Lubomír Vejražka: Když se pozitivní jiskra z roku 1989 unaví, co přijde potom?
Dva roky před pádem KSČ jsem si ve svých šestadvaceti v práci povzdechl před kolegou, starým pétépákem: „Těch *** komunistů se nezbavíme.“ Pan inženýr se usmál a rezolutně prohlásil: „Neboj, maj to spočítaný, praskne to. Je to hotová věc.“
Záviděl jsem mu tu jistotu. Sám za sebe jsem si neuměl představit, že by soudruzi odtáhli. Vždyť jsem pod jejich zvůlí prožil celý život a připadali mi tudíž „bohem“ daní. Tolik let se na mě denně valily z televize, rozhlasu, novin a při různých školeních komunistické kecy, blábolivé fráze, hesla.
Tak třeba zde: „V pevné jednotě KSČ a lidu půjdeme za dalšími úspěchy při budování naší rozvinuté socialistické společnosti. Sovětský svaz je náš vzor a mírová hráz proti válečným americkým štváčům a militaristům.“
Stáhli se, zapouzdřili…
Nešlo jen o prázdné plky. Za totalitním systémem stála okupační armáda SSSR, Československá lidová armáda, lidové milice (tzv. ozbrojená pěst dělnické třídy) podřízené přímo KSČ a určené pro potlačování nepokojů, hustá síť donašečů StB a desetitisíce aktivních zapálených komunistů.
To vše jsem si dobře uvědomoval a režim jsem vnímal jako nezničitelný monolit.
Režim sice nakonec k mé radosti praskl, ale komunisti zůstali a pouze se stáhli a zapouzdřili, aby přečkali dobu pro ně přechodně nevhodnou.
Jedni se přesunuli do podnikání, kde vybaveni vzájemnými vazbami, zdroji, informacemi a kontakty jen vzkvétali. Druzí zůstali v soudnictví, v policejních složkách, na úřadech. Další nalezli do vznikajících stran a stanuli vysoko v parlamentu, ve vládách.
Vliv komunistů dnes, třicet let od jejich pádu, prudce roste. Diktují vládě, prezident hovoří na jejich sjezdu, zlehčují okupaci v roce 1968, bagatelizují popravy svých odpůrců, Husákovu normalizaci líčí jako konsensus mezi KSČ a národem.
Premiér je bývalý komunista a spolupracovník StB, prezident byl dva roky v KSČ, nadbíhá komunisticko-kapitalistické Číně a posiluje u nás vliv Putinova Ruska.
Rusko sice dnes není komunistické, autoritářské však ano, nadto si přeje obnovení impéria a teskní po Stalinovi, dřívějším vůdci sovětských komunistů a masovém vrahovi v jedné osobě.
Jiskřička, o které nevěděli
Ti, kdo to chtějí vidět, to i vidí. Zdůraznit chci však něco jiného. V listopadu 1989 se naplnila jedna ze zákonitostí vývoje společnosti – zákonitost, kterou jsem poznal až mnohem později a zachytil ji v knize Nezhojené rány národa (2012) věnované politickým vězňům komunistického režimu a jejich rodinám.
Oč jde? Komunisté netušili nic o spolupůsobení dobra a zla, o směřování světa k rovnováze. Nevěděli o jiskřičkách svobody a nezávislého myšlení, doutnajících i v nejtemnějších dobách a dávajících naději na lepší časy. Tohle byla ta obrana proti absolutnímu a definitivnímu zlu.
Existence těch nezničitelných jiskřiček se vymyká vůli zločinců a nic s nimi nemohli svést Gottwald, StB ani celý mohutný represivní komunistický aparát. Diktátoři časem otupují svou pozornost, nohsledi ztrácejí průraznost, systém založený na strachu degeneruje.
Zlo, byť sebevětší a sebepromyšlenější, nakonec, třeba až po dlouhé době, padne nebo se aspoň oslabí. To ukázala historie mnohokrát. Jenže to platí i naopak. I ta rozpínající se jiskřička nesoucí svobodu jednoho dne ztratí vitalitu a odvahu hledat, snahu vyvíjet se. Začne lenivět na těle i duchu. Ztratí ideály a nadšení. Začne omezovat sama sebe i nové myšlenky nadměrnou svazující administrativou, letargií, blahobytem, hloupostí, nevážením si výdobytků dosažených dříve za cenu úsilí, trýzně, bolesti, smrti. A v ten okamžik přestane mít důvod k existenci.
Co s rájem, který vyčerpal své možnosti? Rozbije jej jiná jiskřička, protipól té první. I to historie ukázala mnohokrát. Začne se nanovo.
