Italská rodina Brazzaleových v České republice vlastní největší továrnu na sýr typu grana na světě mimo Itálii a její mlékárenská skupina zde vykazuje tržby bezmála pět miliard korun. Rodinný podnik má historii sahající do roku 1650.

Prezidentem úspěšné italsko – české firmy je Roberto Brazzale. HlídacíPes.org s ním mluvil na Exportním fóru Asociace exportérů v Trutnově. Jen od roku 2017 vzrostla výroba sýra značky Gran Moravia v Litovli v Olomouckém kraji téměř o 40 procent na více než 10 tisíc tun. Sýr se sice vyrábí v Česku, k minimálně ročnímu dozrávání se však vozí do Itálie a odtud do celého světa.

Brazzale se mimo jiné netají svou kritikou společné měny euro. „Z eura bude možné vystoupit jen tehdy, až přijde nějaká velká krize, nějaký problém způsobený přirozenými ekonomickými zákony. Nevíme, kdy to bude, ale jsem přesvědčen, že k tomu dojde. A bude lepší, když to bude dříve než později,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus. Dozvíte se v něm také o vztahu byznysu a ekologie a to, co si tento úspěšný podnikatel myslí o aktivitách Grety Thunbergové.

• Kam jsme podle vaší zkušenosti jako společnost tady v Česku za těch 30 let od roku 1989 došli?

Jsem přesvědčen, že obrození po roce 1989 tu proběhlo velice rozumně a dobře. Nebyla to jistě snadná doba, i když já jsem ji, pokud jde o Česko, pozoroval jen zvenčí. Věřím, že jste to udělali tím nejlepším možným způsobem. Troufám si tvrdit, že dnes je tato země na vysoké úrovni a se slibnou další budoucností. Ale je to vlastně jen návrat k historii, protože tato země byla na výborné pozici již dříve, po staletí.

• Vy jste tu na Exportním fóru zmínil, že jsme vlastně byli v minulosti součástí jedné země, Rakouska, že vaše rodina začala podnikat v roce 1650. Máme my Češi a vy Italové něco svým charakterem společného?

Určitě takovou tu serióznost ve správě věcí soukromých i veřejných. Tím mám ovšem na mysli kulturu Benátska, které bylo po tisíc let nezávislou zemí. Jinak jsme národy, které se co se temperamentu, vlastností a kultury doplňují. Společně můžeme dát dohromady ne to, že jedna a jedna jsou dvě, ale že jedna a jedna jsou tři.

• Jste osobně spokojen s tím, jak se tady žije a podniká, jaké je tu podnikatelské prostředí?

Bohužel tu nemohu žít tak dlouhodobě, jak bych sám chtěl. Obdivuji, jak dokážete žít takovým vyrovnaným způsobem. Jste pragmatičtí, máte smysl pro realitu a zároveň dokážete milovat život. Pokud jde o podnikatelské prostředí, na které jste se ptal, je podle mého názoru zdravé. Stát tu do podnikání tolik nezasahuje. Máte také velkou výhodu v tom, že jste si uchovali vlastní měnu. Není tu také tak pokřivené konkurenční prostředí.

Bez eura by bylo lépe

• Jak jsme slyšeli, nejste příznivcem společné evropské měny. Když ale podnikáte v Itálii a v Česku, v zemích s eurem a bez eura, netratíte na tom, třeba na kurzových pohybech? Nebylo by pro by vás lepší, kdyby Česká republika euro měla?

Bylo by nezodpovědné dívat se na krátkodobé benefity a nevnímat problematiku eura z dlouhodobé perspektivy. Myslím, že přístup k měnové politice je v Evropské unii chybný. Každá země by měla mít svou vlastní měnu, protože každá země představuje svůj specifický funkční organismus. Myslet si, že je možné mít a udržovat stejnou měnu v tak odlišných zemích, je nešťastná představa a ideologie. Společná měna má vliv na ceny bez ohledu na výkon ekonomiky v jednotlivých zemích a způsobuje nerovnováhy. Není žádné tajemství, s jakými problémy musí bojovat Evropská centrální banka. Na jedné straně totiž máte Německo s jeho přebytky ve výši tisíc miliard korun a na straně druhé Itálii s dluhem 450 miliard euro. Nikdo neví, jak s tím pracovat, co s tím dělat. Pravda je, že nikdo netuší, jak by šlo ze společné měny vystoupit, i když mnozí pochopili, že je potřeba to udělat.

• Italská ekonomika bojuje s problémy, s vysokým zadlužením. Byla by na tom italská ekonomika podle vás lépe bez eura?

Politika není v tuto chvíli schopna nic udělat, ten problém je už příliš velký. Pro jakéhokoli politika by vystoupení z eura byla v podstatě sebevražda. Z eura bude možné vystoupit jen tehdy, až přijde nějaká velká krize, nějaký problém způsobený přirozenými ekonomickými zákony. Nevíme, kdy to bude, ale jsem přesvědčen, že k tomu dojde. A bude lepší, když to bude dříve než později.

