Vedle Slovenska se o budoucnosti nezávislých médií právě rozhoduje i v sousedním Rakousku. Ve hře je nejen zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní telerozhlas ORF, ale také změna státní podpory pro média. Nově by na ni mohly snáze dosáhnout třeba i konspirační weby a videokanály blízké straně Svobodných, která sestavuje vládu. Rakouský příklad je pro Česko možná ještě varovnější než ten slovenský.

Když loni v září Svobodní poprvé v historii vyhráli parlamentní volby, nedal šéf strany Herbert Kickl první živý povolební rozhovor veřejnoprávní televizi, ale videokanálu AUF1. Do značné míry tím naznačil, co Svobodní plánují směrem k médiím, pokud budou ve vládě.

Portál AUF1 vznikl v roce 2021 během pandemie covidu a jeho hlavní tváří je někdejší aktivní sympatizant rakouské neonacistické scény Stefan Magnet. Covid jako jedno z hlavních témat této internetové televizi zůstal, zpravidla o něm dodnes referuje v senzačně-konspiračních souvislostech.

Fico jako vzor

Ve svých příspěvcích tak například vyzdvihuje aktuální slovenskou vládu Roberta Fica za to, že se snaží „vyšetřit pandemii covidu“, i slovenského zplnomocněnce pro tuto otázku Petra Kotlára – ortopeda a dříve také moderátora obskurního youtubového portálu TV Slovan.

Z českého pohledu je rakouský příklad možná ještě varovnější než ten slovenský. Zatímco na Slovensku vláda Roberta Fica už „zdědila“ zrušení koncesionářských poplatků po předchozí vládě a nejkontroverznější krok v mediální legislativě tak nemusela ani sama provést, v Rakousku je naopak zrušení poplatků součástí koaličních vyjednávání.

Kotlárovu loňskou zprávu o pandemii, kde mimo jiné navrhoval zastavit očkování mRNA vakcínami, zkritizovali lékaři jako opakovaně vyvrácené konspirace a nepravdy či spekulace bez opory ve vědeckých zjištěních.

Právě Fico a jeho pozdější koaliční partneři už před volbami slibovali, že budou namísto klasických médií dávat přednost těm „alternativním“. Veřejnoprávním médiím Ficova vláda také snížila státní příspěvek a posílila vliv vlády a parlamentu při formování mediální rady.

V Rakousku chystají Svobodní (FPÖ) možná ještě dalekosáhlejší změny. Strana už zhruba deset let cíleně buduje vlastní mediální systém – především videoplatformu FPÖ TV, stranické noviny a sociální sítě. Nedávno strana avizovala, že chce spustit i celostátní rádio.

„Žurnalistika“ s podporou AfD

Vedle toho však v Rakousku funguje řada internetových portálů nebo online pseudotelevizí, které vykazují nápadnou blízkost ke Svobodným, ačkoli formálně nejde o stranická média. Videoportál AUF1 je jedním z nich, podobný obsah má třeba i portál Report24 a řada dalších.

V textech a rubrikách se často opakují hesla jako „Great Reset“, „globalismus“, „systém“, „cenzura“ a podobně, nebo texty na pomezí či zcela v ranku konspiračních teorií například o zatajování „skutečné pravdy“ nebo o tajných plánech vlád a korporací.

Společné mají tyto portály i to, že na stránkách nápadně často vyskakují bannery spřízněných politických stran – kromě rakouských Svobodných je to i německá AfD – anebo jejich europarlamentních frakcí, Patrioti pro Evropu a Evropa suverénních národů. U některých je výslovně napsáno, že jde o placenou inzerci, kterou tak tyto strany pomáhají spřátelená média financovat.

Loni v prosinci si celá tato scéna dala sraz v Praze. Portál AUF1 si v české metropoli pronajal sál v kongresovém hotelu a uspořádal „Alternativní Světové ekonomické fórum“. Akce proběhla v utajení, byla jen pro zvané a na místě byla právě jen výše zmíněná spřízněná média.

Přítomen byl i Martin Sellner, přední tvář evropské krajní pravice, v Německu a Rakousku běžně označovaný za extremistu. Vystoupil i český exprezident Václav Klaus. Organizátoři akce si Prahu vybrali proto, že doma by kvůli reputaci těžko sháněli prostor k pronájmu. Na konferenci nechyběli ani někteří zástupci strany Svobodných.

Nula pro stranické noviny

Ta si teď v rámci koaličních vyjednávání chystá půdu pro to, aby překreslila mediální krajinu v Rakousku. A těžit by z toho měla právě i spřízněná média, která straně pomohla k současné síle.

