Ilustrační foto
San Diego Air & Space Museum Archives, zdroj

Příběhy olomouckých pilotů RAF: Vyhranou válkou boj neskončil, čekaly komunistické žaláře

Napsal/a Ladislav Matoušek 21. dubna 2018

Říká se, že Angličané by leteckou bitvu o Británii nevyhráli bez českých pilotů. Mezi uznávanými legendami Royal Air Force byli i letci z Olomouckého kraje. Mnoho z nich při rytířských soubojích v oblacích zahynulo. Řadu z těch, co se vrátili domů, pak odsoudil komunistický režim.

Během krátké doby vybudovala československá vláda v Británii čtyři čistě československé letecké perutě. Byly to 310., 312. a 313. československá stíhací peruť RAF a 311. čs. bombardovací peruť. V květnu 1942 vzniklo ze stíhacích perutí i slavné stíhací křídlo Exeter.

Olomoucké piloty, které ještě v Československu čekali na příležitost ukázat své letecké nadání, čekala po obsazení vlasti strastiplná cesta na Západ často přes Polsko a Jugoslávii, ale i přes Sýrii, Egypt, nebo Turecko. Jen málo z nich se zapojilo do bojů ve Francii, svou slávu si ale vybojovali za kanálem La Manche.

Josef František – pýcha předchází pád

František se narodil v Otaslavicích na Prostějovsku a do čs. letectva vstoupil už ve svých 22 letech. Po okupaci Československa uprchl podobně jako mnoho dalších letců do Polska. Na rozdíl od většiny tehdejších vojáků se ale nerozhodl hned pro další cestu do Francie a vstoupil do polského letectva.

Josef František, zdroj, wikimedia commons

Tento horkokrevný letec a známý rváč sloužil v Polsku jako průzkumný pilot a ani v neozbrojeném letadle se nevyhnul své první bojové akci. Při bojích v Polsku zaútočil na německou zásobovací kolonu ručními granáty, které po vzoru prvoválečných letců vyhazoval z otevřeného kokpitu svého letadla.

Po kapitulaci země zůstal věrný polským barvám a i s dalšími Poláky narukoval do britské RAF, nyní jako člen slavné polské 303. perutě, pojmenované po generálovi Tadeáši Kościuszkovi.

První sestřel si na konto František připsal 3. září 1940, kdy vrcholila bitva o Británii. Ve svém letadle, Hurricane Mk.I, sestřelil německou stíhačku, známý Messerschmitt Bf-109. Svým prvním zásahem tak zahájil legendární sérii leteckých vítězství a od té doby skoro každý den sestřelil jeden stroj Luftwaffe.

František byl až neuvěřitelně úspěšný. Do boje se vrhal střemhlav, nedbajíc vlastního bezpečí ani obrovské přesile německých letadel. 30. září dosáhl svého posledního úspechu a připsal si sedmnáctý jistý sestřel.

Těchto výsledků dosahoval i díky své prudké povaze. Několikrát v letcově kariéře se stalo, že byl souzen za subordinaci, měl být degradován a rozpoutal nemálo bitek v hospodách, kde často popíjel.

Josef František zemřel den po svých 26. narozeninách, 8. října 1940. Při návratu z rutinního hlídkového letu za nevyjasněných příčin nešťastně havaroval a zahynul. Některé zdroje nehodu připisují nekázni. František měl prý při návratu z akce zaletět nad dům svého děvčete a předvádět akrobatické kousky. Jiné zdroje zase mluví o naprostém vyčerpání po intenzivním bojovém nasazení.

Se svými 17 jistými sestřely se František stal třetím nejúspěšnějším stíhačem v letecké bitvě o Anglii a nejlepším a nepřekonaným čs. letcem vůbec. I díky němu byla 303. polská stíhací peruť nejefektivnější perutí RAF v bitvě o Británii. Byl pohřben na hřbitově polského letectva v Northwoodu.

Josef Bryks – legenda, která bojovala až do konce

Josef Bryks je legendou mezi československými piloty. Rodák z Lašťan u Olomouce organizoval za okupace Československa útěky pilotů do Polska. Byl ale zatčen a část svého trestu si odpykal na Slovensku. Z vězení se mu podařilo uprchnout a přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie a později do Velké Británie. Jako pilot 310. stíhací perutě byl jedním z prvních Čechoslováků, který se účastnil bojů v letounech Royal Air Force.