• Ovšem jako podnikatel si asi žádný příchod velké krize nepřejete… Jistě ale sledujete nedobrou podnikatelskou náladu v Německu, Německo se jen tak tak vyhnulo recesi, ale i některé české exportní firmy zaznamenaly pokles odbytu. Obáváte se nástupu krize?

To, co nazýváme krizí, je ve skutečnosti přirozený vývoj ekonomiky. Je nesmyslné si představovat ekonomiku bez toho, abychom v ní zažívali jak křivku růstu, tak i propadu. Jistě – jsou tu politici, co se hlásí ke keynesiánství a myslí si, že dokáží nekonečný růst zařídit. Ale to je jenom pohádka, která jim pak umožňuje strkat do všeho nos a snažit se urvat co nejvíce moci. Taková politika v Itálii vedla k zadlužení, že dnes dosahuje 135 % hrubého domácího produktu. Politici si naivně mysleli, že se sníží své dluhy a úrokové sazby tím, že měnu překonvertují k euru, což je de facto silná německá měna. Jenže to způsobuje ohromnou nestabilitu, zadlužení je neřiditelné a působí dále obrovské škody.

České pivo, italský sýr

• Pojďme více na váš byznys. V dnešní době je vaše firma největší sýrárnou v České republice, která se podílí téměř jednou třetinou na celkovém vývozu sýrů z ČR. Jste spokojen s výsledky byznysu za letošní rok?

Výsledek bude dobrý, pozitivní. Jen za poslední dva roky se nám tu podařilo navýšit produkci sýru Gran Moravia o 40 %. Samozřejmě pociťujeme zvýšení mzdových nákladů, ke kterému dochází v České republice, ale to je asi nevyhnutelný vývoj. Jinak tu rosteme od samého počátku a vidím tu i do budoucna další potenciál k růstu. Pravidelnému a rozumnému.

• Před časem jste si postěžoval na to, že vás trápí nedostatek zaměstnanců… Už je to lepší?

Je to trochu lepší. Pozitivně se v tom odráží i ten zmíněný nárůst mezd, protože to lze považovat za návrat na úroveň mzdy srovnatelnou s ostatními zeměmi. Podstatné ale je, aby růst mezd zároveň odpovídal i nárůstu produktivity.

• Byznys s dlouho zrajícími sýry je specifický a náročný na cash flow. Musí se dobře plánovat, promýšlet logistika – v čem dále je to specifické?

Je to typický italský druh sýra, v Itálii představuje zhruba 50 % výroby sýrů. Vyžaduje to velké sklady a zařízení pro dlouhodobé zrání. Nutností je i odpovídající a dlouhodobé finanční plánování, protože sýr zraje nejméně jeden rok, takže ve stavu skladových zásob je velké jmění. Zároveň ale tento sýr představuje velice likvidní a ceněnou komoditu. Likvidnější a pevnější, než byla kdysi německá marka.

• Vy sám jste vymyslel i designoval řetězec prodejen “La Formaggeria Gran Moravia“. Jste se zájmem Čechů o vaše výrobky spokojen?

Nejsem pouze spokojen, jsem přímo nadšen. Nejen z toho, jak je to přijímáno našimi zákazníky, ale i z práce našich kolegů, zaměstnanců. Mají velký zájem a nadšeně přijímají naše nápady a další novinky. Filosofií našeho konceptu je, že nákup musí být svátkem jak pro zákazníky, tak pro prodávající. Pokud to tak nebude, budeme moct tyhle naše obchody zavřít.

• Bylo náročné nás Čechy přesvědčit, že strouhat si na špagety tenhle sýr je nesrovnatelně lepší než tam dávat levný eidam jako kdysi?

Eidam má samozřejmě má své využití v gastronomii, ale je pravda, že sýr typu grana má velmi všestranné použití pro řadu jídel. Existuje ve spoustě druhů a může být použit nejen do těstovin, ale třeba i do masa či do polévek. Vy tady v Česku říkáte, že pivo je tekutý chléb, takže když si k tomuto chlebu dáte náš sýr, máte dohromady dokonalý pokrm.

• Budete se svými obchody – sýrárnami expandovat i za hranice Česka?

Už teď máme jeden obchod v Číně a několik obchodů v Itálii. Zásadní je pro nás ale další rozvoj tady v České republice. Na to teď vynakládáme veškerou svou energii.

• Je pro vás vlastní síť maloobchodů i cesta, jak obejít obchodní řetězce s jejich maržemi?

Ne, je to spíš takový doplněk. Tento druh prodeje je úplně jiný druh zkušenosti, než jaký mají zákazníci v řetězcích. Můžou však vedle sebe koexistovat zcela bez problémů a i s řetězci máme dobrou zkušenost.