Vídeňský politik FPÖ Dominik Nepp nedávno na sociální sítě napsal, že státní podpora médií by nově měla „být pro skutečně kvalitní média“ a ne pro „za****ý plátek“ jako je podle Neppa třeba tradiční rakouský deník Der Standard. Ten dlouhodobě upozorňuje na excesy Svobodných směrem k extremismu a prorůstání strany s krajní pravicí.

V případě takto rozsáhlých škrtů by zřejmě skončila veřejnoprávní rozhlasová stanice pro mladší publikum FM4 nebo rozhlasový symfonický orchestr. Za posledních patnáct let už přitom ORF zrušil asi 900 pracovních míst a provedl úspory v řádech stovek milionů eur. Dalších 300 milionů eur plánuje ušetřit v období 2023–2026.

Státní podpora médií funguje v Rakousku už od 70. let minulého století a na české poměry je extrémně štědrá.

„Je těžké to vyčíslit přesně. Klasická podpora tisku je nadále osm milionů eur. Podpora technologií, která je vázaná na konkrétní předložené projekty, a podle toho se liší i celková suma, ta dosahuje řekněme dvaceti milionů eur. K tomu inovační podpora, to je dalších dvacet milionů. A kromě toho ještě podpora pro produkci audiovizuálních médií na filmy nebo seriály,“ shrnul předloni v rozhovoru pro HlídacíPes.org profesor mediální politiky a ekonomiky médií na univerzitě v Salcburku Josef Trappel.

Kritéria pro přidělování podpory se v posledních letech měnila směrem k průkaznějšímu hodnocení kvality podpořených médií. V roce 2023 například ještě stranické noviny FPÖ dostaly ze státní podpory 55 tisíc eur, zatímco loni už byl jejich požadavek na podporu hodnotiteli odmítnut.

Výroky politiků Svobodných jasně naznačují, že by státní penězovody směrem k médiím rádi otočili pro ně příhodnějším směrem.

Slovenská nebo rakouská cesta pro Česko?

Klíčovou otázkou mediální kapitoly rozhovorů o nové koalici zůstávají veřejnoprávní média. Svobodní dlouhodobě slibují, že zruší koncesionářské poplatky a místo nich zavedou financování telerozhlasu ORF ze státního rozpočtu, podobně jako to udělala předchozí slovenská vláda a jak to plánuje současná parlamentní opozice v Česku.

Teprve od loňska přitom v Rakousku platí nová úprava poplatků, kde sice nově platí každá domácnost, zároveň ale díky zvýšení okruhu poplatníků statisícům lidí poplatky reálně klesly.

V aktuálních koaličních rozhovorech vzbudil rozruch výrok generálního sekretáře Svobodných Christiana Hafeneckera, který bez bližších podrobností nadhodil možné snížení rozpočtu ORF o 15 procent. Zatímco strana Svobodných to zdůvodňuje plošným úsporným kurzem, který si pro své případné vládní angažmá narýsovala, novináři ORF v tom vidí snahu politicky ovládnout veřejnoprávní média.

V případě takto rozsáhlých škrtů by zřejmě skončila veřejnoprávní rozhlasová stanice pro mladší publikum FM4 nebo rozhlasový symfonický orchestr. Za posledních patnáct let už přitom ORF zrušil asi 900 pracovních míst a provedl úspory v řádech stovek milionů eur. Dalších 300 milionů eur plánuje ušetřit v období 2023–2026.

V Rakousku ještě víc než v Česku patří k politické tradici, že po výměně vlády se „přebarvuje“ i hlavní kontrolní orgán ORF, její správní rada, a vláda tak má přinejmenším na ekonomické fungování veřejnoprávního média reálný vliv. Současná politicko-mocenská konstelace však u novinářů ORF vyvolává větší obavy než jindy.

Redakční rada ORF proto vydala otevřený dopis, ve kterém před kroky Svobodných varuje: „ORF má být finančně vyhladověn, donucen zúžit programovou nabídku a personálně změněn podle přání FPÖ,“ píší redaktoři.

Z českého pohledu je rakouský příklad možná ještě varovnější než ten slovenský. Zatímco na Slovensku vláda Roberta Fica už „zdědila“ zrušení koncesionářských poplatků po předchozí vládě a nejkontroverznější krok v mediální legislativě tak nemusela ani sama provést, v Rakousku je naopak zrušení poplatků součástí koaličních vyjednávání. Podobná situace čeká na podzim zřejmě i Česko.