V červnu 1941 byl sestřelen nad Francií a až do konce války byl vězněn Němci v zajateckém táboře, kde se stal živoucí legendou. Pětkrát se pokoušel o útěk – jednou se pokusil uletět s Messerschmittem Bf 109, který byl modifikovaný pro noční let, podruhé uprchl a připojil se k polské Zemské armádě. Němci ho ale chytili a mučili i kvůli tomu, že byla prozrazena jeho skutečná identita. Vydával se totiž až do poslední chvíle za Angličana. V roce 1945 byl osvobozen spojenci a okamžitě hospitalizován kvůli řadě válečných zranění.

Bryks byl po únoru 1948 vyslýchán a po vykonstruovaném procesu uvězněn v pracovním táboře u Jáchymova u dolu Rovnost, který měl pověst nejkrutějšího vězeňského zařízení v zemi. Tam zemřel v roce 1957. Ve vězení se choval vzpurně, držel protestní hladovky a odmítal se podřizovat vězeňským bachařům.

Velkou oporou mu byla i jeho manželka Trudie, která se sama zapojila do válečného úsilí. Sloužila u britských ženských pomocných vzdušných sil a i díky tomu se seznámila se svým chotěm.

Přestože většinu svého života prožila v Americe, na svého manžela nezapomněla ani po válce, ani po pádu komunismu. Během totality aktivně bojovala za jeho propuštění z komunistického vězení a pak i za udržení jeho památky. Když v roce 2011 zemřela, urna s ostatky Trudie Bryksové byla podle jejího posledního přání slavnostně uložena do rodinné hrobky v Bohuňovicích na Olomoucku.

Jaroslav Himr – velitel „třistatřináctky“

Rodák z Věrovan u Přerova absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a před válkou sloužil jako pilot v 5. leteckém pluku v Brně. Okupace Československa pro něj byla velkou ranou, a rozhodl se tak bojovat za svobodu své země v barvách RAF, podobně jako spousta jeho krajanů. V Británii sloužil jako letec 601. perutě RAF, velitel A letky perutě a jako instruktor. Největší poctou pro něj bylo, když se chopil velení čs. 313. stíhací perutě.

Himr se ihned účastnil bojových akcí, ale nezanedbával ani své velitelské povinnosti. Často totiž žádal o přezbrojení perutě na modernější verze Spitfirů, které by se mohly rovnat s lepšími stroji Luftwaffe. Přezbrojení se ale letka dočkala až při spojenecké invazi do Normandie.

Při útoku na ponorkovou základnu v Brestu doprovázel Himr spolu s dalšími čs. piloty americké bombardéry B-17 a B-24. Himrovi se podařilo poškodit jeden Fw 190 a připsal si tím svůj první letecký úspěch v čs. peruti. Němci si však nenechali nic líbit a sestřelili tři československé Spitfiry.

27. srpna 1943 už měl Himr přesnější mušku při další doprovodné operaci, kdy chránil nálet amerických bombardérů na staveniště u francouzské obce Watten. Himr v akci sestřelil jedno německé stíhací letadlo. Celá akce skončila úspěchem a spojenci se později dozvěděli, že staveniště u Wattenu bylo odpalovací stanoviště balistických raket V-2.

O měsíc pozdějí přišla osudná akce Ramrod 87. Další rutinní doprovod americkým bombardérům Mitchell nad francouzské území. Piloti se dostali do boje s letouny BF-110, které byly považovány za lehké soupeře pro modernější britské Spitfiry.

Himr se do boje vrhl mezi prvními a dávkou z kulometu zapálil pravý motor jednomu z německých stíhačů. Letec Luftwaffe ale začal unikat před přesnými střelami střemhlav k zemi a Himr se pustil za ním, aby svou práci dokončil. Od té chvíle velitele už nikdo nespatřil. Himrovo tělo nebylo nikdy nalezeno. Dočkal se mnoha vyznamenání jak během své letecké služby, tak i in memoriam.

Ve Věrovanech, na rodinném domku č.p. 197 je umístěna pamětní deska na počest Plk. i.m. Jaroslava Himra, DFC.

Arnošt Mrtvý – kuriózní nehody a nešťastná smrt

Arnošt Mrtvý, který se narodil v Hrdibořicích na Prostějovsku, absolvoval spolu s dalšími zájemci předválečný pilotní výcvik 1000 pilotů republice. Po obsazení Československa emigroval do Polska a odtamtud zamířil do Calais v severní Francii. Vstoupil sice do francouzského letectva, ale po rychlé kapitulaci odešel do Anglie, kde se přidal k RAF.

Při jednom z mnoha útoků na letiště Morlaix se mu stala první nebezpečná událost. Arnošt Mrtvý vrazil v nízkém přeletu do telefonního sloupu, který mu poškodil motor, vrtuli, přesekl olejové chlazení a zasekl se do křídla jeho letounu Spitfire. Mrtvý přesto zvládl přeletět kanál La Manche a i se sloupem v křídle bezpečně přistát.

