Uživatel

Lubomír Vejražka

Lubomír Vejražka: Čapí hnízdo není politický proces. Když Babiš tvrdí opak, uráží oběti totality

Andrej Babiš tvrdí, že jeho soud kvůli kauze Čapí hnízdo je první politický proces od sametové revoluce. Tímto tvrzením však uráží statisíce politických odpůrců nacistů a komunistů, kteří se stali skutečnými oběťmi skutečných politických procesů. Politický proces totiž není totéž co proces s politikem, který se v demokratickém státě něčím provinil, anebo existují pochybnosti o jeho bezúhonnosti.

Vždyť ten režim tak hrozný nebyl. Je dobré bydlo víc než svoboda?

V úvodu celkem pětidílné série věnované knize „Bolest přetrvává a cesta nekončí“ s podtitulem „Nesmazatelný otisk v podvědomí národa“ jsem zmínil jednu důležitou skutečnost: kniha je oproti svým předchůdkyním „Nezhojené rány národa“ a „Jizvy zůstávají“ doplněna o výraznou konfrontaci s názory u nás v současnosti silně šířenými, totiž že minulý režim nebyl až tak zlý a byl legitimní, vlastně docela fajn,

Práce, StB, šikana. Jeden neobyčejný život ve zcela obyčejné nesvobodné zemi

Boženiny půtky s režimem neskončily odchodem ze školy do zaměstnání. Předpověď na další roky pro ni zněla takto: oblačno, přeháňky; očekávejte i poryvy větru a bouřky. V tu samou dobu měli někteří občané Československa předpověď zcela jinou: spolupracuj, mlč a budeš se mít. Dnes leckdo vyvyšuje ty druhé nad Boženu, prý se ti druzí chovali správně a

Represe, kam oko dohlédne. Strach, pasivita a likvidace elit je cíl každé diktatury

Komunistický režim šel po odbojářích, pochopitelně. Avšak v jeho hledáčku se ocitli i ti, kteří se režimu nijak nevzepřeli. Komunisti museli do společnosti zasít strach, museli jít cestou teroru, aby své panství udrželi. Kdo se bojí, nezlobí. Kdo se bojí hodně, systému nehrozí. To ví každý diktátor. Věděl to Hitler i Stalin, samozřejmě Gottwald, věděl to

Zlehčování temné podstaty komunistického režimu. Minulost nedávná, minulost opomenutá

Autor následujících řádek se už od roku 2004 zabývá politickými vězni komunistického režimu, především však jejich rodinami. V roce 2012 mu vyšla kniha „Nezhojené rány národa“ zachycující peripetie muklů a jejich žen. V roce 2018 spatřila světlo světa kniha „Jizvy zůstávají“ s podtitulkem „Dědictví zla stále živé“ dotýkající se dětí muklů a jejich rodičů. Teď je tu kniha

Lubomír Vejražka: Proputinovská pátá kolona u nás. Co chce a jak se chystá na moc

Nepříjemně velký počet lidí v Česku pohlíží laskavě a s pochopením na Putina, zlehčuje a omlouvá jeho válku, která pustoší Ukrajinu podobně, jako ji kdysi válcoval Hitler. Titíž dříve bagatelizovali anexi Krymu a odštěpení východní Ukrajiny, ruskou přítomnost v Podněstří, ruské vojenské angažmá v Abcházii a Jižní Osetii, papouškovali ruské lži kolem sestřelení civilního letadla MH 17 malajských aerolinek.

Lubomír Vejražka: Krutost a lidstvo patří od nepaměti k sobě. Putin je zdatný pokračovatel

KOMENTÁŘ. Krutost se k homo sapiens váže odedávna: Čingischán, Stalin, Hitler, Pizzaro, Cortés, kolonisté v Severní Americe a Africe, kněží upalující „čarodějnice“, Pol Pot, Mao Ce-tung, Afričané nahánějící své africké bratry do rukou arabských a evropských otrokářů… Putin je inkarnací minulých nelítostných vládců a dobyvatelů, pokračovatelem staré známé symfonie plné ničivých tónů.

Lubomír Vejražka: Ruské zločiny na Ukrajině mají stoleté kořeny a stále přibývají nové

Na nádraží v Železném Brodě jsem v regálu „kniha do vlaku“ vzal do ruky povídkovou knihu Azurová step od ruského spisovatele Michaila Šolochova. Ten štíhlý svazek si mě přitáhl, i když jsem věděl moc dobře z dob gymnaziálních studií, že Šolochov byl komunistický spisovatel. Letmým otevřením svazku jsem si připomněl téma: donští kozáci v době občanské války zuřící mezi