Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Facebook Miloš Zeman - prezident České republiky,

Miloš Zeman jako eurofederalista zklamal. Stejně tak další lídři

2. DÍL SÉRIE BREXIT. Evropská unie zůstává evropským lidem nepochopená. (Národní) političtí lídři, kteří by měli zajistit osvětu, s tím dlouhodobě nic nedělají. Zatímco na evropských summitech pro pomoc Řecku a další nezbytné kroky zvednou ruku, doma nepopulární věci až příliš často svádějí na “Brusel.” Myšlenka evropského soustátí se kvůli tomu dostává pod stále silnější tlak. Podrobnosti diskutovali Jan Jedlička z EU office České spořitelny a zahraničněpolitický komentátor a publicista Zdeněk Velíšek. Nabízíme vám základní teze postupně doplňované o expertní názory.

Teze 1:

Národní politici členských zemí EU na domácí půdě zapomínají, že jsou (i) evropskými lídry. Dnes mají zodpovědnost nejen za osud národa, ale také za osud Evropy, protože osud Evropy je i osudem jejich národa. Oni přitom tuto základní pravdu doma neříkají. Kvůli tomu, že tu jdou proti sobě dva mechanismy: evropský mechanismus a národní politický mechanismus, v němž hrají roli národní volby. Politikům přitom zákonitě jde o úspěch v národních volbách. Dvě, tři desetiletí zanedbávali evropskou osvětu, neříkali “já jsem předseda vlády, prezident, což znamená, že mám zodpovědnost za tento národ, ale také za EU”. Proto lidem nedochází, že odpovědnost za EU leží i na jejich bedrech. Proto se lidem teď často příčí to, co se po nich ve jménu Evropy chce. Přitom je ale třeba zdůraznit, že to po nich nechce Unie, ale národní političtí lídři, kteří pro danou věc zvedli ruku na summitu EU.

 Teze 2:

Prezident Miloš Zeman o sobě říká, že je evropským federalistou. Ovšem politiku českého národa do pevného jádra EU neposunul. Tohle je symptomatické pro dnešní evropskou politickou scénu. Je vidět, kdo chce a kdo nechce skutečně zabrat. Kdo chce skutečně být v evropském jádru. Právě to přitom dnes potřebuje být silné. Jedním dechem je pak třeba dodat, že český národ potřebuje silnou Evropu. My tu máme spoustu politiků, ve vládě, opozici i Evropském parlamentu, kteří si toto uvědomují. V kritickém okamžiku, kdy EU stojí před rozmělněním či rozpolcením, se ale nedokážou za ideu evropské soudržnosti postavit celou svou politickou bytostí, celou osobností. A to proto, že vědí, že by se nemuseli v příštích volbách dočkat znovuzvolení, respektive v případě opozičních politiků zvolení. Často tak nedokážou v případě klíčových rozhodnutí voličům doma říci “uvědomte si, že jen v silné Evropě můžeme být silní.”

 

 Teze 3:

EU se nyní nachází v hodně delikátní situaci a veřejnost (která je národní, neexistuje evropská veřejnost) není dostatečně informována. Jinak, než že s lidmi budou politici komunikovat, to přitom nepůjde. Volič nevezme Lisabonskou smlouvu, aby se dozvěděl svá základní práva a povinnosti. Lidé tak nevědí, na čem národní politici na evropské úrovni spolupracují a proč; nevědí také, že je to v jejich národním zájmu, protože jim to nikdo neřekl. Příkladem může být Řecko: v zájmu všech je, aby už nemělo problémy. Vznikl tak záchranný mechanismus, který je připraven pomoci komukoli z Unie. A ten se, pochopitelně, musí nějak financovat… V této souvislosti je dobré připomenout, že EU je soustátí. To vystihuje, že jde o státy, svým způsobem suverénní, a zároveň o jejich soudržnost. Jde o sdílenou suverenitu, suverenitu uvnitř daného spolku, která by nicméně neměla být užívána proti němu.

Diskuze očima Jana Jedličky

Po přečtení diskuse k našemu příspěvku na Alter Eko se mi vybavil slavný citát, který pronesl kardinál Richelieu: „za vším hledej ženu“. Pouze si za ženu dosaďme evropské vrcholové politiky či elity.

Diskutující ze současné situace v Evropské unii, respektive její ne příliš povzbudivé image, neobviňují systém, procesy a podobně, ale současné politické lídry. I když slovo lídr – odvozené od anglického slovesa to lead (vést) – asi není to nejvhodnější.

Jak trefně upozorňuje Filip Přibáň, nynější politici se spíše přizpůsobují současným trendům všeobecné kritiky EU, než aby aktivně přinášeli řešení a následně za ně nesli odpovědnost.

Zajímavý názor přinesl Luděk Pfeifer, podle kterého západní politici nezachytili globální politické změny z poslední doby. Svým výrokem „Tak dlouho jsme vyváželi demokracii tam, kde nemá co dělat, až se kolo obrací“ uhodil hřebíček na hlavičku.

Své příspěvky názornou personifikací obohatil Lubor Lacina, který si posteskl nad absencí lídrů typu Francoise Mitteranda či Helmuta Kohla. Tedy osob, které na vlastní kůži zažily hrůzy 2. světové války, a právě proto byly ochotny přistoupit na výrazné kompromisy.

Zajímavá je i jeho úvaha, kdo z našich posledních dvou prezidentů prosazoval více/méně proevropskou politiku.

Celou diskusi bych shrnul parafrázovaným výrokem prezidenta osvoboditele: „Nebát se (před domácími voliči mluvit o EU pozitivně) a zlepšit P.R. (celé evropské agendy)“.


Celou diskuzi Jan Jedličky a Zdeňka Velíška si můžete poslechnout ZDE.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře
  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web