Posilovat světlo kolem sebe
Když jsem tuto myšlenku někdy před deseti lety formuloval, netušil jsem, že se za pár let dožiji doby, kdy se pozitivní jiskra z roku 1989 unaví a přijde pozvolné rozpínání temného protějšku, kdy u nás začne plíživě nastupovat autoritářský režim. Přesně tak vnímám dnešek.
Vím, mnozí vidí současný stav přesně opačně, jsou spokojení. Nevadí jim pochybné pozadí premiéra, chování prezidenta, zadlužování země v době růstu. Ani nadměrné posilování moci státu nad občanem a kumulace moci politické, mediální a ekonomické v jedněch rukou, ohýbání úředníků podle vůle premiéra a jeho lidí, deformace mediálního prostoru.
Nevadí jim běsové, které zde vypouští různí vyvolávači paniky, jimž nejde o věcné střízlivé objektivní pojmenování situace a hledání adekvátních řešení, ale právě o vyvolávání těch běsů.
Nevadí jim narůstající nenávistnost vůči jiným názorům, urážky a výhrůžky.
Přál bych si, abych se svou obavou z příchodu té opačné jiskry, než se tu po roce 1989 rozvinula, neměl pravdu. V opačném případě nezbývá než začít znovu krok za krokem pracovat: povznést se nad trable doby, nacházet radost i ve složitých podmínkách a posilovat světlo ve svém okolí.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Investor Brůna: Kdo je vlastně bohatý? Na pěkný důchod už miliony nestačí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Podstata demokracie je v administraci a samosprávě. Demokracie není panování.“
Lhostejnost je horší než nevědomost.
Máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu vývoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov.
Tomáš Garrigue Masaryk, prezident Československé republiky.
Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.
Nikdy nesmíte posuzovat situaci podle toho, kolik lidí oslavuje vítězství, ale jedině podle toho, kolik jich je ochotno za ně bojovat.
Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.
Václav Havel. Prezident Československé a České republiky.
Po unavené pozitivní jiskře roku 1989 přijde to co už máme. Naši vojáci jsou takticky uklizeni do zahraničí zatím co nám po republice běhají domobrany a různí jiní kolaboranti a přátelé Nočních vlků, připravení nás zardousit až dostanou pokyn. A vládnou nám agenti STB se svým kápem ukryti ve spolku ANO za přispění komunistů. Není co oslavovat a hlavně si nesmíme nic namlouvat. Hlavně teď , když v USA vládne s největší pravděpodobností agent Ruska.
Jsem legitimním věřitelem ČR, a jako takový jsem byl ztotožněn i německými a švýcarskými úřady. Nikdo si nedokáže představit, jak pozice věřitele státu nebezpečná nejen něho samotného, ale i pro stát a národ. Celý národ si v roce 1989 myslel, že se komunisté vzdali své moci, ale netušil, že si ji zanedlouho vezmou tajně zpět, a to právě přes člověka, kterému prostě a plánovitě zničí život. Moje existence byla klíčem komunistů k beztrestnému rozkrádání státního majetku a k okrádání národa. Z celé společnosti vyrobili společnost dlužníků, která stála proti jednomu jedinému věřiteli státu. Vše došlo až tak daleko, že jsem měl být zlikvidován jako zcela jiná osoba, tedy jakoby omylem. Praktiky komunistů jsou stále stejné. Byl jsem donucen opustit republiku a hledat pomoc v zahraničí, protože jsem v Čechách administrativně neexistoval, ale v Německu ano, jako zaměstnanec s číslem sociálního pojištění, který byl poškozen nejprve státní mocí, a následně nezákonnou mocí svých dlužníků. V roce 1996 mi byla preventivně ukradena identita spolu s občanskými právy, abych byl v České republice právně bezbranný jako věřitel státu. Jako řádně ztotožněný německými a švýcarskými úřady, musíme nyní spolu s mými společníky bojovat za svá práva v Německu a Švýcarsku. Tento článek, pana Lubomíra Vejražky, je napsán s otevřeným srdcem a odvahou, a tak by měl psát každý novinář.
„Když se pozitivní jiskra z roku 1989 unaví, co přijde potom?“
Co přijde? No přeci volby! Tam to přece můžete Ježibabišovi nebo koho všeho máte na mysli natřít.
I když si myslím, že i pro nás budou důležitější prezidentské volby v USA, než kterékoli nadcházející volby u nás.
Ve Washingtonu se bojuje za Prahu.
Já bych si dovolil nesouhlasit. A neházel bych to všechno na na starokomunisty kteří odevzdali vládu před 30 lety. Hypotéza je to hezká – postavená právě na těch faktech, že tehdejší některé „mladé komunistické kádry (věkově)“, jsou dnes viditelně na vrcholu moci – jak Zeman, tak Babiš, tak ale i třeba již téměř přesluhující soudci. Jenomže, to může být čistě shoda, která by se měla ověřit opačnym důkazem, že snad jiní politici, soudci, policisté, (ti mladší?) atd.. jsou naprosto čestní, poctiví, oddaní zástánci demokracie, kteří konají vždy dle jejích principů, nikdy svou moc nezneužívají a tak podobně. A obávám se, že takový důkaz neobstojí, protože ti mladší dokážou jednat naprosto podobně jako ti staří. Jen tak z hlavy si jistě každý vzpomene markantně na premiéra Grosse. Ale jistě by se dali najít mnozí jiní.
