají v Sýrii kvůli nesmyslům.

Kdyby bylo v rozhodujících pozicích více žen, dopustily by to?

Myslím, že konflikty by se řešily mnohem mírnější cestou. Muži jdou velmi často do konfliktu a upřímně kvůli velmi hloupým a malicherným důvodům.

Svoboda? Jen revoluce nestačí

A pak je tu ještě kulturní koncept cti. Ve jménu zachování cti se páchají neuvěřitelná zvěrstva. Často i na nejbližších příbuzných. Hodně cestuji a v mnoha kulturách je pro mne koncept zachování cti velmi problematické pochopit…

Dává vám identitu, dává vám pocit, že někam patříte. Když nemáte nic, na čem byste mohla stavět, vzdělání, intelekt, hledáte něco, na čem si vystavět identitu. Ať už je to koncept cti, nacionalismus, náboženství, to všechno jsou podpůrné berličky.

Bahrajn je zásadním spojencem Spojených států v oblasti Perského zálivu, USA mají v Bahrajnu námořní základnu. Ze spojenectví zcela jistě obě strany profitují. Zároveň ale Washington i další spojenecké země legitimizují režim, který třeba vás poslal do vězení. Jak se na toto spojenectví díváte?

Říkáte to sama. Je to politická hra. Ano, mezinárodní tlak dostal mě a mé kolegy z vězení. V rámci vysoké politické hry je to ale něco, co není nijak zásadní. Na podstatných změnách v oblasti nemá nikdo z politiků zájem. Lidská práva a jejich dodržování je jen jedna z karet, která se vytáhne, když se to hodí. Je to jen jedna z karet.

Začali jsme arabským jarem, pojďme s ním i skončit. Řada komentátorů vnímá situaci tak, že Blízký východ není na demokracii a demokratické změny zdaleka připraven a že celá revoluce nemohla skončit jinak než krveprolitím. Jak vidíte vývoj do budoucna? Věříte, že i po tom všem, co se stalo, budou lidé stále věřit v možnost nastolení demokracie? Nepohltilo arabské jaro samo sebe navždy?

Média informují především o neúspěších arabského jara, ale musíme chápat, že demokracie a cesta k ní je velmi zdlouhavý a bolestný, velmi bolestný proces. Co si lidé na začátku arabského jara neuvědomili, byl fakt, že svoboda něco stojí. Chtěli bezmeznou svobodu. Ale taková svoboda není, svoboda musí být zodpovědná a racionální. Nenastolí se drastickými změnami, nastolí se tak, že na ní musejí pracovat všichni v rámci systému, musí být jejich cílem.

V rámci rodiny také neřešíte konflikty tak, že odejdete a založíte si novou rodinu. Musíte na problémech pracovat a v rámci rodiny je vyřešit. A stejné je to s lidmi na Blízkém východě. Jejich vlády a režimy jsou jejich součástí, nespadly z Marsu, na změnách je třeba pracovat postupně a racionálně.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

8 komentářů

  1. jerry napsal:

    No tak naprosto „nejkrásnější“ myšlenkou celého článku je fakt výrok, že kdyby byly u vlády ženy, řešily by se spory mírněji:DDDDD Tak to je fakt fór (nebo spíš sprostá provokace). Zkuste se podívat na vztahy mezi ženami. Intriky, podrazy, pomluvy, zášt‘ a nenávist až za hrob. Ženy jsou mnohem méně schopny se domluvit, nebo být přístupny jakémukoliv kompromisu než muži. Netvrdím, že my chlapi jsme výkvět ctnosti a že vše děláme správně, ale zcela jasně a odpovědně tvrdím, že dát to do ruky ženským, tak tady máme do pár let jaderný konflikt. A víte co by bylo příčinou? Že by si čirou náhodou dvě prezidentky oblékly na nějakou recepci stejné šaty, a nebo by zrovna nějaká z prezidentek libovolné velmoci měla menstruaci, a byla by tzv. hormonálně nevyvážená(to vše samozřejmě v nadsázce). Ne, prostě ženy nejsou diplomatky a nikdy nebudou už z logiky věci, protože jednají emocionálně, což je zcela v rozporu se základy diplomacie. Pokud tady začnou „vládnout“ ženy, pak tuto civilizaci můžeme prostě odpískat. No a kdo tomu nevěří, doporučuji návštěvu libovolného ženského kolektivu. To co tam zažije bude jeho nejhorší noční můrou. A kdo tvrdí že to tak není, tak jednoduše lže. Mám s tím mnohaleté zkušenosti. V ženských kolektivech se po určité době totiž neřeší produktivita, nebo jakékoliv jiné věci týkající se pracovního procesu, ale hlavně to, jak ten kolektiv vůbec udržet pohromadě a zvládnout to tak, aby se ty samice prostě mezi sebou neservaly a nevyškrábaly si navzájem oči. A feministky si můžou škubnout nohou, protože jejich bláboly o vyrovnání se žen mužům už dávno nikdo nebere vážně. Žena potřebuje vedení a pak je vše O.K. (tím samozřejmě nemyslím nějaké násilí či vyloženou diskriminaci). Myslím tím jasně jí sdělit o co jde, a co má v práci dělat. Ale dejte ženě neomezenou moc a zapláčete nad výsledkem. Je to naprosto nevypočitatelná neřízená střela, řídící své jednání pouze v souladu s kolísající hladinou momentálně převládajícího hormonu. Čest výjimkám. I takové jsou a těm naopak fandím, i když jich není moc.

    • Mirka napsal:

      Mate pravdu,pracovala jsem přes 20 let v ženskem kolektivu,a proto Vam davam za pravdu.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      „Muži jdou velmi často do konfliktu a upřímně kvůli velmi hloupým a malicherným důvodům“. Ano, ty malicherné důvody, jako obrana při napadení jiným státem, nebo právě teď největší zásoby ropy na světě ve Venezuele, které tak přitahují „tydlenc ty demokráty“ z USA …, samá malichernost a „velmi“ hloupost.

  2. Karel Ševčík napsal:

    Člověk stejně jako zvířata i rostliny mají v sobě genetický kód jednání. Vzdálený příklad. Koupil jsem akvarijní ryby, 2 páry mečounů. Sameček vyháněl druhého, nenechal jej nažrat až druhý pošel. Vítězný sameček se věnuje jen své samičce. Druhá samička útočí na první na favoritku, odhání ji..

  3. nováček napsal:

    Jak ono to s tím arabským jarem vlastně bylo? Co na to strýček Sam?

  4. Weber napsal:

    Poučný článek především pro ty, co dění ve světě i doma berou s nevšímavostí a s argumentem – co já s tím jako udělám-, no, je to jejich právo a také očekávám, až se ta dnešní civilizace jaksi „vymkne z kloubů“ si nebudou stěžovat jako první. Mne zaujala spekulativní otázka v článku > svět bez válek díky ženám? <. Myslím, že je to opravdu jen spekulace, neboť po tisíciletí platilo a nepochybuji, že bude nadále platit, že rozbroje a války vznikaly především kvůli ženám, kdo dokáže domyslet konce myšlení mužů ( i jejich reakce) na konci nátlaku na jejich životy ženami, pokud si nebude nic nalhávat, tak bude souhlasit. Ženy jsou užitečnými a oprávněnými tvory na planetě Zemi, ale za jejich "přednosti" muži ( možná všichni lidé) od nepaměti těžce platí. Je to nekonečná a zapeklitá záležitost a kdo to se ženami umí, má dobrou zbraň na své okolí. Dnes se dá povšimnout třeba v politice, jak náš dnešní guru prosperity A. B. osazuje důležité posty nejen zde, ale i v zahraničí ženami nejen pro jejich schopnosti?, ale také proto, že jsou ovladatelnější, kdo má přehled o ženském fenoménu, ví čeho se to týká. Predátor A.B. ví totiž dobře, co tím získá, nedělá to vzhledem k trendům, z lásky k ženám, nebo, že by si uvědomil nespravedlnost chování mužů třeba k prezentované diskriminaci žen, které se daří ve společnosti kritizovat. Uvidíme, kam povedou celospolečenské změny, včetně možné "nadvlády" žen nad životy všech živočichů. Mám obavu, že si zase budou lidé něco nalhávat, neboť vím, že kvůli ženám se učí již malé děti lhát.

  5. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Preferovat jedno pohlaví před druhým (a víc jich přes všechny spekulace není) je blbost. Muž bez ženy, stejně jako žena bez muže, jsou pro přírodu zcela bezcení. Teprve spolu mohou naplnit smysl existence života na Zemi a to zplozením potomků. Jiný důvod pro existenci života, než udržení (a vývoj) druhu, zatím nebyl nalezen.

    • Weber napsal:

      > Preferovat jedno pohlaví před druhým ( a víc jich přes všechny spekulace není) je blbost. X X < si může vybrat WC dle vlastního rozhodnutí – tedy kde chce močit, nebo kálet. No, není to demokracie se vším, jak si to lidé představují?

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Reklama