LeWeb14 via Foter.com / CC BY, zdroj

Aleš Rozehnal: Francouzská vize pro EU bylo mlácení prázdné slámy, ne naděje pro Evropu

Napsal/a Aleš Rozehnal 3. října 2017

Evropští politici přijali téměř s nadšením projev francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který pronesl na pařížské Sorbonně. Řeč označovaná za vizionářskou má představovat naději pro Evropu.

Emmanuel Macron sám sebe v několika rozhovorech připodobnil k bohu Jupiterovi, což byl nejvyšší z římských bohů, vládnoucí nebesům a hromu, a dává do protikladu své jupiterské prezidentství s Hollandovým „normálním“ prezidenstvím. Zatím však připomíná svojí láskou k pompě spíše Ludvíka XIV.

Přeskočit Merkelovou

Naplno se to projevilo při přijetí ruského prezidenta Putina, které Macron zorganizoval na zámku Versailles. Působilo jako parodie na scény z doby „ancien régime“, kdy se francouzský vladař snaží demonstrovat před ruským carem svoji sílu tloušťkou zlacení nymf tančících okolo kašen.

Je zřejmé, že francouzský prezident má mocenské ambice přesahující hranice Francie. Dosud hrála jeho země v mocenském duopolu Francie a Německa, který vládne Evropské unii, roli slabšího, což bylo způsobeno mimořádnou ekonomickou silou Německa.

Situace se ale mění v tom, že pro Angelu Merkelovou nastává začátek konce její politické kariéry a její vládnutí bude poznamenáno oslabením její pozice v důsledku volebního výsledku její strany.

Emmanuel Macron navrhl ve svém projevu na půdě Sorbonny vytvoření společné evropské armády. Tento návrh není ničím novým a pravidelně vychází právě z Francie.

Vytvoření společné evropské armády by totiž nezbytně vyústilo v oslabení transatlantické obranné spolupráce a organizace NATO. Zejména Francie totiž dlouhodobě není spokojena s rolí Spojených států amerických, které jsou v rámci NATO hegemonem.

I když odhlédneme od paradoxu, že po vzniku společné evropské armády volá politik státu, jehož armáda zaznamenala výraznější úspěch naposledy v roce 1813 u Drážďan, jedná se o nebezpečnou ideu.

Žádný evropský stát, ani Evropská unie dohromady, není vojenskou velmocí. Evropa sama bez Spojených států není schopna zajistit svoji bezpečnost.

Francouzský jaderný arzenál je z hlediska rozsáhlejšího konfliktu zanedbatelný. Navíc lze důvodně pochybovat o tom, zda by státy jako Francie nebo Německo byly ochotny podniknout vojenskou akci například v případě ohrožení pobaltských států.

Dalším důvodem Macronovy snahy o vytvoření evropské armády je zřejmě jeho vize evropské pomoci francouzským vojenským jednotkám působícím v Africe, které jednak chrání domorodé obyvatelstvo, a jednak oživují slávu Francie jakožto koloniální velmoci.

Kdo zaplatí za Řecko?

Macronův návrh na vytvoření společného rozpočtu a společné fiskální politiky zemí eurozóny řízené jedním ministrem financí rovněž není ničím novým, a je správnou diagnózou nemoci eurozóny.

Společný rozpočet je sice základem pro obnovu solidarity a ekonomické efektivity zemí eurozóny, ale je to pouze nerealizovatelné kýčovité klišé.

Je pravdou, že společná měna musí mít ze své podstaty rovněž společnou monetární politiku. Čím větší je oblast společné měny, tím menší je pravděpodobnost, že jednotná politika bude v souladu s potřebami jednotlivých regionů. Pokud jsou regiony příliš rozdílné, nebude společná politika vyhovovat regionu žádnému.

Společná fiskální politika by tak znamenala rozsáhlé finanční transfery v rámci eurozóny, se kterými by muselo vyslovit souhlas zejména Německo. Němečtí obyvatelé však očividně nejsou připraveni na to, aby z jejich daní byly financovány řecké důchody nebo pomoc irským bankám.

Aby byl společný rozpočet funkční, muselo by se do něj odvádět patnáct až dvacet procent hrubého domácího produktu tak, aby byl srovnatelný s velikostí amerického federálního rozpočtu.

Němci by tedy museli souhlasit s tím, že 20 % jejich HDP bude utraceno v zemích typu Řecko nebo Španělsko. To se však neodváží navrhnout nikdo ani v Německu, ani ve Francii.

Redakce HlídacíPes.org připravila exkluzivní publikaci mapující byznys i politické záměry Andreje Babiše.