A pokud snad někdo začne svou moc zneužívat, bude urychleně, leč legitimně od své funkce odstaven. A to se samozřejmě neděje
A že tím zase nemyslím (jen) Zemana s Babišem, (když už někdo vidí zásadní chybu v nich), leč stovky a tisíce dalších, třeba právě na těch soudech, u policie, na úřadech, a podobně.
Ergo, chybou současného stavu naší země nejsou „zakuklení komunisté“, leč bohužel špatně položené principy demokracie a právního státu na kterých byla vybudována. Ty sice byly velice krásně formulovány (to se opravdu dodnes krásně poslouchá, jako pohádka), leč nebyly důsledně dodržovány a aplikovány – padni komu padni.. Možná bych připomenul rozhovory s panem Rychetským i dalšími zástupci justice asi tak před rokem zde, kde vysvětlovali proč ani oni proti tomu nemohou účinně zasáhnout, i kdyby sami chtěli.
A že taková náprava bude dlouhá, a nebudou stačit demonstrace a vyzývání k demisím. Pokud se tedy vůbec povede, protože pokud se podíváme reálným zrakem na ostatní západní státy, ani ty nejsou zcela vzorem demokracie. A přicházejí nové hrozby, možná horší než ti zakuklení komunisté, které naše elity spíše ignorují.,,
Jenom dvě poznámky. 1) Když se tu tak často operuje s takovými až pseudonábožensky znějícími termíny „dobro“ a „zlo“… Tak ale přece je podstatné, že komunisté přece nejenže netvrdili, ale mnozí si to jistě ani nemysleli, že jsou nějaké „zlo“. Tady přece opravdu existovalo přesvědčení, že oni budují naopak právě tu lepší, spravedlivější společnost – tohle je v rámci skutečného pochopení té historické reality třeba brát na vědomí… Nakonec, když je tu zmíněn třeba taky Stalin, tak přece cca nebo zejména tak po roce 1956 byli sami mnozí komunisté stalinismem natolik možná až konsternovaní, že přece Stalin z toho komunistického panteonu zmizel, aspoň v případě našich (nebo sovětských) komunistů, a až do pádu komunismu se v něm znovu neobjevil… Ale tak s tím „dobrem“ a „zlem“, tak taky je zase až přirozený fakt, že asi přece každý státník nebo státy a národy vedoucí síla bude tvrdit, že chce pro lidi jen nějaké „dobro“, a „zlo“ jsou ti opační, že… (?) Život a dějiny nejsou pohádka.
2) Takový ten pesimistický pohled o nástupu nějakého autoritářského režimu… Nevím, nezdá se mi, že by se teď u nás mohl jen tak zkonsolidovat nějaký opravdu autoritativní nebo totalitní režim… Nevím, člověk může být někdy škarohlíd a pesimista ještě o něco větší… Totiž občas může přijít, že můžeme stát až na pokraji nějaké občanské války… Co bude pak, určí její vítěz…
Jestli bych si dovolil trochu vysvětlení. Jistě, komunisté o sobě tvrdili že dělají dobro, nakonec skutečně by se z jejich doby našla řada pozitivních prvků, popřípadě takzvaně pozitivních, obhajitelných právě státním řízením celé společnosti. Jenomže, co bylo příznačné, až zločinné, byly doplňující teorie jako revizionismus a další, které říkaly že jediny, ten komunistický názor je ten „dobrý“, navíc tedy pouze názor nejvyššího řídícího centra – zatímco všechny rozdílné názory jsou zlé zločinné a musí být eliminovány a jejich nositelé zlikvidováni.
