ANALÝZA. Český závazek vydávat na obranu dvě procenta HDP se neplní jen tanky, stíhačkami nebo nákupem munice, ale i „měkkými aktivitami“ jako jsou plesy, sport a v posledních dvou letech taky „kreativním“ pojetím výdajů na stavbu dopravní infrastruktury.

Do českých výdajů na obranu se započítává i pořádání Armádního plesu, tradiční – v pořadí již dvacáté osmé – reprezentační společenské akce. Letošní akce se konala 7. března na Pražském hradě.

Jak upozornil web Kverulant.org, i tato společenská událost (stejně jako dva předchozí plesy v lednu na pražském Žofíně a v Olomouci) je vedena jako výdaj Ministerstva obrany a proto má svůj podíl na konečné sumě, kterou vláda vykazuje jako obranné výdaje vůči NATO.

Náklady na reprezentační ples AČR

ZDROJ: se svolením Kverulant.org

Část nákladů na vojenské plesy tradičně pokrývají sponzorské příspěvky firem (respektive jejich platby za reklamu na plese) z obranného průmyslu. Například v 2025 Lockheed Martin, Omnipol, Aircraft Industries, Embraer, PBS GROUP, CSG Aerospace a další.

Drobné versus miliardy

Akci zaštiťovaly Vojenská lázeňská a rekreační zařízení (VLRZ), příspěvková organizace ministerstva obrany.

Na celé VLRZ v letošním rozpočtu připadá zhruba jedna miliarda korun a jako součást kapitoly ministerstva obrany se tak z pohledu českého státního rozpočtu automaticky promítají do obranných výdajů vykazovaných vládou.

Podle NATO lze sice do obranných výdajů zařadit jen odpovídající část smíšených civilně‑vojenských aktivit. Příklad: pokud by byl v plánu most s nosností 40 tun, ale armáda kvůli tankům požadovala nosnost 60 tun, do nákladů na obranu lze počítat jen odpovídající navýšení těchto nákladů.

Alianční metodika sice trvá na tom, že výdaje mají být „striktně vojenské“ a nesmějí se „nafukovat“ civilními či společenskými položkami.

Zatímco třeba preventivní rehabilitace vojáků z povolání (jde o přímou péči o aktivní vojenský personál), či provoz Domova péče o válečné veterány jsou podle metodiky jistě uznatelné, armádní ples je spíše v šedé zóně.  V celkovém rozpočtu jde ale o zcela zanedbatelné drobné. Jádro problému je jinde.

Ve stáním rozpočtu na rok 2026 je balík výdajů na obranu rozdělen do sedmi bloků, z nichž největší je „Zajištění obrany ČR silami AČR“ s 117,3 miliardy korun, tedy zhruba 76 procent všech výdajů ministerstva.

Problémem, na nějž poukazuje například Národní rozpočtová rada, je ale ve  snaze do škatulky obranných výdajů nacpat i nesouvisející platby na dopravní infrastrukturu. S tím začala už předchozí vláda Petra Fialy (zhruba za 20 miliard) a nová vláda Andreje Babiše v tom ve větším pokračuje.

Podle NATO lze sice do obranných výdajů zařadit jen odpovídající část smíšených civilně‑vojenských aktivit. Příklad: pokud by byl v plánu most s nosností 40 tun, ale armáda kvůli tankům požadovala nosnost 60 tun, do nákladů na obranu lze počítat jen odpovídající navýšení těchto nákladů.

To, že Česko si infrastrukturní obezličku oblíbilo, ukazuje tabulka NATO, kde u položky infrastruktura má Česko po Rumunsku druhý nejvyšší podíl: 14 % všech obranných výdajů.

Obranné výdaje jednotlivých zemí NATO v kolonce infrastruktura. Zdroj: NATO

Když vyrazíme na Polsko…

Kreativní khaki přístup pokračuje i v letošním rozpočtu. Celková suma z jiných kapitol státního rozpočtu, které vláda Andreje Babiše zahrnuje do obranných výdajů, činí přibližně 30 miliard korun.

Bez nich by výdaje ministerstva obrany (154,8 mld. Kč) odpovídaly pouhým 1,73 % HDP. Jde o projekty jako optimalizace železniční trati Karlštejn–Beroun, rekonstrukce trati Kutná Hora – Kolín, obchvat Znojma a Břeclav či úsek dálnice D 11 Jaroměř–Trutnov a další.

Alianční audit, natož reálný stav české armády, se na vnitropolitické tanečky a kreativní rozpočtové úkroky stranou ptát nebude.

Vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček říká, že „pálit miliardy jen kvůli tabulkám NATO nebudeme“ a chce přesvědčit spojence (včetně administrativy Donalda Trumpa), aby se do obranných výdajů započítávaly právě i tyto investice.

„Chceme vysvětlovat i NATO, že projekty typu železnic a mostů vedoucích do Polska v případě problému posilují obranyschopnost a měly by být uznávány jako obranný výdaj,“ řekl například v rozhovoru pro ekonomický deník E15.

Vláda využívá i toho, že obranné výdaje mají nově v rámci EU výjimku – nezapočítávají se účetně do celkového státního dluhu (respektive do dluhové brzdy podle českého zákona o rozpočtové odpovědnosti).

Podle předseda Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla jde o „jasné zneužití výjimky hned v prvním roce, co ji máme“ a je v podstatě jisté, že tyto výdaje na infrastrukturu NATO nakonec zpětně (v roce 2027) neuzná.

Na papíře tedy může Česká republika vykazovat přes 2 % HDP na obranu – i s plesem a „obrannými“ železnicemi, obchvaty a dálnicemi. Alianční audit (natož reálný stav české armády) se ale na vnitropolitické tanečky a úkroky stranou ptát nebude.