GLOSA. Jedním z nejvýznamnějších ústeckých exportních artiklů jsou politici, kteří místo služby veřejnému zájmu (ano, skutečně už jsme tak staří, že si pamatujeme původní smysl politické činnosti) nabízejí rychlá líbivá řešení, nahnědlou rétoriku a pytel nevyžádaných nefunkčních rad. Vzpomeneme si třeba na bývalou chomutovskou primátorku a severočeskou poslankyni Ivanu Řápkovou nebo volební kampaně ODS pod vedením někdejšího hejtmana Jiřího Šulce.

Speciální komoditou jsou zde pak lidé, co se ze řetězu dobrého vkusu utrhnou nikoli jako volení politici, ale v úloze úředníků, kteří by strašně rádi dělali politiku, jen při tom zapomněli někam kandidovat.

Ústecký deník před pár dny se slzou v oku napsal, že má na ústeckém magistrátu skončit vedoucí odboru sociálně-právní ochrany dětí Ivana Šťastná. Žena, která v oboru pracuje přes třicet let a jejíž věhlas už dávno přesáhl hranice ústeckých ghett a přežil i neslavný pokus vyhlásit za ghetto celé město, na čemž se aktivně podílela.

---

Ústí nad Labem a potažmo Ústecký kraj bývají často a právem označovány za laboratoř české politiky. Co se tady v menších podmínkách vyzkouší, z toho pak bývají pěkné průšvihy na celostátní úrovni. Někdy jde o úplné exploze, vzpomeňme třeba na politické vraždy nebo rozkrádání evropských fondů, jindy jde o malé pokusy, z nichž unikají jen drobné čmoudíky. A právě na tyto drobnosti se zaměřujeme v nové rubrice. Vítejte v laboratoři.

---

Ivanu Šťastnou deník tituluje jako „uznávanou odbornici“, která přichází o práci kvůli organizační změně, a dovozuje, že se jí chce zbavit náměstek Tomáš Vlach (ANO). Což zní trochu paradoxně v situaci, kdy hnutí ANO konečně na radnici vládne s SPD, jejíž vztah s paní Šťastnou se po létech romantických schůzek konečně překlopil v otevřený milostný vztah. Ale o tom níže.

Diskriminovaná úřednice

Odbor sociálně-právní ochrany dětí neboli známý OSPOD sice sídlí na ústeckém magistrátu, ve skutečnosti jde ale o orgán výkonu státní správy a v popisu práce má samé bohulibé věci. Zejména tedy pečovat o standardy sociálně-právní ochrany dětí, což by jeden neřekl. Naopak nikde v popisu práce pracovnic a vedení odboru nenajdeme, že má pošlapávat důstojnost svých klientů, projevovat politické postoje nebo se dopouštět mediálních zkratek ve spolupráci s dezinformačními servery.

Právě tato celkem ostře narýsovaná linie byla ukázkově překročena před dvěma lety v létě, kdy Parlamentní listy ve spolupráci s Ivanou Šťastnou vydaly dva texty: rozhovor „Pět dětí. Mléko a máslo v lednici? Dotaz, co snídaně? Šéfka sociálky v Ústí: Cítím se diskriminovaná“ a o měsíc později ještě parafrázovaný článek „29 let nemaká. A desítky takových. Úřednice vynesla čísla: Občané, dívejte se, na co platíte daně“.

Oba stojí za menší rozbor zejména s ohledem na lkaní, jak význačná odbornice nyní magistrát opouští. Citujme nejprve krátce z prvního:

Už dříve jsem se rozhodla, že pokud se mnou bude někdo připravovat článek, tak zcela natvrdo řeknu: Já se v této zemi cítím diskriminována. Protože na mě zákony platí. A vedle toho zde žijí dlouhodobě nezaměstnaní, i 27 let, kteří do práce chodit nebudou. Nebudou.

Parlamentní listy se pak s paní Šťastnou pustily i na pole chudoby, když uvedly, že kdo vykřikuje cosi o chudých lidech, má se prý na zmíněné adepty přijít osobně podívat. A paní Šťastná na adresu svých klientů říká:

Ti nejsou chudí ani omylem.

Druhý zmíněný text je pak pozoruhodný tím, že v něm Ivana Šťastná uvádí svých TOP 25 „hvězdné pěchoty“, tedy dlouhodobě nezaměstnaných osob v evidenci úřadu práce.

Mám přehled takzvaných TOP 25, což je přehled osob, které dlí nejdéle v evidenci ‚uchazečů‘ o zaměstnání v okrese Ústí nad Labem. Z prvních pětadvaceti osob této pomyslné pěchotě velí žena, která je nepřetržitě v evidenci úřadu práce. Když byla poprvé zaevidována, bylo jí neuvěřitelných 37 let. Nyní jí je 65 let, a je téměř 29 let v evidenci úřadu práce a zároveň pobírá finanční prostředky.