Mimochodem – když zmiňujete Stalina, jistě ten byl sám ve své době jediný zástupce bolševické moci, a jeho slovo byla pravda pro celý socialistický blok. A na jeho příkaz byly byly masakrovány tisíce – i jen potenciálních odpůrců. Ovšem, stačilo pár dní po jeho smrti, a jeho očekávaný nástupce Berja byl obviněn z řady politických zločinů a popraven..Protože zkrátka o té „pravdě“ už rozhodoval někdo jiný… Stejně jako u nás už v rámci masakrů 50 .let bylo v rámci politických čistek zlikvidováno i nemálo komunistů…
No a i dnešní naše společnost by se měla dát velký pozor aby nespadla do pasti „jednoho pravdivého názoru“, prosazovaného nějakou silnou skupinou . Což kupodivu nemusí být právě vláda, ale třeba i členové elit , pražská kavárna, aktivisté a další, pokud by se jim dostalo podpory u soudů, a pod…
Tak zase jasně, ono tvrzení, že „my jsme ta správná, dobrá strana, my jsme to dobro“, to tak nějak tvrdí asi každý… Tady u toho komunismu (marxismu-leninismu) může být tedy specifické, že to je taková dost propracovaná ideologie… Tady se třeba skutečně obecněji mohlo věřit, že ten socialismus a komunismus je prostě nějaká společenská alternativa kapitalismu, třeba ani V. Havel o sobě jako disident netvrdil (možná upřímně), že je antikomunista… Samozřejmě ale taky, bylo to už po té násilné společenské transformaci a éře tzv. třídního boje, u nás od roku 1948… Ale zase, mohlo se třeba jednoduše, samozřejmě opravdu hodně zjednodušeně poukazovat, že kapitalismus (to obzvlášť hodně zjednodušeně) a tzv. buržoazní demokracie ve Francii a vůbec ve velké části Evropy taky vzešly z násilí francouzské revoluce… Asi by se o tom všem dalo dlouze filosofovat.
Jinak, Stalin se k té osobní diktátorské moci dostal prostřednictvím mocenského boje, kdy třeba „vyštípal“ Trockého a pak i řada těch bolševických předáků v Rusku, kteří byli popraveni (Kameněv, Zinověv, Bucharin a další), byli vlastně obviněni z trockismu… I v tomhle spočíval jeden ze zárodků toho tzv. velkého teroru. A jistě, že ten vzájemný zápas v řadách komunistů se pak odrazil i u nás (Slánský atd.)… Tak tady zase ostatně nelze říci, že by muselo jít o nějaké specifikum jen komunistů. A ten Berija (který najednou po Stalinově smrti, to je zajímavé, začal vystupovat dost liberálně, reformně-komunisticky) byl vlastně pak zase obětí už jiného mocenského boje, protože kromě něj se drali do popředí Malenkov a hlavně Chruščov.
A k tomu poslednímu, co píšete… Tak nevím… Mně přijde, že tady ty různé názory a postoje můžou být dost vyhrocené a polarizované, teď může být otázkou co si ta druhá skupina nechá líbit (zvlášť kdyby se to mělo ze sociálních sítí v plné síle přenést třeba na ulici), že už to i trvá docela dlouho… Nepříliš příznivé scénáře mohou být různé.
Jestli bych reagoval na ten závěr, kde píšete “ že tady ty různé názory a postoje můžou být dost vyhrocené a polarizované, teď může být otázkou co si ta druhá skupina nechá líbit „.
Proti různosti názorů – v diskuzi nic nemám, naopak to je dobré, pokud si mohou obě (různé) strany vyříkat své argumenty. Ovšem, výsledkem diskuze by mělo být řešení, se kterým by obě strany souhlasily. Ideální by bylo to co navrhoval už Platon – aby si dokázaly v té diskuzi racionálně uznávat i nechat opravovat své nesprávné argumenty – a takto se společně dobraly – k (jako to nazval Platon) Pravdě, tedy nejlepšímu řešení pro všechny, Nebo alespoň, aby obě strany dokázaly jít na nějaký kompromis a ten pak dodržovaly, Bohužel, ani to není v této postdemokracii zvykem. Dnes se každý subjekt pokouší prosadit své řešení na úkor té druhé, a to všemi prostředky, včetně mediální propagandy, masových protestů, ale i udání. Zdůrazňuji každá subjekt – kterému o něco jde.
A problém je v tom co píšete dál „může být otázkou co si ta druhá skupina nechá líbit „. Asi tak to jediné co se dělat dá – totiž to samé – pokud na to má dostatek peněz (rozuměno v mega) I ta propaganda ve velkých médiích něco stojí, ale i kvalitní nátlakové akce na sociálních sítích dělají profíci co si za to nechají nemálo zaplatit.
Co dál, bohužel silové řešení na ulicích je špatné – vidíme na Ukrajíně kam došli s Majdanem – to už je snad i ten Babiš lepší.
Pak je tu právní řešení – tedy udávat a soudit se, soudit se a udávat. Ovšem, i na to je potřeba spoustu prachů na právníky, je to čekání řady let – a bohužel, ani u těch soudů se nemusíte dočkat spravedlnosti, protože ani ty soudy nemusí soudit nestranně…
Pravda je pravda a Lež je lež!
Pravdu musíte hledat a lež se sama nabízí!
Nebo podbízí?
Lež lže, že je pravdou. Pravda praví, jsem lež pravdy.
Je načase začít věřit v pravdu. Ateismus je lež.
Já v pravdu věřím. Za pravdu se umírá! Umírá se za lež…..?