Další Macronovy návrhy spočívají ve výběru dalších daní nebo ve zvýšení daní stávajících. Problém Evropské unie však nespočívá v nízkém rozpočtu, ale v tom, jak je tento rozpočet alokován.

Pokud by skutečně vznikla Macronem proponovaná Agentura pro inovace, bylo by zapotřebí jí popřát větší úspěch než mají obdobné evropské agentury tohoto druhu, které již existují, včetně v Praze působící Agentury pro evropský globální navigační satelitní systém, který měl fungovat od roku 2008 a stát pět miliard eur.

Dosud stál 10 mld. eur a možná začne sloužit Evropanům v roce 2020. Vzhledem k tomu, že funkčních je pouze něco přes polovinu jeho družic, dá se o tomto datu úspěšně pochybovat.

Jako Ludvík XIV.

Již klasikou jsou Macronovy výzvy k odstranění sociálního dumpingu v rámci EU, které jsou ale ve skutečnosti pouze výzvami k zavedení opatření k ochraně francouzského trhu práce. Tato opatření však nemají s myšlenkou jednotné Evropy nic společného.

Macronův projev byl tak směsicí mlácení prázdné slámy a průhledné snahy využít Evropu pro prosazování francouzských národních zájmů.

Ve své stylizaci do Ludvíka XIV. by neměl zapomínat, že se jednalo vlastně o neúspěšného panovníka. Ten kvůli bojům o každý metr evropské půdy přišel o bohaté kolonie a započal postupnou demontáž Francie jakožto velmoci.

 

15 komentářů

  1. Kain Václav napsal:

    Pokud by byla evropská armáda,tak už dneska by její sílu pocítili Katalánští.My si Evropu rozvracet nedáme by zaznělo z Bruselu a armáda by dostala povel zasáhnout všemi dostupnými prostředky a zastavit tak rebelii.Tak tomu by sloužila evropská armáda.A proto je tak důležité občany odzbrojit.

  2. Tomáš napsal:

    Je to s podivem ,že si Francouzi zvolili za prezidenta E.Macrona.Je to svízelná situace,zvolit si prezidentem odrostlého mladíka ,absolventa školy pro vysoké st .úředníky ,který působil rok jako ministr .Proti gustu žádný dišputát, řekl kdysi jeden básník,ale v politice země ,která vlastní atomové zbraně a kde každý měsíc proběhne úspěšný teroristický čin,je to na pováženou.Připadá mi to jako zběsilá jízda na nějaké pouťové atrakci kde se něco porouchalo.Nedávno prez.Macron pronese řeč studentům Sorbony a političtí komentátoři se mohou přerazit jak hledají nějaké moudra v tom projevu.Bude nám z toho hodně na blití z té zběsilé jízdy,kterou forsírují Trump,Macron,Kim čong -un a další.

    • NA napsal:

      Pokud jde o volbu Francouzů, tak když postupujeme zpět:
      Rozhodnout pro Makarona před Lepenkou bylo asi menší zlo.
      Předcházející reprezentace se také moc nevytáhla. A to je živná půda pro populisty a šašky.

  3. Ales Muller napsal:

    I když odhlédneme od paradoxu, že po vzniku společné evropské armády volá politik státu, jehož armáda zaznamenala výraznější úspěch naposledy v roce 1813 u Drážďan, jedná se o nebezpečnou ideu. – To mne opravdu rozesmálo 🙂

    • Laj napsal:

      Pro vznik armády je nejdůležitější strategický záměr/cíle

  4. Jadran napsal:

    Komentáře pana Rozehnala mají hlavu a patu, tohle jeho tvrzení bylo zábavné a nadsazené, nicméně je fakt, že to skutečně bylo poslední francouzské samostatné vítězství, doprovozené navíc katastrofou u Lipska. Ta ostatní už byla v rámci aliancí (Krymská válka a tzv. druhá válka za osvobození Itálie 1859), od té doby skutečně mohou Francouzi psát historii větších a ještě větších porážek. Nechyběla jim nabubřelost, když vyprovokovali konflikt s Pruskem (severním protestantským Německem), který je stál nejen ono Alsasko Lotrinsko, ale především tato válka vedla ke vzniku jednotného Německa, kdy připojení katolických (a do svazku s Pruskem se nijak nehrnoucích) jihoněmeckých zemí mělo zásadně negativní vliv na vývoj v Evropě a bylo jednou z dlouhodobějších příčin první světové války. Tu si mimochodem Francouzi vykládají tak, že ji „vyhráli“ a vůbec neberou zřetel na rozhodující úlohu, kterou sehráli Anglosasové. Když maršál Keitel přišel podepisovat kapitulaci v Remeši 8. května 1945, při vstupu do místnosti, kde měl akt proběhnout seděl mezi spojeneckými veliteli de Gaullův generál Latre-Tassigny a jeden z Keitlových podřízených údajně prohodil: „Pro boha, už je tady zase Francouz!“ Zásadní je ovšem páně Rozehnalův postřeh, že Francie (politicky) a Německo (zatím pouze ekonomicky) pokládají Evropskou Unii za svůj majetek, který má primárně sloužit zájmům jejich států. Z tohoto pohledu je Brexit (odchod ekonomicky, vojensky, ale i zahraničními vazbami významnější země, než je Francie – vlastně „druhé“ země v Evropě) pro menší evropské státy vlastně docela malou tragédií. Francie se Macronovým projevem začala na pozici bývalého rivala cpát s o to větší vehemencí.

