Mezinárodní olympijský výbor nadbíhá Číně: „Prezident Si je borec a zasloužil by medaile.“
Zimní olympiáda v Pekingu příští rok podle kritiků pouze posílí mocenskou pozici čínského prezidenta a přispěje k šíření agendy Komunistické strany Číny ve světě. Otázkou je, jak bude například v Pekingu chráněna svoboda tisku. Mezinárodní olympijský výbor již nabídl nebezpečný precedens v podobě letošních covidových restrikcí pro média na olympijských hrách v Tokiu. I proto se ve světě nahlas mluví o možnosti pekingské hry bojkotovat.
Sportovní svět v současnosti upírá zrak na japonské Tokio, kde po ročním odkladu a za výrazných protiepidemických opatření začaly 32. Letní olympijské hry. Místní obyvatelé již od jara protestovali proti jejich konání s poukazem na nepříznivou pandemickou situaci a tvrdě kritizovali předsedu Mezinárodního olympijského výboru Thomase Bacha, že na jejich námitky nebere zřetel.
Paralelně s tím se na mezinárodní scéně čím dál více diskutuje o následující zimní olympiádě v Pekingu, jejíž zahájení je plánováno na únor příštího roku. Nejistý pandemický vývoj však v případě Pekingu zastiňuje problematika lidských práv a s tím nevyhnutelně spjatý politický rozměr celé události. V této souvislosti vyjádřila své znepokojení ohledně konání her v Číně a možnost potenciálního politického bojkotu řada zemí.
Kdo nepojede do Pekingu?
Již 10. června český Senát schválil usnesení apelující na vládu ČR a další politické představitele, aby odmítli svou účast na hrách v Pekingu kvůli možnému zneužití pro legitimizaci další diskriminace, násilí a potlačování základních práv místních obyvatel. V podobném duchu se nesla i červnová diskuze amerických zákonodárců, podpořená ministrem zahraničí Antonym Blinkenem, kteří zvažují „společný postup“ se spojenci při úplném, nebo alespoň diplomatickém bojkotu her.
Evropský parlament 7. července drtivou většinou přijal rezoluci vyzývající diplomaty členských zemí EU k bojkotu ZOH v Pekingu v roce 2022, pokud Čína neprokáže „prokazatelné zlepšení situace v oblasti lidských práv v Hongkongu, Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, Tibetu, Vnitřním Mongolsku a jinde v Číně.“
Nezávazná rezoluce reaguje především na zhoršující se lidskoprávní situaci v Hongkongu a mimo jiné rovněž vyzývá jednotlivé vlády, aby poskytly nouzová víza hongkongským novinářům, podpořily tamní občany při přesunu do Evropy, případně zavedly dodatečné sankce vůči osobám spjatým s kontroverzním zákonem o státní bezpečnosti.
Podobné stanovisko nově zastává i britský parlament, který 15. července jednomyslně podpořil politický bojkot her v Pekingu a vyzval britskou vládu, aby na hry nevysílala žádného zástupce, včetně členů královské rodiny. Někteří poslanci se v návaznosti na dřívější usnesení britského parlamentu z dubna tohoto roku o probíhající genocidě v Sin-ťiangu nezdráhají plánovanou olympiádu označit za „Genocidní hry“.
Poslanec Tim Loughton navíc ve svém projevu poukázal na nekritickou adoraci generálního tajemníka ÚV KSČ Si Ťin-pchinga ze strany prezidenta Mezinárodního olympijského výboru Thomase Bacha. Prohlubování jejich „vzájemně prospěšné“ spolupráce na úkor původních olympijských ideálů nedávno pro anglickou sekci portálu Sinopsis detailně zanalyzovala Andréa Worden, jejíž argumenty zazněly i v Loughtonově projevu a vybíráme z nich i v následující části textu.