Arnošt Mrtvý. zdroj, wikimedia commons

Seržant Mrtvý měl ještě jednu nehodu, když po poruše klapek narazil do vozidla na anglickém letišti. Pilotovi se nic nestalo, ale řidič a spolujezdec zahynuli. To už se ale blížil Mrtvého poslední let.

Několik kilometrů severně od Bruselu na spojenecké stoje zaútočila obávaná letadla Fw-190. Spitfire Arnošta Mrtvého byl napaden a sestřelen stíhačkou Wolfganga Neue. Neu byl elitní pilot německé Luftwaffe a stíhací eso. Spitfire Mrtvého byl jeho dvanáctý a poslední sestřel války.

Mrtvému se podařilo letoun opustit, avšak při klesání na svém padáku byl zastřelen německými vojáky.

Je pohřben na hřbitově Schoonselhof v Anverpách. Jeho jméno je uvedeno na pomníku padlých letců, členů Hanáckého aeroklubu na olomouckém vojenském hřbitově.

Výtažky z deníku Arnošta Mrtvého uvádějí, že samotný Wolfgant Neu zemřel o měsíc později při střetu s americkými letadly.

Po okupaci Československa odešlo 29 pilotů Hanáckého aeroklubu do zahraničí, kde jako letci bojovali na západní i východní frontě. V boji zahynulo 19 z nich – mají symbolický hrob na hřbitově v Neředíně.

Karel Janoušek – maršál RAF v područí totality

Karel Janoušek. zdroj, pinterest.com

Asi nejslavnější osobností byl přerovský rodák Karel Janoušek. Slavný armádní generál, voják, maršál RAF a odbojář se stal další z mnoha obětí komunistického režimu. Krátce po únorovém převratu se pokusil o emigraci, Státní bezpečnost ho ale při tomto pokusu zatkla.

V následném vykonstruovaném procesu byl odsouzen nejprve k 18 letům těžkého žaláře, degradaci na vojína, ztrátě akademického titulu a všech vyznamenání. V roce 1950 byl odsouzen znovu, a to na doživotí, tentokrát za přípravu pokusu o útěk.

Karel Janoušek se po deseti letech vězení dočkal amnestie v roce 1960 a v roce 1968 byl rehabilitován, ale hodnost a vyznamenání mu navráceny nebyly. Zemřel o tři roky později.

Čtěte též

Reklama

3 komentáře

  1. petrph napsal:

    Jenom tedy pro upřesnění k onomu „..říká se, že Angličané by leteckou bitvu o Británii nevyhráli bez českých pilotů“ – tedy říká se v rámci českého, patrioticky zaměřeného historického pohledu na věc. (Asi aby se nějak zamluvil Mnichov).
    Jinak ale zahraniční historici se ve svých dílech o vyloženě marginálním podílu českých pilotů vůbec nezmiňují, a oceňují mnohem silnější podporu ze strany Polska, Austrálie či USA. Jakož tedy a hlavně že Churchillovi se podařilo -až se zpožděním zmobilizovat a doplnit britské síly.
    Což samozřejmě nijak nesnižuje osobní odvahu našich letců, jenže tím se bitvy, natož války nevyhrávají..

    Nebo-li opět se vracíme k tomu o čemž naše dnešní elity vůbec nehodlají diskutovat ani s vlastním prezidentem ,

    Totiž že politicky odsouhlasený Mnichov (ale i období před ním), založený na tehdy poplatné evropské ideologii appeasementu, znamenal na dlouho naprostou dezintegraci a ztrátu politické suverenity České republiky ve smyslu legitimně zasahovat do obrany demokratických procesů v Evropě.
    Prakticky během pár dní jsme se stali evropskou nulou, jejíchž obsazení Německem /v březnu 1939/, ani bolševiky /v únoru 1948/, ale vlastně ani nynější odstředivé tendence směrem k Rusku nikoho v Evropě nezajímaly a nezajímají…

  2. Pamětník - bohužel napsal:

    Úžasné připomenutí. Úctu a dík si zaslouží všichni ti, kteří neváhali a jednali tak, jak byli vychováni. Měl jsem čest se s některými z RAF potkat a do smrti na jejich vyprávění nezapomenu. Je škoda, že z dnešních mladých se o své /naše hrdiny zajímá – jen málokterý…

  3. Tomas napsal:

    Naprosto s Vámi souhlasím Pamětníku.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama