Americká 15. letecká armáda sídlící v italském Bari chystala 17. prosince 1944 nálet na důležité rafinerie v Horním Slezsku. Spojenci jižní Polsko bombardovali už po třinácté, proto měli celou oblast dobře zmapovanou. Vyslali do boje celkem 527 bombardérů a 300 stíhaček. Nad Hanou je ale překvapily německé stíhačky, které stihly vystartovat z berlínského letiště. Rozhořela se největší letecká bitva nad územím Československa.

Američtí plánovači kvůli probíhajícím bojům na mnoha frontách neočekávali velký německý odpor, skutečnost ale byla jiná. Navzdory nepříznivému počasí a husté oblačnosti se Němci vzchopili k dosud největší obranné protiakci. Před jedenáctou hodinou ranní vyslal štáb obrany Říše vstříc svazu kompletní stíhací křídlo Jagdgeschwader 300 Wilde Sau, které velel legendární německý pilot a eso Walther Dahl. Ten si během války na své konto připsal 128 úspěšných sestřelů.

Gestapo je na stopě

V poledne 17. prosince byla bitva v plném proudu a na hanáckých polích se začaly objevovat první trosky sestřelených letadel. Jeden americký bombardér Liberator byl sestřelen nad obcí Kokory a zřítil se nedaleko Brodku u Přerova. Tři američtí letci pád svého stroje nepřežili, sedm jich bezpečně seskočilo na padácích, ale Němci je zajali a odvedli do zajateckého tábora.

Další letec dopadl na československou půdu v lese Čečelci u Troubek, jmenoval se Frederick Hughes. Jeho pád sledoval hajný Jakubčík, který v té době aktivně pomáhal domácímu odboji. Jakubčík pomohl otřesenému letci a vzal ho do svého domu, tam ale na Američana čekalo

Stíhačka Focke-Wulf Fw 190 tvořila jádro stíhací skupiny FG 300

další překvapení.

U Jakubčíků se ukrýval ještě jeden člověk, partyzán a člen protifašistického odboje Zdeněk Medek. Angličtinou ale nevládl nikdo z přítomných, a tak se hajný vydal do Brodku u Přerova za Vítem Himrem. Himr pracoval jako účetní v místním cukrovaru a jako absolvent obchodní akademie uměl anglicky.

Vít Himr později do hájovny za Hughesem dojížděl pravidelně, přestože po Američanech usilovně pátralo Gestapo. Odhodlal se dokonce k tomu, že ze sestřeleného bombardéru zachránil před Němci šifrovací tabulku.

Obyvatelé hájovny i s Američanem prý spolu dokonce několikrát navštívili Tovačovské kino, kde Hughes neudržel nervy na uzdě a musel se smát, když před každým filmem německá propaganda hlásala říšská vítězství na všech frontách.

O několik dní později přivedlo anonymní udání do hájovny gestapo se zatykačem. Američan i československý partyzán se stihli ukrýt ve sněhu pod bílým prostěradlem. Jakubčík ale takové štěstí neměl, gestapáci hajného zatkli a ten prošel několika vězeními, než byl na konci války osvobozen.

Jakubčíkova žena odvedla Hughese a Medka do cukrovaru v Brodku, kde zůstali až do konce války.

Američané děkovali, komunisté hrozili

O Američana i čs. partyzána se starala celá rodina Víta Himra spolu s rodinou jeho přítele Antonína Kalabuse. Žili v seníku a „Brodečáci“ jim obstarávali jídlo, často na černém trhu.

Himr Hughese všude doprovázel kvůli překládání do angličtiny. Měl k letectvu blízko, jeho bratr Jaroslav Himr byl v anglické RAF velitelem 313. československé stíhací perutě. Padl v září 1943 při střetu s německými stíhačkami nad územím Francie.

Americký čtyřmotorový bombardér B-24 Liberator

Přestože se Vít Himr aktivně podílel na odboji, sám pozornosti gestapa ušel. Hodně příslušníků rodiny Himrových bylo ale zatčeno a uvězněno v koncentračních táborech, právě zejména kvůli působení Jaroslava Himra v RAF.

Na začátku května vypuklo v Brodku u Přerova povstání a Němci, kteří řídili své operace z brodeckého nádraží, začali bojovat proti sílícímu odporu. Himr s Hughesem se ukryli v kanále cukrovaru, kde se schovávali až do 8. května. Frederick Hughes se do Ameriky vrátil až v červnu. O pár měsíců později se oženil a k dopisu, který poslal Himrovým do Československa, přiložil i svatební fotografii.

Vít Himr dostal od amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera dekret s poděkováním za pomoc při záchraně spojeneckého vojáka. Jen několik dnů po nástupu komunistů k moci, 1. března 1948, přišel Himr o práci. Po zdlouhavém hledání zaměstnání si našel práci v cukrovaru v Bědihošti, odkud byl po prověrkách v 50. letech také vyhozen.

V bitvě zahynulo přes 200 letců

Dalším americkým letcem, který se na padáku snesl na rovinu na Hané, byl Thomas Qualman, navigátor sestřeleného Liberatoru. On a jeho druhý pilot se schovávali v seníku Inocence Kratochvíla v Henčlově nedaleko od Přerova. Tam se o ně rodina Kratochvílova starala tři dny, než se společně vydali na cestu ke Vsetínu a k beskydským horám, kde měla působit partyzánská skupina majora Dajana Murzina.

Murzin ale Američany odmítl a navrhl jim, aby se raději vzdali Němcům. Ukrývali se tak na faře v Liptálu u Vsetína, kde jim místní farář doporučil, aby se vzdali ne gestapu, ale německému wehrmachtu. Čekalo je šestiměsíční peklo v německém zajateckém táboře. Po válce se Qualman vrátil do Ameriky a oženil se se svou láskou ze střední školy.

Piloti JG 300 sestřelili 37 spojeneckých letounů. Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu píše v časopise Revi: „Německé záznamy však hovoří o ještě větších ztrátách na straně luftwaffe. V důsledku této krvavé řeže totiž stíhací eskadra JG 300 přišla přinejmenším o 43 strojů, z toho 36 zásahem Američanů a 7 v důsledku technických závad. Ty byly způsobeny především poruchami motorů a ubývajícím palivem, neboť Němci startovali z poměrně vzdálených základen a během boje spotřebovali značné množství paliva. Někteří z nich proto museli zvolit nouzové přistání či seskok padákem, aniž byli sestřeleni,“ píše Rajlich.

Američtí piloti si po boji nárokovali 23 úspěšných sestřelů.