  5. Pavel napsal:

    Vraťme se z historie do současnosti: Macron v projevu také zmínil celou plejádu iniciativ, které bychom z pohledu našich zájmů vidět jako výhodné. Například lepší dopravní infrastruktura mezi zeměmi EU 🙂
    Ale posuďte sami:
    posílit spolupráci s Německem, kterou by měla strvdit nová bilaterální smlouva v roce 2024
    zavést rozpočet pro posílenou eurozónu, s vlastní parlamentní kontrolou a ministrem financí,
    zavést daně pro operátory jako jsou Google, Facebook, Apple a Amazon, kteří jsou všichni z USA a své zisky vytvářeji na území Evropy často na úkor místních kulturních institucí
    hlídat fiskální a sociální konvergenci včetně harmonizace daní právnických osob, aby se fondy EU nestávaly součástí dumpingu podrývajícího společný trh.
    Hledat cesty ke stanovení minimální mzdy a konvergence sociálních poplatků
    Erasmus: rozšířit výměny studentů na středoškoláky včetně učňů.
    Vytvoření evropských univerzit, které by poskytovaly vzdělání pro více zemí najednou
    Intenzívní výměna mezi armádami s rotací vojáů, včetně založení evropské akademie pro zpravodajské služby, aby se posílila spolupráce v oblasti služeb. Posílit plánovací kapacity EU v oblasti obrany.
    Založit společný evropský úřad pro boj s organizovaným zločinem a terorismem
    Zajistit společnou ochranu hranic, položit základy azylového systému, který by měl společnou logiku v rámci EU
    Reformovat společnou zemědělskou politiku, aby zajistila větší flexibilitu a snížila byrokracii
    Zavést daň z uhlíku na hranici Evropy, aby ekologicky nešetrné výrobky z dovozu nekale nekonkurovaly evropským, které byly vyrobeny za plnění přísných norem
    Propojit země EU v oblasti dopravy a přenosu energie

    • nováček napsal:

      Nenacházím nic, co by nebylo hlavně ve prospěch Německa a Francie, ostatní by to jenom zaplatili. A to, co by jim , těm ostatním prospělo, si mohou závest sami, bez Macrona (a Merkel).

  6. ČERT napsal:

    Ještě bych se k té historii vrátil, když se tu píše, že se president Macron rád stylizuje do Ludvíka XIV., o kterém je tu zmíněno, že „kvůli bojům o každý metr evropské půdy přišel o bohaté kolonie a…“
    Já si alespoň myslím, že pokud se opravdu Macron stylizuje do Ludvíka XIV., a pokud bychom chtěli být škodolibí, mohli bychom říci, že to svědčí o Macronově přístupu k demokracii. Protože to byl v první řadě právě Ludvík XIV., ten pyšný „král Slunce“, kterého asi nejvíce můžeme spojovat s tím francouzským monarchistickým absolutismem (cestu už mu jaksi „vydláždili“ kardinálové Richelieu a Mazarin), ten, který je spojován se slovy „L´État est moi“ („Stát jsem já“). Ale zase pokud jde o jeho zahraniční a velmocenskou politiku, tak i když nelze říci, že by byl ve finále přespříliš úspěšný, neskončil ještě tak nejhůře. Připomínám, že zemřel v r. 1715 – nedlouho poté, co v Evropě skončila tzv. válka o španělské dědictví, v níž se mu třeba podařilo prosadit na španělský trůn, trůn tehdy ještě velmi významného impéria, svého bourbonského vnuka proti Habsburkovi, který se měl posléze stát císařem a tedy i naším panovníkem jako Karel VI. (otec známé Marie Terezie).
    Ty kolonie v zámoří, jako hlavně v Severní Americe (kanadský Québec, Louisiana), ztratil až jeho nástupce a potomek (ne úplně bezprostřední, tuším pravnuk) Ludvík XV. – během mezinárodního konfliktu ukončeného v r. 1763, u nás známého jako sedmiletá válka, v Severní Americe spíše jako tzv. francouzská a indiánská válka. To pak byl také důvod, proč později Francie opět za jeho nástupce, Ludvíka VI. (toho, jenž pak měl po Velké francouzské revoluci skončit pod gilotinou), podpořila boj USA za nezávislost proti Velké Británii.
    Takže to velké zámořské francouzské impérium, které přetrvalo až do druhé poloviny 20.století (Indočína, Afrika atd.), si Francouzi vytvořili zase až později – za Napoleona III. (ale třeba expanzi do Alžíru zahájili už dřív, r. 1830) a ještě spíše pak za tzv. III.republiky. Čili, i když Francie, jak se v článku také píše, od napoleonských válek už příliš vojensky „nezazářila“ na evropských bojištích (byť o ohlasu vítězství nad Rakouskem v bitvě u Solferina r. 1859 bychom asi ještě mohli spekulovat), musí se nechat, že relativně úspěšná byla aspoň oproti různým hůře vyzbrojeným a organizovaným silám v zámoří.
    Ale tady se lehce můžeme dostat k současnosti – a to v otázce vztahu Francie zejména ke geograficky ne až tak vzdáleným zemím severní Afriky. Víme, že s kolonizací a dobýváním Alžírska Francouzi od r. 1830 se do Alžírska hrnulo velké množství francouzských přistěhovalců, kolonistů – a vlastně byl zájem přetvořit Alžírsko v integrální součást Francie. Jenže víme, že tenhle záměr zhruba po polovině 20.století ztroskotal… Do r. 1962 dosáhlo Alžírsko nezávislosti, tak jako nezávislosti dosáhly další Francií ovládané (severo)africké země. Velká část francouzských (a dalších evropských) kolonistů Alžírsko opustila. Naopak, mnoho Alžířanů a dalších Severoafričanů se začalo usazovat ve Francii. A také víme, že právě s tímhle souvisí jeden z nejožehavějších problémů současné Francie.

    • ČERT napsal:

      Droboučká oprava: ten Ludvík, který ke sklonku 18.století podpořil boj USA za nezávislost, byl samozřejmě v pořadí XVI., nikoliv VI.

    • ČERT napsal:

      A ještě dodávám, když už se i v článku psalo o těch „bohatých koloniích“, které ztratil Ludvík XV. (spíše než Ludvík XIV.), chtěl jsem k těm državám v Severní Americe ještě dodat jako hodně důležité državy v Indii (a taky ve prospěch Velké Británie)… Ale tak jistě, tady jde jen o takové poznámky, žádné třeba vědecké studie…

  7. Petr Kaminsky napsal:

    Pane Rozehnale, vidite v Evrope nejakeho jineho statnika, ktery mluvi o dlouhodobych vizich? Ja tady vidim (krome Pani Merkel) bandu tatrmanu, kteri dovedou Jen strasit terorismem/islamem/imigranty a adoruji davno prekonany princip narodnich statu. Cele jejich konani se da shrnout do rceni – kdo nic nedela, ten nic nezkazi.

  8. ex-nemo napsal:

    Macron je loutka, typická namalovaná marioneta nějakých jiných kruhů. které nechtějí být viděny.Význam toho jeho projevu, té „vize “ je jediný – vidíme v tom záměry těch kruhů a postupně je pak můžeme identifikovat,
    ovšem celé to může být jen provokace. Nynější politika se neřídí známými pravidly. je neeuklidovská; všechno je nakřivo a zkreslené.
    A pan Rozehnal ať nám nepráší do očí, tak chytří jako on jsme taky.

    A pan Rozehnal nám nemusí

    • ex-nemo napsal:

      oprava: ta poslední věta tam samozřejmě nepatří, tiskařský šotek

  9. petrph napsal:

    Mimochodem, když už „..jehož armáda zaznamenala výraznější úspěch naposledy v roce 1813 u Drážďan“, tak je nutné připomenout další slavné vítězství, dobytí Paříže roku 1871. Potom co francouzská vláda kapitulovala před Pruskem, uprchla před protestem občanů do Versiales a na potlačení vlastních občanů, připravených se bránit Prusům, poslala armádu. 30 000 mrtvých, včetně řady tehdejších francouzských společenských elit..
    S přihlédnutím k současné situaci v Evropě a okolí to nevypadá moc nadějně–

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies