Lubomír Vejražka: Ruské zločiny na Ukrajině mají stoleté kořeny a stále přibývají nové
Na nádraží v Železném Brodě jsem v regálu „kniha do vlaku“ vzal do ruky povídkovou knihu Azurová step od ruského spisovatele Michaila Šolochova. Ten štíhlý svazek si mě přitáhl, i když jsem věděl moc dobře z dob gymnaziálních studií, že Šolochov byl komunistický spisovatel. Letmým otevřením svazku jsem si připomněl téma: donští kozáci v době občanské války zuřící mezi rudými a bílými v letech 1918 až 1920.
Azurovou step jsem si půjčil, do vlaku se hodila. Když se čtenář pozvedne nad ideologický nános zobrazující v každé povídce bílé jako vyvrhele a zlovolné bytosti, zatímco rudí stojí vždy na té světlé straně, řádky bez příkras obnažují život prostých lidí ztěžka si razících cestu nemilosrdným bytím v tíživé době na pozadí občanské války, jež jim bouří hned „za domem“ a silně a tragicky je ovlivňuje. Emočně jde o těžké čtení.
Kdyby byl Šolochov dnešním Ukrajincem, nikoli Rusem z dob SSSR, a kdyby se stal svědkem dnešních ruských zvěrstev na Ukrajině, surovostí nikoli nepodobným těm z jeho doby, možná by světlo světa spatřily stejně strhující povídky; materiálu by měl až až. Rusové na Ukrajině opět pořádají jatka.
Bezbřehá východní krutost
Občanská válka za sebou tehdy na území bývalého carského Ruska zanechala přes deset milionů mrtvých – civilistů i vojáků. Bílí a rudí se dopouštěli stejných bestialit, smilování neznali jedni ani druzí. Panovala bezbřehá východní krutost: znásilňování, rabování, mučení, trýznivé zabíjení. Vypichování očí. Uřezávání nosů a uší, také genitálií, jimiž pak nešťastníka udusili.
Snad i Zubatá s kosou se musela přikrčit hrůzou. Bratr šel proti bratrovi, otec proti synovi, dcera nenáviděla otce. Nevratně zničené lidské osudy, nenávratně rozvrácené rody. Občanská válka tvrdě zasáhla nejen Šolochovův kraj, ale i Ukrajinu, která byla od jeho ruského rodiště v Kružilinské vzdálená pouhých sto kilometrů.
Po vítězství komunistů přišlo zatýkání. Vyslýchaný se zase stal středobodem zuřivosti a sadismu, praskaly kosti a tekla krev. Soudy poslaly jedny před popravčí četu, další nacpali do dobytčáků – směr otrocké pracovně-likvidační lágry. Kdo unikl katovi a lágru, toho čekala bída, hladovění a život v permanentním strachu. Také zašlapávání jeho ukrajinství.
Když má smrtka žně
Moskevští komunisté však neznali slitování ani později. Nestačila jim tma, do které Ukrajinu (a nejen ji) ponořili hlouběji a hlouběji. Píše se rok 1932, nelítostná etapa nadchází. Nelidská moskevská chobotnice ovíjející chapadly svou říši způsobila na Ukrajině v letech 1932 až 1933 hladomor. Podle jedněch historiků záměrně, aby zničila národnostní cítění, podle jiných šlo o neplánovaný následek kolektivizace v kombinaci s neúrodou a nadměrnými povinnými odvody obilí.
Ať tak či onak, mnohde zůstalo obyvatelům méně stravy, než bylo minimum nutné pro přežití. Jinde komunisté rekvírovali úplně vše, včetně osiva určeného pro jarní setbu. Hlad udeřil naplno, na žně se chystala hlavně smrtka. Kdo se pokusil vyhnout se smrti hladem a ukradl pár klasů anebo zatajil trochu obilí, šel před popravčí četu. Hlad si vybral nejméně tři miliony mrtvých (podle některých údajů až pět milionů). Mimochodem – na takto vylidněnou východní Ukrajinu, na Donbas, se přistěhovali Rusové, což dnes nahrává ruské válečné rétorice.
Hladem soužení Ukrajinci umírali trýznivě a dlouho. Žádné vteřiny, hodiny či dny, nýbrž měsíce. Představte si na jejich místě sebe, své děti. Živoucí kostry, kalné oči, marná snaha dostat se pryč z pekla. Pohled na umírající potomky. Kanibalismus, okrádání, vzájemné zabíjení pro hrst pšenice. V tu dobu Moskva vyváží obilí, aby získala zdroje na financování rozvoje průmyslu, a komunističtí předáci žijí v hojnosti.
Hnědá se podobá rudé
A to stále nebyl konec. Neštěstí kolem Ukrajiny kroužilo dál. Červen 1941. Hitler, Stalinovo dvojče, se vrhá do dobrodružství. Operace Barbarossa a vpád na území SSSR, s nímž v létě 1939 Hitler uzavřel pakt. Západní Ukrajinci Wehrmacht vítali nejprve jako osvoboditele. Aby ne, když nelidskost komunistů byla nesmírná, znalost cílů hitlerovské říše nulová.
Kdo si mohl představit, že s hnědým přívalem přichází něco, co není nepodobné moci rudé? Že drtící rudou okovanou botu vystřídá brutální okovaná bota hnědá? Že se právě zvedají stavidla hrůzy a bolest nad Ukrajinou prudce naroste? Miliony mrtvých vojáků a civilistů, miliony zajatých, města srovnaná se zemí, vraždění civilistů a vypalování vesnic.
Nastupuje genocida Židů, inteligence a všech, kdo se proti nacistům vymezují. Začíná partyzánský boj, za nějž se Němci nekompromisně mstí. Došlo nikoli na jedny, ale na stovky Lidic. Bolest visící nad celou zemí ji svírá ještě víc než dříve.
K té bolesti přispěli i někteří Ukrajinci – ti z nacionalistických skupin. Pokud se tužili proti Němcům, v pořádku. Boje s rudými partyzány, tam už nastala jiná situace. Lze chápat boj s komunisty, ovšem zároveň šlo o protivníky jejich krve. Vzájemné střety bolest klenoucí se nad Ukrajinou jistojistě zvětšily. Mnohem víc k ní však přispěly etnické čistky, jichž se nacionalisté dopustili především na Polácích a Židech (nejméně 50 000 mrtvých), také na volyňských Češích.
Rok 1943, karta se obrací. Němci ustupují, fronta se valí zpět. Opět spálená země, opět mrtvé oči civilistů, opět neštěstí a kvasící bolest, která se načítá k té již existující. Ukrajina (také Bělorusko) nesla větší tíhu války než Rusko. Válka zahubila větší procento ukrajinského národa než národa ruského. Němci zplundrovali celou Ukrajinu, nikoli celé Rusko.
Bolest vepsaná v rodech
Země osvobozená od nacistů si oddychne? Kdepak! Za vojsky táhne NKVD a hledá skutečné i domnělé kolaboranty s nacisty. Naplňuje se opět scénář Ukrajincům tak důvěrně známý: zatýkání, mučení, vraždění, popravy. Případně gulag, odnárodňování a rusifikace.
Všechny ty zločiny komunistů (zhusta ruské národnosti) a nacistů zůstávají nad Ukrajinou viset dodnes. Bolest vepsaná v rodech, bolest ukotvená v národu. Dnes k té bolesti Rusko přidává další hutné vrstvy. Ať už Rus Ukrajinu dobude z větší nebo menší části, bolest zahalující zem nezmizí. A to ani pokud by Putin se svými zločineckými armádami odtáhl domů.
Ani ekonomická pomoc Evropy a USA a možné postupné budoucí zbohatnutí Ukrajiny ty rány nerozpustí. Materiální vzestup a ubíhající čas jen mírně obrousí hrany minulých strastí a ruské zločiny skryje za pomyslný zpola průsvitný závěs…
Vždy se najde impuls, jenž vyvolá palčivou vzpomínku na ruské zločince. Na Rusy, vraždící, loupící a devastující, kteří se zároveň prohlašovali za bratry Ukrajinců. Tyto zážitky v podvědomí národa zůstávají. Po několik generací neměly šanci odejít, protože stále přicházely nové.
Naše pátá kolona je lhostejná, stojí za Putinem, solidní člověk ale vnímá utrpení Ukrajiny. Nicméně ani citlivý člověk si nedokáže do plné hloubky uvědomit, jak ohromná bolest se od roku 1918 ke dnešku nad Ukrajinou nahromadila a jak moc Ukrajince ovlivňuje a bude ovlivňovat i nadále.
Jistě i z této bezbřehé bolesti, z té chmurné historické zkušenosti s Rusy, pramení zarputilý boj Ukrajinců proti silnějšímu nepříteli.
A ten Šolochov? Kdo uměl ztvárnit v úplné nahotě lidský bol a přitom výrazně nesloužil zlu, tomu nepatří prudký odsudek, ačkoli vyznával stinný režim. Tu knihu do nádražní knihovničky vrátím, třeba si ji zase někdo půjčí. Stojí za přečtení i přes její ideologický podtext.
Nová kniha HlídacíPes.org
Publikace vyjde v omezeném nákladu. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org.
Kniha nebude ve volné distribuci. Lze ji získat pouze jako poděkování za dar v minimální výši 599 Kč.
Knihu začneme distribuovat krátce před 17. listopadem 2024.
Více o knizePořídit knihuPop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
„Konečně pořádnej chlap.“ Trumpovo vítězství jako odraz hledání ztraceného světa
Investor Brůna: Nejcennější je místo. Pozemky už jen zdražují
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
19 komentářů
Velice zajímavý článek o důvodu systémové nenávisti Rusů proti Ukrajincům (věděl jsem o ni, ale takto rozebrané příčiny pro mě byly novinkou) je přeložený materiál z Twitteru na Britských listech:
https://www.blisty.cz/art/108127-valka-memu-proc-konflikt-na-ukrajine-nemuze-skoncit-mirem.html
Plyne z něj neoptimistický závěr: Rusové budou atakovat Ukrajinu a Ukrajince z důvodu podstaty svého nacionálního smýšlení (asi stejně, jako když o nás prohlašovali Němci, že jsme „Němci, mluvící nesmyslně slovanským jazykem“ a snažili se nás v podstatě od konce středověku násilně přivádět „k tomu jedině správnému jazyku“). A jediná možnost donutit Rusko k upuštění od ataků Ukrajiny bude vyvolání takového vyčerpání Ruska, že se zhroutí jeho vojenská síla (jak se to stalo Němcům). Určitý optimismus přináší logické konstatování, že stejně patrně Rusové smýšlejí i o Bělorusech a Bělorusku (jejich nacionální útlak v SSSR byl srovnatelný s útlakem Ukrajinců), a ti jsou si toho dobře vědomi, takže moc podporovat Rusy nebudou, spíš sabotovat.
Jj. A jako to nikdy nepustí Rusy nepustí to ani Němce. Akorát teď nebojují kvéry, ale dotacemi a chtějí ze všech nadělat „euroněmce“..
Pěkný článek.
Jinak Šiolochov je asi jeden z těch lepších sovětských autorů. Mám doma čítanku z První republiky a už tam, v době kapitalsitického státu, čeští pedagogové uznali Šolochova a dali do té čítanky i kousek jeho díla. Pravda, úplně jiný než později komunisté dávali do čítanek za socíku.
Pan Vejražka nepíše jako novinář ani jako historik, píše jako beletrista citově vzrušený svým vlastním egem a domnívající se, že svou beletrií vzruší i čtenáře. Je ovšem v zajetí ideologického vidění a sebeoobdivu. Nedovíme se žádná fakta, nic ani o souvislostech a okolnostech současné války. Nic o pravidlech a souvislostech světa velmocí, soupeření, agresí nové doby.
Radomíre, Šolochov se nějak zapomněl zmínit o vlivu EU a USA na probíhajícím hladomoru na Ukrajině na začátku třicátých let minulého století.
Tři úplně, ale úplně, zbytečný věty.
Jaké mají kořeny zločiny Ukrajinských nacistů vůči ukrajinským obyvatelům mluvícím rusky? 8 let jsou nacistickými pluky Azov, Pravý sektor, Adar a jinými vyvražďováni rusky mluvící ukrajinci za podpory fašistické EU a USA. 14 000 mrtvých za 8 let genocidy rusky mluvících ukrajinců na Donbase a EU je úplně klidná nazývá to demokracií na Ukrajině. Nacista,lhář, podvodník, oligarcha a komik ve službách USA Zelenskyj, který o tom věděl a 3 roky ve své funkci prezidenta toto násilí nejen schvaloval ale i podporoval. A dnes se mu málem stavějí slavobrány. Za co? Za vydírání EU, za napadání a osočování států EU, kteří mu nechtějí dát to, co USA požaduje. Tak se všichni báli, že rusové a pak EU vypne plyn a ropu z Ruska, až to udělali sami Ukrajinci. To je gól do vlastní sítě. Komedie kterou hraje před celým světem je už prokouknutá. Ale už končí. Pokud ho neoběsí vlastní nacisté, tak ho oběsí potomci zbytečně padlých ukrajinců. Zelenskyj nechce mír ani dohodu. Chce na příkaz USA vést válku až do posledního ukrajince. Kde jsou kořeny zla na Ukrajině? Každý si odpověz sám. Rusko to ale není.
Ruský Ivane, vy Rusové jste odjakživa národ, který napadá své sousedy a následně zabírá jejich území. Jinak by Rusko nemělo tak velké území, se kterým si pak neví rady. Vůbec se nedivím Finům a Švédům, že chtějí vstoupit do NATO, protože všechny státy sousedící s Ruskem jsou ohrožené, obzvláště, když Rusku vládne bývalý agent KGB v zahraničí, který se navíc obklopil v Kremlu samými bývalými agenty tajných služeb. A jinak je známo, že odjakživa vládci Ruska prohlašovali o svých poddaných, že v dobách míru jenom chlastají a jinak jako národ nestojí za nic a že se u nich projeví vlastenectví jedině ve válce. Válku na Ukrajině začal Putin z jasného důvodu- aby z Ukrajiny vyhnal do Evropy miliony imigrantů a následně zabral ukrajinské území.
Ano.
Přesně
Zde jste na Hlídacím psu, nikoliv na dezinfo žumpě Sputniku, RT, Aeronetu, Otevři svou mysl, PL a jim podobných webech. Klidně si svým trollením pohoňte ego, ale nikdo příčetný vám ty vaše nesmysly vyvracet nebude. Kvůli vaší zjevné retardaci je to zcela zbytečné…
Ivane, a co státem řízený hladomor na Ukrajině, počet jehož obětí podle některých odhadů převyšuje počet Židů, zavražděných Němci za holokaustu? Ukrajinci by museli pobýt miliony ruských civilů, aby tento historický účet srovnali. Nezvládla by to ani atomovka hirošimského typu, shozená na Moskvu nebo Sankt Peterburg.
Není divu, že alespoň část Ukrajinců považovala Němce za menší zlo než Rusy a Němci se museli hodně a velice aktivně snažit, aby z tohoto srovnání nakonec pro většinu z nich vyšli jako horší oni. Nicméně je i tak řada Ukrajinců právem bere jako méně škodlivé než Rusy.
historie zla je na obou stranách
Žvásty, kterým krmí Kreml obyvatele Ruska i své slouhy v zahraničí.
Ivan se probudil ze snu o rusácké genocidě Rusů i Ukrajinců s rukou v nočníku, Načež si začal z prstu cucat fantasmagorie přesně podle do puntíku vylhaných kremelských notiček.
…. běž domů Ivane……
Ivane Ivanoviči,už jenom to,že Ukrajina ukázala skutečný stav vaší slavné Ruské armády si zaslouží dík.Celý západní svět se bál vašich vyhrůžek.Dnes váše vyhrůžky jsou k smíchu.Začali jste vyhrožovat Polsku.Věřím tomu,že kdyby jste napadli Poláky,tak by vás Poláci a Ukrajinci hnali až do Moskvy.Nechce se mi věřit,že jste Čech.
Zajímavé je,že přestože jak píše Ivan jsou na Ukrajině vyvražďování rusky mluvící Ukrajinci,když je přijde ruská armáda osvobodit,neváhají se proti tomu bránit s nasazením vlastního života. …Ano,rusko nikdy za nic nemohlo.Řeklo :nenapadneme Ukrajinu,je to jen cvičení, napadlo..atd.Ale zase se u prohlášení rusů nemusí moc přemýšlet, protože víte, že cokoliv řekne je LEŽ.
Že bych tedy jen připomenul, v těchto východních oblastech (východní Polsko, Pobaltí, Ukrajina) byla po celou historii dosti těžká a tragická situace. Nejen tedy od Rusáků. natož jen komunistů. Už dávno předtím, z východu ruská carská říše, Tataři, ze západu Prusové a taky někdy bratři VelkoPoláci).
Tam se i pogromy prováděly poměrně často a pradávno jak před Hitlerem tak i Stalinem..
Když to srovnáme, oproti nim, byl i jakýkoliv útlak českého národa, na který si stále stěžujeme, jen čajíček…