• Je těžké s řetězci vyjednávat o ceně?

Jakékoli jednání týkající se ceny je ze své podstaty obtížné. Je jasné, že musí vládnout vzájemný respekt, a to pak umožní dohodnout se na dobré ceně pro obě strany; i s velkými obchodními řetězci.

K podnikání nemůžete nikoho nutit

• Řekli jsme, že firma Brazzale má tradici sahající do 17. století. Jak běžné jsou v Itálii rodinné podniky, které po dlouhé generace vlastní a řídí přímo členové rodin?

Aby rodinný podnik existoval nepřetržitě po takto dlouhou dobu, není úplně běžné. Jinak ale mají rodinné podniky v Itálii velkou tradici. Rodinný podnik není firma jako každá jiná, je to spíše takové společenství, klan. Žije podle logiky dlouhodobé perspektivy. Pracuje pro dobro celé komunity, které tvoří samozřejmě i zaměstnanci. Členové rodiny vědí, že nejsou pouze vlastníky a majiteli, ale že jsou součástí společenství a že mají sloužit ve prospěch všech a i pro budoucí generace. Cílem je dobro pro všechny ve společenství, co se týče efektivity i zisku.

• Vaše rodina už po několik staletí prokazuje, že to není problém, ale přesto – nemůže být do budoucna problém otázka nástupnictví?

Zhruba před deseti lety jsme já a mí dva bratři završili generační přeměnu, která změnila přístup pěti předchozích generací. Od roku 1837 nedošlo k takové koncentraci majetku jako nyní. Udělali jsme to hlavně kvůli tomu, abychom se mohli věnovat velkému projektu, investici v České republice. Myslím, že to byl přirozený krok a i do budoucna to udělá ten, na koho to zrovna připadne.

• Ptám se proto, že řada českých podnikatelů, kteří tu začali po roce 1989 z nuly a uspěli, řeší třeba to, že syn nebo dcera vystudovali nějaký jiný obor, kterému se věnují a v podnikání rodičů pokračovat nechtějí… Tohle u vás nehrozí?

I to je přirozený vývoj. To, co je nyní v České republice mimořádné, je, že na odpočinek odchází první podnikatelská generace. Byl jsem několikrát pozván do Prahy na Vysokou školu ekonomickou, abych pohovořil o naší zkušenosti právě před těmi českými podnikateli, kteří nyní řeší problém nástupnictví. Jsem ale přesvědčen, že je lepší to nechat přirozenému vývoji; případně podpořit ty členy rodiny, kteří jsou ochotni přinést nejen osobní oběti, ale zároveň v rodinném podniku pracovat s vášní. Určitě není správné nutit někoho dělat to, co nechce, a nutit ho být podnikatelem.

• Vy sám jste vystudoval nejen práva, ale i hru na varhany, varhanní kompozici i dirigování orchestru. To jste dělat profesionálně nechtěl?

Ne, to rozhodně ne. Moje matka byla koncertní mistryní a já jí až do svých 25 let dělal takového asistenta, jezdil jsem s ní po světě. Já ale hraji špatně. V rámci hudby raději dělám něco jiného: například organizuji mezinárodní hudební festival. Každý musí pochopit, jakou roli má.

• Hodí se vám tahle kompetence i pro byznys? V Česku se říká, že něco šlape jako dobře sladěný orchestr…

To je správná poznámka. Je pravda, že i dirigování orchestru znamená řídit spíše lidské bytosti než hudebníky. Zejména kontrapunkt a fuga jsou tak náročné hudební formy, že je to i skvělé cvičení i z hlediska ekonomiky podniku. Hlasy kontrapunktu jsou vlastně metaforou lidského života.

• Mluvil jste o rodinném podniku jako o klanu. Nedávno ale do vašeho rodinného podniku majetkově vstoupil český podnikatel Tomáš Němec (miliardář a bývalý majitel gumárenské společnosti Mitas). Jaká je tam jeho role a stal se tím i tak trochu členem rodiny, klanu?

Velice si pana Němce vážíme. Vlastně i on má takový svůj rodinný klan, rodinnou firmu. Můžeme říct, že se mezi námi může rozvinout velice pěkná spolupráce. Rozumíme si, mluvíme stejným podnikatelským jazykem a jsme rádi, že v České republice máme takto schopného a významného partnera.

• Můžete říct, jaký podíl získal, nebo je to obchodní tajemství?

Pan Němec měl zájem o větší podíl, než který jsme mu mohli dát. Nicméně je takový, který naše rodina považovala za přiměřený. Naše rodina nemá v úmyslu dále zmenšovat svůj podíl. Důležitá je samotná naše spolupráce, ta je podstatnější než nějaké podíly a kvóty.

Co by měla říkat Greta

• Skupina Brazzale si zakládá na tom, že se chová ohleduplně k životnímu prostředí a k úspoře zdrojů. Nepřijde vám ale, že české zemědělství v tom je pozadu – třeba zadržování vody v krajině, podpora pěstování plodin, jako je řepka olejka? Jak se díváte na české zemědělství?

Já si českého zemědělství a jeho profesionality velice vážím. Je jasné, že jakákoli agronomická práce se dá dále rozvíjet a zlepšovat, ale tento obor má v České republice mnohem lepší dopad na životní prostředí než v řadě jiných zemí. Promítá se to i do zvyšující se kvality produkce. Ovšem problém je v tom, že v Evropě je zemědělství podřízeno rozhodováním přicházejícím z Bruselu. V tom je problém, protože to je svého druhu plánované hospodářství se všemi svými vadami.

• Jak to tedy dělat lépe s podporou zemědělství v EU?

Určitě přestat strkat ruce dovnitř trhu. Kontrolovat trh pomocí nákupů a intervencí, z peněz daňových poplatníků, nedává žádný smysl. V roce 2016 například EU nakoupila 400 tisíc tun sušeného mléka jen kvůli tomu, aby udržela cenovou hladinu. Výsledek byl hrozný, protože po tři následující roky tahle zásoba srazila ceny na světová minima. Recept je tedy pořád stejný: Stát se musí vyhnout tomu, aby nadměrně zasahoval do ekonomického života. Má se omezit na to, aby dělal pouze to, co je užitečné pro občany. Bohužel mnoho politiků chce stále dokazovat, jak jsou nepostradatelní pro své lobbisty. Často pak ale škody dopadají i na členy těchto lobby, jako se to stalo před třemi lety v zemědělství.

• Když mluvíte o lobby, zeptám se na Gretu Thunbergovou a hned pak vysvětlím proč. V Česku se stalo trochu módou v určité části společnosti na tuto švédskou studentku útočit, zesměšňovat ji. Jak její roli vidíte vy?

Myslím, že se stala takovým symbolem, ale není potřeba přisuzovat tomu, co dělá, nadměrný význam. Mně se ten pragmatický pohled Čechů líbí. Nesmíme podléhat emocím, je třeba se dívat na výsledky vědy. Ostatně i my, naše firma, jsme dokázali, že je možné dosáhnout uhlíkové neutrality i přesto, že se výrazně zvýší naše produktivita.

• Nedávno jste se pochlubili právě tím, že díky sázení lesů v Brazílii jste jako firma takzvaně uhlíkově neutrální. Je drahé mít takový přístup k byznysu a zároveň k ekologii?

Naopak, tyto lesy jsou samy o sobě podnikem a jsou i soběstačné. Znovuzalesnili jsme v Brazílii část našich pastvin, a tím v konečném důsledku zdvojnásobili produkci píce. S polovičním územím pastvin dokážeme vytvářet stejnou produkci a zároveň zachycujeme díky lesům množství oxidu uhličitého. To vše se snížením výrobních nákladů, se zvýšením biodiverzity a větším pohodlím chovaných zvířat. Vysázeli jsme jeden a půl milionu stromů, o něž se pravidelně staráme. Ekonomie a ekologie zkrátka musí jít ruku v ruce, jsou to dvě strany jedné mince. Pokud je ekologie ekonomicky nevýhodná, lidé k ní ztrácejí motivaci a není to pak skutečná ekologie. Je důležité změnit svoje chování a začít dělat věci tam, kde se to daří nejlépe. Je to vlastně princip specializace rozšířený na globální úroveň. Vždyť atmosféra kolem Země je jen jedna. V naší hlavě je ale 200 států s jejich hranicemi, lobby a bariérami, ale v zájmu nás všech, je ty bariéry bořit a soustředit produkci tam, kde to jde nejlépe. Tohle bych rád slyšel i od Grety a od Friday for Future.

• Je ten ekonomicky-ekologický přístup, o kterém mluvíte, do budoucna pro byznys nezbytný, protože zákazník bude po firmách, a o to více v potravinářství, vyžadovat, aby byly šetrné k přírodě?

Ano. Rozhodující bude chování zákazníka, pokud se tedy bude rozhodovat na základě správných informací. Bohužel existuje spousta organizací, které informace zkreslují. Jsou to například různé lobby v národních státech a v Evropské unii. Téma změny klimatu vede navíc i k tomu, že politici zahlédli obrovské sumy peněz, které lze díky tomu vytáhnout z kapes daňových poplatníků. To vnímám jako velké riziko. To, co s uhlíkovou neutralitou udělala naše firma, se přitom odehrálo bez jakékoli pomoci státu a s našimi zákazníky o tom komunikujeme prostřednictvím obalů našich výrobků. To je něco, co se dá udělat. A dá se to udělat hned.