Můžeme se samozřejmě podivovat nad tím, jak bylo možné zůstat ve funkci už tehdy, před dvěma lety. Nicméně stalo se, pojďme dál, snad k nejpozoruhodnější části textu, v němž se úřednice vyznává ze svého vztahu k SPD, soudně uznanému parlamentnímu fašistickému hnutí.

Zatím mi naslouchají hlavně členové SPD – pan Tomio Okamura a Lucie Šafránková.

A ano, láska je to oboustranná:

„Hvězdná pěchota“ nezaměstnaných

V odborné veřejnosti nezůstaly postoje Ivany Šťastné bez odezvy. Otevřeným dopisem tehdy reagoval například sociální pracovník Pavel Veleman. „Žádný vedoucí sociálních odborů, žádná asociace sociálních pracovníků, o MPSV ani nemluvě na tuto dlouhodobou mediální smršť výše zmiňované dámy nereaguje. Takže musí reagovat ,obyčejný‘ referent sociální práce na Praze 10,“ uvodil svůj text a pokračoval k věci.

Vedoucí odboru sociálních věcí má přeci ze své pozice pomáhat a chránit klienty, jejich integritu, důstojnost a porozumět současnému stavu ve společnosti (komplexní problémy tzv. kultury chudoby, které má vedoucí sociálního odboru alespoň tušit a seznamovat s jejími následky většinovou společnost) a zejména upozorňovat politiky. Šíření laciné nenávisti a stavění proti sobě skupiny méně deklasovaných a více deklasovaných, je skutečně výsměch moderní praxe sociální politiky na místní úrovni a zejména naprosté nepochopení oboru sociální práce.

Veleman se ptá, jakou mohou mít důvěru tito klienti k celému odboru sociálních věcí, pakliže Ing. Šťastná se jim takto vysmívá v tisku, dokonce vytváří tzv. „Hvězdnou pěchotu“ TOP 25 občanů, kteří jsou nejdéle v evidenci uchazečů o zaměstnání v okrese Ústí nad Labem.

„Jako člověku, který šestnáct let pracuje v terénu s těmito klienty, je mi neskutečně smutno, když čtu tyto opravdu nepravdivé, hrubě zkreslující a hlavně zjednodušující a xenofobním politikům vyhovující články, které napomáhají ke stále více rozdělené společnosti, kde si občané vybíjejí svůj tekutý hněv a svoji frustraci na sociálně deklasovaných,“ píše Pavel Veleman.

Už dříve postoje Ivany Šťastné kritizoval Institut pro sociální inkluzi. Stalo se tak poté, co v rozhovoru pro severočeskou MF DNES označila „stav obyvatel“ Ústí nad Labem za katastrofální a postěžovala si, jak je těžké pracovat s „problémovými chudými lidmi“, jak tehdy psal deník.

Systém dávek hmotné nouze je i přes zpřísnění demotivující a dlouhodobě nezaměstnané nenutí aktivně si hledat práci. V Ústí jsou téměř čtyři tisíce lidí bez vzdělání, část je i negramotných, a tato masa lidí pracovat nebude. Je třeba najít systém, aby museli. Veřejná služba to však nezajistí.

Zde ponecháme jen pár otazníků, zejména nad poslední větou, a půjdeme dál. Institut pro sociální inkluzi reagoval textem Nešťastná paní Šťastná“, v němž mimo jiné ironicky píše:

„Odebrat takovým lidem děti, to už dávno není, co bývalo. Musí se zjistit, jak rodina svou situaci sama vnímá, jaké má silné stránky, jak ji lze motivovat, jestli nemá takové potíže, že se z nich sama prostě nedokáže dostat. Špatně se z toho vyvléká, protože naivní Česká republika bezhlavě přijala lidskoprávní dokumenty zaručující všem lidem pomoc, pokud ji potřebují, a to bez ohledu na věk, rasu, pohlaví a sociální status. A dětem se dokonce zavázala věnovat zvláštní pozornost.“

Institut připomíná, že se „za ta léta, co paní Štastná pracuje způsobem sobě vlastním“ zavedly nástroje, které sociálním pracovníkům pomáhají situaci klientů objektivně posoudit. Klientovi dávají tyto moderní formy pomoci prostor, aby převzal iniciativu a řešil svou situaci sám, protože jedině tak je to řešení udržitelné. Řada Orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) v podobných městech, jakým je Ústí nad Labem, tyto nástroje úspěšně používá, připomněl institut. Usnadnily jim práci a také jim výrazně snížily počet klientů, protože při správném plánování a vyhodnocování plánů je jasné, kdy je práce hotová a rodina si už dál poradí sama.

„Stojí to prostě čím dál víc úsilí, dávat všechnu vinu klientům. Paní Šťastná to má opravdu těžké.“

Píše se rok 2023 a do Ústí nad Labem s menším zpožděním tyto hlasy dolehly. Trvalo to jen asi o pět let déle, než mělo.