„Čínský prezident je borec“
Spolupráce mezi Si Ťin-pchingem a Thomasem Bachem se odvíjí od jejich společného zájmu získat co největší moc na mezinárodní scéně a se vzájemnou podporou posilovat vliv, legitimitu a stabilitu svých organizací. Vzájemný entuziasmus obou partnerů vskutku překračuje běžné normy. U příležitosti Bachova jednoznačného znovuzvolení do čela Mezinárodního olympijského výboru v roce 2021 čínská vláda uvedla:
„Během osmi let svého předsednictví Bach dovedl MOV k mimořádným úspěchům díky plodným reformám a inovacím. Od vypuknutí pandemie MOV pod vedením předsedy Bacha a díky jeho hojným zkušenostem a bezprecedentní odvaze výrazně přispíval k boji proti epidemii a ke zdravému rozvoji olympijského hnutí.“
Bach se zas několikrát pochvalně vyjádřil o čínské vládě a o Siovi osobně, zejména v době po vypuknutí pandemie covid-19. Čínské ministerstvo zahraničí například citovalo jeho telefonát s generálním tajemníkem z ledna tohoto roku:
„Thomas Bach uvedl, že pod silným vedením prezidenta Si Ťin-pchinga dosáhla Čína mimořádných úspěchů v boji proti pandemii covid-19, ujala se vedení v obnově ekonomiky a stala se významným motorem světového ekonomického oživení. K těmto úspěchům Číně upřímně poblahopřál.“
V lednu 2017 se Bach a Si sešli ve švýcarském Lausanne. Během pompézní schůzky, kterou jak MOV, tak i čínská státní média označily za „historickou“, zdůraznili oba lídři vzájemný soulad a podporu svých organizací. Si Ťin-pching v proslovu řekl:
„Mezi mnoha sny, které máme, je proměnit Čínu v prosperující společnost, šířit ideu olympijského hnutí a posilovat společenství sdíleného osudu lidstva. Všechny tyto sny jsou vzájemně provázány a tvoří jeden celek. Jsem přesvědčen, že MOV sehraje významnou roli v plnění těchto snů.“
Bach se pak v rozhovoru pro čínskou agenturu Sin-chua vyjádřil následovně: „Prezident Si je skutečným borcem a zasloužil by si celou sadu medailí, neboť má zcela jasnou vizi důležitosti sportu ve společnosti a ve vzdělávání mladých lidí. V tomto ohledu je skutečným olympijským vítězem pro mladou generaci.“
Mamutí akce vs. sport pro všechny
O den později se oba předsedové, nezávisle na sobě, v Ženevě setkali s novým generálním tajemníkem OSN Antóniem Guterresem. Švýcarské schůzky byly také počátkem konce Úřadu OSN pro sport pro rozvoj a mír (UNOSDP). Ten v oblasti sportu dával slovo iniciativám vycházejícím zdola, od občanské společnosti a neziskových organizací i soukromého sektoru, a hájil myšlenku „sportu pro všechny“ jako nástroje šíření míru a rozvoje oproti velkým sportovním kláním a soupeření zemí v počtu medailí.
UNOSDP, ačkoli sídlící též v Ženevě, nebyl zahrnut do jednání o své existenci a jeho zástupci se o svém konci s překvapením dozvěděli až o několik měsíců později. Agendu úřadu víceméně převzal Čínou ovládaný Odbor OSN pro ekonomické a sociální otázky (DESA) a částečně též MOV. U příležitosti ZOH 2018 v Pchjongčchangu Guterres oznámil, že „názory OSN a MOV jsou natolik shodné, že OSN již nepotřebuje v otázce sportu jiný hlas než hlas MOV, neboť MOV představuje tytéž hodnoty, na nichž byla založena i OSN“.
Odborníci se domnívají, že těmito kroky utrpělo i samotné hnutí Sport pro rozvoj a mír (SDP), neboť MOV, jakkoli zastupuje hodnoty mezinárodního olympismu, klade důraz na mamutí akce typu olympijských her, které ne vždy slouží potřebám rozvoje společnosti, a často naopak spíše prohlubují společenské nerovnosti.
Po velmi stručné oficiální zprávě OSN o ukončení činnosti Úřadu UNOSDP následovaly druhý den nápadně obsáhlejší zprávy MOV a čínské státní tiskové agentury Sin-chua. MOV dalo zánik úřadu do přímé souvislosti s navázáním nového „přímého partnerství“ mezi OSN a MOV, které podle něj inicioval sám generální tajemník OSN. Předseda MOV Bach v této souvislosti uvedl, že „přímé partnerství je plně v souladu s rezolucí OSN, která podporuje nezávislost a autonomii sportu i roli MOV jako vůdce olympijského hnutí“.
Tokio, nebezpečný precedens
Příliš přesvědčivé není ani tvrzení MOV, že jeho „přímé partnerství“ s OSN vzešlo z iniciativy nově nastoupivšího generálního tajemníka, jenž měl pár týdnu po svém nástupu do funkce patrně mnohem naléhavější záležitosti (včetně vystoupení na Světovém ekonomickém fóru v Davosu v lednu 2017). Přesné načasování událostí, včetně zrušení úřadu UNOSPD (i rezignace posledního zvláštního poradce pro Sport pro rozvoj a mír Wilfrieda Lemkeho a nejmenování jeho zástupce), svědčí o společném postupu Číny a MOV v zájmu získání a upevnění moci v oblasti mezinárodního sportu.
Zimní olympiáda v Pekingu pouze posílí Si Ťin-pchingovu mocenskou pozici a přispěje k šíření agendy Komunistické strany Číny ve světě. Otázkou je, jak bude například v Pekingu chráněna svoboda tisku. Mezinárodní olympijský výbor již poskytl nebezpečný precedens v podobě letošních covidových restrikcí pro média na olympijských hrách v Tokiu.
Nejasné také je, jak bude při ZOH 2022 chráněna a respektována svoboda projevu sportovců, třeba těch, kteří budou chtít vyjádřit podporu Tibeťanům a Ujgurům. Nebo jak bude vzhledem k přetrvávající hrozbě covidu-19 a jeho mutací zaručeno právo na soukromí a bezpečnost dat sportovců a ostatních účastníků pekingských (podobně jako letos tokijských) her.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Na Číně jsme si vypěstovali závislost. Sami ani pořádně nevíme, jak velkou
Strach z „očipování lidstva“ vystřídaly obavy z čínského vlivu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
3 komentáře
Olympijská myšlenka už je dávno tak profanovaná a pošpiněná, že je úplně jedno, kde se olympijské hry konají. Je to demonstrace peněz, moderní chemie a politiky a nejlepší by bylo OH zrušit, rozprášit všechny ty olympijské výbory a další parazity přisáté na veřejné peníze včetně např. OSN. Sportovci, kteří tam exhibují, hrají pouze roli užitečných idiotů, bohužel ne za svoje, ale za cizí peníze.
zcela souhlasím
Bohužel, ono jak správně zmíněno „Mezinárodní olympijský výbor již poskytl nebezpečný precedens v podobě letošních covidových restrikcí pro média na olympijských hrách v Tokiu.“
Tedy přesněji, nejen pro média, ale i pro sportovce, další činitele, o divácích (které už tam nepustili vůbec) ani nemluvě. Tudíž, na tom by se měli soudruzi z MOH dohodnout napřed, jak to bude vypadat s olympiádami v době kovidu obecně – jestli už je tedy třeba nezrušit vůbec, než do toho strkat účelově politiku ala hodní proti špatným a spustit bojkotování, jako v těch 80.letech.
Nemluvě o tom dalším požadavku ..aby byla chráněna a respektována svoboda projevu sportovců, kteří budou hodlat během OH vyjadřovat podporu jakémukoliv hnutí. To už totiž na olympiádu nepatří vůbec.