VIDEO. V Evropě přicházejí ke slovu autoritářští politici a nějaké kontrolní mechanismy, pojistky a protiváhy se jim vůbec nehodí, tvrdí končící předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. V rozhovoru pro projekt HlídacíPes.org MAPA JUSTICE vypočítává, které pojistky to jsou: veřejnoprávní média, horní komora parlamentu nebo soudy, neziskový sektor či občanská společnost. Podívejte se na video v náhledu článku.

Nejvyšší správní soud řeší také volební agendu, tedy i to, jestli volby proběhly v souladu se zákonem. Při zkoumání těch letošních prezidentských NSS nenašel podle jeho končícího šéfa nic, co by „hrubě ovlivnilo výsledek voleb“. To ale neznamená, že se věci neposouvají špatným směrem.

Přibývá faulů

„Vidíme, že hrubne kampaň, vidíme, že fauly přibývají. Ale to nevidíme jenom my soudci, to vidí i voliči. A jestliže voliči přes to, co vidí, se rozhodnou, jak se rozhodnou, tak asi soud nemůže být tím arbitrem morálky a slušnosti, který řekne: To neplatí, protože správně to mělo být jinak. Volby jsou tajné a je to správné, nikdo nevidí do hlavy voliči,“ říká Baxa.

Sám se loni spolu s předsedy českých nejvyšších soudů zastal justice v Polsku a kritizoval snahy polské vlády justiční nezávislost omezit. Jde Česko stejným směrem? „Takové ty myšlenky, ono by to bylo všechno jednodušší, kdyby tady nepřekážely tyto různé instituce, jsou zaznamenatelné,“ připouští odcházející šéf Nejvyššího správního soudu.

LÍBÍ SE VÁM, CO DĚLÁ HLÍDACÍ PES? POMOZTE NÁM V TOM POKRAČOVAT

 TŘEBA PRAVIDELNÝM PŘÍSPĚVKEM 100 KČ ZA MĚSÍC NEBO I VYŠŠÍM – DĚKUJEME VÁM!

Baxa je zastáncem změny modelu správy soudnictví, jeho pokus připravit nový systém ale zastavil exministr Robert Pelikán:

„Dosavadní model státní správy soudů, ministerský, je vyčerpaný, je nereformovatelný a měl by být změněn. Chybí tam kontinuita, chybí tam institucionální nebo historická paměť, tím, jak se tam ti lidé pořád mění, takže tam neví, co bylo včera, natož pak před pěti či deseti lety,“ tvrdí.

S justicí je to jako s lesem

Diskontinuitu politiky považuje vůbec za zásadní problém pro českou justici. Ministři podle něj volí někdy laciná řešení na efekt, který jim přinese nějaký okamžitý titulek v novinách:

„Sázejte les, sázejte malé stromky, když víte, že se vzrostlého lesa nedočkáte. Naši předci tohle přeci dělali a uměli to. Měli pro to trpělivost, a proto se třeba ta krajina v Čechách všem tak líbí, protože dělali to bez ohledu na okamžitý efekt, že vytěží dřevo za pět nebo deset let. A nám tady tohle absolutně chybí.“

Dělba moci podle něj neznamená separaci jednotlivých složek státní moci ale to, aby spolu všichni mluvili ve společném zájmu – a tím je fungující ústavní systém a instituce, které mají důvěru veřejnosti:

„Lidé přijmou i tvrdá pravidla, ale chtějí, aby ta pravidla platila za pět, ale i deset let. Aby také měli jistotu, že když ta pravidla někdo poruší, že stát a jeho instituce tady jsou k tomu, aby obnovily právní stát, aby přinesly nějakou satisfakci, odstranily bezpráví. Podle toho hodnotí úroveň toho státu. Pak budou ochotni platit daně, budou ochotni sami dodržovat ta pravidla, když uvidí, že to všechno má svůj smysl,“ uzavírá Baxa.

Publikace Mapa české justice vyšla v omezeném nákladu 2000 kusů, exkluzivní grafické zpracování je opět dílem Kláry Hegerové. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org. 

Publikace Mapa justice obsahuje rozhovory s rozhodujícími představiteli české justice. Vedle Šámala třeba s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, končícím šéfem Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou nebo čestným prezidentem Soudcovské unie Liborem Vávrou. Nechybí ani kontroverzní pohledy na roli státního zastupitelství v trestním procesu. Dva pohledy z jiné strany představují šéf Unie státních zástupců Jan Lata a bývalý náměstek nejvyššího státního zástupce – dnes ovšem advokát Stanislav Mečl.

Publikace vznikla díky velkorysému grantu od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Za podporu velmi děkujeme. Stejně tak děkujeme stovkám dalších donátorů, kterým není lhostejný osud naší země a podpořili náš projekt Žurnalistiky ve veřejném zájmu.