Je to právě rok, co mezinárodní arbitráž v Londýně rozhodla o tom, že Česká republika musí zaplatit firmě Diag Human 650 milionů dolarů, zhruba 15,5 miliardy korun, jako náhradu škody za to, že stát nedokázal ochránit původní investici firmy Josefa Šťávy do zpracování krevní plazmy. Drtivou většinu sumy, 12 miliard korun, činí úroky z prodlení. Ty za uplynulý rok narostly o nové stovky milionů korun. 

Verdikt mezinárodních arbitrů nese datum 18. května 2022; vláda Petra Fialy se proti němu o několik týdnů později odvolala, respektive podala návrh na zrušení nálezu k Vrchnímu soudu v Londýně.

Spor tedy nadále pokračuje a také se znatelně prodražuje. Nárok Diag Human se na úrocích navýšil o 475 milionů korun, další vysoké desítky až stovky milionů tvoří na obou stranách náklady na právní služby.

Miliardy do soudní úschovy?

Na seznamu mezinárodních arbitráží ministerstva financí spor s Diag Human stále figuruje v tabulce „přehled probíhajících sporů“. Podle ministerstva financí je podstatou „údajné pochybení ministerstva zdravotnictví v průběhu zadávání veřejných zakázek na zpracovatele krevní plazmy a v průběhu rozhodčího řízení“ (více viz box Stručná historie sporu).

Za poslední rok se toho v dlouholetém sporu Diag Human versus Česká republika zdánlivě mnoho neudálo – obě strany londýnskému vrchnímu soudu předkládaly svá písemná stanoviska. Ústní jednání v kauze, v níž jde nyní už o více než šestnáct miliard korun, se čeká až počátkem příštího roku.

„Protistrany zpracovávají a předkládají soudu svá písemná stanoviska. Hlavní – ústní – jednání v případu se dle rozhodnutí soudu bude konat na přelomu ledna a února 2024,“ říká mluvčí ministerstva financí Filip Běhal.

S tím, že by Česko nakonec skutečně muselo firmě Josefa Štávy miliardy vyplatit, vláda zatím nepočítá. Respektive si žádné rozpočtové rezervy pro tento účel – podle vyjádření ministerstva financí pro HlídacíPes.org – netvoří.

Ve hře je přitom i varianta, že by londýnský soud mohl Česku nařídit „preventivně“ složit do soudní úschovy část požadované částky, nebo dokonce celou sumu. Ministerstvo financí potvrdilo, že protistrana navrhuje, aby Česko složilo do soudní úschovy celou žalovanou částku. „Vzhledem ke stanovisku našich právních zástupců považujeme za vysoce nepravděpodobné, že by soud tomuto návrhu protistrany vyhověl,“ říká za Česko Filip Běhal.

Podle právníka protistrany Jana Kalvody to může být jinak: „Nerad spekuluji o budoucích soudních rozhodnutích. Mohu jen obecně říci, že v Anglii rozhodnutí o uložení jistoty často zohledňuje chování dlužníka. V tomto ohledu může být velmi relevantní, že Česká republika se nepodřídila dřívějšímu obchodnímu nálezu z roku 2008, ač se k tomu vůči lucemburskému odvolacímu soudu písemně zavázala. Rozsudek byl s konečnou platností potvrzen Nejvyšším soudem v Lucemburku a nárok je vymahatelný v celé EU,“ říká s odkazem na soudní spor, jímž se Diag Human v zahraničí domáhala (a v Lucembursku úspěšně) uznání závěru české arbitráže z roku 2008. Ta Diag Human tehdy přiznala 8,3 miliardy korun.

Česko zneužívá svoji moc, napsali londýnští arbitři

Trojice rozhodců popsala mimo jiné nerovnosti obou stran sporu před zákonem a zneužívání státní moci: „Žalovaná strana (Česká republika, pozn. red.) zahájila několik trestních řízení a zřídila parlamentní vyšetřovací komisi v průhledné snaze získat přístup k důkazům všemi možnými prostředky a minimalizovat potenciální dopady obchodního rozhodčího řízení,“ konstatují arbitři a doslova píší, že „senát byl ohromen“ značným počtem paralelních řízení, ale také rozsahem jejich zásahů do obchodního rozhodčího řízení a „neúnavností, s jakou strana žalovaná používala všechny nástroje ve svém arzenálu ve snaze zvítězit“. Rozhodci v londýnské arbitráži došli k závěru, že Česká republika během rozhodčího řízení využívala vedle policejního vyšetřování či speciální parlamentní komise například i služeb českých tajných služeb, konkrétně BIS.

Desítky milionů za právníky

Zatímco problematiku investiční arbitráže (tedy probíhající londýnský spor) řeší za Česko ministerstvo financí, řízení týkající se rizika exekucí českého majetku v zahraničí na základě výše zmíněného „uznání a výkonu rozhodčího nálezu z roku 2008“ spadají do kompetence ministerstva zdravotnictví.

Ministerstvo financí spoléhá na služby americké právní kanceláře Arnold & Porter Kaye Scholer LLP. V registru smluv je zveřejněna rámcová smlouva z roku 2018 s touto kanceláří na částku šedesát milionů korun (bez DPH) na „právní služby spočívající v zastupování České republiky ve sporech se společností Diag Human SE a panem Josefem Šťávou na základě Dohody mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o podpoře a vzájemné ochraně investic“.

„Uvedená částka představuje pouze předpokládanou hodnotu veřejné zakázky v okamžiku jejího zadání, kde je zohledněn zejména maximální finanční limit pro měsíční plnění, očekávaný procesní vývoj a také průměrná doba trvání arbitrážního sporu,“ vysvětluje ministerstvo financí s tím, že právní zastupování nadále probíhá v rámci této smlouvy.

Podle veřejně dostupného přehledu nákladů za právní služby v mezinárodních arbitrážích Česko jen v letech 2018 až 2021 vynaložilo ve sporu s Diag Human 90,2 milionu korun. „Náklady na právní služby ve sporu s Diag Human za období 1. ledna 2022 až 4. května 2023 činí cca 13,7 milionu korun,“ doplnilo na dotaz HlídacíPes.org ministerstvo financí.

Další mnohamilionové sumy ale vykazují smlouvy mezi ministerstvem zdravotnictví a právní kanceláří Bělina & Partners právě ve věci rizika exekucí majetku státu v zahraničí. Zatím poslední smlouva má datum 23. ledna 2023 a zní zhruba na šest milionů korun; týká se zastupování před exekučními orgány deseti zemí (mimo jiné USA, Švýcarska, Rakouska, Belgie či Británie). Celkem lze od roku 2017 do současnosti dohledat podobné smlouvy přibližně za 42 milionů korun.

„Bělina & Partners advokátní kancelář zajišťuje a koordinuje zastupování ministerstva zdravotnictví zahraničními advokátními kancelářemi v jednotlivých zahraničních řízeních souvisejících s uznáním a výkonem rozhodčího nálezu z roku 2008 a poskytuje veškeré související právní poradenství. Částka vyplacená této advokátní kanceláři zahrnuje též veškeré náklady a odměny zahraničních právních zástupců,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.

Výdaje na drahé zahraniční spory má pochopitelně i protistrana. Podle Jana Kalvody jde jen za poslední rok „o velmi významné částky, v řádech stamilionů“. Pokud by Česká republika u londýnského soudu neuspěla, je pravděpodobné, že i tyto náklady by jí byly připsány k úhradě. Platí to samozřejmě i naopak.

Vyčerpat všechny možnosti

Zástupci státu mimo záznam potvrzují, že vláda věc vnímá tak, že je povinností Česka vyčerpat „naprosto všechny možnosti obrany“. Pokud by návrh na zrušení nálezu investiční arbitráže u Vrchního soudu v Londýně neuspěl, zbývá už jen jedna možnost odvolání. Na tom se shodují obě strany sporu, stejně jako na faktu, že odvolání není přijato automaticky, ale musí k němu dát svolení sám londýnský soud.

„Ano, existuje další úroveň odvolání, ale musí to být povoleno soudem prvního stupně. Jsou však jen zcela ojedinělé případy, kdy dlužník z rozhodčího nálezu – v tomto případě Česká republika – neuspěje a je mu povolena další šance na odvolání,“ komentuje to Kalvoda.

Diag Human zdůrazňuje, že od loňského vydání investičního nálezu proti České republice nikde ve světě exekuční řízení nyní nevede. „Po výzvě tribunálu v BIT arbitráži (o ochraně investic, pozn. red.) se Diag Human zavázala, že předchozí nález z obchodní arbitráže nebude zatím vymáhat. Jde o to, aby se podobná částka neuplatňovala dvakrát, což dodržujeme,“ říká Jan Kalvoda.

„Jakmile skončí londýnské řízení, a to jakýmkoli výsledkem, tento závazek zdržet se vymáhání obchodního nálezu skončí. Buď bude exekuován jeden, nebo druhý nález, samozřejmě zvýšený o běžící úrok z prodlení,“ říká Kalvoda. Pohledávka společnosti Diag Human se denně na úrocích zvyšuje o 1,3 milionu korun.

Stručná historie sporu

• Původ má tato kauza už v devadesátých letech minulého století, kdy firma Josefa Šťávy Diag Human (původně Conneco, a. s.) v Česku rozjížděla obchod s krevní plazmou.
• Spor vznikl poté, co ministr zdravotnictví Martin Bojar v dopise dánské společnosti Novo Nordisk zmínil, že „je pochybnost o solidnosti“ Šťávovy firmy; Dánové pak jako klíčový odběratel odmítli s Diag Human spolupracovat.
• Soud začal v roce 1996, žalovaná částka zněla tehdy na 200 milionů korun, poté se ale věc začala řešit formou arbitráže. V roce 2003 částečný arbitrážní nález firmě přiznal 327 milionů korun, které stát vyplatil. Řízení ale pokračovalo.
• V roce 2008 arbitři rozhodli o tom, že ČR má za zmařený obchod s krevní plazmou zaplatit 8,33 miliardy korun. Stát se odvolal, Diag Human přezkumnou arbitráž neuznávala.
• V roce 2014 tři noví rozhodci, všichni jmenovaní státem, konstatovali, že případ je uzavřen a stát další peníze platit nebude. Ministerstvo zdravotnictví poté prohlásilo, že záležitost je definitivně u konce. Diag Human ale věc na základě takzvané Newyorské úmluvy (o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů) přenesla k zahraničím soudům. Se svými nároky uspěla v Lucembursku. I uznání nároku v jediné zemi podle firmy stačí k tomu, aby mohla být uplatněna exekuce majetku ČR prakticky kdekoli v EU.
• Arbitráž o ochraně investic (BIT) na základě smlouvy mezi Švýcarskem a ČR začala v roce 2017, loni ji arbitři v Londýně uzavřeli a Diag Human přiřkli 15,5 miliardy korun.